Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 315/2021-54

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci

žalobkyně: ; anonymizováno právnická osoba, IČO

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.

sídlem adresa

proti

žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum

bytem adresa žalované

o zaplacení 12 412 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 6 044 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 1. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dalších 6 368 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 1. 7. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 6 044 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 1. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dalších 6 368 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 1. 7. 2021 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu 10. 11. 2021 domáhala po žalované zaplacení 12 412 Kč se zákonným úrokem z prodlení z uvedené částky od 1. 7. 2020 do zaplacení z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, která byla dle žaloby mezi účastnicemi uzavřena distančně prostřednictvím elektronických prostředků dne 30. 12. 2020. Tvrdila, že na základě této smlouvy poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši 7 850 Kč, přičemž žalovaná se zavázala uvedenou částku vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 20 % měsíčně a poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru, to vše v pravidelných měsíčních splátkách. Celkem za dobu trvání smluvního vztahu účastníků vznikla žalované povinnost vrátit jistinu úvěru ve výši 7 850 Kč, zaplatit poplatek za čerpání úvěru ve výši 1 570 Kč a úrok ve výši 6 368 Kč. Žalovaná nesplácela úvěr dle dohodnutého splátkového kalendáře a dostala se do prodlení se splácením delšího než 2 měsíce, proto žalobkyně dle bodu 6.5 smlouvy celý poskytnutý úvěr jednorázově zesplatnila. Dle žaloby jí v souvislosti s prodlením žalované vznikl nárok rovněž na zaplacení účelně vynaložených nákladů ve výši 484 Kč, které odpovídají nákladům na mimosoudní vymáhání dlužné částky dle příslušného ustanovení mandátní smlouvy z 29. 5. 2013. Žalovaná na svůj dluh z předmětné smlouvy celkem uhradila pouze 3 860 Kč. Žalobkyně celkový dluh ze smlouvy ponížila o tyto úhrady a v podané žalobě se domáhala zaplacení zbývajících 12 412 Kč a současně zákonného úroku z prodlení za dobu ode dne následujícího dni zesplatnění úvěru do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě, která jí byla soudem zaslána na adresu, na které je hlášena k trvalému pobytu, přes výzvu soudu nevyjádřila.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v  , v účinném znění (dále jen„ “). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, žalovaná se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle nevyjádřila, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, soud tedy její souhlas ve smyslu citovaného ustanovení předpokládal.

4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru číslo uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou 30. 12. 2020 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky do celkové výše úvěrového limitu 50 000 Kč s tím, že žalovaná mohla čerpat peněžní prostředky do výše uvedeného limitu i opakovaně. V čl. 5 smlouvy byl sjednán poplatek za každé čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny. Dle čl. 6 smlouvy činila sjednaná úroková sazba za poskytnutí peněžních prostředků 20 % měsíčně s tím, že v případě zesplatnění úvěru se snižovala za dobu od prvního dne splatnosti celého dluhu až do celkového splacení dluhu na 8 % ročně. Ve smlouvě bylo ujednáno, že jak poplatek za čerpání úvěru, tak naběhlý úrok se ke konci každého kalendářního měsíce stanou součástí jistiny dluhu žalované. Ta se zavázala do konce každého kalendářního měsíce počínaje prvním kalendářním měsícem následujícím po kalendářním měsíci, v němž došlo k čerpání úvěru, uhradit minimální splátku úvěru, jejíž výše činila 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však 300 Kč, a pokud byla částka dlužná k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce nižší než 300 Kč, pak byla výše minimální splátky úvěru rovna částce dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce. V čl. 6 smlouvy bylo sjednáno, že pokud se žalovaná dostane do prodlení se splacením dluhu či jeho části po dobu delší než dva měsíce, stane se bez dalšího celý její dluh splatným. Ještě předtím měla žalobkyně vyzvat žalovanou k uhrazení dlužné částky a poskytnout jí za tímto účelem lhůtu alespoň 30 dnů. Dle čl. 6 smlouvy si mohla žalobkyně nárokovat v případě prodlení žalované s úhradou jejího dluhu účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalované ve výši 200 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení žalované.

5. Z předložené kopie občanského průkazu žalované soud zjistil, že žalobkyně při uzavření smlouvy ověřila totožnost žalované z jejího občanského průkazu.

6. Z mandátní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní jakožto mandantem a společností právnická osoba, IČO, jakožto mandatářem dne 29. 5. 2013, jejímž předmětem byla dohoda o úplatném vymáhání pohledávek žalobkyně za třetími stranami shora uvedenou společností, bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala v souvislosti s činností zmíněného mandatáře hradit poplatek ve výši 121 Kč vč. DPH za vymáhání každé své jednotlivé pohledávky, ovšem pouze v případě, kdy dojde ke skutečnému vymožení poplatku, respektive jeho části mandatářem.

7. Z žalobkyní předloženého výpisu z jejího bankovního účtu bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované v období od 30. 12. 2020 do 26. 4. 2021 celkem 7 850 Kč, a to bezhotovostním převodem ve prospěch jejího bankovního účtu č. bankovní účet uvedeného ve smlouvě.

8. Z výzvy k úhradě z 9. 9. 2021 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce písemně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky v celkové výši 17 258 Kč vzniklé z titulu předmětné úvěrové smlouvy ve lhůtě do 20. 10. 2021 s upozorněním, že v případě nezaplacení dluhu bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání. Uvedená výzva byla dle přiloženého poštovního podacího archu odeslána žalované 9. 9. 2021.

9. Na podkladě shora uvedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:

Mezi účastnicemi byla dne 30. 12. 2020 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž podkladě žalobkyně umožnila žalované opakovaně čerpat peněžní prostředky až do výše sjednaného úvěrového limitu 50 000 Kč. Žalovaná takto v období od 30. 12. 2020 do 26. 4. 2021 celkem vyčerpala 7 850 Kč. Žalovaná se zavázala, že poskytnuté prostředky žalobkyni vrátí a současně za každé čerpání peněžních prostředků zaplatí poplatek ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru. Dále byla dle smlouvy povinna za dobu od prvního dne druhého kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém dojde k čerpání peněžních prostředků, až do jejich vrácení platit z dlužné částky úrok ve výši 20 % měsíčně s tím, že pokud dojde k zesplatnění úvěru, pak se výše úroku počínaje prvním dnem splatnosti celého dluhu až do jeho splacení měla snížit na 8 % ročně. Ve smlouvě bylo ujednáno, že jak poplatek za čerpání úvěru, tak naběhlý úrok se ke konci každého kalendářního měsíce stanou součástí jistiny dluhu žalované. Ta byla povinna splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách, jejichž minimální výše činila jednu pětinu částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však 300 Kč, a pokud byla částka dlužná k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce nižší než 300 Kč, pak byla výše minimální splátky úvěru rovna částce dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce. Pro případ prodlení žalované s úhradou dluhu trvajícího déle než 2 měsíce bylo sjednáno, že se celý dluh z předmětné smlouvy o úvěru stane jednorázově splatným a žalobkyně je oprávněna žádat jeho zaplacení. Smlouva zároveň obsahovala ujednání o povinnosti žalované zaplatit účelně vynaložené náklady vzniklé žalobkyni v souvislosti s jejím případným prodlením, jejichž výše činila 200 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení žalované. Předžalobní výzvou z 9. 9. 2021 žalobkyně písemně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu z předmětné úvěrové smlouvy a upozornila ji, jaké důsledky pro žalovanou bude mít případné neuhrazení dluhu.

10. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle a násl. , v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazovala znaky spotřebitelského úvěru dle příslušných ustanovení , o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů.

11. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

13. Podle § 580 odst. 1 věty prvé o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastnicemi vznikl závazkový právní vztah založený smlouvou o revolvingovém úvěru uzavřenou podle § 2395 o. z. Žalobkyně svůj závazek z této smlouvy splnila, neboť poskytla žalované možnost čerpat formou revolvingu peněžní prostředky a tímto způsobem žalované poskytla celkem 7 850 Kč.

16. Žalobkyni dle příslušných smluvních ustanovení i podle § 2395 o. z. nepochybně vzniklo právo na vrácení poskytnuté jistiny úvěru ve výši 7 850 Kč. Pro posouzení oprávněnosti žalobou uplatněného nároku však bylo třeba zhodnotit, zda lze považovat za přiměřená a souladná s dobrými mravy smluvní ujednání zakládající nárok žalobkyně na zaplacení poplatku za čerpání úvěru ve výši 20 % z poskytnuté jistiny (čl. 5 smlouvy), respektive na zaplacení smluvního úroku ve výši 20 % měsíčně z poskytnuté jistiny (čl. 6 1. smlouvy).

17. Soud předně podotýká, že si je vědom toho, že smlouva o úvěru je již ze své podstaty smlouvou úplatnou, neboť ujednání o povinnosti úvěrovaného zaplatit úvěrujícímu úrok za poskytnutí úvěru je ve smyslu § 2395 o. z. nezbytnou náležitostí smlouvy o úvěru. Zároveň je však třeba vycházet z toho, že úrok, respektive úplatu za poskytnutí úvěru nelze sjednat v libovolné výši, a to obzvláště za situace, kdy v pozici úvěrovaného vystupuje spotřebitel, jako je tomu v posuzované věci. Je třeba připustit, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší úplaty za poskytnutí úvěru není zákonem striktně upravena. Z ustálené judikatury však lze dovodit, že při posouzení přiměřenosti výše smluveného úroku je třeba vycházet v prvé řadě z obvyklé úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěrů a půjček v době uzavření konkrétní smlouvy. Zároveň je nutné zohlednit okolnosti daného případu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. ). Za rozpornou s dobrými mravy pak zpravidla je třeba považovat takovou výši úroků, která obvyklou úrokovou sazbu v době sjednání úroků podstatně převyšuje. Současně platí, že v souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků u peněžité půjčky je pouze takové jednání věřitele, který se„ spokojí“ – bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník – s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny, a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá„ zhodnotit“ běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, kdy dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. ). Uvedené závěry lze nepochybně využít i ve vztahu ke smlouvě o úvěru.

18. Nahlédnutím do databáze časových řad ARAD, která je dostupná na webových stránkách České národní banky, soud zjistil, že průměrná úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu u nových obchodů činila v prosinci 2020, tj. v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru, 8,80 % ročně (viz tabulka B2 .1.2, číslo ukazatele 5 – Domácnosti a NISD (S.14+S.15) – na spotřebu celkem). V řešeném případě přitom jen samotný sjednaný úrok činil 20 % měsíčně, což odpovídá roční úrokové sazbě ve výši 240 %. Navíc byl nad rámec úroku sjednán ještě poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z poskytnuté jistiny. Žalobkyně sice argumentovala tím, že tento poplatek měl pokrýt výhradně její náklady související zejména se zpracováním, vyhodnocením, přijetím a schválením žádosti o čerpání úvěru a zajištěním zdrojů peněžních prostředků, soud však toto tvrzení odmítá akceptovat, a to z níže popsaných důvodů.

19. Je nepochybné, že žalobkyni v souvislosti s poskytnutím úvěru žalované nějaké náklady vzniknout musely, a to ať už se jednalo o náklady administrativní, související se samotným vyřízením žádosti žalované o poskytnutí úvěru či s přípravou smluvní dokumentace, nebo o náklady spojené se zajištěním peněžních prostředků a jejich výplatou žalované. Poskytování nebo zprostředkování spotřebitelských úvěrů je však předmětem podnikání žalobkyně. Z toho plyne, že žalobkyně musí disponovat potřebným administrativním i materiálním zázemím k tomu, aby byla schopna vyřizovat jednotlivé obchodní případy, jichž řeší ročně dozajista stovky či spíše tisíce, s co možná nejnižšími provozními náklady. Rozhodně není možné akceptovat tvrzení, že výše nákladů vynaložených žalobkyní v souvislosti s vyřízením žádosti žalované o poskytnutí úvěru by při každém čerpání peněžních prostředků odpovídala 20 % z poskytnuté částky, tj. sjednanému poplatku za čerpání úvěru. Soudu je z úřední činnosti známo, že poplatek za čerpání úvěru v uvedené výši je standardní součástí formulářových smluv o revolvingovém úvěru žalobkyně. Pokud by tento poplatek skutečně odpovídal reálně vynaloženým nákladům žalobkyně, pak by dozajista nemohl být navázán výlučně na výši poskytnuté jistiny úvěru. Náklady žalobkyně související s vyřízením úvěru ve výši 100 000 Kč totiž zcela jistě nebudou pětkrát vyšší než náklady na vyřízení úvěru ve výši 20 000 Kč, přitom poplatek za čerpání úvěru by v prvním případě činil 20 000 Kč, ve druhém pak„ pouze“ 4 000 Kč. Z těchto důvodů má soud za to, že sjednaný poplatek za čerpání úvěru ve své podstatě plní přinejmenším zčásti funkci úplaty za poskytnutí úvěru, tedy v podstatě se jedná jen o další část smluvního úroku z úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Proto jej nelze posuzovat izolovaně od úroku ujednaného v čl. 6 smlouvy jakožto další platby, k níž se žalovaná v souvislosti s poskytnutím úvěru zavázala.

20. Soud nepominul, že v daném případě získala žalovaná peněžní prostředky bez nutnosti zajištění či jejich účelové vázanosti. To pro ni nepochybně znamenalo mnohem snazší a rychlejší přístup k potřebným financím, než kdyby o úvěr žádala u některé banky, kde by musela absolvovat jistě nepoměrně přísnější proces ověřování její schopnosti úvěr splatit, který by mohl vést i k tomu, že by jí banka úvěr vůbec nemusela poskytnout. S tím souvisí i zvýšená rizikovost celého obchodu pro žalobkyni jakožto poskytovatele úvěru. Právě z těchto důvodů by byl soud ochoten akceptovat, aby byl ve smlouvě ujednán vyšší úrok (resp. úplata), než jaký by odpovídal shora uvedené úrokové sazbě obvyklé v době poskytnutí úvěru. Jestliže však si však žalobkyně nárokovala vedle poplatku za čerpání úvěru ve výši 20 % z jistiny ještě smluvní úrok, jehož výše odpovídala roční úrokové sazbě 240 %, takový postup již nelze odůvodnit ani shora popsanými hledisky a je nepochybné, že takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy, neboť převyšuje obvyklou úrokovou sazbu v době uzavření smlouvy takřka třicetkrát. Soud má za to, že za daných okolností je možné akceptovat, aby výše úplaty za poskytnutí úvěru činila 20 % z poskytnuté jistiny úvěru, což by odpovídalo sjednanému poplatku za čerpání úvěru. Z takové úplaty, jejíž výše je v porovnání s obvyklou úrokovou sazbou v době uzavření smlouvy i tak vysoce nadstandardní, by žalobkyně měla být bez problémů schopna nejen pokrýt veškeré své náklady související s uzavřenou smlouvou a poskytnutím peněz žalované, ale též vygenerovat dostatečný obchodní zisk z celé transakce. Zároveň lze takovou úplatu hodnotit ještě jako přiměřenou ve vztahu k výši poskytnutého úvěru a dalším okolnostem případu. Naopak ujednání o smluvní úroku ve výši 20 % z poskytnuté jistiny měsíčně soud vyhodnotil jako neplatné ve smyslu § 580 odst. 1 věty prvé o. z. pro jeho zjevný rozpor s dobrými mravy, přičemž k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu žalované (viz § 588 o. z.).

21. Žalobkyně se žalobou domáhala též zaplacení účelně vynaložených nákladů spojených s prodlením žalované, jejichž nárokovanou výši 121 Kč měsíčně odvozovala od příslušného ujednání mandátní smlouvy, respektive od výše v této mandátní smlouvě sjednaného poplatku, za který pro žalobkyni vymáhala pohledávky externí společnost. Takto vysoká měsíční sazba ani celková z tohoto titulu žalobkyní požadovaná částka (484 Kč) se soudu nejeví jako nepřiměřená a za situace, kdy žalovaná nevyvrátila tvrzení žalobkyně o tom, že se dostala do prodlení se splacením svého dluhu z předmětné úvěrové smlouvy, soud neshledal důvod, proč by žalobkyni neměl svědčit nárok na úhradu shora uvedené částky.

22. S ohledem na shora uvedené lze uzavřít, že žalované vznikla v souvislosti s uzavřenou smlouvou o revolvingovém úvěru povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu ve výši 7 850 Kč, zaplatit poplatek ve výši 20 % z této jistiny, tj. ve výši 1 570 Kč, a dále zaplatit žalobkyni účelně vynaložené náklady spojené s jejím prodlením ve výši 484 Kč. Celkový dluh žalované vyplývající z předmětné smlouvy tak činil 9 904 Kč. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně o tom, že jí žalovaná celkem uhradila pouze 3 860 Kč. Bylo přitom na žalované, aby v případě, že svůj dluh žalobkyni již uhradila zcela či alespoň v širším než žalobkyní tvrzeném rozsahu, takovou skutečnost soudu nejen tvrdila, ale zejména prokázala. Nic z toho se ovšem nestalo, žalovaná zůstala po celou dobu trvání řízení nečinnou, na podanou žalobu nijak nereagovala a se soudem nekomunikovala. Tomu tedy nezbylo, než, pokud jde o výši úhrad žalované, vycházet z podané žaloby. Dospěl proto k závěru, že po odečtení provedených úhrad žalované zbývá doplatit ještě 6 044 Kč. V tomto rozsahu proto podané žalobě vyhověl a žalovanou zavázal též k zaplacení požadovaného zákonného úroku z prodlení z této částky, a to s odkazem na o. z., neboť žalovaná se dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyla odpovědná. Výše přiznaného úroku z prodlení se řídí

23. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do částky 6 368 Kč s příslušným zákonným úrokem z prodlení, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

24. O nákladech řízení soud rozhodl podle Předmětem řízení bylo zaplacení částky 12 412 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 6 044 Kč, naopak co do částky 6 368 Kč byla žaloba zamítnuta a v tomto rozsahu měla tedy procesní úspěch žalovaná. Lze tedy konstatovat, že obě účastnice měly v řízení takřka totožný úspěch. Proto soud ve smyslu shora citovaného ustanovení žádné z nich nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

25. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud v souladu s  stanovil na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích, a to prostřednictvím Okresního soudu ve Svitavách.

Nebude-li povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.