Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
4 C 295/2020-45
Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl soudcem Mgr. Tomášem Mottlem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovaným: 1. právnická osoba, IČO
sídlem adresa
2. celé jméno žalovaného, datum narození
bytem adresa žalovaného
pro zaplacení 323 390,77 Kč s příslušenstvím
rozsudkem pro uznání
takto:
I. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni částku:
a) 4 794,46 Kč s úrokem z prodlení 0,1 % denně z částky 4 794,46 Kč od 24. 3. 2020 do zaplacení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč,
b) částku 3 902,63 Kč s úrokem z prodlení 0,1 % denně z částky 3 902,63 Kč od 2. 4. 2020 do zaplacení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč,
c) částku 4 104,07 Kč s úrokem z prodlení 0,1 % denně z částky 4 104,07 Kč od 4. 4. 2020 do zaplacení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč,
d) částku 3 427,61 Kč a úrokem z prodlení 0,1 % denně z částky 3 427,61 Kč od 11. 4. 2020 do zaplacení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč,
e) částku 307 162 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 307 162 Kč od 22. 4. 2020 do zaplacení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč,
to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu plnění povinnost ostatních žalovaných.
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 46 991,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu plnění povinnost ostatních žalovaných.
Odůvodnění:
I. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni částku: a) 4 794,46 Kč s úrokem z prodlení 0,1 % denně z částky 4 794,46 Kč od 24. 3. 2020 do zaplacení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, b) částku 3 902,63 Kč s úrokem z prodlení 0,1 % denně z částky 3 902,63 Kč od 2. 4. 2020 do zaplacení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, c) částku 4 104,07 Kč s úrokem z prodlení 0,1 % denně z částky 4 104,07 Kč od 4. 4. 2020 do zaplacení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, d) částku 3 427,61 Kč a úrokem z prodlení 0,1 % denně z částky 3 427,61 Kč od 11. 4. 2020 do zaplacení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, e) částku 307 162 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 307 162 Kč od 22. 4. 2020 do zaplacení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu plnění povinnost ostatních žalovaných. II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 46 991,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu plnění povinnost ostatních žalovaných.
1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”).
2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vnikl z titulu porušení smluvních podmínek z dohody o uznání závazku.
3. Platebním rozkazem ze dne 24. 5. 2020, číslo jednací, soud oba žalované v souladu s ustanovením § 114b o. s. ř. o. s. ř. vyzval, aby se pro případ, že podají odpor, ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu písemně vyjádřili ve věci samé k žalobě, která jim byla doručena spolu s platebním rozkazem. Zároveň soud žalované uvedeným platebním rozkazem poučil o následcích nesplnění této výzvy.
4. Dne 9. 6. 2020 žalovaní podali odpor proti platebnímu rozkazu, aniž by se ve věci vyjádřili. Podáním ze dne 21. 6. 2020 žalovaní učinili vyjádření k žalobě. Nicméně jejich podání neobsahovalo žádné skutkové důvody obrany proti žalobnímu nároku a nesplnili tedy povinnost jim uloženou.
5. Vzhledem k tomu, že se žalovaní nevyjádřili ve smyslu § 114b o. s. ř. o. s. ř. ve stanovené 30 denní lhůtě ode dne uplynutí lhůty k podání odporu, která marně proběhla dnem 13. 7. 2021, jsou splněny všechny podmínky § 153a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s § 114b odst. 5 o. s. ř. o. s. ř. pro vydání rozsudku pro uznání. Soud má proto za to, že žalovaní nárok uplatněný žalobou uznává a na základě tohoto uznání (fikcí) rozhodl rozsudkem v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení §153a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. rozsudek pro uznání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro uznání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro uznání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro uznání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (srov. § 13 zákona č. 292/2013 Sb. , o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z. ř. s.”)), b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. § 13 z. ř. s. ve spojení s §§ 367 , 371 z. ř. s.); c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází (srov. Bureš, Drápal, Krčmář, Mazanec, Občanský soudní řád , Komentář, I. díl, 6. vydání, 2003, C.H.Beck, str. 332, bod 5 a 6).
6. V posuzované věci se jedná o spor z titulu porušení smluvních podmínek z dohody o uznání závazku. Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Ke shora uvedeným závěrům dospěl Nejvyšší soud ČR ve věci sp. zn. spisová značka.
7. S ohledem na shora uvedené má tak soud s odkazem na ustanovení § 114b o. s. ř. o. s. ř. za to, že žalovaní uznali nárok, který je žalobou uplatňován, a proto ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání dle ustanovení § 153a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
8. Jen pro vydání rozsudku pro uznání soud podle § 153a odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. nenařizoval jednání a ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání bez nařízení jednání.
9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 46 991,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 16 802 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 323 390,77 Kč sestávající z částky 9 620 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a částky ve výši 4 810 za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 24 950 Kč ve výši 5 239,50 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 7. Odvolání lze podat jen z důvodu, že nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí vydal ve věci vyloučený soudce, soud byl nesprávně obsazen. Odvolacím důvodem jsou též skutečnosti a důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna včas a řádně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.