Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

38 C 352/2021-60

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Němcem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalované: osobní údaje žalované

trvale bytem adresa žalované

o zaplacení částky 21 173,04 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Soud zastavuje řízení v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení v kapitalizované výši 317,77 Kč.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 000 Kč za dobu od 9. 2. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 9 173,04 Kč, úroku v kapitalizované výši 3 112,67 Kč a dále s úroku ve výši 29 % ročně z částky 12 000 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení v kapitalizované výši 1 693,98 Kč a dále úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 12 000 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do 8. 2. 2021 a úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 12 000 Kč za dobu od 9. 2. 2021 do zaplacení.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Soud zastavuje řízení v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení v kapitalizované výši 317,77 Kč.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 000 Kč za dobu od 9. 2. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>III. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 9 173,04 Kč, úroku v kapitalizované výši 3 112,67 Kč a dále s úroku ve výši 29 % ročně z částky 12 000 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení v kapitalizované výši 1 693,98 Kč a dále úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 12 000 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do 8. 2. 2021 a úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 12 000 Kč za dobu od 9. 2. 2021 do zaplacení.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení neuhrazené pohledávky ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum Smlouvu uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně obchodní korporací právnická osoba (dále jen právní předchůdce). Žalovaná si půjčila 12 000 Kč a nezaplatila ničeho.

2. Ze smlouvy o zápůjčce žalobkyně žalovala na jistině 12 000 Kč, na poplatcích 9 173,04 Kč, na kapitalizovaném úroku 3 112,67 Kč za dobu od 1. 2. 2020 do 18. 12. 2020 a dále 29% p.a. úrok z jistiny 12 000 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení za dobu od 10. 4. 2019 do 18. 12. 2020 ve výši 2 011,75 Kč a úrok z prodlení ve výši ve výši 9,75 % ročně z jistiny 12 000 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení.

3. Podáním ze dne datum ve znění jeho opravy ze dne datum vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně částky ve výši 317,77 Kč představující část kapitalizovaného úroku z prodlení. Soud na základě návrhu žalobkyně podle , 2 řízení v tomto rozsahu částečně zastavil (výrok I.). Přitom soud podle nezkoumal stanovisko žalované, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání ve věci.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ačkoliv byla k jednání řádně a včas předvolána, bez omluvy se k němu nedostavila. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle

5. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdce s žalovanou uvedenou smlouvu uzavřel, a že jí obchodní korporace právnická osoba žalovanou pohledávku postoupila (smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, seznam postoupených smluv a oznámení o postoupení pohledávek včetně podacího lístku). Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

6. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet zápůjčku, žalobkyně uvedla, že od žalované zjištěné a doklady ověřené skutečnosti uvedl její právní předchůdce před uzavřením smlouvy o zápůjčce do karty zákazníka. Žalovaná podle údajů uvedených v kartě zákazníka předložila 2 výplatní pásky, podle nichž měla čistý měsíční příjem celkem 13 071 Kč. Její odhadované výdaje činily 6 500 Kč měsíčně. Výplatní pásky žalobkyně nepředložila, neprokázala tedy, že příjmy žalované její právní předchůdce ověřil. Pokud se týká výdajů žalované, v kartě zákazníka ani nebyly zaznamenány doklady, z nichž by výše uvedené výdaje žalované bylo možné ověřit. V kartě zákazníka nebyly rovněž uvedeny žádné y, z nichž by bylo možné posoudit míru zadlužení žalované.

7. Žalobkyně dále poukazovala na to, že smlouva o zápůjčce byla uzavřena za účinnosti , o spotřebitelském úvěru, ve znění, účinném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), přičemž neposouzení úvěruschopnosti dlužníka věřitelem nezakládá absolutní neplatnost smlouvy ( tohoto zákona).

8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle , , v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. K námitce žalobkyně, že porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit schopnost dlužníka úvěr splácet zakládá jen relativní neplatnost smlouvy a soud zkoumá, zda věřitel řádně ověřil úvěruschopnost dlužníka, jen k jeho námitce (§ 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru), je třeba odkázat na rozhodnutí Ústavního soud sp. zn. , v němž Ústavní soud zdůraznil veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit úvěruschopnost dlužníka úvěr splácet. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , který mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Řádným splnění povinnosti prověřit schopnost dlužníka úvěr řádně splácet není tedy chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako úvěrující, ale v širším pojetí celá společnost.

14. Je-li dán veřejný zájem na řádném a s odbornou péčí provedeném posouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet, nelze ochranu dlužníkům v soudním řízení poskytnout jen selektivně, pokud jsou v řízení aktivní a namítají, že v jejich případě úvěrující schopnost úvěr splácet řádně nezkoumal.

15. V uvedeném nálezu Ústavní soud poukázal na nezměněný obsah zákona o spotřebitelském úvěru ve srovnání s  z. č. a zdůraznil, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, přičemž schopností dlužníka úvěr reálně splatit by se jako obecným principem měly zabývat bez ohledu na to, zda je výslovně zakotven v zákoně, jinak dochází k porušení práva na spravedlivý proces.

16. S ohledem na shora uvedené judikatorní závěry, má soud za to, že neplatnost smlouvy v důsledku porušení povinnosti úvěrujícího řádně posoudit schopnost dlužníka úvěr splácet (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je nutno chápat jako absolutní dle § 588 věty první o. z., protože odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž soud k ní přihlíží z úřední povinnosti.

17. Jak bylo uvedeno v bodu 6 rozsudku, žalobkyně nepředložila výplatní pásky, případně jiné důkazy, z nichž by vyplýval příjem žalované uvedený v kartě zákazníka. Výdaje žalované a míra jejího zadlužení nebyly prověřeny vůbec, neboť v kartě zákazníka nebyl uveden žádný důkaz, z něhož by informace k výdajům a zadlužení žalované mohly vyplývat.

18. Pouhé vyplnění údajů do formuláře, aniž by byly ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě dostatečných informací. Již gramatickým a logickým výkladem § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Spokojil-li se právní předchůdce žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalované o jejích osobních a majetkových poměrech, nedostál povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ).

19. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobkyně je povinna v řízení prokázat nejen, že příjmy, výdaje a míru zadlužení od žalované zjišťovala, ale že jí uvedené skutečnosti i ověřila. Jedině tak lze mít povinnost posoudit úvěruschopnost před uzavřením smlouvy za řádně splněnou. V projednávané věci žalobkyně sice tvrdila, že žalovanou uvedené skutečnosti jsou pravdivé a ověřeny byly, ale důkazy o tom nepředložila. Řádné posouzení úvěruschopnosti tak neprokázala.

20. K námitce žalobkyně, že nižší úvěry s kratší dobou splácení jsou menším rizikem a není třeba lpět až na detektivním posuzování úvěruschopnosti dlužníka, je třeba primárně uvést, že bez řádného posouzení úvěruschopnosti dlužníka není možné objektivně hodnotit míru rizika, jestli bude úvěr splacen. Nelze přisvědčit tvrzení žalobkyně, že nižší úvěry s krátkou splatností jsou méně rizikové, protože výše dluhu, která je pro dlužníka splatitelná, se nedá paušalizovat. Výše dluhu nadto není jen jistina úvěru, ale souhrn veškerých plnění, které ze smlouvy vyplývají.

21. Nastíněná úvaha žalobkyně neodpovídá ani zákonu o spotřebitelském úvěru, který vyžaduje posouzení úvěruschopnosti dlužníka u všech spotřebitelských úvěrů bez ohledu na výši poskytnuté částky, přičemž není v něm ani odstupňována hloubka, do jaké je třeba při posouzení úvěruschopnosti zajít. Platí tedy, že bez ohledu na výši úvěru lze úvěruschopnost dlužníka řádně vyhodnotit jen se znalostí jeho příjmů, pravidelných výdajů a míry jeho zadlužení, přičemž informace a důkazy o těchto skutečnostech je povinen předložit žadatel o úvěr, není tedy třeba žádné detektivní pátrání poskytovatele úvěru.

22. Podpis žalované pod smlouvou o zápůjčce, který měl podle žalobkyně stvrdit, že řádné posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy proběhlo, není dostatečným důkazem. Žalovaná v pozici žadatele o zápůjčku z povahy věci není a nemůže být garantem toho, že poskytovatel zápůjčky s odbornou péčí vyhodnotí jeho možnosti zápůjčku splácet.

23. Jelikož žalobkyně neprokázala splnění zákonné povinnosti spočívající v posouzení úvěruschopnosti žalované, je smlouva o zápůjčce absolutně neplatná a účastníci tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalované byla poskytnuta částka 12 000 Kč a dosud podle tvrzení žalobkyně nevrátila ničeho, proto ji soud zavázal k zaplacení částky 12 000 Kč. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení dalších nároků plynoucích ze smlouvy o zápůjčce, žalobu zamítl.

24. Příslušenství sdílí osud věci hlavní, a proto může být žalobkyni přiznán nárok na úrok z prodlení výhradně z částky 12 000 Kč, když v tomto rozsahu byla žaloba důvodná. Jelikož v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti a tato není a zákonem stanovena, za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat určení splatnosti v neplatné smlouvě. Žalovaná byla vyzván k zaplacení dluhu ze smlouvy o zápůjčce v oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, které bylo žalované odesláno 25. 1. 2021 (podací lístek). Dle zákonné domněnky doručení (§ 573 o.z.) bylo oznámení žalované doručeno 28. 1. 2021. Byla v něm vyzvána k zaplacení do deseti dnů, tj. do 8. 2. 2021 a nezaplatila-li, je podle o. z. od 9. 2. 2021 s plněním dluhu v prodlení. Od tohoto data až do zaplacení tedy žalobkyni přísluší dle o. z. nárok na úroky z prodlení v zákonné výši dané (tj. 8,25 %). Proto soud zavázal žalovanou k zaplacení 8,25% p.a. úroku z přiznané částky 12 000 Kč za dobu od 9. 2. 2021 do zaplacení a ve zbytku úrok z prodlení zamítl.

25. Žalobkyně byla v řízení v převažující míře neúspěšná a byla povinna nahradit žalované náklady řízení v rozsahu odpovídajícím míře jeho úspěchu ( ). Jelikož žalované v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně.

Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.