Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
7 C 314/2021-78
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristinou Steinmetzovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 60 789,67 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 46 200 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od 15.3.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá do částky 14 589,67 Kč a úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 3 410,03 Kč od 15.3.2020 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v rozsahu 52% v částce 8 654 Kč k rukám advokáta Mgr. jméno příjmení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 46 200 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od 15.3.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá do částky 14 589,67 Kč a úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 3 410,03 Kč od 15.3.2020 do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v rozsahu 52% v částce 8 654 Kč k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se domáhala žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 zaplacení částky ve výroku I. a II. rozsudku. Uvedla, že na základě smlouvy uzavřené se žalovaným dne 9.7.2019 mu poskytla disponibilní úvěrový limit 50 000 Kč. Tento se žalovaný zavázal vrátit spolu s úroky a poplatky ve splátkách po 1 900 Kč, dále s pojištěním ztráty schopnosti splácet ve výši 0,65% aktuálního dluhu. Úvěr mu byl převeden na účet dne 10.7.2019, žalovaný svůj závazek řádně nehradil a žalobkyně od smlouvy odstoupila s účinky k 14.3.2020. Dluh v celkové výši 60 789,67 Kč sestává z nevrácené jistiny 49 610,03 Kč, dlužných splátek pojištění 2 159,82 Kč, úroků ke dni odstoupení 6 719,82 Kč, nákladů na ukončení smlouvy 1 500 Kč, upomínky 800 Kč. Dle doplnění z 24.11.2021 dosud žalovaný uhradil na splátkách 3 800 Kč, které byly započteny na pojistné, úroky a jistinu.
2. Obvodní soud pro Prahu 1 postoupil věc místně příslušnému Okresnímu soudu v Nymburce. Žaloba byla doručena žalovanému dne 12.12.2021 na adresu trvalého bydliště v záhlaví, k této se nijak nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den 18.1.2022, k němuž se žalobkyně omluvila, žalovaný bez omluvy nedostavil. Soud jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.
3. Po provedeném dokazování měl soud zjištěn následující skutkový stav. Mezi účastníky byla uzavřena dne 8.7. 2019 smlouva o spotřebitelském úvěru anonymizováno, na jejímž základě měla společnost poskytnout žalovanému částku 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté prostředky v celkové částce 82 273 spolu s úrokem ve výši sazby 34,33% ročně v měsíčních splátkách po 1 900 Kč Smlouvu podepsal prostřednictvím sms kódu. Částka 50 000 Kč byla převedena na účet žalovaného dne 9.7.2019 Tyto skutečnosti soud zjistil z textu uvedené smlouvy včetně smluvních podmínek a výpisu účtu číslo.
4. Žalobkyně dopisem z 2.3.2020 odstoupila od smlouvy se žalovaným pro prodlení se splácením a vyzvala ho k úhradě částky 60 789,67 Kč tento mu byl doručován 4.3.2020, jak vyplývá z dopisu a archu pošty.
5. Žalovaný v samotné smlouvě uváděl, že je svobodný, bydlí v domě bez hypotéky, je bezdětný a jeho čistý příjem činí 23 000 Kč, další 4 000 Kč. Z měsíčních výdajů uvedl pouze náklady splátek úvěrů apod. v částce 1 000 Kč. K tomuto žalobkyně doložila kopii jeho občanského průkazu a řidičského. Z prvého z nich vyplývá údaj o rodinném stavu svobodný. Dále výpis účtu žalovaného u právnická osoba, č. bankovní účet za období anonymizováno datum. Podle rekapitulace transakcí bylo za uvedené období na účet připsáno 13 278 Kč a odepsáno - 19 768 Kč. Mzda žalovaného v částce 13 278 Kč od poskytovatele označeného právnická osoba byla připsána 5.6.2019. Z výpisu vyplývají dále úhrady splátek či pokut v částce - 3 000 Kč dne 9.5.2019, - 2 301 Kč dne 10.5.2019, - 1057 Kč dne 5.6.2019, - 3000 Kč dne 7.6.2019.
6. Podle zprávy žalobkyně o posouzení úvěruschopnosti bez uvedení data vycházela z negativních výsledků v registru SOLUS, exekucí, insolvencí a CRIF, příjmů 13 278 Kč a nákladů bydlení 0 Kč, splátek úvěrů 4 451 Kč, rozdílu příjmů a výdajů 8 827 Kč s tím, že možná úvěrová splátka 2 234 Kč byla shledána po provedené analýze u žalovaného dostatečná v jeho finančních možnostech.
7. Žalobkyně se jednání neúčastnila, ve vztahu k posouzení schopnosti žalovaného závazek splácet absencí při jednání ve věci samé zmařila případnou poučovací povinnost soudu podle §118a odst. 1 či 3 o.s.ř. ohledně doplnění dalšího ověření údajů žalovaného, shodně i k sjednání pojistného vztahu, kterou soud plní pouze při jednání.
8. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen z.s.ú.).
9. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu jen v části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny a poplatků, úroků ze smlouvy o úvěru sjednané mezi účastníky. Žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění, tedy činnost upravenou v § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 písm.a) z.s.ú.. Žalovaný měl poskytnutou částku splatit spolu s blíže specifikovanými poplatky a úroky. S ohledem na citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018, které reflektují právní úpravu předchozího zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 145/2010 Sb., dle názoru soudu a v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne 5. března 2020 ve věci OPR- Finance s. r. o. proti GK, C -679/18 použitelných i za účinnosti této právní úpravy. Posledně uvedené rozhodnutí Soudního dvora obsahuje závěr, dle něhož„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
16. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přičemž výchozími informacemi jsou skutečnosti sdělené úvěrovaným, avšak poskytovatelem prověřené s uvedením příkladů databází dlužníků apod. Význam tohoto postupu shrnuje právě Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu sp.zn. 1 As 30/2015 kdy uvedl, že„ důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“
17. Ústavní soud tak dospěl k dílčímu závěru, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn, jak plyne i z judikatury Soudního dvora EU jen samotný dlužník -spotřebitel a věřitel, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by proto měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
18. Způsob tohoto prověření pak naznačuje Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25.7.2018 sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 takto:„ pokud zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí, lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“
19. V projednávané věci žalobkyně dle doložených listin vycházela z údajů získaných od žalovaného včetně výpisu jeho účtu, které dle názoru soudu nedostatečně prověřila a vyhodnotila. Sice soudu doložila zprávu o posouzení jeho úvěruschopnosti, která však není datována, není zřejmé, zda převzaté údaje registrů dlužníků, exekucí apod. byly vůbec zjištěny a kdy. Pokud převzala výši příjmu žalovaného z doloženého výpisu v částce 13 278 Kč, pominula celkové výdaje a jejich rozčlenění také z tohoto dokumentu patrné, a to minimálně splátky závazků v částce okolo 9 000 Kč označené takto přímo na výpise, jakož i celkovou výši odepsaných prostředků z tohoto účtu v částce 19 768 Kč za uvedené období, přesahující jediný příjem o více než 5 tis. Kč a vedoucí jedině k závěru o ztížené kapacitě žalovaného vůbec tento další závazek hradit. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, uzavřel soud, že v tomto směru neunesla své důkazní břemeno, když absencí při jednání zmařila i možnost případné výzvy k doplnění důkazů či tvrzení dle § 118a odst.1 a 3 o.s.ř.. Soud proto závazkový vztah hodnotil jako neplatný i bez návrhu podle ust. § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 588 o.z.
20. Převzal-li žalovaný předmět plnění na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit dle principů vydání bezdůvodného obohacení v § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaný obdržel částku 50 000 Kč a uhradila dosud dle tvrzení žalobkyně 3 800 Kč, zbývá proto k úhradě 46 200 Kč. Součástí tohoto plnění stanovil soud úrok z prodlení dle § 1970 o.z. v požadované výši od prvního dne po splatnosti tohoto dluhu, za který soud dle listin předložených žalobkyní považuje oznámení o odstoupení a k úhradě dluhu v žalované výši, tj. od požadovaného data 15.3.2020. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou pro tuto absolutní neplatnost zamítl (výrok II).
21. O nákladech řízení soud rozhodoval dle poměrného úspěchu účastníků v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a vzhledem k celkové výši požadovaného plnění včetně úroků a úroků z prodlení dospěl k závěru, že úspěch žalobkyně byl co do 76%, neúspěch 24%, žalovaný je tak povinen jí nahradit náklady řízení v rozsahu 52% Tyto sestávají z částky 2 704 Kč za zaplacený soudní poplatek, částkou odměny za zastoupení žalobkyně za 3 úkony (sepis žaloby, převzetí věci a sepis předžalobní výzvy), po 3 540 Kč dle § 7 bod 5 vyhl.č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu (dále jen AT), náhradou hotových výdajů za 3 úkony po 300 Kč dle § 13 odst. 4 této vyhlášky, zvýšené o daň z přidané hodnoty ve výši 21%, kterou je zástupce žalobkyně z odměny náhrad odvést dle zvláštního právního předpisu v částce 2 419,20 Kč, celkem 16 643,20 Kč, z čehož 52% činí částku 8 654 Kč zaokrouhleně.
22. Lhůtu k plnění soud stanovil zákonnou třídenní dle § 160 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.