Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
17 C 257/2021-81
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Daduovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 28 850 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se v části o zaplacení částky 3 218 Kč zastavuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 24 942 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24 942 Kč od 1. 6. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba o zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 885,10 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24 942 Kč od 7. 5. 2021 do
31. 5. 2021 a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč se zamítá.
IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 573 Kč k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Řízení se v části o zaplacení částky 3 218 Kč zastavuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 24 942 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24 942 Kč od 1. 6. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. III. Žaloba o zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 885,10 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24 942 Kč od 7. 5. 2021 do 31. 5. 2021 a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč se zamítá. IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 573 Kč k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 12. 8. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 28 850 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 9. 10. 2020 a 22. 11. 2020 uzavřel právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, se žalovanou smlouvu o úvěru číslo na jejímž základně byl žalované poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit částku 28 942 Kč spolu s příslušenstvím do 28. 11. 2020 Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek webová adresa, na kterých se žalovaná registrovala a poté provedla tzv. verifikační platbu. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany právního předchůdce žalobkyně prověřena na základě lustrace žalované v příslušných registrech. Žalované byl úvěr poskytnut bezhotovostně na bankovní účet, z nějž provedla verifikační platbu. Žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek a žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Žalobkyně požadovala úhradu nesplacené jistiny 24 942 Kč, nesplacené smluvní pokuty 3 068 Kč, paušální náhrady nákladů za upomínání ve výši 150 Kč a účelně vynaložených nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč Smluvní pokutu žalobkyně požadovala v souladu se smluvními ujednáními za období od 29. 11. 2020 do 1. 4. 2021 ve výši 0,1 % denně z dlužní jistiny. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu.
2. Podáním ze dne 22. 12. 2021 žalobkyně vzala svou žalobu částečně zpět ohledně částky 3 218 Kč.
3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavila. Žalobkyně svou neúčast u jednání řádně a včas omluvila prostřednictvím svého zástupce.
4. Soud provedl předložené listinné důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:
- z výpisu z obchodního rejstříku bylo zjištěno, že žalobkyně je společností s ručením omezeným s datem vzniku a zápisu 21. 12. 2010;
- ze smlouvy o úvěru ze dne 9. 10. 2020 bylo zjištěno, že společnost právnická osoba se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 2 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr vrátit do 29. 10. 2020 s úrokem 406 Kč. Strany smlouvy si sjednaly pro případ prodlení žalované s plněním závazku povinnost žalované uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení a poplatek za každou zaslanou upomínku ve výši 50 Kč;
- ze smlouvy o úvěru ze dne 22. 11. 2020 bylo zjištěno, že společnost právnická osoba se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr vrátit do 28. 11. 2020 s úrokem 3 942 Kč. Strany smlouvy si sjednaly pro případ prodlení žalované s plněním závazku povinnost žalované uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení a poplatek za každou zaslanou upomínku ve výši 50 Kč;
- z obchodních podmínek právnická osoba bylo zjištěno, že k uzavření smlouvy v případě on-line registrace, sjedná-li si věřitel s klientem platbu bankovním převodem jako způsob poskytnutí úvěru, dochází u první smlouvy přijetím návrhu smlouvy klientem prostřednictvím registrace a provedením verifikační platby;
- z výpisů z účtu bylo zjištěno, že v období od 9. 10. 2020 do 23. 11. 2020 byla žalované zaslána na její bankovní účet celkem částka ve výši 25 000 Kč;
- z potvrzení o provedené platbě ze dne 23. 8. 2020 bylo zjištěno, že z účtu společnosti právnická osoba byla dne 23. 8. 2020 odeslána částka 0,01 Kč na účet žalované;
- z upomínky ze dne 12. 12. 2020 a 29. 12. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky. Odeslání upomínek nebylo zjištěno;
- z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne 11. 8. 2021 bylo zjištěno, že ve věci vymáhání pohledávky za žalovanou byly učiněny úkony – zaslání obyčejného dopisu a 3 x cesta pověřeného terénního pracovníka věřitele na adresu dlužníka;
- ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021, včetně příloh, bylo zjištěno, že žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni;
- z dopisu ze dne 12. 5. 2021 a podacího archu bylo zjištěno, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni dopisem zaslaným dne 14. 5. 2021;
- z výzvy ze dne 12. 5. 2021 a podacího archu bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky nejpozději do 31. 5. 2021;
- z dopisu ze dne 11. 6. 2021 bylo zjištěno, že žalované bylo oznámeno předání věci advokátní kanceláři;
- z předžalobní výzvy ze dne 20. 7. 2021 a podacího archu bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky nejpozději do 2. 8. 2021.
5. Soud učinil z uvedených skutkových zjištění tento závěr o skutkovém stavu:
Právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, a žalovaná uzavřeli dne 9. 10. 2020 a 22. 11. 2020 smlouvy o úvěru, na jejichž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr v celkové výši 25 000 Kč, který žalovaná postupně v období od 9. 10. 2020
do 23. 11. 2020 čerpala. K uzavření smlouvy došlo prostřednictvím on-line registrace žalované, která přijala návrh smlouvy a provedla tzv. verifikační platbu. Žalovaná se zavázala úvěr splatit do 28. 11. 2020 s úrokem 3 942 Kč. Strany smlouvy si sjednaly pro případ prodlení žalované s plněním závazku povinnost žalované uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení a poplatek za každou zaslanou upomínku ve výši 50 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalovaná byla žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky ze smlouvy o úvěru, nejpozději do 31. 5. 2021. Před podáním žaloby zástupce žalobkyně opětovně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky.
6. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) může žalobce (navrhovatel) vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela.
7. Podle § 96 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví.
8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Podle § 588 občanského zákoníku , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Podle § 1968 občanského zákoníku , dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.
14. Podle § 1970 občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
16. Podle § 2 991 odst. 1, 2 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Podle § 2 993 občanského zákoníku , plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
18. Prvně soud částečně zastavil řízení co do částky 3 218 Kč (výrok I.) s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby podáním žalobkyně ze dne 22. 12. 2021.
19. Dále po provedeném dokazování dospěl soud k tomuto právnímu závěru:
V řízení byla prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou žalovaná pohledávka přešla na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou dvě smlouvy o úvěru. Jelikož žalovaná při uzavírání smluv o úvěru vystupovala jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedený smluvní vztah mezi účastníky aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, účinného ke dni uzavření smluv o úvěru. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. měl právní předchůdce žalobkyně jako úvěrující povinnost před uzavřením smluv řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalované jako úvěrované, tj. její schopnost úvěr splácet. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). Žalobkyně v řízení soudu neprokázala, že její právní předchůdce řádným (výše uvedeným) způsobem prověřoval schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně pouze uvedla, že bonitu žalované její právní předchůdce prověřoval nahlédnutím do příslušných registrů a rejstříků. Žalobkyně však v řízení neprokázala, že jednak k uvedené lustraci v registrech a rejstřících došlo, jednak že její právní předchůdce učinil další kroky k ověření úvěruschopnosti žalované, zejména ověření jejích příjmů a výdajů, dalších závazků apod. K výzvě soudu žalobkyně navíc soudu sdělila, že důkazy o posuzování schopnosti žalované splácet úvěr nedisponuje.
20. Přestože § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanoví, že v důsledku nedostatečného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je smlouva neplatná pouze, uplatní-li námitku neplatnosti smlouvy spotřebitel ve tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, dospěla judikatura soudů již dříve k závěru, že k porušení povinnosti stanovené poskytovateli spotřebitelského úvěru v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. soud přihlédne i bez návrhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, nález Ústavního soud ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , příp. také rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C číslo), a jedná se tedy o neplatnost absolutní podle § 588 občanského zákoníku , neboť porušení uvedené povinnosti odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
21. Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu neprokázala, že by před uzavřením smluv o úvěru její právní předchůdce řádně posoudil úvěruschopnost žalované, tj. schopnost žalované poskytnutý úvěr vrátit řádně a včas, dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně zjevně porušil svou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , v důsledku čehož je nutné posoudit smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou jako absolutně neplatné podle § 588 občanského zákoníku .
22. Plnění poskytnuté žalované je pak třeba vypořádat z titulu bezdůvodného obohacení podle
§ 2991 občanského zákoníku . Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované celkem částku 25 000Kč na základě neplatných smluv, tedy plnil bez právního důvodu. Smluvní strana neplatné smlouvy přitom může žádat jen toho, oč plnění jí poskytnuté převyšuje objem majetkových hodnot, jež sama přijala, protože poskytnutí protiplnění obohaceným nezakládá vzájemnou restituční povinnost ochuzeného, nýbrž snižuje rozsah prospěchu obohaceného. V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaná žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) něčeho uhradila. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na úhradu požadované částky 24 942 Kč jako dlužné jistiny úvěru, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši stanovené podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k zaplacení stanovené ve výzvě ze dne 12. 5. 2021, v níž byla žalovaná prvně prokazatelně vyzvána k úhradě dlužné částky, tj. od 1. 6. 2021, do zaplacení. Lhůta k plnění byla soudem stanovena v souladu s
§ 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. jako obecná třídenní.
23. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smluv o úvěru však žalobkyni nevznikl nárok na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky a požadovaného příslušenství nad rámec přiznaného zákonného úroku. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl.
24. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , neboť žalobkyně měla ve věci neúspěch pouze v nepatrné části oproti požadovanému plnění. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 121 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 28 850 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 1 a 5 a. t a 21 % DPH ve výši 252 Kč Celkem tedy náklady řízení žalobkyně představují částku 2 573 Kč. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 573 Kč v obecné třídenní lhůtě k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu obec, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.