Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
22 C 402/2015-79
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Chládkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 8 955,38 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 27. 11. 2015 se žalobkyně, původně společnost právnická osoba, přeměněná fúzí v žalobkyni při zachování totožnosti osoby, o jejím ž nástupnictví tak nebylo nutno rozhodovat, se domáhala po žalovaném zaplacení částky 8 955,38 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru.
2. Řízení v této věci bylo přerušeno z důvodu zjištění úpadku žalovaného v insolvenčním řízení, o čemž byli účastníci vyrozuměni usnesením ze dne 24. 5. 2016. Usnesením ze dne 16. 9. 2021, č. j. insolvenční spisová značka, vzal soud na vědomí splnění oddlužení žalovaného a osvobodil žalovaného od placení pohledávek dle § 414 zákona č. 182/2006 Sb. , insolvenčního zákona . Usnesení nabylo právní moci dne 29. 9. 2021, resp. 15. 10. 2021. Z insolvenčního rejstříku dále vyplývá, že předmětná pohledávka žalobkyně byla či měla být v insolvenčním řízení přihlášena.
3. Podáním doručeným soudu dne 1. 12. 2021 vzala žalobkyně žalobu v celém rozsahu zpět s ohledem na osvobození žalovaného od placení pohledávek v rámci proběhlého insolvenčního řízení. Požadovala přiznat náhradu nákladů řízení.
4. Dle ustanovení § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř. ”, může vzít žalobce za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to z části nebo zcela.
5. Dle ustanovení § 96 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí.
6. Dle ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).
7. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala žalobu v celém rozsahu zpět před zahájením jednání ve věci, soud řízení zastavil dle § 96 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. .
8. Při rozhodnutí o nákladech řízení soud vyšel z toho, že by bylo namístě rozhodnout podle ustanovení § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. o. s. ř. , neboť byla vzata zpět důvodně podaná žaloba pro chování žalovaného. Žaloba byla předběžně brána jako důvodná, když pohledávka žalobkyně byla v insolvenčním řízení zjištěna, a žaloba byla vzata zpět pro chování žalovaného, který zahájil insolvenční řízení, ve kterém se oddlužil, a žalobkyni tak nezbylo, než vzít žalobu zpět. Žalovaný by tak měl hradit žalobkyni náklady řízení. Žalovaný však byl v rámci insolvenčního řízení osvobozen od všech pohledávek, které byly nebo měly být přihlášeny v insolvenčním řízení, tj. i od žalované pohledávky (§ 414 insolvenčního zákona ). Přitom oddlužení se vztahuje i na příslušenství pohledávky, včetně nároku na náhradu nákladů řízení. Proto nelze v řízení o pohledávce, od jejíhož placení byl dlužník osvobozen, dlužníka zavázat k náhradě nákladů řízení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 29 ICdo 155/2017 ). Žalovanému tedy z důvodu osvobození od placení pohledávek nelze uložit povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v této věci, proto soudu nezbývá než rozhodnout tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
9. Pokud žalobkyně odkazovala na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 22. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 3028/17 (jednalo se o případ, kdy bylo stěžovatelce po přiznání oddlužení v soudním řízení uloženo zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení), soud v prvé řadě upozorňuje, že se nejednalo o nález, ale usnesení, přičemž usnesení není obecně závazné dle čl. 89 odst. 2 Ústavy České republik y (v podrobnostech viz nález Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. IV. ÚS 301/05 ), a že tímto usnesením byla ústavní stížnost odmítnuta jako zjevně neopodstatněná, když Ústavní soud konstatoval, že se nejedná o otázku zásahu do ústavně zaručených práv dlužníků. Výkladem podústavního práva se Ústavní soud nezabýval, ovšem odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 29 ICdo 62/2014 , jako na již ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, aniž by se proti tam uvedeným právním závěrům jakkoliv vymezil. Přitom v tomto rozsudku Nejvyšší soud v závěru výslovně uvedl, že nárok na náhradu nákladů řízení představuje příslušenství pohledávky, na který se vztahuje osvobození podle § 414 insolvenčního zákona (byť jej nebylo možné přihlásit do insolvenčního řízení). Lze také poukázat na to, že sám Ústavní soud v jiných případech opakovaně vyslovil závěr, že účelem oddlužení je, aby dlužník byl skutečně (zcela) oddlužen, a že následný vznik povinnosti k úhradě nákladů by zcela popíral smysl oddlužení (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2020, sp. zn. III. ÚS 1231/20 ). Pokud tedy žalobkyně vyslovila názor, že nárok na náhradu nákladů řízení vzniká až na základě pravomocného rozhodnutí soudu, proto jej nelze přihlásit do insolvenčního řízení a nemůže se tak na něj vztahovat osvobození od placení pohledávek, soud opakuje, že náklady řízení představují příslušenství pohledávky (§ 513 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku ), proto se i na ně vztahuje osvobození podle § 414 insolvenčního zákona .
10. Soud tedy neshledal důvod se od výše uvedených závěrů odchýlit a rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
11. Soudní poplatek se do částky 1 000 Kč nevrací (§ 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích).
Poučení:
Proti tomuto usnesení je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem.