Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
19 C 228/2021-58
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Pirklovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 8 428,08 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení:
částky 4 307,08 Kč,
úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 052,14 Kč od 23. 6. 2017 do 24. 6. 2019 kapitalizovaného ve výši 826,95 Kč,
úroku 29 % ročně z částky 5 052,14 Kč od 9. 1. 2018 do 24. 6. 2019 kapitalizovaného částkou ve výši 2 165,12 Kč,
úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 052,14 Kč od 25. 6. 2019 do 31. 7. 2019,
úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 931,14 Kč od 1. 8. 2019 do zaplacení,
úroku 29 % ročně z částky 5 052,14 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 121 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 121 Kč od 1. 8. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení: částky 4 307,08 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 052,14 Kč od 23. 6. 2017 do 24. 6. 2019 kapitalizovaného ve výši 826,95 Kč, úroku 29 % ročně z částky 5 052,14 Kč od 9. 1. 2018 do 24. 6. 2019 kapitalizovaného částkou ve výši 2 165,12 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 052,14 Kč od 25. 6. 2019 do 31. 7. 2019, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 931,14 Kč od 1. 8. 2019 do zaplacení, úroku 29 % ročně z částky 5 052,14 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 121 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 121 Kč od 1. 8. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 8 428,08 Kč s příslušenstvím. Pro odůvodnění svého požadavku uvedla, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě poskytla žalovanému v hotovosti částku 6 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatkem ve výši 799 Kč, jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 29 % ročně, administrativní poplatek ve výši 2 009 Kč a náklady za zpracování a doručení ve výši 1 832 Kč, a to v 45 týdenních splátkách po 237 Kč Poslední splátka byla stanovena na den 8. 1. 2018. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, když na svůj dluh uhradil pouze 1 879 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne 8. 1. 2018 právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Pohledávka byla s účinností ke dni 24. 6. 2019 postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Aktuální výše dlužné částky činí na jistině 5 052,14 Kč a na dlužném poplatku (souhrnu úroků, administrativního poplatku a poplatku na inkaso) částku 3 375,94 Kč. Žalobkyně dále požadovala smluvní úrok ve výši 29 % ročně z částky 5 052,14 Kč od 9. 1. 2018 do zaplacení, který byl za období od 9. 1. 2018 do 24. 6. 2019 vyčíslen na částku 2 165, 12 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 052,14 Kč od 23. 6. 2017 do zaplacení, který byl za období od 23. 6. 2017 do 24. 6. 2019 vyčíslen na částku 826,95 Kč. Žalovaný dluh neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. K jednání soudu se žalobkyně omluvila a řádně předvolaný žalovaný se nedostavil. Soud proto postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) projednal věc bez přítomnosti účastníků.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dne datum smlouvu o zápůjčce číslo včetně smluvních podmínek, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému v hotovosti částku 6 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 799 Kč, jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 29 % ročně, dále s poplatkem ve výši 1 832 Kč za zpracování, doručení a flexibilní splácení a poplatkem ve výši 2 009 Kč za administrativní činnost a komfortní splácení. Žalovaný se tedy zavázal vrátit celkem právní předchůdkyni žalobkyně částku 10 640 Kč, a to v 44 týdenních splátkách po 237 Kč a poslední 45. splátce ve výši 212 Kč. Svým podpisem potvrdil žalovaný převzetí částky 6 000 Kč v hotovosti /viz smlouvu o zápůjčce na č. l. 20 spisu/. V kartě zákazníka je uvedeno, že žalovaný je svobodný, bydlí v nájmu. Byl nezaměstnaný, jeho příjem se skládal z dávek státní sociální podpory, a to příspěvku na živobytí ve výši 3 410 Kč. V kartě zákazníka byl uveden i další příjem žalovaného ve výši 9 448 Kč měsíčně. Celkem tedy právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného v částce 12 858 Kč. Odhadované výdaje žalovaného byly uvedeny ve výši 500 Kč. Dále bylo uvedeno, že žalovaný nemá žádné další zápůjčky/viz karta zákazníka na č.l. 50, oznámení o přiznání příspěvku na živobytí na č.l. 45 a ústřižek poštovní poukázky na č.l. 46 U zdejšího soudu byla na majetek žalovaného nařízena exekuce či výkon rozhodnutí v celkem 13 případech v období od roku 2005 do roku 2015 /viz výpis věcí pro osobu/. Žalovaný na svůj dluh z předmětné smlouvy uhradil celkem částku 1 879 Kč /viz tabulka umoření na č.l. 25 Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel uzavřela s žalobkyní jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka žalovaného z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem odeslaným dne 17. 7. 2019. V dopise byl žalovaný rovněž vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dní od doručení dopisu /viz smlouvu o postoupení pohledávek na č. l. 26, seznam postoupených pohledávek na č.l. 19, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 22 včetně podacího lístku na č.l. 23 Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku na č. l. 17 včetně podacího lístku na č.l. 24
5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti (dále jen„ ZoSÚ“), zejména podle následujících ustanovení:
6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
8. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
11. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do výše 4 121 Kč se zákonným úrokem z prodlení.
17. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatele úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že své povinnosti ve smyslu § 86 ZoSÚ dostála, neunesla (pro nepřítomnost žalobkyně nebylo možno tuto při ústním jednání postupem dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. v uvedeném ohledu vyzvat k doplnění tvrzení a označení a předložení důkazů). Z provedeného dokazování nelze dovodit, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného s řádnou pečlivostí. Co se týče příjmu žalovaného, žalobkyně vycházela z částky 12 858 Kč skládající se z příspěvku na živobytí ve výši 3 410 Kč a ostatních příjmů 9 488 Kč. V tomto směru soud bez dalšího nemůže uzavřít, že se nejedná o nereálné příjmy žalovaného, když je soudu z úřední činnosti známo, že osoby, byť pobírají různé sociální dávky i nelegálně pracují. V takovém případě však nejsou schopni svůj příjem doložit. Jelikož žalovaný je mladý člověk v produktivním věku, lze s ohledem na běžný chod věcí uzavřít, že uvedený příjem může odpovídat realitě. Nicméně právní předchůdkyně žalobkyně se nijak nezajímala o výdaje žalovaného. V kartě zákazníka je uvedeno, že výdaje žalovaného činí pouze 500 Kč, což je zcela jednoznačně nepravdivé tvrzení. příjmení 500 Kč nemůže postačovat ani na úhradu jídla, natož nákladů na bydlení, přičemž podle karty zákazníka měl žalovaný bydlet v nájemním bytě. Soud z úřední činnosti zjistil, že žalovaný má od počátku své zletilosti exekuce, přičemž poslední exekuce před uzavřením smlouvy byla nařízena v roce 2015. Jelikož žalovanému byl od prosince 2016 přiznán příspěvek na živobytí, je oficiálně nezaměstnaný, lze předpokládat, že žalovaný v době uzavření smlouvy neměl dluhy splacené. Právní předchůdkyně žalobkyně se však nijak nezajímala o dluhy žalovaného, když nebylo prokázáno, že by prováděla výpisy z dostupných registrů dlužníků.
18. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz příjmení, L.; příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo 2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ činí poskytovatel předmětné posouzení zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K takovémuto porovnání však vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů v daném případě nemohlo vůbec dojít a evidentně ani nedošlo.
19. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele stanovenou v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň zjevně narušuje veřejný pořádek (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (shodně např. rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, ve věci C číslo či rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 132/2019 nebo sp. zn. 23 Co 128/2019).
20. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou zákonem nesplnila, když posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je pak absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 6 000 Kč, přičemž žalovaný částečně uhradil 1 879 Kč. Žalobkyně má tak z titulu bezdůvodného obohacení nárok na zaplacení částky 4 121 Kč se zákonným úrokem z prodlení jak bude uvedeno níže. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.
21. Žalovaný byl k vrácení dlužné částky vyzván dopisem, kterým mu bylo rovněž oznámeno postoupení pohledávky. Dopis byl odeslán dne 17. 7. 2019, podle § 573 o.z. se má za to, že byl doručen dne 22. 7. 2019 (s ohledem na sobotu a neděli). V dopise byla stanovena lhůta k plnění v délce 10 dnů od doručení dopisu, splatnost dluhu tedy nastala dne 1. 8. 2019. Žalobkyně má proto od tohoto dne nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. Soud proto žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně, tak jak požadovala.
22. Lhůta k plnění byla určena v souladu v obecné třídenní lhůtě podle § 160 o. s. ř.
23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné podle § 202 odst. 2 o.s.ř.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů) u soudního exekutora.