Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 393/2021-36
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci
žalobce: osobní údaje žalobce
se sídlem adresa žalobkyně,
právně zastoupený JUDr. jméno příjmení,
advokátem se sídlem adresa,
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa žalovaného,
o zaplacení 7 010 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 5 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 12.12.2020 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ohledně zaplacení 2 010 Kč, úroku z prodlení ve výši 509,59 Kč a úroku z prodlení z částky 5 000 Kč za dobu od 21.11.2020 do 11.12.2020 zamítá.
III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení 537 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 5 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 12.12.2020 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ohledně zaplacení 2 010 Kč, úroku z prodlení ve výši 509,59 Kč a úroku z prodlení z částky 5 000 Kč za dobu od 21.11.2020 do 11.12.2020 zamítá. III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení 537 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu 6 860 Kč spolu úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 5 000 Kč od 21.11.2020 až do zaplacení a kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 509,59 Kč. V odůvodnění uvedl, že dne 2.10.2019 žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, IČO (dále jen„ anonymizováno“), smlouvu o úvěru číslo platnou a účinnou ve znění Smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 2.10.2019 (dále jen "smlouva"), jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky Smlouvy o úvěru a Sazebník. Na základě Smlouvy poskytlo anonymizováno žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s příslušenstvím do 1.11.2019. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Tímto mu vznikla povinnost zaplatit anonymizováno smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Smluvní pokuta je požadována od prvního dne prodlení žalovaného do 8.11.2020 z částky dlužné jistiny ve výši 5 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16.11.2020 s účinností ke dni 20.11.2020 převedena na žalobce, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 4.12.2020. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 7 015 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 5 000 Kč, nesplaceného úroku ve výši 0 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 1 860 Kč a neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč, kterou žalovaný s ohledem na předepsané kategorie ve formuláři návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nazývá úrokem. Částka paušální náhrady na upomínání představuje postoupenou výši poplatku za odeslání písemných upomínek v důsledku prodlení žalovaného. Kapitalizovaný úrok z prodlení je požadován v zákonné výši z dlužné jistiny za dobu po splatnosti dluhu, tedy od 2.11.2019 do 8.11.2020. Žalovaný dluh nevyrovnal i přes zaslání předžalobní upomínky žalobcem.
2. Z jednání soudu se žalobce omluvil, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adresu trvalého pobytu shora), k jednání soudu bez omluvy nedostavil. Soud tedy věc projednal a rozhodl s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.
3. Z oznámení ze dne 4.12.2020, které bylo dle poštovního archu odesláno žalovanému dne 7.12.2020, vyplynulo, že žalovanému byly oznámeny skutečnosti o postoupení předmětné pohledávky. Dále žalobce předložil upomínky ze dne 12.12.2019, 15.11.2019 a 2.12.2019 adresované žalovanému bez dokladu jejich odeslání. Z předžalobní výzvy ze dne 3.5.2021 vyplynulo, že právní zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě v žalobě uplatněného dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého poštovního podacího archu byla tato písemnost žalovanému odeslána před podáním žaloby.
4. Žalobce rovněž doložil smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou mezi ním a anonymizováno a svědčící o postoupení předmětné pohledávky žalobci. Konečně pak žalobce také doložil smlouvu o úvěru ze dne 2.10.2019 podepsanou žalovaným, kde žalovaný prohlásil, že při podpisu smlouvy převzal od žalobce v hotovosti 5 000 Kč, tyto se zavázal vrátit do 30 dnů, úvěr byl sjednán jako bezúročný.
5. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: anonymizováno poskytlo dne 2.10.2019 v hotovosti žalovanému 5 000 Kč oproti podpisu smlouvy o úvěru. Žalovaný v dané souvislosti neuhradil anonymizováno či žalobci ničeho. Pohledávku za žalovaným postoupilo anonymizováno žalobci, což bylo žalovanému oznámeno písemností odeslanou dne 7.12.2020, následně žalobce také zaslal žalovanému předžalobní výzvu.
6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
7. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného dokazování vyplynulo, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému v hotovosti 5 000 Kč při podpisu smlouvy o úvěru. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou z dále uvedených důvodů, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaný netvrdil a tím méně prokázal, že by žalobci či jeho právnímu předchůdci cokoliv v dané souvislosti uhradil.
8. Z provedeného dokazování, a žalobce konečně ani v žalobě takovou skutečnost netvrdil, nevyplynulo, že by se jeho právní předchůdce zabýval schopností žalovaného úvěr splácet. Je pravdou, že zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 ) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku ).
9. Je rovněž nutno připustit, že s ohledem na bezúročnost úvěru by bylo nutno na daný právní vztah aplikovat § 5 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru, jenž stanoví aplikaci daného zákona pouze v omezené míře, nevztahuje se tedy na něj právě již zmiňované ustanovení § 86 a 87 zmíněného zákona o povinnosti zkoumat schopnost splácet úvěr. Je nicméně zřejmé, že daný právní vztah mezi žalobcem a žalovaným splňuje parametry spotřebitelského úvěru, když se jedná o vztah mezi dodavatelem (žalobcem jakožto podnikající právnickou osobou) a spotřebitelem (žalovaným jako fyzickou osobu nepostupující v rámci podnikatelské činnosti, který obdržel od žalobce finanční plnění právě v rámci takové činnosti žalobce), tedy parametry zmíněné v § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. S odkazem na shora uvedený nález Ústavního soudu a jeho závěry je soud přesvědčen, že tyto nepřipouští jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) dle § 87 odst. 1 zákona o SP, resp. i při aplikaci § 5 odst. 3 zákona o SP, je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto již shora specifikované konsekvence.
10. Pokud pak bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce uhradil žalovanému 5 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobci vydat (§ 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku ). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku ). Jako první výzvu k zaplacení lze dle doložených důkazů považovat až oznámení o postoupení pohledávky odeslané žalovanému dne 7.12.2020. Toto je třeba považovat za doručené třetí pracovní den od jejího odeslání (§ 573 občanského zákoníku ), tedy dne 10.12.2020. Jelikož žalovaný v následující den bezodkladně neplnil, je od dalšího následujícího dne v prodlení a žalobci náleží úroky z prodlení v zákonné výši (§ 1968 , § 1970 občanského zákoníku ), tedy dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Shora uvedeným závěrům pak odpovídají výroky č. I a II tohoto rozsudku, kdy soud žalobě vyhověl pouze ohledně zaplacení 5 000 Kč s příslušenstvím a ve zbytku žalobního nároku žalobu zamítl.
11. Podle § 151 o.s.ř. o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. dle většinového úspěchu žalobce, jenž zároveň doložil, že splnil podmínky stanovené § 142a o.s.ř. o.s.ř. Náklady řízení na straně žalobce pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1.7.2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobci tedy dle § 14b odst. 1 bod 1 . advokátního tarifu náleží odměna ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokát v daném případě vykonal tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a dvě písemná podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží mu tak odměna a náhrady v celkové výši 900 Kč (3 x 200 + 3 x 100). Náklady řízení na straně žalobce dále tvoří DPH v sazbě 21 %, když dle § 137 odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. má advokát rovněž právo na náhradu DPH, v daném případě tedy ve výši 189 Kč Celkem tedy náklady řízení na straně žalobce při součtu výše uvedených částek činí 1 489 Kč (400 + 900 + 189). Žalobce byl úspěšný ohledně zaplacení 5 000 Kč s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na jeho straně celkem 5 471,21 Kč, žalovaný byl úspěšný ohledně zaplacení 1 860 Kč s úroky, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na jeho straně celkem 2 543,26 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 8 014,47 Kč tak představuje úspěch žalobce 68 %, úspěch žalovaného 32 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobce má právo na úhradu 36 % svých nákladů, z částky 1 489 Kč tedy ve výši 537 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. ). Nesplní-li povinný dobrovolně uloženou povinnost, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozsudku.