Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
120 C 10/2021-64
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Prokšovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa
o zaplacení částky 115 674,05 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 27 760,79 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 26. 2. 2020 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
II. Co do částky 63 364,26 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 91 125,05 Kč ve výši 10 % ročně od 3. 12. 2019 do zaplacení, co do částky 24 549 Kč a co do úroku ve výši 35 % ročně z částky 48 868,77 Kč od 3. 12. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 220 044 Kč, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 27 760,79 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 26. 2. 2020 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Co do částky 63 364,26 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 91 125,05 Kč ve výši 10 % ročně od 3. 12. 2019 do zaplacení, co do částky 24 549 Kč a co do úroku ve výši 35 % ročně z částky 48 868,77 Kč od 3. 12. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 220 044 Kč, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 27. 4. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 143 950 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 3. 12. 2019 do zaplacení, částky 24 549 Kč a úroku ve výši 79,52 % p.a. z částky 48 868,77 Kč od 3. 12. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 220 044 Kč. Tvrdila, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 50 000 Kč, k jehož vyplacení došlo 23. 2. 2016. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok ve výši efektivní úrokové sazby 115,97 % p.a. splácet ve 48 měsíčních splátkách po 3 473 Kč splatných vždy k 25. dni v měsíci. Jestliže žalobkyně ve smlouvě uvedla úrok 115,97 % p.a., jednalo se o roční efektivní úrokovou sazbu, touto žalobou se domáhala úroku v nominální úrokové sazbě 79,52 % ročně dle znaleckého vyjádření anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, příjmení, s tím, že jde pouze o matematickou operaci. Žalobkyně dále tvrdila, že před poskytnutím úvěru provedla tzv. scoring klienta, tj. prověřila doklady o příjmech poskytnuté žalovanou, ověřila úvěrovou historii žalované v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací) a až poté rozhodla o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Žalovaná do data zesplatnění uhradila pouze 15 splátek v celkové výši 22 239,21 Kč. V důsledku prodlení žalované vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 728 Kč podle bodu 12.1 úvěrové smlouvy. V důsledku prodlení žalované došlo k zesplatnění celého úvěru k 1. 12. 2019 a celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru se staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 143 222,77 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Bylo též ujednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaná v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platila úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Žalovaná se dále zavázala, že pokud nezaplatí v den zesplatnění úvěru novou jistinu úvěru, je povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu 0,25 % z dlužné částky denně (žalobkyně však požaduje toliko 0,1 %), a to od 3. 12. 2019 do úplného zaplacení, a že zaplatí sjednané úroky za poskytnutí úvěru od data poskytnutí úvěru až do jeho úplného uhrazení. Ke dni podání žaloby tak žalovaná dle žalobkyně dlužila novou jistinu úvěru 143 222,77 Kč složené z původní jistiny úvěru ve výši 48 868,77 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 94 354 Kč, smluvní pokutu 728 Kč, smluvní pokutu 0,1 % denně z 143 222,77 Kč od 3. 12. 2019 do zaplacení (žalobou však požadovala pouze 24 549 Kč) a dále nominální úrok ve výši 79,52 % p.a. za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné jistině úvěru ve výši 48 868,77 Kč od 3. 12. 2019 do zaplacení.
2. Před jednáním ve věci samé vzala žalobkyně svoji žalobu zpět co do částky 52 824,95 Kč představující část kapitalizovaného úroku přirostlého k jistině úvěru, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 3. 12. 2019 do zaplacení a co do úroku ve výši 44,52 % ročně z částky 48 868,77 Kč od 3. 12. 2019 do zaplacení, proto soud dne 17. června 2021 řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil usnesením č. j. 120 C 10/2021 -46.
3. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila. K jednání nařízenému na den 9. 11. 2021 se bez omluvy nedostavila. Předvolání k jednání jí bylo doručeno jak postupem dle § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou v evidenci obyvatel, tak osobně dne 31. 8. 2021 na adrese adresa žalované, zjištěné dotazem u orgánů státní správy.
4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
6. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
7. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši, nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
8. Podle § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
9. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném do 30. 11. 2016) je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
10. Z předsmluvního formuláře ze dne 17. 2. 2016, návrhu na uzavření smlouvy o úvěru z téhož dne, prohlášení klienta, výpisu z registru ČNB a oznámení o schválení úvěru ze dne 24. 2. 2016 vč. splátkového kalendáře (s dodejkou podepsanou žalovanou dne 25. 2. 2016) bylo zjištěno, že žalovaná požádala o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 50 000 Kč na dobu 48 měsíců s tím, že úvěr bude splácen po 3 473 Kč měsíčně a žalobkyni, která je oprávněna úvěry poskytovat, bude vráceno celkem 166 704 Kč, když byla sjednána efektivní úroková sazba (RPSN) 115,96 % p.a., a žalovaná návrh smlouvy akceptovala. Podle čl. 12. úvěrové smlouvy byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části v délce 15 dnů ve výši 8 % z dlužné splátky a v délce 30 dnů ve výši 13 % z dlužné splátky za každou splátku. Podle čl. 12 a 12.4 smlouvy jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 60 dnů, dojde automaticky ke zesplatnění úvěru. Pro tento případ se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. Jestliže pak klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká žalobkyni nárok na smluvní pokutu ve výši 0,25 % z dlužné částky nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Žalovaná ve smlouvě dále mj. uvedla, že její doručovací adresa je ulice a číslo, PSČ obec, uvedla svůj telefonický kontakt a emailovou adresu. Částka 50 000 Kč byla žalované zaslána na účet č. bankovní účet (viz doklad o vyplacení úvěru - otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu).
11. Z listin y označené jako hodnocení klienta soud zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru zjišťovala osobní, majetkové a výdělkové poměry žalované. Zprostředkovatel úvěru při uzavírání smlouvy dle informací žalované stanovil její příjem na částku 13 000 Kč a zohlednil výživné 2 000 Kč měsíčně, stanovil výdaje na celkovou částku 9 800 Kč měsíčně, sestávající z částky 2 000 Kč na nezaopatřené dítě, 3 800 Kč na vlastní výdaje žalované a 4 000 Kč jako výdaje na bydlení. Výdaje nebyly blíže konkretizovány. Zprostředkovatel úvěru tak vyhodnotil, že žalovaná disponuje volnými zdroji ve výši 5 200 Kč. Dále v „ hodnocení klienta“ mj. uvedl, že žalovaná je zaměstnána od 1. 11. 2015, je svobodná, má 1 nezaopatřené dítě a bydlí ve vlastním bytě. Žalovaná tuto listin u stvrdila svým podpisem.
12. Z výpisu z účtu a výplatních pásek žalované vyplývá, že za listopad 2015 činila měsíční čistá mzda částku 14 039 Kč, za prosinec 2015 částku 13 276 Kč, dále je z výpisu zjevné, že žalovaná měla k běžnému účtu zřízený kontokorent s roční úrokovou sazbou 18,9 %, který nebyl v „ hodnocení klienta“ nijak zohledněn. Z pracovní smlouvy žalované bylo zjištěno, že žalovaná nastoupila do zaměstnání dne 1. 11. 2015 na dobu neurčitou, sjednána byla zkušební doba v délce 3 měsíců. Z rozsudku Okresního soudu v Pardubicích bylo zjištěno, že dceři žalované bylo přiznáno výživné ve výši 2 000 Kč měsíčně ze strany otce.
13. Z výpisu záznamů z registru SOLUS bylo zjištěno, že žalovaná ničeho nedluží. Z prováděného CBS skóre klienta (čím vyšší je skóre, tím je platební morálka lepší, resp. vyšší hodnota skóre ukazuje na vyšší pravděpodobnost splácení) soud zjistil, že hodnota skóre žalované byla stanovena na 427, bez bližšího vysvětlení.
14. Z vyjádření znalce příjmení jméno příjmení, anonymizováno, příjmení k problematice úročení pohledávek bylo zjištěno, že tento znalec k žádosti žalobkyně vysvětlil pojem nominální úrokové míry a efektivní úrokové míry a provedl porovnání výší těchto sazeb v podrobné tabulce. Uvedl, že pokud je uvedena ve smlouvě efektivní úroková sazba, lze dopočítat úrokovou sazbu nominální. Bez ohledu na to, zda je ve smlouvě uvedena nominální či efektivní úroková sazba, absolutní výše celkově zaplacených úroků je v obou případech shodná.
15. Podle karty klienta bylo uhrazeno 15 splátek v celkové výši 22 239,21 Kč, naposledy dne 29. 8. 2018. Splátky nikdy nedosahovaly stanovené výše 3 473 Kč, u splátek je poznámka„ INS“, zřejmě tedy byly hrazeny v rámci insolvenčního řízení žalované. Po tomto datu již žalovaná žádnou splátku nezaplatila.
Výzvou ze dne 29. 11. 2019 žalobkyně upozornila žalovanou na prodlení s úhradou splátek, na vznik jejího nároku na úhradu vynaložených nákladů, smluvní pokuty a na možnost zesplatnění celého úvěru. Oznámením ze dne 1. 12. 2019 žalobkyně oznámila žalované zesplatnění úvěru.
16. Předžalobní výzvou ze dne 7. 4. 2021 žalobkyně rekapitulovala žalované zesplatnění všech závazků vyplývajících z úvěrové smlouvy z důvodu prodlení s úhradou splátek úvěru o délce 60 dnů a vyzvala k okamžité úhradě. Tato listin listina byla žalované dle podacího archu odeslána dne 7. 4. 2021.
17. Po provedeném dokazování soud shledal, že žalobní návrh je důvodný pouze co do částky 27 760,79 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 26. 2. 2020 do zaplacení.
18. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1As 30/2015 -39 ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Tato neplatnost je podle zákona č. 145/2010 Sb. , účinného v době uzavření smlouvy o úvěru, absolutní, soud je k ní proto povinen přihlížet z úřední povinnosti.
19. Žalobkyně nesplnila svou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, když si pro účely posouzení úvěruschopnosti neověřila dostatečně měsíční výdaje žalované. Náklady na bydlení tvrzené v částce 4 000 Kč nebyly nijak podloženy, ani nebyl nijak ověřen údaj o tom, že žalovaná s dítětem bydlí ve vlastní nemovitosti. Dále v rámci hodnocení klienta žalobkyně vyhodnotila, že žalovaná nemá žádné závazky či jiné půjčky, přitom z výpisu z účtu vyplývá, že žalovaná měla zřízený kontokorentní úvěr, který čerpala. Náklady na nezaopatřené dítě v domácnosti v celkové výši 2 000 Kč nebyly nijak konkretizovány ani doloženy. Žalovaná ve smlouvě uvedla telefonní číslo a e-mailovou adresu, je tedy pravděpodobné, že měla i výdaje na služby spojené s užíváním telefonu, příp. internetu. Tyto výdaje žalobkyně rovněž nijak neověřovala. V souhrnu tedy žalobkyně měla k dispozici toliko doklady o pracovním poměru žalované a výši příjmu, nijak však neověřovala ani nevyžadovala doložení listin týkajících se výdajů žalované. S uvedenými tvrzeními žalované se spokojila, přestože bez dalších podrobností o jejích výdajích zjevně nemohla její ekonomickou situaci s odbornou péčí vyhodnotit. Navzdory shora uvedenému úvěr v žádané výši poskytla.
20. Soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Posouzení úvěruschopnosti proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, zejména co se týče výdajů žalované, které nebyly žádným způsobem ověřovány. Důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v souladu s § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Za této situace má žalobkyně vůči žalované toliko právo na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru (bezdůvodného obohacení). Žalobkyně poskytla žalované částku 50 000 Kč, žalovaná jí do současné doby uhradila 22 239,21 Kč. Proto soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni rozdíl ve výši 27 760,79 Kč s úroky z prodlení jdoucími ode dne žalobkyní žádaného, když k prodlení s vrácením jistiny došlo již v době předchozí. Výše úroku z prodlení vyplývá z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
21. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do částky 63 364,26 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 91 125,05 Kč ve výši 10 % ročně od 3. 12. 2019 do zaplacení, co do částky 24 549 Kč a co do úroku ve výši 35 % ročně z částky 48 868,77 Kč od 3. 12. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 220 044 Kč, soud žalobu zamítl.
22. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Po částečném zpětvzetí žaloby byl předmět řízení tvořen částkou 115 674,05 Kč s příslušenstvím, když žalobkyni byla přiznána částka 27 760,79 Kč s příslušenstvím. Z procesního hlediska byla tedy převážně úspěšná žalovaná, které však podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
23. V souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř. byla žalované stanovena patnáctidenní lhůta k plnění, a to z důvodu výše částky, kterou má zaplatit.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ke Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení tohoto rozhodnutí, a to písemně ve dvojím vyhotovení prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.