Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 394/2020-28

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 23 850 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 850 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 11 850 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 755,63 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 524,70 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 15 000 Kč od datum do datum ve výši 9,75 % ročně, zákonný úrok z prodlení z částky 12 000 Kč od datum do zaplacení ve výši 9,75 % ročně a úrok ve výši 18,96 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku doplatek soudního poplatku ve výši 239 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 850 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 11 850 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 755,63 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 524,70 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 15 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 9,75 % ročně, zákonný úrok z prodlení z částky 12 000 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 9,75 % ročně a úrok ve výši 18,96 % ročně z částky 15 000 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku doplatek soudního poplatku ve výši 239 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 23 850 Kč s příslušenstvím, a to na podkladě smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo kterou se žalovaným dne datum uzavřela její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy částku 15 000 Kč a žalovaný se zavázal v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 18,96 % ročně a odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 450 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum, čemuž žalovaný nedostál, jelikož nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední platbu provedl dne datum a do postoupení pohledávky uhradil pouze částku 3 150 Kč. Ke dni datum činila dlužná jistina částku 15 000 Kč. Po tomto datu žalovaný na předmětnou pohledávku ničeho neuhradil, proto se neuhrazená jistina ve výši 15 000 Kč úročila úrokem 18,96 % ročně od datum, tj. ode dne následujícího po dni uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky, do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno písemně dopisem ze dne datum. Ke dni postoupení činila výše pohledávky za žalovaným bez příslušenství částku 25 600 Kč, přičemž součástí této částky bylo i navýšení účtované právní předchůdkyní žalobkyně, které však žalobkyně vůči žalovanému neuplatňuje. Ode dne postoupení pohledávky do sepisu žaloby žalovaný ničeho neuhradil. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky 23 850 Kč, sestávající se z dlužné jistiny 15 000 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 8 850 Kč, kapitalizovaného úroku 1 524,70 Kč (úrok 18,96 % ročně počítaný z dlužné jistiny od datum do data postoupení pohledávky datum), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 755,63 Kč (zákonný úrok z prodlení počítaný z dlužné jistiny od datum, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky do data postoupení pohledávky), úroku ve výši 18,96 % ročně z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč od datum do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny 15 000 Kč od datum do zaplacení.

2. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalovaného tak, že informace získané od žalovaného, který byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, ověřovala oproti dokladům vyžádaným od žalovaného, jakož i nahlédnutím do veřejně dostupného insolvenčního rejstříku. K prokázání svých tvrzení předložila žalobkyně kartu zákazníka, do které se zaznamenaly údaje poskytnuté žalovaným, ze které vyplývá, že žalovaný pracuje ve společnosti právnická osoba jako operátor s měsíčním příjmem 12 200 Kč a dále má další příjem 4 000 Kč, a že nemá vyživovací povinnost. Žalobkyně upozornila, že v předmětné smlouvě o spotřebitelském úvěru je také uvedeno:„ Zákazník potvrzuje, že příjmení jméno s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet Spotřebitelský úvěr, a to i na základě informací získaných od Zákazníka, které jsou obsahem Karty zákazníka – Žádosti o zápůjčku a o kterých Zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné. Zákazník dále potvrzuje, že je schopen posoudit, zda tato Smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci.“. Nashromážděné a ověřené údaje byly příslušným spolupracovníkem právní předchůdkyně žalobkyně odeslány do obchodního informačního systému právní předchůdkyně žalobkyně, který obsahoval skóringový model zahrnující kritéria, vycházející ze statistických dat, a který schopnost splácet požadovanou částku vyhodnotil. Žalobkyně uvedla, že na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy předžalobní upomínkou, přesto však žalovaný dlužnou částku nezaplatil.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne datum náhradním způsobem - formou uložení u pošty. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.

4. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění:

5. Z y označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti číslo ze dne datum bylo zjištěno, že společnost právnická osoba poskytla žalovanému při podpisu smlouvy částku 15 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se naproti tomu zavázal zaplatit společnosti právnická osoba za tyto finanční prostředky poplatek 12 000 Kč, který byl vypočten jako součet úroku ve výši 3 000 Kč (úroková sazba 32,15 % ročně), administrativního poplatku ve výši 3 000 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, z čehož vyplývá, že celková dlužná částka, kterou měl žalovaný zaplatit společnosti právnická osoba činila 27 000 Kč. Tuto částku se žalovaný zavázal platit v hotovosti v 60 týdenních splátkách ve výši 450 Kč.

6. Z y označené jako karta zákazníka – žádost o zápůjčku ze dne datum, která sloužila pro zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, bylo zjištěno, že žalovaný byl svobodný, bez vzdělání nebo se základním vzděláním, bydlel v nájmu, domácnost s partnerkou/partnerem, neměl vyživovací povinnost, nečerpal jinou zápůjčku či úvěr od společnosti právnická osoba, mimo tuto společnost žalovaný jako zápůjčku/úvěr uvedl„ darov. smlouva“ s měsíční splátkou ve výši 1 500 Kč. Žalovaný pracoval jako operátor ve společnosti právnická osoba na dobu určitou od března rok do datum, přičemž jeho čistý měsíční příjem činil 12 200 Kč a další příjmy 4 000 Kč. Jako měsíční výdaje žalovaný uvedl výdaje na bydlení ve výši 4 500 Kč, osobní výdaje ve výši 3 500 Kč a splátky ve výši 1 500 Kč. Jako použitelný příjem žalovaného tak byla vypočtena částka 6 700 Kč. Dále bylo z této y zjištěno, že pro účely ověření údajů v ní obsažených byly společnosti právnická osoba předloženy nájemní smlouva, bankovní výpisy a pracovní smlouva.

7. u označenou jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně seznamu postupovaných pohledávek, jakož i oznámením o postoupení pohledávky a podacím lístkem, bylo prokázáno, že společnost právnická osoba prodala žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným za sjednanou úplatu, přitom toto postoupení bylo žalovanému oznámeno původní věřitelkou, a to dopisem ze dne datum, kterým byl žalovaný zároveň vyzván, aby dlužnou částku 25 600 Kč bez příslušenství (s tím, že o výši příslušenství se má informovat telefonicky u žalobkyně) ze smlouvy číslo zaplatil na tam uvedený účet č. bankovní účet, a to do 10 dnů po obdržení dopisu. Dopis byl dán ze strany žalobkyně do přepravy dne datum.

8. u označenou jako výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne datum a podacím lístkem s datem podání datum bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně touto upomínkou vyzval žalovaného k uhrazení částky v celkové výši ke dni sepisu upomínky 28 044,33 Kč nejpozději do datum s tím, že jde o dluh vzniklý z úvěrové smlouvy číslo zároveň žalovaného upozornil, že neuhradí-li svůj dluh ve stanovené lhůtě, bude se žalobkyně splnění těchto nároků domáhat soudní cestou. Částka měla být zaplacena na účet č. bankovní účet.

9. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci.

10. Na základě písemné dohody označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti číslo ze dne datum poskytla společnost právnická osoba, jako právní předchůdkyně žalobkyně, žalovanému částku 15 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal jmenované společnosti vrátit částku celkem 27 000 Kč, z toho 15 000 Kč jako půjčené finanční prostředky a dále 12 000 Kč jako poplatek, který tvořil jednak kapitalizovaný 32,15 % roční úrok ve výši 3 000 Kč, jednak částka 3 000 Kč jako administrativní poplatek, jakož i částka 3 000 Kč představující odměnu za hotovostní inkaso splátek. Uvedenou částku se žalovaný zavázal zaplatit v 60 týdenních splátkách po 450 Kč. Před sjednáním smlouvy společnost právnická osoba zkoumala schopnost žalovaného splácet dohodnuté splátky tak, že se žalovaným vyplnila prohlášení do karty zákazníka ohledně jeho osobních, příjmových a výdajových poměrů, podle nichž žalovaný byl svobodný, bez vzdělání nebo se základním vzděláním, bydlel v nájmu, domácnost sdílel s další osobou, neměl vyživovací povinnost, nečerpal jinou zápůjčku či úvěr od společnosti právnická osoba, mimo tuto společnost žalovaný jako zápůjčku/úvěr uvedl„ darov. smlouva“ s měsíční splátkou ve výši 1 500 Kč, pracoval jako operátor se smlouvou na dobu určitou od března rok do datum, a měl celkový příjem 16 200 Kč (příjem z pracovního poměru 12 200 Kč a další příjmy ve výši 4 000 Kč). Běžné měsíční výdaje žalovaný stanovil na částku 8 000 Kč (výdaje na bydlení 4 500 Kč a osobní výdaje 3 500 Kč) a dále uvedl, že splácí externí úvěr/zápůjčku částkou 1 500 Kč měsíčně. Údaje o žalovaném obsažené v kartě zákazníka byly ověřeny z blíže nespecifikovaných listin, které měl žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně předložit, a jimiž jsou nájemní smlouva, bankovní výpisy a pracovní smlouva. Z těchto všech údajů právní předchůdkyně žalobkyně usoudila, že žalovaný je schopen poskytnuté finanční prostředky splácet a finanční prostředky mu poskytla. Žalovaný na svůj závazek uhradil celkem částku 3 150 Kč právnická osoba následně dne datum prodala žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným za sjednanou úplatu a tuto skutečnost oznámila žalovanému dopisem ze dne datum, ve kterém zároveň vyzvala žalovaného, aby dlužnou částku 25 600 Kč bez příslušenství (s tím, že o výši příslušenství se má informovat telefonicky u žalobkyně) ze smlouvy číslo zaplatil na tam uvedený účet č. bankovní účet do 10 dnů po obdržení dopisu. Dopis byl dán do přepravy dne datum. Žalobkyně před podáním žaloby opět vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky z úvěrové smlouvy dopisem, který dala do poštovní přepravy dne datum.

11. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Dle § 75 ZSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí; dle § 76 odst. 1 ZSÚ pak poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

15. Dle § 78 odst. 1 ZSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem; dle odst. 2 písm. b) téhož ustanovení platí, že poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

16. Podle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

17. Podle , (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

20. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

23. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., v níž si sjednali i úroky dle § 2392 o. z., a na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky poskytla žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSÚ, jelikož poskytnutá zápůjčka v řešeném případě je spotřebitelským úvěrem ve smyslu § 2 odst. 1 ZSÚ.

24. Podle § 86 ZSÚ je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného), tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení úvěru či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka – spotřebitele je poskytovatel povinen zkoumat s odbornou péčí, tj. na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a potažmo z relevantních databází či dalších zdrojů. Poskytovatel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. příjmení je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost dlužníkem uváděných výdajů, implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení jeho reálné situace. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. .

25. S ohledem na uvedený výklad soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně v řešeném případě nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Pokud se jedná o příjmy, právní předchůdkyně žalobkyně tyto sice podle karty zákazníka ověřovala z pracovní smlouvy a bankovních výpisů, ani jednu z těchto listin však soudu nepředložila, ačkoliv jí jejich archivaci v případě úvěrové smlouvy uzavřené dne datum výslovně ukládá ZSÚ. Žalobkyně v těchto souvislostech odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. -97, z něhož se podává, že je dostačující, pokud měl poskytovatel y, z nichž vycházel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, k dispozici ke dni sepsání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně však přehlíží, že se jedná o judikát vztahující se k předchozí právní úpravě spotřebitelského úvěru, tj. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, který výslovně povinnost archivace, jak jí nyní upravuje ZSÚ, nestanovoval, pročež závěry v uvedeném judikátu nelze na projednávanou věc bez dalšího vztahovat. Nadto je nutno podotknout, že u listin, které měly být právní předchůdkyni žalobkyně podle karty zákazníka předloženy pro účely ověření tvrzených příjmů žalovaného, nejsou uvedeny žádné bližší údaje (není např. zjevné, kolik a za jaké období bylo právní předchůdkyni žalobkyně předloženo bankovních výpisů). Právní předchůdkyně žalobkyně pak neměla k dispozici žádné relevantní dokumenty pro účely ověření dalších vedlejších příjmů tvrzených žalovaným ve výši 4 000 Kč, když tyto by sice pravděpodobně bylo možné vyčíst z bankovních výpisů, které však nic nevypovídají o titulu, z jakého mají být žalovanému poskytovány, tj. zejména o tom, zda se jedná o příjmy pravidelné či nepravidelné, jaká je pravděpodobnost jejich poskytování v budoucnu apod. V žádném případě tak nelze uzavřít, že by právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, když již jen z posouzení příjmů žalovaného vyplývá, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na ověření výdajů tvrzených žalovaným pak právní předchůdkyně žalobkyně rezignovala téměř úplně, když pouze nahlédla do nájemní smlouvy a dále ničeho nepožadovala, resp. jí nic předloženo nebylo; nelze tak ani usuzovat, že by byly ověřeny alespoň celkové výdaje na bydlení, když tyto tvoří nejen nájemné, ale také náklady na energie, televizi, internet apod., natož aby byla ověřena výše tvrzených osobních výdajů a splátky 1 500 Kč měsíčně. Je pak zcela irelevantní, že od žalovaného získané údaje měly být zaslány do obchodního informačního systému právní předchůdkyně žalobkyně, který obsahoval skóringový model a měl posoudit schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, jak tvrdí žalobkyně, když údaje tam zaslané nebyly ověřeny, což jakýkoliv výsledek uvedeného systému o žalovaném činí zcela nevěrohodným.

26. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečné a správné, pročež právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze ZSÚ, neboť zjevně nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a to co se týče jak jeho příjmové, tak i výdajové stránky. Soudu tak nezbylo nic jiného, než prohlásit uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za absolutně neplatnou, jelikož v souladu s § 588 o. z. je soud povinen k absolutní neplatnosti přihlížet i bez návrhu. O absolutní neplatnost se pak jedná proto, že smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne datum odporuje zákonu a – zejména pro možné širší dopady nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, kterými jsou nejen ochrana věřitele a spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale i společnosti jako celku, když předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. – zjevně narušuje veřejný pořádek. V opačném případě by pak také byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje i v případě zápůjčky ze dne datum absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu , (dále jen „ “) přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti vyhodnotil jako nedostatečný.

27. Jelikož byla úvěrová smlouva shledána absolutně neplatnou, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 a § 2993 o. z. Právní předchůdkyně žalobkyně plnila žalovanému, aniž by tady byl právní důvod takového plnění. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému v hotovosti částku 15 000 Kč a tvrdila, že žalovaný jí vrátil částku 3 150 Kč, což v řízení nebylo rozporováno, pročež jí stále dluží částku 11 850 Kč, když tato částka představuje majetkový prospěch žalovaného na úkor žalobkyně. Pro úplnost soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, jako postupitel, uzavřela se žalobkyní, jako postupníkem, platnou smlouvu o postoupení pohledávek, jejíž součástí byla projednávaná pohledávka za žalovaným, na žalobkyni, která je tak nyní aktivně legitimována k jejímu vymáhání. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky 11 850 Kč a zavázal žalovaného k jejímu zaplacení.

28. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaný byl poprvé vyzván k uhrazení dlužné částky dopisem ze dne datum, kterým právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni a vyzvala ho k vrácení dlužné částky na účet tam uvedený. Toto oznámení bylo dáno k poštovní přepravě dne datum. V souladu s ustálenou rozhodovací praxí (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. -109) došlo k doručení zásilky dne datum. Od té doby měl žalovaný 10 dnů na to, aby dlužnou částku zaplatil, tedy do datum. Ode dne následujícího se žalovaný dostal do prodlení. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky 11 850 Kč, a to ode dne datum. Z tohoto důvodu byl žalovaný rovněž zavázán k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 9,75 % ročně, když soud je návrhem žalobkyně v žalobě vázán ( ), jakkoliv byla zákonná úroková sazba k danému okamžiku vyšší (10 %). Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.

29. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s  větou před středníkem , když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.

30. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci soud ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. nepřistoupil ke kapitalizaci veškerého příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku, jelikož z výroku rozhodnutí, zejména zamítnuté části jistiny a kapitalizovaného příslušenství, vyplývá, že úspěšnějším byl v tomto případě žalovaný, který by tak měl právo na úhradu části nákladů řízení; dle obsahu spisu však žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.

31. Žalobkyně se svým návrhem na zaplacení částky ve výši 23 850 Kč s příslušenstvím domáhala vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 954 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1. písm. b) přílohy , o soudních poplatcích (dále jen„ Sazebník poplatků“), tj. do částky 1 193 Kč, ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 239 Kč. Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí ( zákona o soudních poplatcích).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.