Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

109 C 39/2020-69

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 62 388,84 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 37 796 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 37 796 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 24 542,84 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 62 338,84 Kč od datum do datum a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 24 542,84 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 20,2 %, tj. částku 4 463 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 37 796 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 37 796 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 24 542,84 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 62 338,84 Kč od [datum] do [datum] a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 24 542,84 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 20,2 %, tj. částku 4 463 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 62 388,84 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba (dále jen„ anonymizována dvě slova“) uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem 100 000 Kč, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr na nákup vybraného zboží ve výši 7 191 Kč, který se žalovaný zavázal splácet formou 24 měsíčních splátek po 359 Kč (která zahrnovala i pojištění schopnosti splácet ve výši 6,99 % měsíčně ze stanovené měsíční splátky), a zároveň žalovaný čerpal postupně revolvingový úvěr do celkové výše 121 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet formou měsíčních splátek ve výši alespoň 5 % z dlužné částky, min však 500 Kč, žalovaný však poskytnutý úvěr řádně a včas nehradil, naposledy zaplatil splátku dne datum, čímž se dostal do prodlení a původní věřitelka přistoupila v souladu s čl. VII. 3. obchodních podmínek k zesplatnění úvěru ke dni datum. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném úhradu částky 54 579,77 Kč, jako dlužnou jistinu, částky 5 362,62 Kč, která představuje smluvní úrok kapitalizovaný ke dni zesplatnění úvěru (součet úroků uvedených v ě výpis z úvěrového účtu, a to na straně 4 od předepsané splátky dne datum), částku 600 Kč za poplatky – náklady spojené s vymáháním pohledávky, částku 558 Kč, která je smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení, která byla ujednána v žádosti o úvěr, dále částky 1 238,45 Kč jako dlužné pojistné a částku 50 Kč jako náklady vzniklé žalobci v souvislosti s uplatněním pohledávky dle ceníku ABC costs (25,90 Kč + 0,37 Kč a 2 x 11,86 Kč). Žalovaný na svůj dluh uhradil 90 395 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni, která žalovaného následně vyzvala k úhradě dlužné částky, avšak žalovaný poté již ničeho neuhradil.

2. Žalobkyně dále doplnila, že před uzavřením smlouvy se žalovaným zkoumala anonymizována dvě slova úvěruschopnost žalovaného tak, že s ním provedla osobní pohovor, získané informace zaznamenala v č. l. 1 smlouvy, přičemž získané informace si ověřila nahlédnutím do databází SOLUS, BRKI, NRKI, insolvenčního rejstříku, telegonicky kontaktovala zaměstnavatele a zohlednila dostupné pohyby na bankovním účtu žalovaného, dále porovnala příjmy a výdaje žalovaného, způsob plnění jeho dosavadních dluhů, na základě čehož dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně upozornila, že žalovaný v čl. III. bod VII smlouvy prohlásil, že informace uvedené v žádosti jsou úplné, přesné, pravdivé a že nezamlčel žádné relevantní informace potřebné k posouzení úvěruschopnosti žadatele.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den datum, ke kterému se žalovaný, ač řádně předvolán, bez omluvy nedostavil. K jednání se rovněž nedostavila žalobkyně, jejíž nepřítomnost její zástupce u jednání omluvil a souhlasil s tím, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. S ohledem na to soud jednal v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného.

4. Z provedeného dokazování soud učinil tato skutková zjištění:

5. Z y nazvané Žádost/ Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru číslo rámcové smlouvy o platebních službách s podpisem žalovaného ke dni datum a datované podpisem předchůdkyně žalobkyně dne datum, bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně přijala datum nabídku žalovaného, podle které poskytne žalovanému revolvingový úvěr až do výše úvěrového rámce 100 000 Kč s tím, že první čerpání bylo ve výši 7 191 Kč jako cena předmětu financování, kterou se žalovaný zavázal splácet ve 24 měsíčních splátkách po 384 Kč, pokud se jedná o další čerpání do úvěrového rámce, tuto se žalovaný zavázal splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % z dlužné vyčerpané částky, nejméně však 500 Kč, vždy ke každému 10. dni daného kalendářního měsíce. Z přihlášky k pojištění, která byla nedílnou součástí výše uvedené smlouvy, soud zjistil, že žalovaný si k úvěru vybral pojištění„ SOUBOR PREMIUM“, přičemž ze smlouvy vyplývá, že splátka pojištění (pojistné) bylo součástí pravidelné měsíční splátky a jeho výše byla právě 6,99 % z měsíční splátky. Nedílnou součástí písemné dohody byly též obchodní podmínky, které se zavázal žalovaný dodržovat a dále i sazebník poplatků, ze kterého mimo jiné vyplývá, že smluvní pokuta za prodlení s úhradou splátky činí 0,1 % denně z částky splátky v prodlení.

6. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že žalovaný vyčerpal celkem částku 128 191 Kč, včetně prvního čerpání ve výši 7 191 Kč dne datum, a uhradil na svůj dluh celkem 90 395 Kč.

7. Dopisem žalobkyně označeným jako odstoupení od úvěrové smlouvy datovaným dnem datum má soud v řízení za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně sdělila žalovanému, že od uzavřené smlouvy ke dni datum odstupuje pro porušení smluvních povinností žalovaným tím, že žalovaného současně vyzvala k úhradě dluhu k tomuto datu.

8. u označenou jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně seznamu postupovaných pohledávek, jakož i oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum, bylo prokázáno, že anonymizována dvě slova prodala žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným za sjednanou úplatu, přitom toto postoupení bylo žalovanému oznámeno původní věřitelkou, a to dopisem ze dne datum, kterým byl žalovaný informován o nové věřitelce.

9. Oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní výzvou k plnění ze dne datum bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně oznámil žalovanému, že žalobkyně nabyla pohledávku za jeho osobou a zároveň jej vyzvala, aby dlužnou částku 62 338,84 Kč zaplatil do 5 dnů od doručení dopisu, jinak bude pohledávka řešena v rámci soudního řízení. Z připojeného podacího archu vyplývá, že dopis byl dán k poštovní přepravě dne datum.

10. Z výpisu z účtu, který žalobkyně předložila jako podklad pro zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, bylo zjištěno, že na účet přicházely platby jak od společností (zřejmě zaměstnavatelů), tak platby z Úřadu práce. Na druhou stranu bylo zjištěno, že z tohoto účtu byl hrazen nájem částkou 9 846 Kč s popisem platba za nájem příjmení jméno. Výpis z účtu je za období od anonymizována dvě slova rok do datum a neobsahuje celé jméno majitele účtu, ale zřejmě se jedná o jméno příjmení.

11. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil nic, co by přispělo k objasnění věci, zejména by svědčilo o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného.

12. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci.

13. Na základě písemné dohody uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným ze dne datum se předchůdkyně žalobkyně zavázala, že poskytne žalovanému revolvingový úvěr až do výše úvěrového rámce max. 100 000 Kč s tím, že první čerpání bylo ve výši 7 191 Kč jako cena předmětu financování, kterou se žalovaný zavázal splácet ve 24 měsíčních splátkách po 384 Kč, pokud se jedná o další čerpání do úvěrového rámce, tuto se žalovaný splácet pravidelnými splátkami ve výši 5 % z dlužné vyčerpané částky, nejméně však 500 Kč, vždy ke každému 10. dni daného kalendářního měsíce, kdy do splátky bylo zahrnuté i pojištění ve výši 6,99% ze splátky úvěru. Strany si dále sjednaly sankce v případě porušení povinností ze strany žalovaného, a to formou smluvních pokut, jejíž výše byla stanovena Sazebníkem, jako nedílnou součástí dohody. Žalovaný takto vyčerpal celkem 128 191 Kč, nicméně porušoval své smluvní povinnosti, když žalobkyni uhradil pouze částku 90 395 Kč. Z tohoto důvodu předchůdkyně žalobkyně dopisem ze dne datum oznámila žalovanému, že od uzavřené smlouvy ke dni datum odstupuje pro porušení smluvních povinností žalovaným a současně jej vyzvala k úhradě dluhu k tomuto datu. Před přijetím nabídky dohody předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr tak, že s ním provedla osobní pohovor, získané informace zaznamenala v č. l. 1 smlouvy, přičemž získané informace si ověřila nahlédnutím do databází SOLUS, BRKI, NRKI, insolvenčního rejstříku, telegonicky kontaktovala zaměstnavatele a zohlednila dostupné pohyby na bankovním účtu žalovaného, porovnala příjmy a výdaje žalovaného, způsob plnění jeho dosavadních dluhů, na základě čehož dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. K dispozici měla žalobkyně i výpis z účtu, za část měsíce dubna rok, na který přicházely platby od dvou společností, jakož i Úřadu práce, platby z účtu rovněž prováděla (případně byly platby prováděny ve prospěch této osoby) příjmení jméno, která byla partnerkou žalovaného a zjevně i majitelkou bankovního účtu. Z těchto všech údajů právní předchůdkyně žalobkyně usoudila, že žalovaný je schopen poskytnuté finanční prostředky splácet a na jeho návrh smlouvy přistoupila. anonymizována dvě slova následně dne datum prodala žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným za sjednanou úplatu a tuto skutečnost oznámila žalovanému dopisem ze dne datum. Žalobkyně rovněž oznámila žalovanému, že na ni byla postoupena pohledávka od její předchůdkyně a zároveň jej vyzvala, aby dlužnou částku z uvedené smlouvy uhradil do 5 dnů od doručení dopisu. Tato výzva byla dána do přepravy dne datum.

14. Podle věty druhé , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, (dále jen„ ZSU“) spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

15. Podle § 2 písm. e) ZSU tento zákon se nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službu s celkovou výší nižší než 5 000 Kč nebo vyšší než 1 880 000 Kč; částka 5 000 Kč se považuje za dosaženou též tehdy, je-li mezi týmž věřitelem a spotřebitelem uzavřeno v období 12 měsíců více smluv se stejným nebo obdobným účelem, přičemž se tento zákon vztahuje na smlouvu, kterou se dosáhne nebo přesáhne celková výše úvěru 5 000 Kč, a všechny následující smlouvy uzavřené v uvedeném období,

16. Podle § 9 odst. 1 ZSU Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

17. Podle § 9 odst. 3 ZSU spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

18. Podle , (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

19. Podle § 588 věty první o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

21. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno.

23. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Podle § 9 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. Z ustanovení § 9 odst. 3 ZSU je zřejmé, že je to věřitel, který má aktivně ověřovat a zjišťovat všechny skutečnosti důležité pro posouzení úvěruschopnosti, nikoliv se spolehnout jen na tvrzení podaná spotřebitelem. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. , nebo ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. .

24. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně na dotaz soudu, jakým způsobem její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, odkázala na čl. 1 smlouvy úvěru, ze kterého však vyplývá pouze identifikace žalovaného a dále skutečnost, že jeho partnerka se jmenuje jméno příjmení. Pokud žalobkyně odkázala i na výpis z bankovního účtu, pak z tohoto sice vyplývá, že na uvedený účet jméno příjmení přicházely platby od společností (zřejmě výplaty) a platba z Úřadu práce, ale není patrné, komu tyto platby náležely. Z výpisu z účtu pak již vůbec, snad až na úhradu nájemného jménem partnerky žalovaného, nevyplývá, jaké výdaje žalovaný měsíčně vynakládal na své osobní potřeby, případně na potřeby rodinné domácnosti. Jestliže si předchůdkyně žalobkyně ověřila zaměstnavatele žalovaného telefonicky, pak toto z ničeho nevyplývá. Výpis z účtu je navíc pouze za část měsíce dubna rok a nemůže tak rozhodně svědčit o pravidelných příjmech a výdajích dlužníka. Žalobkyně ve svém vyjádření uvedla, že vycházela také z údajů v různých databázích, nicméně soud má za to, že tyto výstupy nemohou bez dalšího svědčit o tom, že žalovaný je schopen splátky úvěrů hradit, protože mohou vypovídat pouze o tom, že žalovaný nemá v databázích negativní zápis, nikoliv o tom, jaká je jeho finanční situace. Předchůdkyně žalobkyně si neověřovala ani příjmy, neboť z žádných předložených důkazů nevyplývá, že věděla, u jakého zaměstnavatele si je má vůbec ověřovat, a neověřovala si ani výdaje, na které se žalovaného nedotazovala, když toto opět nevyplývá z žádného z předložených důkazů.

25. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečně a správné, pročež právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a to jak pokud jde o příjmovou, tak výdajovou stránku. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit uzavřenou smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou, protože v souladu s § 588 o. z. je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet, neboť předmětná zápůjčka je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.

26. Jelikož byla smlouva mezi účastníky absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi nimi posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 a § 2993 o. z. Právní předchůdkyně žalobkyně plnila žalovanému, aniž by tady byl právní důvod takového plnění. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému celkem částku 128 191 Kč a žalovaný jí vrátil pouze částku 90 395 Kč, proto jí stále dluží částku 37 796 Kč, když tato částka představuje majetkový prospěch žalovaného na úkor žalobkyně. Pro doplnění soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba, jako postupitel, uzavřela se žalobkyní, jako postupníkem, platnou smlouvu o postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni, která je tak nyní aktivně legitimována k vymáhání pohledávky. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky 37 796 Kč a zavázal žalovaného k jejímu zaplacení.

27. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaný byl poprvé vyzván k uhrazení dlužné částky dopisem ze dne datum, kterým zástupce žalobkyně oznámil žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni a vyzval ho k vrácení dlužné částky. Toto oznámení bylo dáno k poštovní přepravě dne datum. V souladu s ustálenou rozhodovací praxí (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. -109) došlo k doručení zásilky dne datum. Od té doby měl žalovaný 5 dnů na to, aby dlužnou částku zaplatil, tedy do datum. Ode dne následujícího se žalovaný dostal do prodlení. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky 37 796 Kč, a to ode dne datum. Z tohoto důvodu byl žalovaný rovněž zavázán k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 10 % ročně. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.

28. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, proto soud v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. , přistoupil ke kapitalizaci veškerého příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku a zjistil, že žalobkyně měla úspěch, co do 44 022,14 Kč z celkové částky 73 296,87 Kč, kterou učinila předmětem řízení. Z uvedeného je zřejmé, že po odečtení neúspěchu od úspěchu lze dospět k částce 14 805 Kč, což se rovná 20,2 % z celku a žalobkyně tak má právo na náhradu nákladu řízení právě v tomto rozsahu. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek 3 120 Kč, odměna za zastupování žalobkyně advokátem v rozsahu 4 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, žaloba a účast u jednání) po 3 620 Kč, tj. celkem 14 480 Kč, dle ve spojení s 7 bodem 5. a , d) , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ AT“), dále žalobkyni náleží za každý úkon právní služby paušální náhrada hotových výdajů dle AT po 300 Kč, celkem 1 200 Kč, to vše vyjma soudního poplatku zvýšeno o 21% DPH, tj. 3 293 Kč (z částky 15 680 Kč). Náklady řízení vznikly žalobkyni v celkové výši 22 093 Kč, na náhradu nákladů řízení má však právo pouze v rozsahu 20,2 %, tj. co do částky 4 463 Kč.

29. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s  větou před středníkem , když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.