Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

109 C 44/2020-32

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 22 288,62 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 447 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 447 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 10 841,62 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 22 288,62 Kč od datum do datum, a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 841,62 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 51,34 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 447 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 447 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 10 841,62 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 22 288,62 Kč od [datum] do [datum], a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 841,62 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 51,34 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 22 288,62 Kč s příslušenstvím, a to na podkladě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru, kterou se žalovaným dne datum uzavřela její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr se stanoveným úvěrovým rámcem ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal hradit formou měsíčních splátek ve výši min. 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však 500 Kč, přičemž smluvní úrok byl sjednán ve výši 25,08 %. Žalovaný poskytnutý úvěr řádně a včas nehradil, když uhradil toliko šest předepsaných splátek. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky přistoupila v souladu s obchodními podmínkami právní předchůdkyně žalobkyně k zesplatnění úvěru, a to ke dni datum. Žalobkyně se pokusila kontaktovat žalovaného běžnou poštou, avšak k dobrovolnému splnění dluhu žalovaným nedošlo; žalobkyně pak požaduje i položku náhrady nákladů vymáhání, spojených s uplatněním pohledávky, vypočtených dle hotových výdajů, zejména poštovné a interní ABC Costs výdaje dle metodiky Activity-Based-Costing. Žalovaná částka 22 288,62 Kč se tak skládá z dlužné jistiny ve výši 19 128,65 Kč, smluvní pokuty ve výši 279 Kč, úroku 25,08 % kapitalizovaného ke dni zesplatnění úvěru na částku 2 230,97 Kč, nákladů spojených s vymáháním pohledávky ve výši 600 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky vzniklých na straně žalobkyně ve výši 50 Kč. Oprávnění právní předchůdkyně žalobkyně účtovat smluvní pokutu a náklady vymáhání pohledávky vyplývá z úvěrové smlouvy, přičemž z obchodních podmínek plyne, že ke dni zesplatnění úvěru se splatné příslušenství pohledávky stává součástí jistiny; tedy žalobkyně je oprávněna požadovat úrok z prodlení i z částky kapitalizovaného úroku. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným spolu s veškerým příslušenstvím postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn současně s výzvou k plnění. Žalobkyně pak vyzvala žalovaného k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy předžalobní výzvou, přesto však žalovaný dlužnou částku nezaplatil. Žalovaný načerpal v průběhu trvání smluvního vztahu celkem částku 29 800 Kč a souhrnně uhradil částku 18 353 Kč. K výši smluvní pokuty 279 Kč pak žalobkyně uvedla, že byla naúčtována k datum v částce 46,50 Kč (ke dni datum činil součet dlužných měsíčních splátek 1 500 Kč; z této částky se počítala smluvní pokuta po dobu 29 dní, což činí 43,50 Kč; dne datum byla předepsána splátka ve výši 1 500 Kč, tedy po jeden den se smluvní pokuta počítala z dlužných splátek ve výši 3 000 Kč, což činí 3 Kč; a celková výše pokuty tedy činí 46,50 Kč), k datum v částce 87 Kč (ke dni datum činil součet dlužných měsíčních splátek 3 000 Kč; z této částky se počítala smluvní pokuta po dobu 29 dní, což činí 87 Kč) a k datum v částce 145,50 Kč (ke dni datum činil součet dlužných měsíčních splátek 4 500 Kč; z této částky se počítala smluvní pokuta po dobu 31 dní, což činí 139,50 Kč; dne datum byla předepsána splátka ve výši 1 500 Kč, tedy po jeden den se smluvní pokuta počítala z dlužných splátek ve výši 6 000 Kč, což činí 6 Kč; celková výše pokuty tedy činí 145,50 Kč). Konečně žalobkyně upřesnila petit v tom smyslu, že požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně.

2. Před uzavřením smlouvy posoudila právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného na základě informací získaných od žalovaného při osobním pohovoru, přičemž získané informace si dále ověřila nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (BRKI, NRKI, databází sdružení SOLUS a insolvenčního rejstříku). Právní předchůdkyně žalobkyně dále telefonicky kontaktovala zaměstnavatele žalovaného ke zjištění jeho příjmové stránky a zohlednila i dostupné pohyby na bankovním účtu žalovaného v relevantním časovém období ke zjištění osobního rozpočtu žalovaného za současného zohlednění údajů o životním a existenčním minimu. Na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů dle informací, které žalovaný poskytl při ústním pohovoru, a které jsou zaznamenané v čl. II úvěrové smlouvy, právní předchůdkyně žalobkyně shledala, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně také poukázala, že v žádosti o spotřebitelský úvěr žalovaný prohlásil v čl. II smlouvy o úvěru, že informace uvedené v žádosti jsou úplné, přesné, pravdivé, a že nezamlčel žádné relevantní informace potřebné k posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně, z pozice banky a pod dohledem ČNB, tedy s ohledem na výše uvedené kladla na posouzení úvěruschopnosti velký důraz, přičemž v případě nesplnění nezbytných podmínek ze strany žalovaného by právní předchůdkyně žalobkyně úvěr žalovanému neposkytla.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne datum náhradním způsobem – formou uložení u pošty. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.

4. Ze žalobkyní označených a předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění:

5. Z y označené jako žádost/smlouva o revolvingovém úvěru číslo podepsané žalovaným a zprostředkovatelem dne datum a zástupcem právní předchůdkyně žalobkyně dne datum, soud zjistil, že tato je produktovou smlouvou k rámcové smlouvě pro poskytování bankovních produktů a služeb číslo že na jejím základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal hradit formou měsíčních splátek ve výši min. 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však 500 Kč, přičemž základní roční úroková sazba (pohyblivá) byla sjednána ve výši 25,08 %. Ve smlouvě byly jako důsledky nesplácení úvěru sjednány mj. smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení a náhrada nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč. Ze smlouvy se rovněž podává, že žalovaný byl v době jejího uzavření svobodný, neměl vyživované děti, žil v nájmu, byl podnikatelem (IČO), jeho čistý příjem činil 40 000 Kč, náklady na bydlení činily 5 000 Kč a finanční závazky (splátky hypoték, úvěrů apod.) činily 5 200 Kč.

6. Z y označené jako rámcová smlouva o poskytování bankovních produktů a služeb číslo ze dne datum, jejíž nedílnou součástí byly mimo jiné všeobecné obchodní podmínky, soud zjistil, že na jejím základě byla právní předchůdkyně žalobkyně připravena žalovanému poskytovat bankovní produkty a služby v rozsahu dle aktuální nabídky, a to za obecných podmínek v ní uvedených.

7. u označenou jako odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne datum vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně odstoupila od úvěrové smlouvy a oznámila žalovanému zesplatnění úvěru ke dni datum, jakož i že žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 23 739 Kč na bankovní účet právní předchůdkyně žalobkyně.

8. u označenou jako smlouva o postoupení pohledávek číslo ze dne datum, včetně seznamu postupovaných pohledávek (str. 20), jakož i oznámením o postoupení pohledávky a současně předžalobní výzvou a podacím lístkem, bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně prodala žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným za sjednanou úplatu, přitom toto postoupení bylo žalovanému oznámeno právním zástupcem žalobkyně, a to dopisem ze dne datum, kterým byl žalovaný zároveň vyzván, aby dlužnou částku 23 738,62 Kč bez příslušenství (s tím, že úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 23 738,62 Kč činí ke dni datum 164,85 Kč) ze smlouvy číslo zaplatil na tam uvedený účet č. bankovní účet, a to do 5 dnů od doručení dopisu, který byl dán do přepravy dne datum.

9. Z ABC Costs - ceníku soud zjistil, že náklady na dopisy (CC) činí 11,86 Kč, na import dat 0,37 Kč a na kontrolu dokumentace 25,90 Kč.

10. Z y označené jako předdotazy ( ) soud zjistil, že k rodné číslo k datu datum byl nalezen záznam, že„ úvěr v anonymizováno nevznikl“ a že„ klient není v Solusu“.

11. Z y označené jako číslo úvěru: číslo pan celé jméno žalovaného, jakož i z lůistiny nazvané„ anonymizováno“ soud zjistil, že ve prospěch žalovaného byly financovány částky 2 000 Kč s datem evidence datum, 7 800 Kč s datem evidence datum, 15 000 Kč s datem evidence datum, 5 000 Kč s datem evidence datum, tj. celkem ve výši 29 800 Kč; a že žalovaný uhradil částky 3 000 Kč (datum evidence datum), 4 410 Kč (datum evidence datum), 2 100 Kč (datum evidence datum), 2 100 Kč (datum evidence datum), 5 243 Kč (datum evidence datum), 1 500 Kč (datum evidence datum), tj. celkem 18 353 Kč.

12. Z ostatních předložených listin soud neučinil žádná zjištění, která by měla vliv na jeho závěr o skutkovém stavu věci.

13. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci.

14. Na základě písemné dohody označené jako žádost/smlouva o revolvingovém úvěru číslo podepsané žalovaným a zprostředkovatelem dne datum a zástupcem právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba anonymizována dvě slova, jednající v ČR prostřednictvím svého odštěpného závodu právnická osoba, dne datum, a uzavřené na základě rámcové dohody pro poskytování bankovních produktů a služeb číslo ze dne datum, se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal hradit formou měsíčních splátek ve výši min. 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však 500 Kč, přičemž základní roční úroková sazba (pohyblivá) byla sjednána ve výši 25,08 %. Před uzavřením dohody posuzovala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného na základě informací získaných od žalovaného při osobním pohovoru, získané informace si ověřila nahlédnutím do databází BRKI, NRKI, databází sdružení SOLUS a insolvenčního rejstříku, a dále telefonicky kontaktovala zaměstnavatele žalovaného ke zjištění jeho příjmové stránky a zohlednila i dostupné pohyby na bankovním účtu žalovaného v relevantním časovém období ke zjištění osobního rozpočtu žalovaného. Žalovaný byl v době uzavření dohody svobodný, neměl vyživované děti, žil v nájmu, byl podnikatelem, jeho čistý příjem činil 40 000 Kč, náklady na bydlení činily 5 000 Kč a finanční závazky (splátky hypoték, úvěrů apod.) činily 5 200 Kč. Na základě takto zjištěných informací porovnala právní předchůdkyně žalobkyně příjmy a výdaje žalovaného a způsob plnění jeho dosavadních dluhů a dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnuté finanční prostředky splácet a úvěr mu umožnila čerpat. Protože žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, odstoupila právní předchůdkyně žalobkyně od úvěrové smlouvy a úvěr ke dni datum zesplatnila. Žalovanému byly na základě shora uvedené dohody poskytnuty právní předchůdkyní žalobkyně peněžní prostředky ve výši 29 800 Kč, přičemž žalovaný na svůj závazek uhradil celkem 18 353 Kč.

15. Právní předchůdkyně žalobkyně následně dne datum prodala žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným za sjednanou úplatu a tuto skutečnost oznámila žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovanému dopisem ze dne datum, ve kterém zároveň vyzvala žalovaného, aby dlužnou částku 23 738,62 Kč bez příslušenství (s tím, že úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 23 738,62 Kč činí ke dni datum 164,85 Kč) ze smlouvy číslo zaplatil na tam uvedený účet č. bankovní účet, a to do 5 dnů od doručení dopisu. Dopis byl dán do přepravy dne datum.

16. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

20. Podle , (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

21. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

22. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

23. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

25. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na základě které žalovaný vyčerpal od žalobkyně finanční prostředky v celkové výši 29 800 Kč. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně byla a je podnikatelem a finanční prostředky poskytla žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci které mj. poskytuje úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSÚ, jelikož poskytnutý úvěr v řešeném případě je spotřebitelským úvěrem ve smyslu § 2 odst. 1 ZSÚ.

26. Podle § 86 ZSÚ je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného), tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení úvěru či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka – spotřebitele je poskytovatel povinen zkoumat s odbornou péčí, tj. na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a potažmo z relevantních databází či dalších zdrojů. Poskytovatel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost dlužníkem uváděných výdajů, implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení jeho reálné situace. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. .

27. S ohledem na uvedený výklad soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně v řešeném případě nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného posoudila na základě informací získaných od žalovaného při osobním pohovoru, které si měla ověřit nahlédnutím do databází BRKI, NRKI, databází sdružení SOLUS a insolvenčního rejstříku, dále kontaktováním zaměstnavatele žalovaného, a zohlednit měla i blíže nespecifikované„ dostupné pohyby na bankovním účtu žalovaného“ v blíže neurčeném„ relevantním časovém období“. Jak plyne z výše uvedeného, judikatura zastává názor, že pro účely posouzení úvěruschopnosti není dostačující nahlédnutí do vybraných databází, když z těchto lze pouze zjistit, zda v nich je či není spotřebitel veden, nikoliv však bez dalšího, zda je či není úvěruschopný. Podle informací, které pro účely posouzení úvěruschopnosti poskytl právní předchůdkyni žalobkyně žalovaný, byl žalovaný v době uzavření úvěrové smlouvy svobodný, neměl vyživované děti, žil v nájmu, byl podnikatelem (IČO), jeho čistý příjem činil 40 000 Kč, náklady na bydlení činily 5 000 Kč a finanční závazky (splátky hypoték, úvěrů apod.) činily 5 200 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně si pro účely takto uvedených příjmů a výdajů od žalovaného nevyžádala žádný dokument, který by byl relevantní k ověření jejich správnosti a reálnosti. Žádnou u prokazující správnost tvrzených skutečností soudu žalobkyně nepředložila, ačkoliv její archivaci jí ukládá ZSU. Pokud si předchůdkyně žalobkyně neověřila příjmy žalovaného jinak než prostřednictvím jeho tvrzení (neboť žalovaný byl de facto sám sobě zaměstnavatelem), pak toto nelze pokládat za postup s odbornou péčí. Neprokázané tvrzení žalobkyně o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně zohledňovala nijak nespecifikované pohyby na blíže neurčeném bankovním účtu za neznámé období, pak rovněž postrádá relevanci. Jelikož podstatou posouzení schopnosti splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr je porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, přičemž právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila ani jednu z těchto složek řádně, resp. s odbornou péčí, když zde byly zjevné pochybnosti jak o příjmech, tak i o výdajích žalovaného, které nebyly žádným způsobem ověřeny, tedy ani nemohla posoudit příjmy a výdaje žalovaného s objektivní relevancí, dospěl soud k závěru, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného nebylo dostatečné a správné. Jinými slovy, právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze ZSÚ, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a to jak jeho příjmové, tak zejména výdajové stránky.

28. Soudu tak nezbylo nic jiného, než prohlásit uzavřenou smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou, jelikož v souladu s § 588 o. z. je soud povinen k absolutní neplatnosti přihlížet i bez návrhu. O absolutní neplatnost se pak jedná proto, že smlouva o úvěru ze dne datum odporuje zákonu a – zejména pro možné širší dopady nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, kterými jsou nejen ochrana věřitele a spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale i společnosti jako celku, když předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. – zjevně narušuje veřejný pořádek. V opačném případě by pak také byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje i v případě úvěru ze dne datum absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu , (dále jen „ “) přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti vyhodnotil jako nedostatečný.

29. Jelikož byla úvěrová smlouva shledána absolutně neplatnou, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 a § 2993 o. z. Právní předchůdkyně žalobkyně plnila žalovanému, aniž by tady byl právní důvod takového plnění. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému částky v celkové výši 29 800 Kč a žalovaný jí vrátil částku 18 353 Kč, což v řízení nebylo rozporováno, pročež jí stále dluží částku 11 447 Kč, když tato částka představuje majetkový prospěch žalovaného na úkor žalobkyně. Pro úplnost soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně, jako postupitel, uzavřela se žalobkyní, jako postupníkem, platnou smlouvu o postoupení pohledávek, jejíž součástí byla projednávaná pohledávka za žalovaným, pročež žalobkyně je tak nyní aktivně legitimována k jejímu vymáhání. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky 11 447 Kč a zavázal žalovaného k jejímu zaplacení.

30. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaný byl vyzván k uhrazení dlužné částky dopisem ze dne datum, kterým žalobkyně prostřednictvím právního zástupce oznámila žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni a vyzvala ho k vrácení dlužné částky na účet tam uvedený. Toto oznámení bylo dáno k poštovní přepravě dne datum. V souladu s ustálenou rozhodovací praxí (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. -109) došlo k doručení zásilky dne datum. Od té doby měl žalovaný 5 dnů na to, aby dlužnou částku zaplatil, tedy do datum. Ode dne následujícího se žalovaný dostal do prodlení. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky 11 447 Kč, a to ode dne datum. Z tohoto důvodu byl žalovaný rovněž zavázán k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 10 % ročně. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.

31. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s  větou před středníkem , když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.

32. Výrok o nákladech řízení má oporu v § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud v souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. kapitalizoval veškeré příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku, kdy celkový předmět řízení tvořil částku 26 283,25 Kč a zjistil, že v projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem částky 13 379,72 Kč spolu s příslušenstvím (11 447 Kč jistina + 1 932,72 Kč úrok z prodlení), jež představuje 51 % z celkového předmětu řízení, zatímco částka, pro kterou byla žaloba zamítnuta, činí 12 903,53 Kč (10 841,62 Kč + 231,41 Kč + 1830,50 Kč), což představuje 49 % z původního předmětu řízení. Na základě zásady úspěchu ve věci soud zjistil, že větší úspěch ve věci měla žalobkyně, které tak náleží právo na úhradu části nákladů řízení ve výši 2 %. S ohledem výše uvedené soud přiznal procesně úspěšnější žalobkyni náhradu nákladů řízení, kdy sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí dle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (dále jen„ advokátní tarif“) částku 300 Kč (za tři úkony právní služby – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy a za sepis žaloby). Za tyto tři úkony jí náleží odměna ve výši 900 Kč. Dále byla žalobkyni přiznána náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč dle advokátního tarifu (3 x 100 Kč) a 21 % DPH z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně včetně zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 115 Kč by činily 2 567 Kč při plném procesním úspěchu. Jelikož měla žalobkyně úspěch ve výši toliko 2 %, náleží jí právo na úhradu nákladů řízení ve výši 51,34 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvou vyhotoveních.

Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách dobrovolně, může se oprávněná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.