Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 340/2021-63

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 51 763,49 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 49 963,49 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky částku 49 963,49 Kč od 17. 12. 2021 do zaplacení, a to do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zbývající části nároku, tj. zamítá se v části, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 1 800 Kč odpovídající poplatkům, částku 5 042,30 Kč odpovídající smluvnímu úroku, kapitalizovaný smluvní úrok 16,90 % ročně z jistiny úvěru od 30. 1. 2017 do 1. 2. 2020, zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný od

21. 10. 2019 do 1. 2. 2020 částkou 1 526,59 Kč, smluvní úrok ve výši 16,90 % ročně

z částky 49 963,49 Kč od 2. 2. 2020 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z částky 49 963,49 Kč od 2. 2. 2020 do 16. 12. 2021 a zákonný úrok z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 49 963,49 Kč od 17. 12. 2021 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku

17 590,20 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 49 963,49 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky částku 49 963,49 Kč od 17. 12. 2021 do zaplacení, a to do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku.</b> II. Žaloba se zamítá co do zbývající části nároku, tj. zamítá se v části, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 1 800 Kč odpovídající poplatkům, částku 5 042,30 Kč odpovídající smluvnímu úroku, kapitalizovaný smluvní úrok 16,90 % ročně z jistiny úvěru od 30. 1. 2017 do 1. 2. 2020, zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný od 21. 10. 2019 do 1. 2. 2020 částkou 1 526,59 Kč, smluvní úrok ve výši 16,90 % ročně z částky 49 963,49 Kč od 2. 2. 2020 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z částky 49 963,49 Kč od 2. 2. 2020 do 16. 12. 2021 a zákonný úrok z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 49 963,49 Kč od 17. 12. 2021 do zaplacení. <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 17 590,20 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku.</b>

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu na žalovaném domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru číslo uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba,

IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným ze dne 30. 1. 2017 Součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky právnická osoba Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla na základě smlouvy žalovanému finanční prostředky

ve výši 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s úroky se sjednanou úrokovou sazbou 16,90 % ročně a dalšími poplatky dle této smlouvy a ceníku. Žalovaný úvěr řádně

a včas nesplácel, když se dostal do prodlení se splácením a žalobkyně proto celý dluh zesplatnila dne 20. 10. 2019. Původní věřitel postoupil svou pohledávku za žalovaným

na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně proto požaduje

po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 49 963,49 Kč, poplatků ve výši 1 800 Kč, smluvního úroku ve výši 5 042,30 Kč kapitalizovaného smluvním úrokem 16,90 % ročně z jistiny úvěru od 30. 1. 2017 do 1. 2. 2020, zákonného úroku z prodlení ve výši 1 526,59 Kč kapitalizovaného od 21. 10. 2019 do 1. 2. 2020, smluvního úroku ve výši 16,90 % ročně

z jistiny ve výši 49 963,49 Kč od 2. 2. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení

v zákonné výši 10 % ročně z celkové částky ve výši 49 963,49 Kč od 2. 2. 2020 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní marně písemně vyzýván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.

Soud proto ve věci postupoval podle , (dále jen „“), podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže

ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci

se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z listinných důkazů a tvrzení předložených žalobkyní dospěl soud k těmto skutkovým zjištěním a z nich plynoucímu závěru o skutkovém stavu:

5. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným 30. 1. 2017 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše sjednaného úvěrového limitu ve výši 10 000 Kč s tím, že žalovaný poskytnuté finanční prostředky bude splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % ze sjednané výše úvěrového limitu, tj. ve výši 500 Kč, vždy v 10. den každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem bezprostředně následujícím po měsíci, ve kterém bude uzavřena tato smlouva, a to spolu s roční úrokovou sazbou 16,90 %. Dne 5. 2. 2019 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným dodatek ke smlouvě o revolvingovém úvěru vedeném na úvěrovém úctu č. bankovní účet, na jehož základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše sjednaného úvěrového limitu nově ve výši 50 000 Kč s tím, že žalovaný poskytnuté finanční prostředky bude splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % ze sjednané výše úvěrového limitu, tj. nově ve výši 2 500 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr postupně čerpal, svůj závazek úvěr splácet však řádně a včas neplnil, jelikož se dostal opakovaně do prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru. Pro případ prodlení žalovaného s hrazením splátek bylo mezi stranami smlouvy dohodnuto právo právní předchůdkyně žalobkyně přičítat k nezaplacené jistině úvěru úroky, poplatky a smluvní pokuty a právo na okamžité zesplatnění úvěru. Žalovaný na úvěr uhradil za dobu jeho trvání 18 538,35 Kč. Žalobkyně proto prohlásila celý poskytnutý úvěr za okamžitě splatný ke dni 20. 10. 2019 a vyzvala žalovaného k uhrazení částky v celkové výši 54 488 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně po zesplatnění úvěru převedla pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2020, žalovaný

o tom byl vyrozuměn dopisem ze dne 13. 2. 2020 odeslaným doporučeně, žalobkyně je tak aktivně věcně legitimována. Žalovaný na jeho dluhu nezaplatil ničeho poté, co byla pohledávka převedena na žalobkyni, ani poté, co k tomu byl právním zástupcem žalobkyně ve výzvě k plnění ze dne 17. 2. 2020 vyzván. Žalovaný žalobkyni dluží na jistině 49 963,49 Kč,

na úrocích 5 042,3 Kč a na poplatcích 1 800 Kč.

6. Soud má z provedeného dokazování za postavené najisto, že právní předchůdkyně žalobkyně zcela nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně na výzvu soudu,

zda ověřovala úvěru schopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, uvedla, že posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet, když porovnávala uváděné příjmy žalovaného s výpisy účtu klienta. Výdaje žalovaného pak právní předchůdkyně žalobkyně stanovila podle svého interního ekonomického modelu. Právní předchůdkyně žalobkyně nedoložila, že by výdaje žalované ověřovala.

7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

8. Věc byla soudem posuzována dle , , v platném znění (dále jen„ o. z.“), přičemž podle uvedeného zákona se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky,

a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Vzhledem k tomu, že ke sjednání poskytnutí úvěru došlo po 1. 1. 2014, je nutno v souladu s § 3028 o. z., na právní posouzení věci použít úpravu tohoto zákona a dále zákona číslo Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění,

dále jen„ ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi právní předchůdkyní žalobkyně

a žalovaným je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až § 3 uvedeného zákona a § 420 a § 1810 a násl. o. z.

10. Dle ust. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel

před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá,

že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

14. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

15. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může

od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není

za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku

z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel

i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v . Jeho ustanovení pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (či zápůjčku) sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. -53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud s odkazem na o. z. povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání

pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

19. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. Ústavní soud ČR judikoval, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

20. S ohledem na shora uvedené bylo k posouzení oprávněnosti nároku na vrácení poskytnutého úvěru včetně příslušenství zapotřebí posoudit platnost smlouvy o úvěru i z hlediska toho,

zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného náležitým způsobem. Bylo na žalobkyni, aby splnění

této povinnosti tvrdila a prokázala. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru,

že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného nesplnila. Právní předchůdkyně žalobkyně si od žalovaného vyžádala informace

o jeho příjmu a výdajích, nicméně sdělené údaje k výdajům žalovaného nebyly blíže zjišťovány a ověřovány, a to přesto, že měla žalobkyně k dispozici výpisy z účtu žalovaného. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověřování těchto tvrzení.

21. Jak již bylo výše konstatováno, dotčená smlouva o spotřebitelském úvěru je s ohledem

na skutečnost, že žalobkyně nesplnila podmínky § 86 ZoSÚ, absolutně neplatná. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni toliko částku, která mu byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy (§ 2991 o.z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaný opakovaně čerpal peněžní prostředky do výše limitu 50 000 Kč, přičemž právní předchůdkyni žalobkyně, resp. žalobkyni dosud nevrátil 49 963,49 Kč, žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil

a je povinen plnění žalobkyni také vrátit. Výše bezdůvodného obohacení na straně žalovaného činí 49 963,49 Kč.

22. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě žalobkyně vyhověl toliko co do částky

49 963,49 Kč, kdy rovněž uložil žalovanému zaplatit žalobkyni tuto částku spolu se zákonným úrokem z prodlení, a to od 17. 12. 2021 do zaplacení, neboť žalovaný se

o povinnosti zaplatit žalovanou částku mohl dozvědět až z žaloby zasílané mu soudem, přičemž tato zásilka byla žalovanému doručena dne 16. 12. 2021. Žalovaný se proto se zaplacením přisouzené částky ocitl v prodlení dne 17. 12. 2021.

23. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobě výrokem II. nevyhověl, a to s ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu 93 % nákladů řízení (96,5 % úspěch – 3,5% neúspěch) v částce 17 590,20 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 071 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”)

z tarifní hodnoty ve výši 51 763,49 Kč sestávající z částky 3 180 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 920 Kč ve výši 2 923,20 Kč,

celkem 18 914,20 Kč, z toho 93 % činí 17 590,20 Kč.

25. Lhůta pro splnění povinnosti uložené tímto rozsudkem byla soudem stanovena podstatně delší, než lhůta dle Soud přihlédl k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy a též ke skutečnosti, že v tomto případě by měl zohlednit i majetkové poměry, možnosti

a schopnosti žalovaného. Tyto poměry ovšem soud nezjistil. Proto uložil žalovanému povinnost zaplatit dlužnou částku s příslušenstvím ve lhůtě, která dle názoru soudu umožní žalovanému buď zajistit si finanční prostředky k úhradě, nebo dohodnout s žalobkyní jinou lhůtu k plnění (například splátkový kalendář). I v zájmu žalobkyně jistě je, aby žalovaný splnil svoji povinnost dobrovolně.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může

se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.