Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
16 C 224/2020-96
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Mrkalovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 11 830,85 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 1 980,65 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 899,18 Kč od 16. 5. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 11 623,62 Kč s 21,99% úrokem z částky 9 994,93 Kč od 16. 5. 2020 do zaplacení a s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 8 095,75 Kč od 16. 5. 2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 1 980,65 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 899,18 Kč od 16. 5. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 11 623,62 Kč s 21,99% úrokem z částky 9 994,93 Kč od 16. 5. 2020 do zaplacení a s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 8 095,75 Kč od 16. 5. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne datum domáhala zaplacení částky v celkové výši 11 830,85 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o osobní kreditní kartě uzavřené mezi účastníky řízení dne datum pod číslo na základě níž byl žalovaný oprávněn čerpat prostřednictvím kreditní karty úvěr do sjednaného limitu ve výši 20 000 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaný dluží jistinu ve výši 9 994,93 Kč, poplatky úvěru ve výši 1 835,92 Kč, kapitalizovaný obchodní úrok z úvěru do 15. 5. 2020 ve výši 1 691,95 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení do stejného data ve výši 81,47 Kč. Jelikož je žalovaný v prodlení s úhradou dlužné jistiny i od 16. 5. 2020, požadovala žalobkyně od tohoto data zaplacení příslušenství až do zaplacení jistiny.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky.
3. Žalobkyně byla písemnou výzvou soudu ze dne datum vyzvána k doplnění rozhodných skutečností a označení důkazů, zda a jakým způsobem prověřila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy v souladu s § 9 zákona č. 145/2010 Sb.
4. Žalobkyně ve svém podání ze dne datum na výzvu soudu sdělila, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo vyhodnoceno především získáním informací z bankovních, nebankovních a ostatních registrů, z příjmů a výdajů žalovaného, z výdajů žalovaného na splátky úvěru a z posouzení jeho finanční rezervy. Z těchto zdrojů žalobkyně zjistila, že žalovaný má mimo žalobkyni 2 další závazky vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum a ze smlouvy o úvěru ke kreditní kartě ze dne datum, kdy měsíční splátka těchto dluhů činí 1 074 Kč. K osobě žalovaného nebyly zjištěny negativní informace v nebankovním registru klientských informací a na osobu žalovaného nebylo vedeno insolvenční řízení. Žalovaný doložil fotokopii občanského průkazu a dále prohlášení o zdravotním stavu. Z čestného prohlášení o příjmu ze dne datum vyplývá, že žalovaný má příjem ze závislé činnosti ve výši 12 100 Kč. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období od srpna 2015 do prosince 2015 pak vyplynulo, že žalovaný měl průměrný měsíční příjem od svého zaměstnavatele v tomto období 11 240 Kč. Další údaje, které se týkaly výdajů žalovaného, pak nebyly žalobkyní žádným způsobem prověřovány a bylo vycházeno pouze z informací sdělených žalovaným. Ten uvedl, že jeho náklady na bydlení představují 2 500 Kč a ostatní výdaje částku 500 Kč. Žalobkyně fakticky neověřovala výdaje na bydlení, případně na základní služby spojené s užíváním bytu a vycházela pouze z životního minima na osobu žalovaného a z výdajů na bydlení ve výši 2 336 Kč, ačkoliv sám žalovaný uvedl náklady na bydlení ve výši 2 500 Kč.
5. Ze smlouvy o osobní kreditní kartě ze dne datum, z odstoupení od smlouvy o osobní kreditní kartě ze dne datum, z dodejky, z návrhu na rozhodnutí o poskytnutí – kreditní karty osobní, z fotokopie občanského průkazu žalovaného, z částečných výpisů z účtu žalovaného za období od srpna 2015 do prosince 2015, z prohlášení o zdravotním stavu žalovaného, z kreditní informace k žalovanému z datum, z detailu o klientovi z BRKI/NRKI, z výstupu z insolvenčního rejstříku z datum, z podmínek osobních kreditních karet, ze sazebníku poplatků platnému k 1. 1. 2016, z všeobecných obchodních podmínek, ze standardní evropské informace o spotřebitelském úvěru, z historického výpisu úvěru žalovaného, z výzvy k úhradě ze dne datum včetně podacího lístku, z oznámení anonymizováno o úrokových sazbách v českých korunách, z upomínek ze dnů datum, datum a datum a z výpisu z účtu ke kreditní kartě má soud za prokázané, že na základě žádosti žalovaného byla mezi účastníky řízení uzavřena dne datum smlouva o osobní kreditní kartě, na základě níž byl žalovaný oprávněn čerpat prostřednictvím kreditní karty úvěr až do sjednaného limitu ve výši 20 000 Kč. Z vyčerpaných finančních prostředků byl žalovaný povinen uhradit úrok ve výši 21,99 % ročně. Žalovaný byl povinen vyčerpané finanční prostředky uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši tří procent vyčerpané jistiny úvěru, a to podle stavu ke dni vyhotovení výpisu z účtu ke kreditní kartě. Jelikož žalovaný nedodržel smluvní podmínky a nehradil vyčerpané finanční prostředky dle ujednání ze smlouvy, žalobkyně dopisem ze dne 29. 4. 2020 od smlouvy odstoupila a k zániku smlouvy došlo doručením oznámení žalovanému dne 13. 5. 2020. Pokud se týká prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, žalobkyně předložila pouze výpisy z účtů žalovaného za období od srpna do prosince 2015, z nichž vyplynulo, že průměrný měsíční příjem žalovaného v tomto období představoval 11 240 Kč. Již z tohoto údaje bylo zřejmé, že žalovaný v čestném prohlášení neuvedl přesný příjem ze závislé činnosti, pokud zde uvedl částku 12 100 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalovaný má další 2 závazky, přičemž pouze v případě jednoho závazku byla uvedena výše splátky, a to 1 074 Kč, u dalšího závazku - kreditní karty splátkové s poskytnutým limitem 20 000 Kč, nebyla uvedena suma zbývajících splátek ani výše měsíční splátky. Výdaje žalovaného nebyly ověřeny žádným způsobem, žalobkyně vycházela pouze z údajů uvedených žalovaným a dále ze zákonem stanoveného životního minima, případně z určitých statistických modelů stanovení nákladů žadatelů. Z dalších předložených důkazů vyplývá, že žalovaný celkem vyčerpal prostřednictvím kreditní karty částku 195 691,61 Kč a fakticky uhradil částku 193 792,43 Kč, která byla započtena v částce 185 696,68 Kč na jistinu, na obchodní úrok v rozsahu částky 5 967,13 Kč, na úrok z prodlení částku 7,98 Kč a na poplatky 2 120,64 Kč. Žalobkyně dále v písemném podání ze dne datum specifikovala výpočet kapitalizovaného úroku z úvěru, který představoval částku 1 691,95 Kč za období od 5. 9. 2019 do 15. 5. 2020 a dále specifikovala výpočet zákonných úroků z prodlení z dlužné jistiny za stejné období, což představovalo částku 81,47 Kč. Žalovaný byl před podáním žaloby písemně vyzván k zaplacení dlužné částky, avšak na tuto výzvu nereagoval.
6. Jelikož se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, musel se soud přednostně zabývat otázkou, zda předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena platně s přihlédnutím k ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru.
7. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
8. Podle § 9 odst. 3 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
9. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu, kterou lze v souladu se zákonem č. 145/2010 Sb. považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se přednostně zabývat otázkou, zda smlouva byla s přihlédnutím k § 9 tohoto zákona uzavřena platně, tedy zda žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva absolutně neplatná. Z důvodové zprávy k ustanovení § 9 citovaného zákona vyplývá, že věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Odbornou péčí je v tomto případě třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v této činnosti (viz výklad § 2 zákona č. 634/1992 Sb.). Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 9 odst. 1 citovaného zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut.
10. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že úvěruschopnost žalovaného sice byla do určité míry žalobkyní prověřena, avšak nikoliv v potřebném rozsahu a s odbornou péčí, přičemž zjištěné závěry nemohly být podkladem pro poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovanému. Ze zjištěných údajů nelze především posoudil výdaje žalovaného takovým způsobem, aby bylo možné vyhodnotit, zda žalovanému po zaplacení všech závazků zůstane dostatek finančních prostředků na splácení sjednaného úvěru. Údaje týkající se dalších existujících splatných závazků žalovaného, nákladů na jeho domácí rozpočet a osobní rozpočet nebyly žalobkyní žádným způsobem prověřovány. Přes tuto skutečnost byl žalovanému ze strany žalobkyně úvěr poskytnut. Za této situace soud považuje smlouvu o úvěru v souladu s ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., za absolutně neplatnou a vzhledem k této skutečnosti posoudil uplatněný nárok z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 a § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném od 31. 12. 2013 (dále jen o. z.).
11. Podle § 2991 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Podle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
13. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
14. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Jelikož bylo prokázáno, že žalovaný fakticky vyčerpal částku 195 691,61 Kč na základě neplatného právního jednání a fakticky bylo z jeho strany zaplaceno 193 792,43 Kč, je žalovaný povinen vydat žalobkyni to, oč se obohatil, tedy zaplatit žalobkyni rozdíl těchto částek, tedy 1 899,18 Kč a dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 81,47 Kč, celkem 1980,65 Kč, neboť žalovaný byl v prodlení s úhradou této částky nejméně od 5. 9. 2019.
16. Za této situace soud zavázal žalovaného k zaplacení částky ve výši 1 980,65 Kč, a to společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 16. 5. 2020 do zaplacení, neboť žalovaný byl i od tohoto data v prodlení s úhradou částky 1 899,18 Kč O nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení rozhodl soud podle § 1968 o. z., kdy dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., pokud je dlužník v prodlení, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení ve sjednané výši nebo ve výši stanovené vládním nařízením (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).
17. Soud dále ve výroku II. rozsudku zamítl žalobu do nároků, které nebyly důvodné vzhledem k dovození neplatnosti smlouvy o úvěru. Jednalo se o částku 11 623,62 Kč představující rozdíl mezi původně žalovanou částkou včetně kapitalizovaného příslušenství ve výši 13 604,27 Kč a částkou přiznanou. Pokud soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, pak se žalobkyně nemůže úspěšně domáhat zaplacení úroku z úvěru, části uhrazené jistiny a poplatků, jejichž existence vyplývá z této smlouvy o úvěru.
18. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Jelikož žalobkyně požadovala náhradu nákladů řízení, avšak byla ve svém nároku z větší části neúspěšná, a žalovaný náhradu nákladů řízení nepožadoval, soud žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal.
19. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.