Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 340/2021-69

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro zaplacení částky 26 744 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se co do částky ve výši 4 203 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 4 203 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení, částky ve výši 1 537,16 Kč, úroku z úvěru ve výši 71,85 % ročně z částky 34 082,01 Kč od 15. 9. 2020 do 9. 10. 2020 a úroku z úvěru ve výši 71,85 % ročně z částky 33 863,22 Kč od 10. 10. 2020 do 9. 12. 2020 do zaplacení částečně zastavuje.

II. Žaloba o zaplacení částky 21 004,10 Kč s příslušenstvím se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Řízení se co do částky ve výši 4 203 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 4 203 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení, částky ve výši 1 537,16 Kč, úroku z úvěru ve výši 71,85 % ročně z částky 34 082,01 Kč od 15. 9. 2020 do 9. 10. 2020 a úroku z úvěru ve výši 71,85 % ročně z částky 33 863,22 Kč od 10. 10. 2020 do 9. 12. 2020 do zaplacení částečně zastavuje. II. Žaloba o zaplacení částky 21 004,10 Kč s příslušenstvím se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne 4. 11. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 26 744 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru, který poskytla žalobkyně žalované na základě smlouvy o úvěru číslo ze dne 11. 3. 2020. Žalobkyně žalované poskytla dne 12. 3. 2020 úvěr ve výši 35 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni v souvislosti s poskytnutým úvěrem i částku ve výši 109 Kč měsíčně, jež představuje pojištění schopnosti žalované splácet. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a úhrad za pojištění se žalovaná zavázala uhradit v 30 měsíčních splátkách po 3 368 Kč, počínaje měsícem dubnem 2020. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Celkem na svůj dluh uhradila částku 12 736 Kč. V důsledku prodlení žalované došlo dne 13. 9. 2020 k zesplatnění celého úvěru. Po zesplatnění žalovaná uhradila částku ve výši 22 800 Kč. Žalovaná částka ve výši 26 744 Kč se skládá z dlužné jistiny 17 363,22 Kč, dlužných částek smluvních pokut ve výši 9 381,26 Kč a dlužných úroků za poskytnutí úvěru. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení a přiznání náhrady nákladů řízení.

2. Co se týče posouzení úvěruschopnosti žalované, žalobkyně uvedla, že byla zkoumána na základě dokladů a informací od ní získaných, dále z databází (SOLUS, NRKI) i jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalované).

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Jelikož se žalovaná, ač řádně obeslána, k jednání (po telefonické /nikoli včasné a důvodné/ omluvě) nedostavila a nepožádala ani z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl o ní v její nepřítomnosti, vycházeje přitom z provedených důkazů a z obsahu spisu ( ).

5. Soud účastníky přípisem ze dne 15. 11. 2021 informoval o tom, že nemá za řádně prokázané zkoumání úvěruschopnosti žalované v souladu s  , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“) ze strany žalobkyně. V uvedeném přípisu byla žalobkyně současně soudem upozorněna, že výše sjednaného úroku 102,09 % je v rozporu s dobrými mravy jakožto nepřiměřené vysoký úrok. Žalobkyně následně vzala částečně žalobu zpět, co do částky 4 203 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 203 Kč ode dne 1. 11. 2020 do zaplacení, co do částky 1 537,16 Kč a co do úroku 71,85 % ročně z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 15. 9. 2020 do 9. 12. 2020, a požádala o částečné zastavení řízení v tomto rozsahu.

6. Dle ust. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle odst. 2 téhož zákonného ustanovení je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Soud nezjišťoval stanovisko žalované ke zpětvzetí návrhu, když byla žaloba vzata zpět ještě před zahájením jednání ve věci samé a nesouhlas žalovaného by nebyl důvodem neúčinnosti zpětvzetí žaloby ( ).

7. Z tohoto důvodu soud v předmětné věci řízení částečně zastavil s ohledem na shora uvedené zákonné ustanovení v souladu s dispozitivním projevem žalobkyně (výrok I.).

8. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující skutkový stav a má za prokázané následující:

9. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru číslo ze dne 11. 3. 2020, z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru ze dne 13. 3. 2020, z předsmluvního formuláře, z dokladu o vyplacení úvěru a z pojistné smlouvy má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle a násl. , (dále jen „o. z.“), kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 35 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit společně s úrokem ve výši 102,09 % ročně a poplatky za pojištění ve výši 109 Kč měsíčně. Úvěr byl žalované vyplacen dne 12. 3. 2020. Celkovou částku ve výši 97 770 Kč navýšenou o sjednané pojistné se žalovaná zavázala žalobkyni splácet v 30 měsíčních splátkách po 3 368 Kč.

10. Z karty klienta se podává, že žalovaná uhradila celkem částku 35 536 Kč.

11. Z dokumentu Hodnocení klienta a z oznámení ČSSZ ze dne 30. 12. 2019 se podává, že o majetkové situaci žalované žalobkyně zjistila, že její čistý měsíční příjem činí 12 020 Kč, přičemž se jedná o invalidní důchod třetího stupně. Ve výdajové stránce byly zaneseny částky životního minima ve výši 3 410 Kč, náklady na bydlení ve výši 1 000 Kč, tj. částka ve výši 4 410 Kč a rezerva ve výši 500 Kč. Z výpisu z registru příjmení a ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu se podává, že žalovaná není evidována jako dlužník.

12. Z výpisu z účtu žalované za období 1. 9. 2019 – 30. 9. 2019 je zřejmé, že žalovaná v měsíci září 2019 skončila v plusu 41,30 Kč.

13. Oznámením o zesplatnění úvěru ze dne 13. 9. 2020 včetně podacího archu žalobkyně doložila, že z důvodu prodlení žalované s úhradou jejích splatných závazků žalobkyně závazek žalované ze smlouvy o úvěru zesplatnila a žalovanou vyzvala k okamžitému zaplacení celkové dlužné částky 40 163 Kč.

14. Z opakovaných výzev k zaplacení dluhu ze dne 13. 7. 2020, 10. 8. 2020 a 10. 9. 2020 má soud za prokázané, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky.

15. Předžalobní výzvou ze dne 13. 10. 2021 ve spojení s poštovním podacím archem z téhož dne žalobkyně prokazuje, že žalovanou před podáním žaloby vyzvala k úhradě dlužné částky.

16. Po provedeném dokazování, když soud hodnotil veškeré předložené důkazy dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, má soud za prokázaný následující skutkový stav:

17. Na základě uzavřené smlouvy o úvěru a pojistné smlouvy poskytla žalobkyně žalované částku ve výši 35 000 Kč, přičemž žalovaná žalobkyni vrátila částku ve výši 35 536 Kč, tj. žalovaná uhradila žalobkyni částku vyšší, než byla jistina úvěru. Žalobkyně neprověřila řádně možnosti žalované splácet poskytnutý úvěr. Rovněž má soud za prokázanou aktivní legitimaci žalobkyně.

18. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících právních předpisů a tyto na zjištěný skutkový stav aplikoval následovně:

19. Dle ust. ., (dále jen „ “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Dle ust. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

22. Dle ust. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

23. Dle ust. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

25. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

26. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

27. V rozsudku č. j. -39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

28. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.

29. V rozsudku sp. zn. ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

30. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně sice ověřila příjem žalované (zprávou od ČSSZ), dostatečně však nezkoumala její měsíční výdaje, když nezohlednila nepřiměřeně nízké výdaje za bydlení. Pokud měla žalobkyně pochybnosti o této výši, měla výdaje analyzovat/zkoumat jiným způsobem nebo úvěr vůbec neposkytnout. Současně žalobkyně nevzala v úvahu výdaje spojené se zdravotním stavem žalované, která je v invalidním důchodu třetího stupně. Je notorietou, že se špatným zdravotním stavem jsou spojeny vyšší výdaje, ale v tomto případě jejich posouzení zcela absentuje. Rovněž žalobkyně zcela pominula skutečnost, že měsíční hospodaření žalované v září 2019 skončilo se zůstatkem 41,30 Kč, tj. tento doklad je v rozporu s prohlášením žalované, a není zřejmé, z jakých peněz by byla žalovaná skutečně schopna měsíční splátku ve výši 3 368 Kč hradit. Navíc soud nepovažuje za logické, že žalobkyně pojistila žalovanou pro případ vzniku invalidity třetího stupně, když již žalobkyni v době uzavření smlouvy mělo být známo (ze zprávy ČSSZ), že žalovaná již poživatelkou invalidního důchodu třetího stupně je, tj. pojištění je pro ni zcela bezpředmětné. Žalobkyně tak neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní co do řádného prověření úvěruschopnosti žalované a tedy i co do platného sjednání úvěrové smlouvy. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní nelze v civilním nalézacím řízení delegovat na soud, je pouze na účastníkovi samém, aby rozhodné skutečnosti tvrdil a prokázal, a tím byl ve věci úspěšný.

31. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyní, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C číslo, anonymizováno právnická osoba anonymizováno, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

32. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu. Převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení žalované však soud nevyčíslil, neboť žalovaná uhradila žalobkyni částku 35 536 Kč, tedy částku vyšší než byl poskytnutý úvěr (35 000 Kč).

33. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno, co do platného uzavření smlouvy o úvěru včetně sjednaní v žalobě uplatněných úroků a poplatků, soudu nezbylo než žalobu co do částky ve výši 21 004,10 Kč s příslušenstvím částečně zamítnout (výrok II.).

34. Ve věci měla plný úspěch žalovaná, které však v tomto řízení - podle obsahu spisu - žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi.