Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
17 C 159/2021-58
Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Písaříkovou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 6 066,49 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 066,49 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 066,49 Kč od 5. 11. 2019 do 28. 1. 2021 kapitalizovaným částkou 748,44 Kč, s úrokem ve výši 21,99 % ročně z částky 6 066,49 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 066,49 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 066,49 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 066,49 Kč od 5. 11. 2019 do 28. 1. 2021 kapitalizovaným částkou 748,44 Kč, s úrokem ve výši 21,99 % ročně z částky 6 066,49 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 066,49 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”).
2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku včetně příslušenství. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu neuhrazeného debetního zůstatku na kontokorentním úvěru, který byl žalovanému poskytnut na základě smlouvy o bankovních produktech a službách, uzavřené dne 30. 8. 2016 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa (dále jen„ původní věřitelka“).
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný uzavřel dne 30. 8. 2016 s původní věřitelkou smlouvu o bankovních produktech a službách, na jejímž základě mu byl poskytnut kontokorentní úvěr s limitem 5 000 Kč. Čerpané prostředky byly úročeny 21,99 % ročně. Žalovaný se dostal do nepovoleného debetního zůstatku ve výši 6 066,49 Kč. Následně byla pohledávka na zaplacení celého kontokorentu dne 15. 4. 2019 převedena na nově zřízený úvěrový účet, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 16. 4. 2019. Předmětná pohledávka včetně příslušenství byla s účinností ke dni 21. 1. 2021 postoupena na žalobkyni. Oznámením ze dne 2. 2. 2021 bylo postoupení oznámeno žalovanému. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil, a to ani po předžalobní výzvě ze dne 23. 2. 2021.
5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
7. Podle ustanovení § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy.
8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Na základě uvedeného dospěl soud k závěru, že mezi původní věřitelkou a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z. Žalovanému byl poskytnut kontokorentní úvěr s limitem 5 000 Kč, který žalovaný čerpal. Následně se dostal do nepovoleného debetního zůstatku, který se zavázal vyrovnat, svou povinnost však porušil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. o. z. Žalovaný netvrdil, tím méně prokázal, že by žalobkyni dluh uhradil, nezpochybnil žádná její tvrzení ani předložené důkazní prostředky, kterými byla tato tvrzení prokázána. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to včetně požadovaného příslušenství v podobě smluvního úroku 21,99 % ročně a zákonného úroku z prodlení, na které vzniklo žalobkyni právo podle § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 066,49 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.