Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
17 C 194/2021-22
Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Písaříkovou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 5 869,98 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 869,98 Kč s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 5 869,98 Kč od 10. 11. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 869,98 Kč od 10. 11. 2019 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 869,98 Kč s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 5 869,98 Kč od 10. 11. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 869,98 Kč od 10. 11. 2019 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 5 869,98 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající ze smlouvy o kontokorentním úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa (dále je„ původní věřitelka“) a žalovaným dne 3. 5. 2012. Na základě této smlouvy byl žalovanému na účtu č. bankovní účet poskytnut kontokorentní úvěr s limitem 5 000 Kč, který byl úročen 18,90 % ročně. Žalovaný se zavázal nepřekročit sjednanou výši kontokorentu a splatit jej včetně úroků a souvisejících poplatků nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání. Žalovaný se však dostal do nepovoleného debetního zůstatku, který činil 5 869,98 Kč. Vzniklý debet žalovaný nevyrovnal, jeho dluh byl proto převeden na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků č. bankovní účet a úvěr byl ke dni 9. 11. 2019 v celé výši zesplatněn. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2020 byla pohledávka za žalovaným včetně příslušenství postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno. Vedle jistiny dluhu požadovala žalobkyně dále sjednaný úrok ve výši 18,90 % ročně z částky 5 869,98 Kč a zákonný úrok z prodlení, to vše ode dne následujícího po dni zesplatnění dluhu do zaplacení.
2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Ze Smlouvy o kontokorentním úvěru na sporožirovém účtu ze dne 31. 5. 2012 (v žalobě nesprávně uvedeno 3. 5. 2012) soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původní věřitelky jakožto bankovního ústav u poskytnout žalovanému na bankovním účtu č. bankovní účet kontokorentní úvěr ve výši 5 000 Kč a závazek žalovaného jej splatit včetně smluveného úroku ve výši 18,9 % ročně a ceny souvisejících služeb do 1 roku od prvního čerpání kontokorentu. Pro případ prodlení s úhradou závazku žalovaného strany sjednaly v čl. III smlouvy právo původní věřitelky prohlásit úvěr a veškeré její pohledávky za žalovaným za okamžitě splatné. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného soud zjistil, že žalovaný úvěr čerpal a jakým způsobem byl úvěr splácen. Z dopisu původní věřitelky ze dne 10. 11. 2019 soud zjistil, že jeho obsahem je výzva žalovanému k úhradě dlužné částky ve výši 5 869,98 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2020 soud zjistil, že původní věřitelka postoupila pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni.
5. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný uzavřel dne 3. 5. 2012 smlouvu o kontokorentním úvěru na sporožirovém účtu, na kterém mu byl poskytnut kontokorent s limitem 5 000 Kč. Čerpané prostředky byly úročeny 18,90 % ročně. Žalovaný porušil svou povinnost, když se dostal do nepovoleného debetního zůstatku ve výši 5 869,98 Kč, který původní věřitelce ani po opakovaných výzvách neuhradil. Předmětná pohledávka včetně příslušenství byla s účinností ke dni 18. 9. 2020 postoupena na žalobkyni. Ke dni zesplatnění činila dlužná jistina 5 799,72 Kč, výše kapitalizovaného úroku a úroku z prodlení 70,26 Kč. Oznámením ze dne 14. 10. 2020 bylo postoupení pohledávky oznámeno žalovanému. Žalovaný na svůj dluh žalobkyni ničeho nneuhradil, a to ani po předžalobní výzvě ze dne 8. 6. 2021.
6. Po právní stránce posoudil soud věc podle zákona č. 513/1991 Sb. , obchodní zákoník (dále jen„ obch. zák.“) ve spojení s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neboť právní vztah mezi účastníky vznikl před 1. 1. 2014, tj. před účinností občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.
7. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 497 obch. zák. se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 502 věta prvá obch. zák. od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona.
9. Podle § 504 obch. zák. je dlužník je povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán.
10. Podle § 369 věta první obch. zák. je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.
11. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
12. Na základě uvedeného dospěl soud k závěru, že mezi původní věřitelkou a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 497 a násl. obch. zák. Žalovanému byl poskytnut kontokorentní úvěr s limitem 5 000 Kč, který žalovaný čerpal. Následně se dostal do nepovoleného debetního zůstatku, který se zavázal vyrovnat, svou povinnost však porušil a svůj dluh neuhradil. Sazbu úroku z úvěru si účastníci smlouvy o úvěru smluvně sjednali. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. o. z. Žalovaný netvrdil, tím méně prokázal, že by žalobkyni dluh uhradil, nezpochybnil žádná její tvrzení ani předložené důkazní prostředky, kterými byla tato tvrzení prokázána. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to včetně požadovaného příslušenství v podobě smluvního úroku 18,90 % ročně a zákonného úroku z prodlení, na které vzniklo žalobkyni právo podle § 369 obch. zák. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 825,93 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud aplikoval ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. , neboť je mu z jeho činnosti známo opakované podávání žalob téže žalobkyně (a téhož advokáta) ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž ze žalob (resp. návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu) vyplývá ustálenost vzoru ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.