Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
22 C 222/2021-39
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Blahutovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 28 600 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 100 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 100 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 16 500 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 455,56 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 763,78 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 000 Kč od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 900 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 12 100 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 19,4 % ročně z částky 20 000 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 100 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 100 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 16 500 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 455,56 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 763,78 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 900 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 12 100 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 19,4 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 28 600 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 763,78 Kč, úrokem ve výši 19,4 % ročně z částky 20 000 Kč za dobu od datum do zaplacení a spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 455,56 Kč a dále úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 000 Kč za dobu od datum do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že dlužnou pohledávku nabyla od předchůdce žalobkyně (původního věřitele) společnosti právnická osoba, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, a to dluh vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum, podle které byla žalované v hotovosti poskytnuta částka 20 000 Kč a tuto částku spolu s úrokem 4 000 Kč, odměnou za administrativní činnost 4 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 8 000 Kč byla žalovaná povinna žalobkyni vrátit v 60 týdenních splátkách po 600 Kč počínaje datum, poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaná však splátky nehradila řádně a včas, dosud zaplatila pouze částku 7 900 Kč. Dle žalobkyně byla úročena neuhrazená jistina úvěru úrokem ve výši 19,4 % ročně. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěrující společnost s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr především na základě vyhodnocení informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy, které byly přitom zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tuto skutečnost potvrdila žalovaná ve smlouvě. Předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Soud proto jednal a rozhodl dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti žalované, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
3. Z listiny nazvané jako smlouva o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalovanou a předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO. Podle této smlouvy žalovaná převzala při podpisu smlouvy v hotovosti částku ve výši 20 000 Kč a zavázala se ji vrátit spolu s úrokem 4 000 Kč, odměnou za administrativní činnost 4 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 8 000 Kč, tj. celkem 36 000 Kč, v 60 týdenních splátkách po 600 Kč.
4. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že žalovaná v tomto formuláři uvedla, že je svobodná, zdrojem jejích hlavních příjmů je mateřská/rodičovská ve výši 3 800 Kč měsíčně, příjmy partnera jsou 20 000 Kč měsíčně. V domácnosti s ní je jedno nezaopatřené dítě, žije v nájmu a výdaje na bydlení činí 9 400 Kč měsíčně, ostatní výdaje 9 000 Kč měsíčně.
5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek ze dne datum bylo zjištěno, že pohledávka ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo byla předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, postoupena žalobkyni.
6. Z listiny označené jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum bylo zjištěno, že obsahuje sdělení společnosti právnická osoba, adresované žalované, ve kterém se jí oznamuje postoupení pohledávky ze smlouvy číslo na žalobkyni a vyzývá se k úhradě do deseti dnů od doručení.
7. Z podacího lístku bylo zjištěno, že dne datum podala žalobkyně k poštovní přepravě zásilku adresovanou žalované.
8. Z předžalobní upomínky zástupce žalobkyně ze dne datum a podacího lístku ze dne datum bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky ze smlouvy číslo to do datum.
9. Z ostatních u jednání provedených, avšak v rozsudku neuvedených důkazů, soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti.
10. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaná uzavřela dne datum s předchůdcem žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které převzala v hotovosti částku ve výši 20 000 Kč a zavázala se ji vrátit spolu s úrokem 4 000 Kč, odměnou za administrativní činnost 4 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 8 000 Kč, tj. celkem 36 000 Kč, v 60 týdenních splátkách po 600 Kč. Dosud uhradila 7 900 Kč. Před podpisem smlouvy předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet úvěr tak, že získala informace přímo od žalované, které byly zaznamenány do karty zákazníka, kde rovněž označila, z jakých dokladů byly údaje ověřovány. Žalovaná v žádosti o úvěr deklarovala jako zdroj svých hlavních příjmů mateřskou/rodičovskou ve výši 3 800 Kč měsíčně, příjmy partnera 20 000 Kč měsíčně. Dále uvedla, že v domácnosti s ní žije jedno nezaopatřené dítě, je v nájmu a výdaje na bydlení činí 9 400 Kč měsíčně, ostatní výdaje 9 000 Kč měsíčně; žalobkyně však tato skutková tvrzení nedoložila žádnými důkazy, výměru státní podpory, nedoložila žádné důkazy dokládající ostatní příjmy žalované, nedoložila žádné výpisy z databáze dlužníků př. příjmení, BRKI, NRKI, nedoložila žádné listiny dokládající výdaje žalované. Nedoložila nijak příjmy partnera žalované a jeho úvěruschopnost, přestože žalovaná má pobírat pouze státní podporu ve výši 3 800 Kč a nelze tak u ní dojít k závěru, že by byla úvěruschopná. Z těchto všech údajů právní předchůdkyně žalobkyně usoudila, že žalovaná je schopna poskytnutý úvěr splácet. Pohledávka byla smlouvou ze dne datum postoupena žalobkyni. Předžalobní upomínka byla žalované odeslána dne datum.
11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).
14. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
17. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
18. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a předchůdcem žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť jí byla pohledávka postoupena původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 o. z. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno doručením oznámení o postoupení pohledávky.
19. Smlouva byla uzavřena předchůdcem žalobkyně jako podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvu nutno aplikovat kromě ustanovení o. z. také zákon o spotřebitelském úvěru, který upravuje povinnost věřitele zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalované, a to s ohledem na rozsudek Evropského soudního dvora (druhého senátu) ze dne datum, sp. zn. C číslo, který v rámci rozhodování o předběžné otázce uzavřel, že články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
20. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle §§ 86 a 87 ZoSÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud přitom nevzal za prokázáno, že by před uzavřením smlouvy předchůdkyně žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Věřitel této své povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, tedy pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Soud přitom v dané věci konstatuje, že předchůdkyně žalobkyně své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované nedostála, když doložila pouze kartu zákazníka obsahující prohlášení žalované o výši příjmů a výdajů, přičemž nebylo prokázáno, že by byly údaje uvedené v této listině ověřeny i příslušnými doklady, žalobkyně soudu žádné důkazy nepředložila. K výdajům žalované žalobkyně rovněž nedokládá žádné důkazy, navíc ani ze zákaznické karty jejich ověřování nevyplývá.
21. Vzhledem k uvedenému dovodil soud absolutní neplatnost smlouvy o úvěru ze dne datum pro rozpor se zákonem (shora citované §§ 86 a 87 ZoSÚ § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Žalobkyně byla u jednání poučena podle § 118a odst. 1 a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ o. s. ř.“), přesto k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované ničeho dalšího netvrdila ani nedoložila. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že před poskytnutím úvěru byla řádně posouzena úvěruschopnost žalované, proto je smlouva o zápůjčce absolutně neplatná.
22. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ stanoví povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, přičemž v takovém případě je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel již zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaná uhradila 7 900 Kč a předchůdkyní žalobkyně mu byla poskytnuta částka 20 000 Kč, soud ji zavázal k úhradě rozdílu ve výši 12 100 Kč (20 000 – 7 900). Splatnost uvedené částky nastala datum v souladu s § 1958 odst. 2 o. z., na základě výzvy žalobkyně obsažené v oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, v níž byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky v souvislosti s uzavřenou smlouvou o úvěru, a to ve lhůtě deseti dnů. K odeslání výzvy prokazatelně došlo datum na adresu žalované. Třetí pracovní den tak došlo dle zákonné fikce k doručení výzvy, tj. datum, do datum měla žalovaná plnit a od datum, tedy ode dne následujícího je v prodlení a vznikla jí v souladu s § 1970 o. z., povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak limitovaný žalobou, jíž je soud vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř.), tj. ve výši 8,25 % ročně až do zaplacení. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.
23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle § 142 odst. 2 o.s.ř., jelikož procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do patnácti dnů následujících po dni jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, písemně, ve dvou vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.