Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
1 C 299/2021-106
Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Vyskočilovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 13 194,11 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 13 194,11 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,68 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 13 194,11 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,68 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu dne 3. 6. 2021 žalobu, kterou se domáhá po žalovaném zaplacení částky 13 194,11 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO, (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o půjčce číslo dne datum, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč převodem na jeho bankovní účet. Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr na základě informací získaných od žalovaného ohledně jejích rodinných, majetkových, pracovních poměrů. Tyto prověřil standardními schvalovacími postupy s využitím interních a externích datových zdrojů., přičemž bral v úvahu míru úvěrového zatížení žalovaného, jeho příjmy i výdaje a nahlížel do externích úvěrových registrů. Na základě toho uzavřel právní předchůdce žalobkyně, že nejsou pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Kopie dokladů k dispozici nejsou, neboť tyto byly pouze zhlédnuty při sjednávání a uzavírání smlouvy. Žalovaný se v uzavřené smlouvě zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky včetně úroku ve výši 36,90 % ročně ve splátkách po 957 Kč. První splátka byla splatná dne 24. 7. 2018 a každá další splátka vždy k 24. dni v měsíci. Splátky měly být dle smlouvy hrazeny formou inkasa z účtu žalovaného č. bankovní účet a žalovaný byl povinen zajistit, aby v den splatnosti každé splátky byl na tomto účtu dostatek disponibilních prostředků. Žalovaný se zavázal hradit další případné platby – zejména poplatky dle aktuálního sazebníku poplatků. Žalovaný úvěr řádně nesplácel a právní předchůdce žalobkyně jej písemně upozornil na tento stav a následně, v důsledku trvajícího porušení povinností žalovaného, zejména z důvodu nesplácení úvěru v pravidelných termínech a ve splátkách v dohodnuté výši, banka pohledávku žalovaného s účinností ke dni 29. 8. 2019 zesplatnila. Vyzvala proto žalovaného k okamžitému zaplacení veškerých závazků vyplývajících z uzavřené smlouvy a uplatnila nárok na smluvní pokutu. Žalovaný byl o tomto vyrozuměn dopisem ze dne 30. 8. 2019. Žalobkyně vymáhanou pohledávku nabyla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum a postoupení bylo žalovanému oznámeno původním věřitelem doporučeným dopisem. Předmětná pohledávka sestává z jistiny úvěru ve výši 11 641,48 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení z jistiny úvěru do 29. 8. 2019 ve výši 10,68 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 1 542,63 Kč a žalobkyně dále požaduje zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z částky 13 194,11 Kč od 30. 8. 2019 do zaplacení a úroku ve výši 36,9 % ročně z částky 11 651,48 Kč od 30. 8. 2019 do zaplacení.
2. Soud ve věci nařídil jednání na den datum. K tomuto jednání se dostavil právní zástupce žalobce. Žalovaný se bez omluvy nedostavil, ač mu bylo předvolání k jednání doručeno na adresu jeho bydliště uvedeno v evidenci obyvatel dne datum uložením. Soud proto věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. v nepřítomnosti žalovaného, přičemž vycházel z listinných důkazů tvořících obsah spisu.
3. Z rámcové smlouvy o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb ze dne datum soud zjistil, že touto smlouvou se právní předchůdce žalobkyně a žalovaný dohodli na tom, že vstoupí do smluvního vztahu, v jehož rámci banka bude poskytovat klientovi bankovní služby dle aktuální nabídky. Z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce z téhož dne soud zjistil, že žalovaný požádal právního předchůdce žalobce o půjčku ve výši 20 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 36,9 % p.a. na dobu 36 měsíců, v níž byl srozuměn s tím, že právnímu předchůdci žalobkyně zaplatí celkem částku 33 330,63 Kč ve splátkách ve výši 927 Kč + 30 Kč jako pojištění. Právní předchůdce žalobkyně dne datum návrh smlouvy o půjčce akceptoval a z akceptace návrhu na uzavření smlouvy vyplývá, že se jednalo o smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. obč. zákoníku a nezajištěný neúčelový spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona. První splátka měla být zaplacena dne 24. 7. 2018 a každá další splátka 24. dne v měsíci, s tím, že poslední splátka bude zaplacena 24. 6. 2021. Z dopisu právního předchůdce žalobkyně ze dne 10. 11. 2018 byl žalovaný upomenut o zaplacení částky 3 121,08 Kč a dopisem ze dne 10. 8. 2019 o zaplacení částky 3 940,87 Kč. Z oznámení právního předchůdce žalobkyně ze dne 29. 8. 2019 soud zjistil, že tímto došlo k zesplatnění úvěru a žalovaný byl vyzván k zaplacení částky 19 662,16 Kč. Dle poštovního podacího archu bylo oznámení podáno k poštovní přepravě a zasláno na adresu žalovaného dne datum. Z výpisů z účtu žalovaného č. bankovní účet za dobu od 24. 6. 2018 do 28. 2. 2021 soud zjistil, že jde o účet vedený na jméno žalovaného a dne datum byla na tento účet připsána částka 20 000 Kč pod označením čerpání půjčky. Částka stejné nominální hodnoty byla téhož dne převedena na účet vedený u jiné banky. V období do 28. 2. 2021 byly ve prospěch tohoto účtu připsány platby v celkové výši 27 767,27 Kč. Stejná zjištění soud učinil z žalobkyní předloženého přehledu transakcí na účtu bankovní účet za dobu od 24. 6. 2018 do 29. 3. 2021. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z datum, potvrzení o zaplacení úplaty a oznámení právního předchůdce žalobkyně o postoupení pohledávky z datum soud vzal za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a oznámil postoupení pohledávky žalovanému. Dopisem ze dne 13. 5. 2021 byl žalovaný upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně.
4. V posuzovaném případě byla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku (dále jen„ občanský zákoník “). Z žalobních tvrzení vyplývá, že původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného a dospěl k závěru, že je schopen poskytnutý spotřebitelský úvěr splatit. Toto prověření dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně, když úvěruschopnost nebyla prověřována předložením dokladů ze strany žalovaného ohledně jeho výdajů (např. dokladem SIPO, atd.) a nebylo ani přihlédnuto k normativním výdajům na bydlení. Není patrno z žádné listin y, že by původní věřitel ověřoval příjmy žalovaného a nelze zjistit ani z jakých příjmů a výdajů žalovaného vycházel. Pokud je poukazováno na dodatečně doložený přehled transakcí, neplynou z něho žádné informace o příjmech a výdajích žalovaného, které by mohl právní předchůdce žalobce před poskytnutím úvěru brát v úvahu, neboť zachycuje výhradně transakce, k nimž došlo po poskytnutí úvěru. Žádným způsobem není prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně úvěruschopnost žalovaného prověřil z jiných zdrojů. Důkazy o prověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru nebyly soudu předloženy ani po poučení dle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. . Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka a nálezu Ústavního soudu ústavní nález, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost původního žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku ) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci číslo číslo, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a ustanovení právního předpisu EU ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice ustanovení právního předpisu EU EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 ustanovení právního předpisu EU musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný finanční částku ve výši 20 000 Kč čerpal. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Vzhledem k tomu, že z tvrzení žalobkyně i předložených listinných důkazů vyplynul závěr, že žalovaný zaplatil celkem částku 27 267,27 Kč a byla mu poskytnuta částka 20 000 Kč, neshledal soud na straně žalovaného bezdůvodné obohacení. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR spisová značka, které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku , který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích i finanční arbitr. Poskytnutá částka byla žalovaným ke dni zaslání oznámení o postoupení pohledávky, ve kterém byl současně vyzván ke splacení celé částky, zcela uhrazena. Soud proto žalobu zamítl.
5. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Při posuzování úspěchu a neúspěchu soud přihlíží k požadovanému příslušenství. Dle nálezu Ústavního soudu ČR ústavní nález při absenci výslovného pravidla soud vezme v úvahu výši úroku z prodlení požadovaného účastníkem„ do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení svého rozhodnutí. V řízení byl zcela úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
6. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Lounech do 15ti dnů od doručení písemného vyhotovení.