Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
51 C 430/2021-18
Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Cholastovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 12 880 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4.700 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z této částky od 18. 12. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 8.180 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky od 18. 12. 2020 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4.700 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z této částky od 18. 12. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do částky 8.180 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky od 18. 12. 2020 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (dále jen„ žaloba“), který byl soudu doručen dne 14. 7. 2021, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 12.880 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdí uzavření smlouvy o úvěru dne datum s žalovaným, na jejímž základě měla žalovanému poskytnout částku ve výši 10.000 Kč a žalovaný se měl zavázat vrátit částku 10.180 Kč (jistina úvěru a souhrnný poplatek ve výši 8.180 Kč). Žalovaným zaplacená částka 5.300 Kč měla být započtena na jistinu (v poměru 56,497 %) a na souhrnný poplatek (v poměru 43,503 %). Žalovaná částka 12.880 Kč sestává s z nesplacené půjčené jistiny a nesplacené části souhrnného poplatku (jedná se o souhrn úroku, poplatku za zpracování a doručení úvěru a poplatku za hotovostní inkaso splátek), neboť žalovaný nehradil řádně a včas dohodnuté splátky. Žalobkyně dále obecně tvrdí posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Usnesením ze dne 18. 11. 2021, č.j 51 C 430/2021 -7, soud žalobkyni vyzval, aby ve lhůtě 30 dní doplnila její skutková tvrzení o to, jakým způsobem a jaké získala informace o schopnosti žalované splácet úvěr, a označila důkazy k prokázání takto doplněných tvrzení. Výzva byla žalobkyni doručena dne 17. 12. 2020. Žalobkyně k výzvě soudu podáním ze dne 4. 2. 2021 doplnila obecně, že provedla kontrolu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, zkontrolovala předložené dokumenty v evidenční kartě klienta, zkontrolovala RČ a OP u právnická osoba anonymizováno, stejně tak i aktuální počet exekucí, stav v insolvenčním rejstříku, kontrola platební historie žalovaného u žalobkyně, vyhodnocení příslušné lokality bydliště, stejně tak i lokality zdrojů příjmů. K provedení posouzení úvěruschopnosti předložila 2x výplatní pásku žalovaného.
Ve věci bylo nařízeno jednání dne datum. Žalobkyně se z účasti na jednání řádně a včas omluvila, o odročení jednání nežádala. Žalovaný se k jednání nedostavil, ani se řádně a včas z důležitého důvodu neomluvil. Předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dne 2. 12. 2021 (stejného dne byla žalovanému doručena i žaloba), žalovaný předvolání k jednání soudu převzal osobně. Soud proto ve věci postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) a věc rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a provedeného dokazování.
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru má soud za zjištěnou dohodu mezi účastníky o poskytnutí úvěru/peněžních prostředků žalovanému ve výši 10.000 Kč žalobkyní při podpisu smlouvy v hotovosti. Žalovaný se zavazuje vrátit žalobkyni uvedenou částku spolu s úrokem ve výši 1.980 Kč (zapůjční úroková sazba má být ve výši 70,89 % p.a.), poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 3.000 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.200 Kč, jako celková výše spotřebitelského úvěru je uvedena částka ve výši 18.180 Kč. Žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit prostřednictvím 60 týdenních splátek v jednotlivé výši 303 Kč, první splátka je splatná 1. 11. 2019, každá další měla mít splatnost vždy 7 dní po datu splatnosti předchozí splátky. Žalovaný se dále zavázal v případě jeho prodlení s úhradou splátek zaplatit náklady účelně vynaložené žalobkyní v souvislosti s jeho prodlením, smluvní pokutu a úrok prodlení v zákonné výši. Ohledně bližších podmínek u jednotlivých nároků je odkázáno na smluvní podmínky, které mají být nedílnou součástí smlouvy. Smlouva je podepsána dne datum. Žalovaný je ve smlouvě označen osobními údaji včetně rodného čísla, čísla OP, adresou trvalého pobytu a doručovací adresou.
Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že obsahuje již výše uvedené údaje o spotřebitelském úvěru, žalovaný formulář podepsal dne datum.
Z karty klienta má soud za zjištěné vyplněné informace týkající se žalovaného, žalovaný uvedl jednotlivé adresy, na kterých může být zastižen, uvedl i adresu trvalého pobytu. Vyplnil, že je nájemníkem, má základní vzdělání, není majitelem vozu ani nemovitosti, je zaměstnán na plný pracovní úvazek jako operátor výroby na dobu určitou do 30. 6. 2020, jeho plat činí 16.485 Kč. Z výdajů uvedl výdaje na bydlení ve výši 4.670 Kč, ničeho dalšího neuvedl, ani žádný úvěr, či zápůjčku. Evidenční karta je podepsána dne 24. 10. 2019.
Ze splátkového kalendáře soud zjistil, že žalovaný na splátky plnil nikoliv řádně a včas, nicméně celkem na splátkách zaplatil 5.300 Kč.
Z předžalobní výzvy s dokladem o odeslání soud zjistil výzvu žalobkyně žalovanému k úhradě nedoplatku na úvěru ve výši 12.880 Kč, žalovaný je vyzván k úhradě do 7 dnů od doručení upomínky. Výzva byla žalovanému zaslána na adresu adresa žalovaného.
5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen “zákon o spotřebitelském úvěru ”) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
6. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informace dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. Objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. Státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze anonymizována tři slova), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
Podle rozsudku Soudního dvora EU, ze dne 5. 3. 2020, C -679/18, články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. Povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto čl. 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze a podmínky, že spotřebitel tuto namítne, a to v tříleté promlčecí době.
7. Po provedeném dokazování má soud za zjištěné, že žalovaný kartu klienta podepsal dne datum, následujícího dne podepsal standardní informace o spotřebitelském úvěru, samotná smlouva o spotřebitelském úvěru byla žalovaným podepsána dne datum. Soud dospěl k závěru, že v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru se jedná o smlouvu, která podléhá nutnosti žalobkyně náležitě posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele (údaje žalovaného odpovídají fyzické osobě nepodnikající). Soud k tomu, zda žalobkyně řádně přezkoumala úvěruschopnost žalovaného podle § 86 odst.1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, přistoupil i bez námitky žalovaného ve smyslu výše citovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (viz výše citované rozhodnutí Soudního dvora EU), tj. ex officio. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostatečně přezkoumala schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet úvěr v rámci předsmluvní fáze závazkového vztahu. Žalobkyně sice uvedla mechanismus, jakým úvěruschopnost žalovaného zkoumala, nicméně popsala pouze obecný mechanismus, aniž by tvrdila (a označila důkazy k prokázání tvrzení o konkrétním přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného) konkrétně, jakým způsobem onen obecný mechanismus aplikovala na žalovaným uvedené poměry v evidenční kartě klienta a k jakému dospěla závěru ohledně úvěruschopnosti žalovaného. Nutno také podotknout, že žalobkyně totožná podání (týkající se posouzení úvěruschopnosti) podala i v jiných věcech u zdejšího soudu, aniž by jakkoli reagovala na specifičnost každého ze žalovaných a jeho (majetkových) poměrů. Zde pouze navíc doplnila pouze výplatní pásky žalovaného, které dokládají příjem žalovaného, nicméně bez tvrzení o konkrétní souvislosti k posouzení úvěruschopnosti žalovaného.
Žalobkyně tudíž neprokázala, že by řádně úvěruschopnost žalovaného přezkoumala. O závazcích žalovaného nebylo ničeho v evidenční kartě uvedeno, žalobkyně ani netvrdila, že by„ něčeho“ o závazcích žalovaného zjistila, že by reálně byla provedena uváděná“ kontrola exekucí”. Soud je proto toho názoru, že žalobkyně údaje žalovaného téměř žádným způsobem neověřovala (mělo dojít pouze k ověření příjmení), neposoudila proto řádně úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, jak jí ukládá § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně po žalovaném nežádala ani např. výpis z účtu, doložení výdajů, apod. Pokud se žalobkyně spokojila pouze s údaji uvedenými žalovaným, aniž by alespoň v přiměřené podobě údaje ověřila, nemohlo řádně dojít k porovnání příjmů a výdajů žalovaného (což posouzení úvěruschopnosti žalovaného zahrnuje) a posouzení plnění dosavadních závazků žalovaného, tudíž k dostatečnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného nemohlo dojít
8. Soud proto z výše uvedených důvodů předloženou smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne datum posoudil podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru jako neplatnou. S uvedenou neplatností je podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru spojena povinnost žalovaného vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu, tj. částku 10.000 Kč, a to v době přiměřené jeho možnostem. Jedná se tedy o vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy. Žalovaný již na jistinu spotřebitelského úvěru zaplatil částku 5.300 Kč, je jeho povinností vrátit žalobkyni částku ve výši 4.700 Kč na jistině spotřebitelského úvěru. Soud současně dospěl k závěru, že žalovaný měl i přiměřenou dobu k vrácení poskytnuté jistiny. Jistina byla žalovanému poskytnuta dne 25. 10. 2019, k jejímu vrácení byl řádně vyzván. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 4.700 Kč jako dosud nevrácených peněžních prostředků včetně požalovaného úroku z prodlení (§ 1970 o. z.). Ve zbytku byla žaloba zamítnuta ze shora uvedených důvodů.
9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. V řízení byl úspěšnější žalovaný, náležela by mu poměrná část náhrady nákladů řízení. Podle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud proto žádnému z účastníků nepřiznal právo k jejich náhradě.
10. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení u zdejšího soudu. O odvolání bude rozhodovat Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako soud odvolací.
Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny řádně a včas, lze se jejich splnění domoci cestou exekuce.