Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
16 C 142/2021-57
Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní JUDr. Alicí Kořínkovou v právní věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 9 754,90 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci částku 5 000 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 1 619,07 Kč od 31. 7. 2021 do zaplacení, z částky 1 664,26 Kč od 31. 8. 2021 do zaplacení, z částky 1 716,67 Kč od 1. 10. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby byl žalovaný uznán povinným uhradit žalobci částku 4 754,90 Kč s 0,1 % smluvním úrokem ročně a 8,5 % zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 1 619,07 Kč od datum do zaplacení, z částky 1 664,26 Kč od 31. 8. 2021 do zaplacení, z částky 1 716,67 Kč od 1. 10. 2021 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci částku 5 000 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 1 619,07 Kč od 31. 7. 2021 do zaplacení, z částky 1 664,26 Kč od 31. 8. 2021 do zaplacení, z částky 1 716,67 Kč od 1. 10. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby byl žalovaný uznán povinným uhradit žalobci částku 4 754,90 Kč s 0,1 % smluvním úrokem ročně a 8,5 % zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 1 619,07 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 1 664,26 Kč od 31. 8. 2021 do zaplacení, z částky 1 716,67 Kč od 1. 10. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 9 754,90 Kč s příslušenstvím s tím, že dne datum byla mezi účastníky řízení uzavřena smlouva o úvěru na částku 5 000 Kč, z níž si žalobce neplnil sjednané povinnosti a žalobci tak dluží předmětnou částku.
2. V daném případě soud po zjištění stanoviska účastníků řízení k jeho zamýšlenému postupu podle § 115a ) o. s. ř. o. s. ř. veřejně vyhlásil toliko rozsudek, když vyšel z listinných důkazů předložených žalobcem.
3. Ze smlouvy o úvěru z datum, výpisu z účtu žalovaného od března do května 2021, dodatku k jeho pracovní smlouvě, smlouvě o nájmu bytu, lustrace žalovaného v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, pokladního výdajového dokladu z 30. 6. 2021, splátkového kalendáře, všeobecných obchodních podmínek žalobce, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, výzev k uhrazení dluhu včetně předžalobní výzvy a výpisu z poštovního podacího archu soud zjistil následující skutkový stav věci. Mezi účastníky řízení byla dne datum elektronicky uzavřena smlouva o úvěru na částku 5 000 Kč, která byla žalovanému v den uzavření smlouvy vyplacena a ten se zavázal uhradit ji ve 3 splátkách, a to do 30. 7. 2021 částkou 1 619,07 Kč, do 30. 8. 2021 částkou 1 664,26 Kč a do 30. 9. 2021 částkou 1 716,67 Kč. Kromě toho měl také ještě každý měsíc zaplatit poplatek za poskytnutí a správu úvěru ve výši 1 400 Kč, celkem tedy 4 200 Kč za dobu trvání smlouvy. Před poskytnutím úvěru byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného, který doložil dodatek k pracovní smlouvě, z níž vyplynulo, že má pracovní poměr uzavřený na dobu neurčitou, ze smlouvy o nájmu pak bylo zjištěno, že nájemné spolu se službami hradí částkou 10 500 Kč měsíčně, výpisy z jeho účtu za březen až květen 2021 si věřitel ověřil výši jeho příjmu, který v březnu činil 27 554 Kč, v dubnu 39 133 Kč a v květnu 30 404 Kč, z těchto účtů pak dále vyplývá, že žalovaný byl ve všech měsících v záporném zůstatku, měl další 2 dluhy vůči anonymizována tři slova, které nebyly z účtu spláceny pro nepovolení inkasa a dostával se do záporného kontokorentu. Věřitel při posuzování úvěruschopnosti žalovaného dále vycházel z toho, že má jednu vyživovací povinnost a podle tabulek na dítě započítával částku 1 980 Kč měsíčně. Dle uzavřené úvěrové smlouvy měl žalovaný kromě jistiny a poplatků za správu úvěru hradit také smluvené úroky ve výši 0,1 % denně. Na předmětný dluh doposud ničeho neuhradil.
4. Podle § 2395 občanského zákoníku , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho žádost a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že uzavřená úvěrová smlouva je ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, neboť žalobce sice před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného, podle názoru soudu však nikoliv řádně, neboť z výpisů z účtu žalovaného vyplývalo, že v době, kdy žádal o poskytnutí úvěru, byl opakovaně v mínusovém zůstatku a i když měl dostatečný příjem z pracovního poměru tak, aby mohl částku sjednanou úvěrovou smlouvou uhradit, je z jeho účtu patrné, že nesplácel ani jiné své závazky vůči jiným společnostem, což mělo samo o sobě vést věřitele k větší obezřetnosti a dle názoru soudu neměl dlužníkovi úvěr poskytnout. Kromě nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného má pak soud za to, že smlouva obsahuje i nepřiměřená ujednání, a to zejména ohledně poplatku za poskytnutí a správu úvěru, který činí 1 400 Kč měsíčně a za 3 měsíce, po něž měl žalovaný dluh splácet, tak navýšil jistinu o 84 %. Dle názoru soudu přitom sjednaný poplatek za správu úvěru fakticky plnil funkci úroků, i když byl ve smlouvě označen jinak než smluvené úroky, které byly sjednány ve výši 36,5 % ročně (0,1 % denně), neboť poplatek za poskytnutí úvěru bývá obecně sjednáván ve výši 1 až 3 % v případech, kdy je třeba rezervovat finanční prostředky pro dlužníka, což se v tomto případě nestalo, protože úvěr mu byl vyplacen v den uzavření úvěrové smlouvy a cílem poskytnutého sjednaného poplatku bylo dosažení zisku věřitele. Zde soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu v Praze, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 , které stanovilo, že při úrokové sazbě vyšší než 60 % jde o úroky sjednané v rozporu s dobrými mravy (§ 588 občanského zákoníku ), jakož i na rozhodnutí Krajského soudu v Praze z 18. 2. 2020, č. j. 22 Co 295/2019 -16, a rozsudek Ústavního soudu, sp. zn. III ÚS 4129/2018 , ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Ze všech těchto důvodů soud proto přiznal žalobci toliko nárok na vrácení poskytnuté jistiny spolu se zákonnými úroky z prodlení a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.
6. S ohledem na míru úspěchu a neúspěchu ve věci, která je přibližně stejná na obou stranách sporu, soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. nepřiznal žádnému z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.
Pokud by povinný dobrovolně nesplnil povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, má oprávněný právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř. o. s. ř. ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem návrh na pověření soudního exekutora provedením exekuce (zák. č. 120/2001 Sb. ).