Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
7 C 182/2021-57
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristinou Steinmetzovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa, jako opatrovníkem
o zaplacení částky 28 846,91 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 429,14 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 1.8.2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá do zaplacení částky 1 420,77, kapitalizovaného úroku ve výši 2 750,61 Kč, úroku ve výši 22,68% ročně z částky 27 429,14 Kč od 1.8.2020 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 420,77 Kč od 1.8.2020 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady tohoto řízení v rozsahu 60% v částce 6 455 Kč k rukám advokáta anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 429,14 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 1.8.2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá do zaplacení částky 1 420,77, kapitalizovaného úroku ve výši 2 750,61 Kč, úroku ve výši 22,68% ročně z částky 27 429,14 Kč od 1.8.2020 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 420,77 Kč od 1.8.2020 do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady tohoto řízení v rozsahu 60% v částce 6 455 Kč k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne 8.2.2021 domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 28 846,91 Kč spolu s úrokem a úrokem z prodlení vymezeným ve výroku I. a II. rozsudku jako nároku ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru, kterou se žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně právnická osoba se sídlem adresa Žalovaný úvěr postupně čerpal do výše 31 763,61 Kč, poskytnuté peněžní prostředky řádně nehradil, žalobkyně proto přistoupila k odstoupení od smlouvy s účinností k datu 31.7.2020. Žalovaný dluží jistinu v částce 27 429,14 Kč, úroky 2 750,61 Kč, poplatky 600 Kč, smluvní pokutu 308,62 Kč, pojistné 509,15 Kč. K postoupení pohledávky došlo smlouvou z 13.8.2020.
2. Soudu se nezdařilo zjistit místo pobytu žalovaného na území České republiky, kde byl evidován jeho pobyt jen do 18.8. 2017 a nepodařilo se doručit mu soudní písemnosti ani na známou adresu v cizině, proto mu byl dle ust. § 29 odst. 3 o.s.ř. ustanoven opatrovník z řad advokátů. Opatrovník ve vyjádření z 18.10.2021 namítal neplatnost smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného.
3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní měl soud prokázán následující skutkový stav. Ze smlouvy/žádosti o revolvingovém úvěru číslo ze dne 18. 7. 2018 měl soud prokázáno, že společnost právnická osoba se sídlem adresa, který měl žalovaný splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši min. 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč. Úvěr byl úročen sazbou 22,68% p.a. Ve smlouvě byla mimo jiné sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% cenně v případě prodlení se splátkou úvěru, dále náklady vymáhání v částce 600 Kč a poplatek za upomínání 100 Kč. Podle všeobecných obchodních podmínek v jejich čl. 2 písm. b) byla sjednána možnost odstoupení žalobkyně v případě porušení smluvních povinností žalovaným. Z výpisu z účtu úvěru číslo soud dále zjistil, že žalovaný v období 5.9.2019 29. 10. 2019 postupně úvěr čerpal. Podle uvedeného výpisu úvěrového účtu k datu 17.6.2020 dluh v částce 31 597,52 Kč sestával z blíže uvedených úroků v částce 2750,61 Kč, poplatků 600 Kč, smluvní pokuty 308,62 Kč a pojištění 509,15 Kč. Dopisem ze dne 26.6.2020 byl žalovaný vyrozuměn o odstoupení žalobkyně od předmětné úvěrové smlouvy v důsledku prodlení.
4. Žalovaný ve smlouvě ke své osobě uvedl, že je ženatý, má 2 vyživovací povinnosti, bydlí v nájmu, a je zaměstnán v dělnické profesi u zaměstnavatele právnická osoba ulice a číslo, obec s čistým příjmem 18 048 Kč, přičemž celkové příjmy domácnosti měly činit 23 048 Kč. Jeho výdaje sestávaly z nákladů bydlení 4 600 Kč, neměl další výdaje ani závazky.
5. Žalobkyně k výzvě soudu nedoložila, jakým způsobem byly údaje v předchozím odstavci ověřovány, ani nedoplnila tvrzené výpisy z registru SOLUS či NRKI.
6. Mezi společností právnická osoba a žalobkyní byla dne 13.8.2020 uzavřena smlouva o postoupení pohledávek s účinností k 17.8.2020 Žalovaný byla výzvou z 27.8.2020 o této skutečnosti vyrozuměn. Posledně uvedené skutečnosti soud zjistil z doložené smlouvy o postoupení pohledávek, výzvy a podacího lístku pošty.
7. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen z.s.ú.).
8. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu jen v části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny, úroků a poplatků ze smlouvy o revolvingovém úvěru sjednaném mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Žalobkyně doložila aktivní legitimaci k žalobě na základě postoupení pohledávky a jejím oznámení ze dne datum, na jejímž základě vstoupila do práv původního věřitele právnická osoba dle § 1879 a násl. občanského zákoníku z.č. 89/2012 Sb.
15. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění. Žalovaný měl poskytnutou částku úvěrového rámce splatit spolu s blíže specifikovanými úroky a poplatky. S ohledem na citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jako zapůjčitelky. Vycházel tak ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018 , které reflektují právní úpravu předchozího zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 145/2010 Sb. , dle názoru soudu a v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne 5. března 2020 ve věci OPR- Finance s. r. o. proti GK, C -679/18 použitelných i za účinnosti této právní úpravy. Posledně uvedené rozhodnutí Soudního dvora obsahuje záběr, dle něhož„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
16. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přičemž výchozími informacemi jsou skutečnosti sdělené úvěrovaným, avšak poskytovatel prověřené s uvedením příkladů databází dlužníků apod. Význam tohoto postupu shrnuje právě Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu sp.zn. 1 As 30/2015 kdy uvedl, že„ důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“
17. Ústavní soud tak dospěl k dílčímu závěru, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn, jak plyne i z judikatury Soudního dvora EU jen samotný dlužník -spotřebitel a věřitel, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by proto měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
18. Způsob tohoto prověření pak naznačuje Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25.7.2018 sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 takto:„ pokud zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí, lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“
19. V projednávané věci právní předchůdkyně žalobkyně vycházela jen z údajů získaných od žalovaného, které nijak neověřovala, a to i pokud jde o základní údaj o příjmu žalovaného, jeho závazcích po splatnosti i exekucích. To za situace, kdy současně čerpal ve shodné smlouvě jiný spotřebitelský úvěr. Soud z tohoto důvodu postrádá jakoukoliv aktivitu úvěrující v ověření těchto údajů zmiňovanou v obou rozhodnutích, včetně doložení základních přístupných registrů dlužníků či exekucí, zejména však závěr o spolehlivém zjištění jeho schopnosti závazek splatit. Závazkový vztah proto hodnotil jako neplatný i bez návrhu podle ust. § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 588 o.z.
20. Převzala-li žalovaný předmět plnění na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit dle principů vydání bezdůvodného obohacení v § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaný obdržel částku dle žaloby 31 763,61Kč a zbývá na jistině uhradit 27 429,14 Kč, kterou mu uložil zaplatit spolu s úrokem z prodlení dle § 1970 o.z. v požadované výši od prvního dne po splatnosti tohoto dluhu, za který soud dle listin předložených žalobkyní považuje oznámení o zesplatnění (výrok I). Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou pro tuto absolutní neplatnost zamítl (výrok II). Lhůtu k plnění soud stanovil zákonnou třídenní dle § 160 odst. 1 o.s.ř.
21. O nákladech řízení soud rozhodoval dle poměrného úspěchu účastníků v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a vzhledem k celkové výši požadovaného plnění včetně úroků a úroků z prodlení dospěl k závěru, že neúspěch žalobkyně je v části cca 20%, úspěch co do 80%, žalovaný je tak povinen nahradit 60% nákladů tohoto řízení. Ty sestávající z částky 1 154 Kč za uhrazený soudní poplatek, odměny za 3 úkony právní služby do zahájení řízení dle § 14b vyhl.č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu (dále jen AT) v částce 3x 300 Kč a náhrady hotových výdajů 3x100Kč, dále poté odměnu za 2 úkony – jednání ve věci samé dne 3.12.2021 a 11.1.2021 v částce 2 260 Kč dle § 7 bod 5 , § 11 odst. 1 písm. g) AT, náhrady hotových výdajů 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT. Na cestovném soud přiznal účtované jízdné za cestu k oběma jednáním soudu automobilem tov. zn. Mini ve vzdálenosti 2x64 km z Mladé Boleslavi do Nymburka a zpět podle vyhlášek č. 589/2020 Sb. ač. 511/2021 Sb. v částkách 395 Kč a 423 Kč, dále náhrad za ztrátu času za 2x4 půlhodiy po 100 Kč strávený na cestě k jednáním. To vše zvýšené dále o DPH v částce 1 667 Kč, celkem tedy 10 759Kč zaokrouhleně, z čehož 60% činí částku 6 455 Kč. Pokud byly účtovány dále jako úkon právní služby podání z 2.6.2021, 23.11.2021 a 21.12.2021 žalobkyně, soud tyto nepovažuje za samostatný úkon právní služby, neboť se jednalo o doplnění tvrzení dle výzvy soudu, která měla být obsažena již v podané žalobě (podání z 2.6.2021 nebylo ani soudu zasláno a učiněno až jako součást podání z 23.11.2021) a v posledním podání z 21.12.2021 také nebyly sděleny žádné nové skutečnosti ve věci, jen odkázáno na předchozí vyjádření.
22. Lhůtu k plnění soud stanovil v obou případech jako zákonnou třídenní dle § 160 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.