Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 C 206/2021-37

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Bártovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 17 461,05 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 6 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 6 200 Kč od 8. 2. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně částky 11 261,05 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 389,27 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 524,45 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 10 397,90 Kč od 19. 12. 2020 do 7. 2. 2021, úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 4 197,90 Kč od 8. 2. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 1,75 % z částky 6 200 Kč od 8. 2. 2021 do zaplacení, úroku ve výši 29 % z částky 10 397,90 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 6 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 6 200 Kč od 8. 2. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ohledně částky 11 261,05 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 389,27 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 524,45 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 10 397,90 Kč od 19. 12. 2020 do 7. 2. 2021, úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 4 197,90 Kč od 8. 2. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 1,75 % z částky 6 200 Kč od 8. 2. 2021 do zaplacení, úroku ve výši 29 % z částky 10 397,90 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení se zamítá. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce navrhl uložit žalovanému povinnost zaplatit mu částku 17 461,05 Kč s úrokem z prodlení a smluvním úrokem. Žalobu odůvodnil tím, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, je právním nástupcem společnosti právnická osoba Žalobce tvrdí, že jeho právní předchůdce uzavřel dne 26. 4. 2019 se žalovaným smlouvu o zápůjčce číslo na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 14 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků částku ve výši 14 083 Kč, jenž představuje úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 504 Kč s úrokovou sazbou 29 %, odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 652 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 127 Kč. Celkovou částku se zavázal žalovaný uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 469 Kč, poslední splátka byla stanovena na 19. 6. 2020. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední platba byla uhrazena dne 18. 8. 2019. Žalovaný uhradil částku 7 800 Kč, z toho 3 602,10 Kč na jistinu a 4 197,90 na částečnou úhradu poplatku. Ke dni postoupení pohledávek činila výše postoupené pohledávky částku 26 132,36 Kč, jejíž součástí je i navýšení účtované původním věřitelem, které žalobce vůči žalovanému neuplatňuje. Žalovaná částka představuje dlužnou jistinu 10 397,90 Kč a poplatek 7 063,15 Kč. V důsledku neuhrazení dlužné částky se ode dne 20. 6. 2020 úročí neuhrazená jistina 10 397,90 Kč úrokem ve výši 29 % dle smlouvy o úvěru. Dále se žalobce domáhá zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 1 524,45 Kč představujících úrok ve výši 29 % jdoucí z dlužné jistiny ve výši 10 397,90 Kč od 20. 6. 2020, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře do data postoupení dne 18. 12. 2020, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 1 389,27 Kč představující úrok z prodlení ve výši 10 % z jistiny ve výši 10 397,90 Kč od 26. 8. 2019, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným do data postoupení dne 18. 12. 2020. Dále se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení úroků ve výši 29 % z částky 10 397,90 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 10 % z částky 10 397,90 Kč od 18. 12. 2021 do zaplacení.

2. Žalobce uvedl, že jeho právní předchůdce jako poskytovatel zápůjčky s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané„ Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména výplatní pásky za poslední tři měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní / podnájemní smlouva. Úplnost, přesnost a pravdivost veškerých údajů žalovaný stvrdil svým podpisem i v kartě zákazníka při vyplňování žádostí o spotřebitelský úvěr. Žalovaný podpisem potvrdil, že před uzavřením smlouvy poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné po posouzení své schopnosti splácet zápůjčku. K výzvě soudu, aby žalobce doplnil skutková tvrzení a specifikoval, z jakých údajů ohledně příjmů a výdajů žalovaného právní předchůdce žalobce vycházel, na základě čeho a zda a čím tyto údaje ověřil, žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce ověřil majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy a dvou výplatních pásek. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Poskytovatel zápůjčky vycházel ze zjištění, že žalovaný je zaměstnán na plný pracovní úvazek jako dělník v kovovýrobě ve právnická osoba. anonymizována čtyři slova s měsíčním příjmem 23 926 Kč, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Vzhledem k výši příjmu a požadované zápůjčky pak právní předchůdce dospěl k závěru, že schopnost žalovaného zápůjčku splácet je dostatečná. Právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. V řízení se jedná o věc s cizím prvkem, neboť žalovaný je státním občanem Rumunska Česká republika i Rumunsko jsou členy Evropské unie, proto je třeba věc posuzovat podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012 (dále jen Nařízení). V tomto případě byl žalovanému poskytnut bezúčelový úvěr, nejednalo se o úvěr účelově vázaný na koupi movitých věcí. Je proto třeba aplikovat článek 7 bod 1 písm. b) odrážku druhou Nařízení, podle kterého je příslušný soud dle místa na území členského státu, kde podle smlouvy byly nebo měly být služby (zde úvěr) poskytnuty. Tímto ustanovením je upravena mezinárodní příslušnost (pravomoc) i místní příslušnost soudu. Úvěr byl poskytnut ve obec, v obvodu Okresního soudu ve Strakonicích, k projednání a rozhodnutí je proto příslušný právě Okresní soud ve Strakonicích. Rozhodné právo je pak určeno Nařízením Evropského parlamentu a Rady č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), a to v čl. 3 a čl. 7. Základním určovatelem je volba stran, podle čl. 10 smlouvy o zápůjčce se smlouva a smluvní vztah řídí právem ČR.

5. Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 26. 4. 2019 soud zjistil, že společnost právnická osoba se jí zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 14 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání ve výši 2 504 Kč s úrokovou sazbou 29 %, odměnou za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 652 Kč a poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 127 Kč a pojistným ve výši 1 800 Kč. Celkovou částku se zavázal žalovaný uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 469 Kč.

6. Žalovanému byla poskytnuta částka 14 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Účastníci sjednali úrok ve výši 29 %, RPSN bylo stanoveno na 236,25 %. Z karty zákazníka ze dne 26. 4. 2019 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán u anonymizováno 5 slov s čistým měsíčním příjmem ve výši 23 926 Kč, jako další čistý příjem domácnosti udal částku 24 820 Kč, měsíční výdaje žadatele byly odhadnuty na částku 3 000 Kč. Dále v kartě zákazníka žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu a že nemá vyživovací povinnost. Žalovaný dle části karty zákazníka označené jako Ověřené dokumenty předložil pracovní smlouvu a dvě výplatní plátky. Pracovní smlouvou ze dne datum (včetně doplňků) bylo prokázáno, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy zaměstnán na hlavní pracovní poměr u právnická osoba. anonymizována čtyři slova, z výplatních pásek žalovaného za měsíce únor a březen 2019 předložených žalobcem vyplynulo, že v měsíci únoru činil čistý měsíční příjem žalovaného po srážkách 23 541 Kč a za měsíc březen 24 310 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právnická osoba a žalobcem dne

18. 12. 2020, účinné ke dni 5. 1. 2021, včetně přílohy (strana 69 seznamu postoupených pohledávek), je zřejmé, že pohledávka z předmětné smlouvy o zápůjčce za žalovaným byla postoupena na žalobce. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021 je zřejmé, že postoupení pohledávek ze smlouvy o zápůjčce bylo žalovanému oznámeno a žalovaný byl vyzván, aby žalobci uhradil do deseti dnů po obdržení dopisu částku 26 132,36 Kč. Z podacího lístku vyplývá, že oznámení o postoupení pohledávky zahrnující výzvu k úhradě bylo odesláno žalovanému dne 25. 1. 2021. Ve smyslu , (dále jen „ “) se tak má za to, že oznámení bylo žalovanému doručeno třetí pracovní den, tzn. 28. 1. 2021 Poslední den lhůty k plnění tak připadá na 7. 2. 2021.

8. V právní rovině dospěl soud k závěru, že účastníci uzavřeli smlouvu o zápůjčce ve smyslu 390 a následující Žalovaný vystupoval při uzavření smlouvy v pozici spotřebitele, proto se na předmětnou smlouvu vztahuje rovněž , o spotřebitelském úvěru. Žalobcova aktivní procesní legitimace je dána ustanovením a násl. o. z. Soud se zabýval tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření uvedené smlouvy o zápůjčce. Podle zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčení lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Otázkou nutnosti zkoumat úvěruschopnost žadatelů o úvěr se opakovaně zabývaly vyšší soudy. Soud zde odkazuje například na rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp.zn. , a dále pak na nález Ústavního soudu sp.zn. ze dne 26. 2. 2019. Tato citovaná rozhodnutí se sice týkala posouzení úvěruschopnosti v režimu podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11.2016, ovšem s ohledem na níže uvedené, má soud za to, že závěry těchto rozhodnutí lze vztáhnout i na posouzení úvěruschopnosti v režimu , a to z následující důvodů: z rozsudku Soudního dvora Evropské unie 2. senátu ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C – 679/18, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2 008/48/ ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady číslo 87/102/ EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že ukládají vnitrostátním soudům, aby zkoumaly z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle článku 8 citované směrnice, to znamená povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, a to za podmínky, že tyto sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 citované směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele (tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel neplatnost namítne, a to v tříleté promlčení době. Soudní dvůr EU rozhodoval o předběžné otázce, kterou položil Okresní soud v Ostravě a dospěl k závěru, že uvedená směrnice byla do českého právního řádu transponována nedostatečně, když zákona o spotřebitelském úvěru sice stanoví sankci neplatnosti úvěrové smlouvy, ovšem jen za předpokladu, že se spotřebitel neplatnosti dovolá. Soudní dvůr Evropské unie ještě nad rámec odpovědi na předběžné otázky doplnil, že sankci v podobně ztráty nároku věřitele na ostatní peněžitá plnění považuje za přiměřenou ve smyslu článku 23 směrnice. Je tedy zřejmé, že ustanovení a 87 , o spotřebitelském úvěru, je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. .

10. Soud se tedy zabýval tím, zda žalobce, respektive jeho právní předchůdce, splnil povinnost stanovenou mu zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86, a to z úřední povinnosti i bez námitky žalovaného. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce nedůsledně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, neboť žádným způsobem neověřoval

jeho výdaje, nýbrž se spokojil jen s tím, co žalovaný uvedl v kartě zákazníka. Žalobce si ověřil pouze příjmy žalovaného, a to výplatními páskami za měsíce březen a duben (zřejmě 2018) a pracovní smlouvou. Žádným způsobem neověřoval výdaje na bydlení, na dojíždění do zaměstnání, ani případné další výdaje. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví pro poskytovatele úvěru povinnost řádně posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr. V případě, že poskytovatel úvěru tak, jako v tomto případě žalobce, vyjde z objektivně nedoloženého prohlášení dlužníka o osobních, výdělkových a majetkových poměrech, potom nesplní povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr. Je nezbytné, aby poskytovatel úvěru (zde právní předchůdce žalobce) získal od žadatele o úvěr (zde žalovaného) údaje ohledně výši příjmů a výši jeho výdajů a tyto skutečnosti ověřil. Soud nepožaduje ke splnění této povinnosti detektivní pátrání (jak namítá žalobce), ke splnění této povinnosti by postačilo nejméně vyžadovat výpis z běžného účtu či SIPO (je-li placeno v hotovosti) z nichž by bylo přinejmenším zřejmé, jaké trvalé příkazy má žadatel o úvěr nastavené a jaké má další výdaje. U žadatele, který bydlí v nájmu, se nabízí vyžadovat nájemní smlouvu. Tyto doklady by osvětlily, zda výdaje, které žalovaný uvedl, odpovídají skutečnosti či nikoli. Právní předchůdce žalobce se však spokojil výhradně s ověřením příjmu žalovaného. Žalovaný odhadl své měsíční výdaje na 3 000 Kč, avšak vzhledem k současným cenovým hladinám nelze pokládat takovou výši výdajů za reálnou. Jelikož žalobcův právní předchůdce jako poskytovatel zápůjčky neověřil žádným způsobem výdaje žalovaného, nemohl řádně zhodnotit, zda po odečtení výdajů od příjmů bude nebo nebude žalovaný schopen zápůjčku splácet.

11. Soud vzhledem k výše uvedenému dospěl k závěru, že žalobce nepostupoval v souladu s ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o zápůjčce absolutně neplatná. Na straně žalovaného vzniklo ve smyslu 2 991 bezdůvodné obohacení, a je proto povinen vydat to, o co se obohatil, tedy poskytnuté finanční prostředky. Žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč, žalovaný uhradil částku 7 800 Kč, a je proto povinen uhradit žalobci částku 6 200 Kč (14 000 Kč – 7 800 Kč), a to spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 6 200 Kč od 8. 2. 2021 do zaplacení. Žalovaný se dostal do prodlení tím, že přes výzvu právního předchůdce žalobce, která byla včleněna do oznámení o postoupení pohledávky, tedy do dopisu ze dne 6. 1. 2021, a byla žalovanému doručena 28. 1. 2021 (viz výše), ve lhůtě k plnění, která byla stanovena v délce 10 dnů, tj. do 7. 2. 2021, žalobci nevrátil to, oč se obohatil. Soud proto uložil žalovanému uhradit žalobci částku 6 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení, a ve zbytku, tj. ve zbytku žalované částky 11 261,05 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení, smluvního úroku a rozdílu mezi přiznaným a zamítnutým úrokem z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

12. Aktivní procesní legitimace žalobce je dána ustanovením a následující , neboť společnost právnická osoba řádně postoupila pohledávku ze smlouvy o zápůjčce na žalobce a postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Výše úroků z prodlení soud stanovil podle ve spojení s nařízením vlády číslo Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s 

13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle dost. 1 Žalovaný měl ve věci větší procesní úspěch. Měl by proto právo na náhradu nákladů řízení. S ohledem na skutečnost, že mu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, soud mu náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení rozsudku ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu ve Strakonicích.

Pokud by podle tohoto rozsudku nebylo plněno řádně a včas, může být k návrhu soudem vykonán.