Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

109 C 43/2020-84

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 25 634 Kč s příslušenstvím a částky 1 088,56 Kč

takto:

I. Řízení se v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 3 933,31 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 933,31 Kč od datum do zaplacení a úrok 60,95 % ročně z částky 19 959,14 Kč od datum do zaplacení, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 360 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 360 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 3 340,69 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 21 700,69 Kč ve výši 10 % ročně od datum do datum, zákonným úrokem z prodlení z částky 3 340,69 Kč ve výši 10 % ročně od datum do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení z částky 18 360 Kč ve výši 1,75 % ročně od datum do zaplacení, částku 1 088,56 Kč a úrok ve výši 35 % ročně z částky 19 959,14 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 94 464 Kč, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Řízení se v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 3 933,31 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 933,31 Kč od [datum] do zaplacení a úrok 60,95 % ročně z částky 19 959,14 Kč od [datum] do zaplacení, zastavuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 360 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 360 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 3 340,69 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 21 700,69 Kč ve výši 10 % ročně od [datum] do [datum], zákonným úrokem z prodlení z částky 3 340,69 Kč ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení z částky 18 360 Kč ve výši 1,75 % ročně od [datum] do zaplacení, částku 1 088,56 Kč a úrok ve výši 35 % ročně z částky 19 959,14 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 94 464 Kč, zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 26 722 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi ní a žalovaným, jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru číslo na základě které byl žalovanému dne datum poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný se zavázal splácet ve 48 měsíčních splátkách po 1 640 Kč počínaje měsícem únor rok, které žalovaný neuhradil řádně a včas, když zaplatil pouze částku 1 640 Kč a dostal se do prodlení. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného, atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Na základě uvedených údajů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Před zesplatněním celého úvěru vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1. v celkové výši 499 Kč (za splátku 2), která je v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. V důsledku prodlení žalovaného dále vzniklo žalobkyni právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného (bod 6.2. smlouvy) v celkové výši 400 Kč, které jsou v každém jednotlivém případě splatné ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. V důsledku trvajícího prodlení žalovaného došlo k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6.3. smlouvy k datu datum Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 24 735,88 Kč byl žalovaný povinen uhradit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. V bodě 6.5. bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Žalovaný tak žalobkyni dluží novou jistinu úvěru ve výši 24 735,88 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru 19 959,14 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 4 776,74 Kč) s příslušenstvím; smluvní pokutu ve výši 499,00 Kč s příslušenstvím, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 400 Kč s příslušenstvím, když všechny tyt shora uvedené částky požaduje ve výši 25 634 Kč s příslušenstvím, tedy zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od datum), dále dluží smluvní pokutu ve výši 1 088,56 Kč (tj. 0,1% z částky 19 959,14 Kč denně od datum do data vyhotovení žaloby), úrok za poskytnutí úvěru ve výši 95,95 % ročně z 19 959,14 Kč od datum do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den datum, ke kterému se žalovaný, ač řádně předvolán, bez omluvy nedostavil. K jednání se rovněž nedostavila žalobkyně, jejíž nepřítomnost její zástupce u jednání omluvil a souhlasil s tím, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. S ohledem na to soud jednal v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného.

3. Před započetím jednání ve věci samé zástupce žalobkyně vzal žalobu částečně zpět tak, že nově se žalobkyně domáhá zaplacení částky 21 700,69 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 21 700,69 Kč od datum do zaplacení, dále částky ve výši 1 088,56 Kč a dále úroku ve výši 35 % ročně z částky 19 959,14 Kč od datum do zaplacení, maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky 94 464 Kč. Tento postup zástupce žalobkyně ničím neodůvodnil.

4. S ohledem na dispoziční úkon žalobkyně před jednáním soudu prvního stupně, soud výrokem pod bodem I. rozsudku rozhodl podle , odst. 2 věty prvé , (dále jen„ “), za použití o zastavení řízení v rozsahu požadovaném žalobkyní. K tomuto rozhodnutí nebylo potřeba souhlasu žalovaného, neboť ke zpětvzetí došlo před započetím jednání ve věci samé.

5. V průběhu jednání soud provedl dokazování listinami, které předložila žalobkyně, a zjistil z nich následující skutečnosti.

6. Z předsmluvního formuláře soud zjistil, že žalovaná tímto poskytla žalobci, jako klientovi informace o spotřebitelském úvěru, a to zejména, že výše úvěru činí 20 000 Kč a že celková částka, kterou klient zaplatí se rovná 78 720 Kč.

7. Z y nazvané„ Návrh na uzavření smlouvy/smlouva o úvěru, soud zjistil, že žalovaný dne datum učinil nabídku žalobkyni na uzavření uvedené smlouvy, podle které se žalobkyně zaváže poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a oproti tomu se žalovaný zaváže vrátit žalobkyni poskytnuté prostředky a zaplatit sjednané úroky. Smlouva měla být uzavřena na dobu 48 měsíců (48 splátek) s tím, že výše splátky činila 1 640 Kč. Z článku 6. části B smlouvy vyplývá, že pokud by se žalovaný dostal do prodlení s úhradou jakékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, vznikne žalobkyni právo požadovat smluvní pokutu 499 Kč za každou splátku v prodlení ( 1. smlouvy). Jestliže se však žalovaný ocitne v prodlení se splátkou či její části o délce 65 dnů, vzniká žalobkyni oprávnění odepřít plnění veškerých svých závazků a automaticky dojde k zesplatnění úvěru, tzn. že se k tomuto dni stávají okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré přirostlé úroky, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů, které se všechny stanou součástí nové jistiny úvěru ( a 6. smlouvy). V takovém případě je žalobkyně povinna žalovaného před zesplatněním vyzvat k uhrazení dlužné splátky a poskytnout ji k tomu alespoň 30 dnů. Žalobkyně nabídku přijala dne datum. V se strany dohodly, že jestliže klient po zesplatnění nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění, vzniká žalobkyni právo na smluvní pokutu 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení ode dne následující po dni zesplatnění. Mimo to se žalovaný dále zavázal při svém prodlení na požádání žalobkyně uplatnit náklady řízení spojené s vymáháním pohledávek.

8. Z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru číslo ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému, že akceptovala jeho návrh na uzavření smlouvy o úvěru ze dne datum a zaslala mu splátkový kalendář a jedno vyhotovení smlouvy. Z připojené dodejky bylo zjištěno, že žalovaný tuto u převzal.

9. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo prokázáno, že z účtu žalobkyně byla na vrub účtu žalovaného (pozn. soudu: číslo shodné s tím, které je uvedeno v listině„ Smlouva o úvěru“) byly dne datum zaslány finanční prostředky ve výši 20 000 Kč.

10. Z y nazvané Karta klienta bylo zjištěno, že žalovaný zaplatil žalobkyni jednu splátku ve výši 1 640 Kč, a to dne datum

11. Výzvou k zaplacení, upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne datum bylo prokázáno, že žalobkyně oznámila žalovanému, že je v prodlení s úhradou splátek číslo číslo zároveň jej upozornila, že pokud se ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky o délce 65 dnů, dojde tímto dne k automatickému zesplatnění celého úvěru.

12. Z oznámení ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému, že se dostal do prodlení o délce 65 dnů a došlo tak k zesplatnění celého úvěru s tím, že celková částka, kterou má nyní žalovaný zaplatit činí 25 634 Kč.

13. Z listiny„ Hodnocení Klienta“ soud zjistil, že žalovaný měl v době vyplnění příjem ze zaměstnání 21 000 Kč a jeho výdaje tvoří částka 3 410 Kč (životní minimum) a dále částka 2 000 Kč za nájem a částka 2 000 Kč jde na splátky u jiné společnosti, přičemž mu zbývá rezerva 1 000 Kč. Žalovaný byl zaměstnán ve právnická osoba s. r. o., byl svobodný, žil u rodičů a nežil s nikým ve společné domácnosti a uvedl, že dosáhl základního vzdělání.

14. Z pokynů agentury práce bylo zjištěno, že žalovaný byl k zaměstnavateli dočasně přidělen na dobu nejprve od datum do datum a následně od datum do datum.

15. Z výplatních lístků žalovaného bylo zjištěno, že v měsíci listopadu rok mu bylo vyplaceno  Kč a v měsíci prosinec rok dostal 23 284 Kč.

16. Z výpisů z účtu žalovaného soud zjistil, že žalovanému na účet přišla výplata od zaměstnavatele a dále, že splácel úvěr částkou 1 404,52 Kč (v měsíci anonymizováno splátka činila dokonce 3 419,19 Kč) a dále měl sebe úvěr (zřejmě úvěr, který splácel), kde nesplacená jistina činila 49 025,58 Kč, přičemž se mělo jednat o 69 splátek, které měl doplatit. Z výpisu z účtu pak jsou patrné pouze výběry z bankomatu a účtované poplatky za dotazy na zůstatek. Na účtu žalovaného nebyly žádné úspory.

17. Z výpisu z registru SOLUS a NRKI nebyly zjištěny žádné informace o dluzích žalovaného.

18. u s názvem předžalobní výzva ze dne datum bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 25 634 Kč z titulu smlouvy číslo to nejpozději do 15 dnů od data odeslání této upomínky, ke kterému došlo, jak soud zjistil z přiloženého podacího archu, dne datum. Žalobkyně žalovaného v tomto dopise upozornila, že pokud nedojde k zaplacení uvedené částky, bude nucena přistoupit k vymáhání pohledávky v soudním řízení.

19. Po takto provedeném dokazování a poté, co soud hodnotil všechny provedené důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž přihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci:

20. Žalovaný učinil vůči žalobkyni dne návrh dohody, podle které, žalobkyně poskytne žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč oproti závazku žalovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit sjednané úroky za poskytnutí prostředků, celkem tedy vrátit žalobkyni částku 78 720 Kč, kterou se zavázal uhradit ve 48 měsíčních splátkách po 1 640 Kč. Před přijetím návrhu dohody, posuzovala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného z údajů, které byly zaneseny do y s hodnocením klienta. Žalovaný byl v té době zaměstnaný s pravidelným příjmem 21 000 Kč, jeho výdaje tvořila jednak částka 3 410 Kč, náklady na pronajaté bydlení u rodičů ve výši 2 000 Kč a dále částka 2 000 Kč jako splátka blíže neuvedeného úvěru. Žalobkyně si tyto informace ověřovala pracovní smlouvy, výpisů z účtů, na kterých jsou pouze příchozí transakce ze strany zaměstnavatele žalovaného, výběry z bankomatu a splátka úvěru, a dále z výplatních pásek za měsíce listopad a prosinec rok. Žalobkyně dále žalovaného lustrovala v databázích SOLUS a NKRI, ze kterých nezjistila žádné negativní skutečnosti. Na podkladě zjištěných informací žalobkyně provedla skóring klienta a rozhodla se nabídku na uzavření dohody přijmout, což žalovanému oznámila dopisem ze dne datum a dne datum také žalovanému zaslala částku 20 000 Kč na jeho bankovní účet. Žalovaný zaplatil žalobkyni 1 splátku ve výši 1 640 Kč, tedy celkem 1 640 Kč. Žalovaný přestal splátky splácet, dostal se do prodlení delší 30 dnů se splátkou číslo žalobkyně využila svého práva a uplatnila proti žalovanému smluvní pokutu 499 Kč v souladu s  dohody a dále náhradu nákladů spojených s vymáháním své pohledávky dle dohody. Protože žalovaný ani poté neuhradil dlužné částky, dopisem ze dne datum oznámila žalobkyně žalovanému, že došlo k zesplatnění celého úvěru, upozornila jej na smluvní pokutu, kterou si dohodli v  dohody ve výši 0,1 % z dlužné jistiny po zesplatnění úvěru, pokud veškeré prostředky, a to původní jistinu 19 959,14 Kč, úrok ke dni zesplatnění ve výši 4 776,74 Kč, neuhrazené smluvní pokuty ve výši 499 Kč a náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 400 Kč, celkem 25 634 Kč, nezaplatí ke dni zesplatnění úvěru. Žalovaný následně již ničeho nezaplatil. Dopisem ze dne datum vyzvala žalovaného k úhradě částky 25 634 Kč z titulu smlouvy číslo to nejpozději do 15 dnů od data odeslání této upomínky, ke kterému došlo dne datum. Žalobkyně žalovaného v tomto dopise upozornila, že pokud nedojde k zaplacení uvedené částky, bude nucena přistoupit k vymáhání pohledávky v soudním řízení.

21. Podle , o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

22. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy..

24. Podle § 87 odst. 1 věty první ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

25. Podle , (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

26. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

27. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

28. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

29. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě které byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 20 000 Kč na jeho bankovní účet. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztah mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).

30. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. .

31. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Pokud se jedná o příjmy, tyto měla žalobkyně podložené dostatečně, a to jak pokyny agentury práce o dočasném přidělení, tak výplatními páskami, které navazovaly na údaje uvedené na výpisech z účtu žalovaného, ze kterých jednoznačně vyplývalo, že žalovaný je zaměstnán a má pravidelný příjem. Z žalobkyní předložených důkazů a tvrzení je zřejmé, že žalobkyně na jakékoliv podrobnější ověření výdajů žalovaného zcela rezignovala. Žalobkyně si tvrzené výdaje žalovaného neověřovala, spokojila se pouze s tím, že do hodnocení vyplnila částku životního minima, které podle svého uvážení považuje za nutné výdaje a dále zaznamenala tvrzení žalovaného, které si však ničím neověřila, např. nájemní smlouvou, doklady SIPO. Žalobkyně sice soudu předložila výpisy z účtu žalovaného za měsíce listopad a prosinec rok, z nich však není patrné nic, co by dokládalo, jaké má žalovaný skutečné výdaje. Nelze odhlédnout ani od toho, že žalovaný měl v době uzavírání aktivní úvěr u jiné společnosti, na který zasílal splátky, na který mu zbývalo uhradit celkem 69 splátek, přičemž zůstatek nesplacené jistiny činil 49 025,58 Kč. Z výpisů z účtu je také patrné, že žalovanému na účtu nezbývají žádné rezervy.

32. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečně a správné, pročež žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, pokud se týká výdajové stránky. Proto soudu nezbylo nic jiného, než prohlásit uzavřenou smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou, protože v souladu s § 588 o. z. je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet, neboť předmětná zápůjčka je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila skutečnosti a k těmto předložila důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.

33. Jelikož byla smlouva mezi účastníky absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi nimi posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalobkyně plnila žalovanému, aniž by tady byl právní důvod takového plnění. Žalobkyně v řízení prokázala, že poskytla žalovanému bezhotovostním převodem částku 20 000 Kč, žalovaný jí vrátil pouze 1 640 Kč, pročež žalovaný stále dluží žalobkyni částku 18 360 Kč, když tato částka představuje majetkový prospěch žalovaného na úkor žalobkyně. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky 18 360 Kč a zavázal žalovaného k jejímu zaplacení.

34. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaný byl poprvé vyzván k uhrazení dlužné částky dopisem ze dne datum, kterým žalobkyně vyzvala žalovaného, aby částku 25 634 Kč zaplatil. Toto oznámení bylo dáno k poštovní přepravě dne datum. V souladu s ustálenou rozhodovací praxí (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. -109) došlo k doručení zásilky třetí pracovní den od odeslání, tj. dne datum. Od té doby běžela žalovanému lhůta ke splnění svého dluhu, a to v souladu s § 1958 odst. 5 o. z., který stanoví, že dlužník je po požadavku věřitele na plnění ihned, splnit„ bez zbytečného odkladu“. Pro stanovení významu„ bez zbytečného odkladu“, resp. jaká doba to tedy je, jsou rozhodující okolnosti daného případu a povaha konkrétního plnění. Lze dovodit, že jde o velmi krátkou lhůtu a běžně, zejména u platebních závazků v obvyklé výši (což je i daný případ, kdy bezdůvodné obohacení není ve výši, jež by se vymykala běžným případům) a bude se proto jednat o lhůtu maximálně 7 až 10 dnů od doručení výzvy. V daném konkrétním případě soud vyhodnotil, že právě lhůta 7 pracovních dnů je přiměřená pro splnění dluhu a s ohledem na tuto skutečnost měl žalovaný na to, aby dlužnou částku zaplatil, lhůtu do datum. Ode dne následujícího se žalovaný dostal do prodlení. Podle o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky 18 360 Kč, a to ode dne datum. Z tohoto důvodu byl žalovaný rovněž zavázán k úhradě zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně dle k datu prodlení. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta. Jelikož žalobkyně v žalobě požadovala zaplacení úroku ve výši 10 % ročně, musel soud žalobu i v části rozdílu úroku zamítnout (1,75 %).

35. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s  větou před středníkem , když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.

O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V kontextu rozhodování o náhradě nákladů řízení je potřeba zmínit, že zpětvzetí žaloby, které má odraz ve výroku I. rozsudku, bylo zaviněno žalobkyní, nikoliv přičiněním žalovaného. V souladu s rozhodovací praxí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR z 26. 2. 1982, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2015, sp. zn. ) je třeba k tomu, aby se při zpětvzetí žaloby nejednalo o zavinění žalobce, naplnit zároveň dvě podmínky, a to že žaloba byla podána důvodně a že ke zpětvzetí došlo pro chování žalovaného, což nebyl daný případ. Jen tehdy, jsou-li zároveň splněny obě podmínky, má žalobce právo, aby mu žalovaný nahradil náklady, které účelně vynaložil na uplatňování svého práva. Před započetím jednání vzal zástupce žalobkyně žalobu zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I., aniž by toto zpětvzetí blíže odůvodnil. Soud proto částku, pro kterou bylo řízení zastaveno„ počítal“ jako procesní neúspěch žalobkyně. V projednávané věci soud ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. , přistoupil ke kapitalizaci veškerého příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku, a to tak, že ke dni datum činil celý předmět řízení částku 58 418,46 Kč, přičemž žalobě bylo vyhověno pouze co do částky 19 828,81 Kč. Již z tohoto je zřejmé, že procesně úspěšnějším byl žalovaný, který by tak měl právo na částečnou náhradu nákladů řízení, dle obsahu spisu mu však žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.