Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 389/2020-51
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 36 932 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 920 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 11 350 Kč od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 570 Kč od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 11 506 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 308,13 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 251,62 Kč, úrok 23,72 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 15 000 Kč od datum do datum ve výši 9,75 %, zákonný úrok z prodlení z částky 3 650 Kč od datum do zaplacení ve výši 9,75 %, částku 11 506 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 176,82 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 150,82 Kč, úrok 23,72 % ročně z částky 10 674,14 Kč od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 10 674,14 Kč od datum do datum ve výši 9 % a zákonný úrok z prodlení z částky 8 104,14 Kč od datum do zaplacení ve výši 9 %, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 920 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 11 350 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 570 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 11 506 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 308,13 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 251,62 Kč, úrok 23,72 % ročně z částky 15 000 Kč od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 15 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 9,75 %, zákonný úrok z prodlení z částky 3 650 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 9,75 %, částku 11 506 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 176,82 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 150,82 Kč, úrok 23,72 % ročně z částky 10 674,14 Kč od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 10 674,14 Kč od [datum] do [datum] ve výši 9 % a zákonný úrok z prodlení z částky 8 104,14 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 9 %, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 36 932 Kč s příslušenstvím, a to na podkladě dvou smluv, které se žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně. právnická osoba, s žalovaným dne datum uzavřela smlouvu o půjčce číslo jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky obsažené na další straně smlouvy, na podkladě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit spolu s úrokem za sjednanou dobu řádného trvání ve výši 2 100 Kč při úrokové sazbě 23,72 % ročně, s odměnou za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, a to vše v 58 týdenních splátkách po 457 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum, čemuž žalovaný nedostál, jelikož nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední platbu provedl dne datum a do postoupení pohledávky uhradil pouze částku 3 650 Kč. Při uzavření smlouvy si žalovaný zvolil doplňkovou službu životního pojištění, za níž se zavázal zaplatit poplatek 406 Kč. Vzhledem k tomu, že nebyla ze strany žalovaného ke dni datum dlužná částka řádně uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 15 000 Kč ode dne datum do zaplacení úrokem ve výši 23,72 % ročně. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno písemně. Ke dni postoupení činila pohledávka bez příslušenství částku 22 856 Kč a od tohoto data do sepisu žaloby žalovaný ničeho neuhradil. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky 22 856 Kč, sestávající se z dlužné jistiny 15 000 Kč a dlužných úhrad ve výši 7 856 Kč, a dále příslušenství v podobě kapitalizovaného úroku 3 251,62 Kč (23,72 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do datum), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 1 308,13 Kč (z částky 15 000 Kč od datum do datum), úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně z 15 000 Kč od datum do zaplacení.
2. Předtím společnost právnická osoba, se žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o půjčce číslo jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky obsažené na další straně smlouvy, na podkladě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit spolu s úrokem za sjednanou dobu řádného trvání ve výši 2 100 Kč při úrokové sazbě 23,72 % ročně, s odměnou za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 457 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum, čemuž žalovaný nedostál, jelikož nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední platbu provedl dne datum a do postoupení pohledávky uhradil částku 12 430 Kč. Vzhledem k tomu, že nebyla ze strany žalovaného ke dni datum dlužná částka řádně uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 10 674,14 Kč ode dne datum do zaplacení úrokem ve výši 23,72 % ročně. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno písemně. Ke dni postoupení činila pohledávka bez příslušenství částku 14 076 Kč a od tohoto data do sepisu žaloby žalovaný ničeho neuhradil. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky 14 076 Kč, sestávající se z dlužné jistiny 10 674,14 Kč a dlužných úhrad ve výši 3 401,86 Kč, a dále příslušenství v podobě kapitalizovaného úroku 3 150,82 Kč (23,72 % ročně z částky 10 674,14 Kč od datum do datum), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 1 176,82 Kč (z částky 10 674,14 Kč od datum do datum), úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 10 674,14 Kč od datum do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 9 % ročně z 10 674,14 Kč od datum do zaplacení.
3. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila při uzavírání obou smluv úvěruschopnost žalovaného, tak, že informace získané od žalovaného, který byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, ověřovala doklady vyžádanými od žalovaného, a to v případě smlouvy číslo z pracovní smlouvy, z výplatních pásek, v případě smlouvy číslo rovněž z pracovní smlouvy a z potvrzení o příjmu od zaměstnavatele. V obou případech předchůdkyně žalobkyně navíc nahlédla do veřejně dostupného insolvenčního rejstříku. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného posoudila v obou případech kladně. Žalovaný pro účely obou smluv uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako operátor ve společnosti právnická osoba s měsíčním příjmem 17 000 Kč, nemá půjčku. Nashromážděné a ověřené údaje byly zavedeny do informačního systému, který obsahuje skóringový model vycházející ze statistických dat. K prokázání svých tvrzení předložila žalobkyně zákaznické karty, do kterých se zaznamenaly údaje sdělené žalovaným. Žalobkyně upozornila, že ve v obou smlouvách o spotřebitelském úvěru je také uvedeno:„ Zákazník potvrzuje, že příjmení jméno sám nebo prostřednictvím svého obchodního zástupce před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet půjčku, a to i na základě informací získaných i od zákazníka, které jsou obsahem karty zákazníka a o kterých zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné. Zákazník dále potvrzuje, že je schopen posoudit, zda tato smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci.“. Žalobkyně tak má za to, že její právní předchůdkyně splnila podmínky zákona pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a tedy že právní předchůdkyně žalobkyně postupovala při uzavírání obou smluv s odbornou péčí. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu z obou uvedených smluv předžalobní upomínkou, přesto však žalovaný dlužnou částku nezaplatil.
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne datum náhradním způsobem – formou uložení u pošty. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.
5. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění:
6. Z listin y označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne datum, že společnost právnická osoba poskytla žalovanému při podpisu této dohody částku 15 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se naproti tomu zavázal zaplatit příjmení jméno částku 26 506 Kč, sestávající se z jistiny 15 000 Kč, úroku 2 100 Kč (úroková sazba 23,72 %), poplatku 3 000 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek 6 000 Kč (40 % z výše úvěru) a dále si žalovaný vybral službu„ Pojištění Credit life“ za částku 406 Kč. Tuto částku se žalovaný zavázal platit v hotovosti v 58 týdenních hotovostních splátkách ve výši 457 Kč.
7. Z Karty zákazníka ze dne datum, která sloužila pro zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, bylo zjištěno, že žalovaný bydlel s rodiči, byl zaměstnán ve společnosti právnická osoba jako operátor s čistým příjmem 17 500 Kč, což bylo ověřeno z pracovní smlouvy a potvrzením zaměstnavatele o příjmu. Výdaje žalovaného tvořily náklady na bydlení ve výši 2 000 Kč, osobní výdaje ve výši 5 500 Kč, dále vyživovací povinnost 1 500 Kč. Kromě již uvedených listin o zaměstnání, předchůdkyně žalobkyně údaje v kartě dále neověřila ničím.
8. Z listin y označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne datum soud zjistil, že společnost právnická osoba poskytla žalovanému při podpisu této dohody částku 15 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se naproti tomu zavázal zaplatit příjmení jméno částku 26 506 Kč, sestávající se z jistiny částka, úroku 2 100 Kč (úroková sazba 23,72 %), poplatku 3 000 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek 6 000 Kč (40 % z výše úvěru) a dále si žalovaný vybral službu„ Pojištění Credit life“ za částku 406 Kč. Tuto částku se žalovaný zavázal platit v hotovosti v 58 týdenních hotovostních splátkách ve výši 457 Kč.
9. Z Karty zákazníka ze dne datum, která sloužila pro zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, byly zjištěny totožné informace stran osobních poměrů žalovaného, jako v případě předchozí citované karty zákazníka. Žalovaný měl v tomto případě příjmy 17 000 Kč, které byly ověřeny z pracovní smlouvy a nespecifikovaných výplatních pásek. Ve výdajích žalovaný uváděl celkem částku 5 840 Kč, kterou tvořila částka na domácnost (pozn. soudu – nečitelné), osobní výdaje ve výši 4 000 Kč a dále hradil splátky úvěru ve výši 1 840 Kč. Oproti předchozí kartě zde není uvedena výše vyživovací povinnosti. Právní předchůdkyně žalobkyně opětovně měla k dispozici pouze pracovní smlouvu a výplatní pásky, nic více. Žalovaný v kartě zákazníka navíc prohlásil, že je proti němu vedena 1 exekuce. Lze uvést, že ze součtu výdajů je zřejmé, že žalovaný za bydlení hradí 0 Kč.
10. Listino u označenou jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně seznamu postupovaných pohledávek, jakož i oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum a podacím lístkem, bylo prokázáno, že právnická osoba prodala žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným za sjednanou úplatu, přitom toto postoupení bylo žalovanému oznámeno původní věřitelkou, a to dopisem ze dne datum, kterým byl žalovaný zároveň vyzván, aby dlužnou částku 36 932 Kč bez příslušenství (s tím, že o výši příslušenství se má informovat u žalobkyně) ze smlouvy číslo číslo zaplatil na tam uvedený účet č. bankovní účet, a to do 10 dnů od obdržení dopisu. Dopis byl dán k poštovní přepravě dne datum.
11. Výzvou ze dne datum a podacím lístkem bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně touto upomínkou vyzval žalovaného k uhrazení částky v celkové výši ke dni sepisu upomínky 49 461,10 Kč nejpozději do datum s tím, že jde o dluh z pohledávky vzniklé na základě smluv o spotřebitelském úvěru číslo číslo zároveň žalovaného upozornil, že neuhradí-li svůj dluh ve stanovené lhůtě, bude se žalobkyně splnění tohoto nároku domáhat soudní cestou. Účet, na který má být hrazeno se shoduje s číslem účtu uvedeným v dopise, kterým bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky. Výzva byla dána k poštovní přepravě dne datum.
12. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci.
13. Písemnou dohodou označenou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum poskytla společnost právnická osoba, jako právní předchůdkyně žalobkyně, žalovanému při podpisu smlouvy částku 15 000 Kč v hotovosti. Žalovaný si tyto finanční prostředky převzal a zavázal se jmenované společnosti vrátit částku celkem 26 506 Kč, z toho 15 000 Kč jako půjčené finanční prostředky a náklady spojeném s úvěrem, které tvořil jednak kapitalizovaný 23,72% roční úrok ve výši 2 100 Kč, jednak poplatek za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, jakož i částka 6 000 Kč, představující poplatek za hotovostní inkaso splátek a dále částka 406 Kč jako pojištění. Uvedenou částku se žalovaný zavázal zaplatit v 58 týdenních splátkách po 457 Kč. Před sjednáním dohody společnost právnická osoba zkoumala schopnost žalovaného splácet dohodnuté splátky tak, že s žalovaným vyplnila prohlášení do zákaznické karty ohledně jeho osobních, příjmových a výdajových poměrů, podle nichž žalovaný bydlel u rodičů, byl zaměstnán jako operátor s čistým příjmem 17 000 Kč. Výdaje žalovaného tvořily náklady na bydlení ve výši 2 000 Kč, osobní výdaje ve výši 5 500 Kč a vyživovací povinnost 1 500 Kč. K ověření příjmů a výdajů disponovala předchůdkyně žalobkyně pracovní smlouvou a potvrzením zaměstnavatele žalovaného o příjmech. Za účelem prověření schopnosti žalovaného splácet, společnost právnická osoba nahlédla také do insolvenčního rejstříku. Z těchto všech údajů právní předchůdkyně žalobkyně usoudila, že žalovaný je schopen poskytnuté finanční prostředky splácet a finanční prostředky mu poskytla. Žalovaný na svůj závazek uhradil celkem částku 12 430 Kč.
14. Následně písemnou dohodou označenou jako Smlouva o půjčce číslo ze dne datum poskytla společnost právnická osoba, žalovanému při podpisu smlouvy znovu finanční prostředky, konkrétně částku 15 000 Kč v hotovosti. Žalovaný si tyto finanční prostředky převzal a zavázal se jmenované společnosti vrátit částku celkem 26 506 Kč, z toho 15 000 Kč jako půjčené finanční prostředky a dále náklady, které tvořil jednak kapitalizovaný 23,72% roční úrok ve výši 2 100 Kč, jednak částka 3 000 Kč jako poplatek za administrativní činnost, jakož i částka 6 000 Kč, představující poplatek za hotovostní inkaso splátek a v neposlední řadě částka 406 Kč jako pojištění. Uvedenou částku se žalovaný zavázal zaplatit v 58 týdenních splátkách po 457 Kč. Před sjednáním dohody společnost právnická osoba zkoumala schopnost žalovaného splácet dohodnuté splátky tak, že s žalovaným vyplnila prohlášení do zákaznické karty ohledně jeho osobních, příjmových a výdajových poměrů, podle nichž žalovaný stále bydlel u rodičů a stále pracoval jako operátor s příjmem 17 000 Kč měsíčně. Žalovaný měl v tomto případě výdaje v celkové výši 5 840 Kč, které tvořily osobní výdaje 4 000 Kč a dále splátky úvěru 1 840 Kč. Žalovaný, ačkoliv nezměnil bydlení, výdaje nezahrnul do svého prohlášení, rovněž již nehlásil výdaje spojené s vyživovací povinností. Právní předchůdkyně žalobkyně měla k opět pouze pracovní smlouvu a nespecifikované výplatní pásky. Proti žalovanému byla v té době vedena jedna exekuce. Na tento svůj závazek žalovaný uhradil celkem 3 650 Kč.
15. právnická osoba následně dne datum prodala žalobkyni obě předmětné pohledávky za žalovaným za sjednanou úplatu a tuto skutečnost oznámila žalovanému dopisem ze dne datum, ve kterém zároveň vyzvala žalovaného, aby dlužnou částku 36 932 Kč bez příslušenství (s tím, že o výši příslušenství se má informovat u žalobkyně) ze smlouvy číslo ze smlouvy číslo zaplatil účet žalobkyně do 10 dnů od obdržení dopisu. Dopis byl dán do přepravy dne datum. Žalobkyně před podáním žaloby opět vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky z uvedených smluv dopisem, který dala do poštovní přepravy dne datum.
16. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
17. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
18. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy..
19. Podle § 87 odst. 1 věty první ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
20. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
21. Podle § 588 věty první o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
22. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
23. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
24. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.
25. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum a datum smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě kterých byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč z každé zápůjčky, a to vždy v hotovosti při podpisu smlouvy. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).
26. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019 , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 .
27. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, a to ani v jednom případě zápůjček, které jsou předmětem tohoto řízení. Pokud se jedná o příjmy, předchůdkyně žalobkyně tyto sice podle karet zákazníka ověřovala z výplatních pásek a potvrzení zaměstnavatele, resp. z pracovní smlouvy, nicméně ani jednu z těchto listin soudu nepředložila, ačkoliv jejich archivaci jí ukládá § 78 odst. 2 písm. b) ZSU. Z důkazů předložených žalobkyní ani nelze dojít k závěru, co z dokumentů, které měla při sjednávání smluv k dispozici, zjistila. V případě výdajů je v pozdější kartě zákazníka uvedena výše splátek, z čehož je zřejmé, že žalovaný dosud neuhradil dluh ze své předchozí zápůjčky. Je s podivem, že žalovaný, ačkoliv nezměnil své bydlení a stále žil s rodiči, již v případě druhé zápůjčky nevynakládal na bydlení žádné finanční prostředky, stejně jako již nehradil vyživovací povinnost, nehledě na to, že tyto údaje nebyly ničím ověřeny. Jestliže žalovanému byla v případě druhé smlouvy poskytnuta další zápůjčka, aniž by měl splacenou předchozí zápůjčku a ještě navíc měl exekuci, nelze se bez dalšího ověření příjmů a výdajů domnívat, že byl solventní, když si na své výdaje musel, i přes uváděné příjmy, opakované půjčovat finanční prostředky. V obou případech předchůdkyně žalobkyně zcela rezignovala na ověření tvrzených výdajů žalovaného.
28. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečně a správné, proto právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, zejména pokud se týká výdajové stránky. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit obě uzavřené smlouvy o zápůjčce za absolutně neplatné, protože v souladu s § 588 o. z. je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet, neboť předmětná zápůjčka je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. o. s. ř. přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.
29. Jelikož byly obě smlouvy mezi účastníky posouzeny jako absolutně neplatné, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Právní předchůdkyně žalobkyně plnila žalovanému, aniž by tady byl právní důvod takového plnění. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému v hotovosti částku 15 000 Kč a žalovaný jí vrátil pouze částku 3 650 Kč, pročež jí stále dluží 11 350 Kč, a dále mu předtím zapůjčila částku 15 000 Kč a žalovaný jí vrátil částku 12 430 Kč a stále jí tak dluží 2 570 Kč. Částka 13 920 Kč tudíž představuje majetkový prospěch žalovaného na úkor žalobkyně. Pro doplnění soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, jako postupitel, uzavřela se žalobkyní, jako postupníkem, platnou smlouvu o postoupení pohledávek za žalovaným na žalobkyni, která je tak nyní aktivně legitimována k vymáhání pohledávek. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky 13 920 Kč a zavázal žalovaného k jejímu zaplacení.
30. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaný byl poprvé vyzván k uhrazení dlužné částky dopisem ze dne datum, kterým právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni a vyzvala ho k vrácení dlužné částky na účet tam uvedený (účet žalobkyně). Toto oznámení bylo dáno k poštovní přepravě dne datum. K doručení zásilky došlo třetí pracovní den (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. 15 Co 128/2019 -109), tj. dne datum. Od té doby měl žalovaný 10 dnů na to, aby dlužnou částku zaplatil, tedy do datum. Ode dne následujícího se žalovaný dostal do prodlení. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky 13 920 Kč, a to ode dne datum. Z tohoto důvodu byl žalovaný rovněž zavázán k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 9 % ročně z částky 2 570 Kč a ve výši 9,75 % ročně z částky 11 350 Kč, když soud je návrhem žalobkyně v žalobě vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ), jakkoliv byla zákonná úroková sazba k danému okamžiku vyšší. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.
31. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř. o. s. ř. , když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.
32. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měl žalovaný úspěch částečný, oproti žalobkyni, jejíž úspěch byl jen s ohledem na požadované částky a kapitalizované příslušenství menší než úspěch žalovaného, když její žalobě bylo vyhověno pouze co do částky 13 920 Kč. Již z tohoto pohledu je tedy zřejmé, aniž by soud konkrétně kapitalizoval požadované a přiznané příslušenství ke dni vydání rozsudku (jak toto vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 ), že procesně úspěšnější byl v daném řízení žalovaný, který by tak měl právo na úhradu části nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvou vyhotoveních.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.