Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 359/2021-20

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 22 187,61 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba o zaplacení částky 22 187,61 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Žaloba o zaplacení částky 22 187,61 Kč s příslušenstvím, se zamítá. II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k soudu

dne 13. 8. 2021 na žalovaném domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky z titulu smlouvy

o poskytnutí spotřebitelského úvěru uzavřené mezi žalobkyní, právnická osoba anonymizována dvě slova Finance, jednající v České republice prostřednictvím právnická osoba, odštěpného závodu, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, a žalovaným ze dne 19. 2. 2018. Žalobkyně poskytla na základě smlouvy žalovanému úvěr evidovaný na podúčtu číslo ve výši 43 215,50 Kč, který se žalovaný zavázal splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % z dlužné částky

vždy k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, nejméně však 500 Kč, jejich splatnost byla vždy 17. den v kalendářním měsíci. Strany si sjednali roční úrokovou sazbu 22,68 % a pojištění ve výši 4,99 % z měsíční splátky úvěru. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, když se dostal do prodlení s poslední splátkou a celý jeho dluh se stal splatným,

a proto žalobkyně od úvěrové smlouvy odstoupila dopisem ze dne 24. 6. 2021. Odstoupení od smlouvy nabylo účinnosti dne 31. 7. 2021. Žalobkyně v souvislosti s prodlením žalovaného současně vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně

ze splátky v prodlení, s jejímž splacením se žalovaný dostal do prodlení více než 30 dnů. Žalobkyně proto požaduje po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 18 004,61 Kč, úroků ve výši 2 454,26 Kč, pojistného ve výši 539,15 Kč, náhradu nákladů za vymáhání ve výši 700 Kč

a smluvní pokuty ve výši 489,59 Kč. Žalobkyně dále požadovala úroky z prodlení ve výši podle ustanovení a příslušného nařízení vlády z částky 19 733,35 Kč

od 1. 8. 2021 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní marně písemně vyzýván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, odeslanou dne 2. 8. 2021.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Žalobkyně uzavřela s žalovaným na základě jeho žádosti ze dne 19. 2. 2018 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru. Nedílnou součástí návrhu a smlouvy byly produktové podmínky pro klasické úvěry, produktové podmínky pro revolvingové úvěry

a sazebník pro úvěry. Žalovanému byl poskytnut revolvingový úvěr s maximálním úvěrovým rámcem ve výši 30 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % z částky dlužné vždy k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však ve výši 500 Kč, a to včetně úroků ve výši 22,68 % ročně a pojištěním ve výši 4,99 % ze splátky úvěru do 17. dne v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byly peněžní prostředky čerpány. Pro případ, že nebude poskytnutý úvěr splácen řádně a včas, byla žalobkyně oprávněna požadovat po klientovi zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně ze splátky, s jejíž i částečnou úhradou se dostal do prodlení více než 30 dnů, dále náhradu nákladů spojených s vymáháním splatného dluhu ve výši 600 Kč a poplatek za odeslání upomínky k úhradě splatné splátky v měsíci následujícím po měsíci prodlení ve výši 100 Kč. Část úvěru byla převedena na bankovní účet zprostředkovatele úvěru za účelem úhrady prodejní ceny zboží – drobné elektro s prodejní cenou 16 791 Kč. Podle úvěrových podmínek byla žalobkyně oprávněna od smlouvy odstoupit v případě podstatného porušení povinností žalovaného. Za období od 2. 8. 2018 do 10. 8. 2018 vyčerpal žalovaný celkem 30 000 Kč, ke dni 18. 6. 2021 činila dlužná částka úvěru poskytnutého prostřednictvím úvěrového rámce celkem 22 187,61 Kč, z toho úroky z úvěru ve výši 2 454,26 Kč, pojistné

ve výši 539,15 Kč, nesplacený poplatek za odeslání upomínky ve výši 700 Kč a smluvní pokutu ve výši 489,59 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr čerpaný prostřednictvím úvěrového rámce řádně nehradil, odstoupila žalobkyně dopisem ze dne 24. 6. 2021 od úvěrové smlouvy a ke dni 31. 7. 2021 úvěr zesplatnila. Žalovaný do zesplatnění úvěru uhradil celkem 46 086 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění

dne 2. 8. 2021, žalovaný na ni nijak nereagoval, ani ničeho nezaplatil.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:

5. Žalobkyně uzavřela s žalovaným na základě jeho žádosti ze dne 19. 2. 2018 smlouvu

o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky až do výše sjednaného úvěrového rámce, jenž činil 30 000 Kč. Pro případ prodlení žalovaného se splácením splátek bylo mezi stranami smlouvy dohodnuto právo žalobkyně

na odstoupení od smlouvy. Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný úvěr čerpal

až do úvěrového rámce 30 000 Kč, žalobkyni uhradil 46 086 Kč, svůj závazek tedy řádně

a včas neplnil, jelikož se dostal opakovaně do prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru. Žalobkyně proto od smlouvy o revolvingovém úvěru odstoupila a prohlásila celý poskytnutý úvěr ke dni 31. 7. 2021 za splatný a tuto skutečnost žalovanému písemně oznámila. Žalovaný na jeho dluhu nezaplatil ničeho poté, co k tomu byl žalobkyní ve výzvě k plnění vyzván.

6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

7. Věc byla soudem posuzována dle , , v platném znění (dále jen„ o. z.“), přičemž podle uvedeného zákona se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit

a zaplatit úroky.

8. Vzhledem k tomu, že ke sjednání poskytnutí úvěru došlo po 1. 1. 2014, je nutno v souladu s § 3028 o. z., na právní posouzení věci použít úpravu tohoto zákona a dále zákona číslo Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění,

dále jen„ ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi žalobkyní a žalovaným je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až § 3 uvedeného zákona a § 420

a § 1810 a násl. o. z.

9. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům,

jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání,

které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno,

co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno.

To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

15. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

16. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše

takto stanovená.

18. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v  . Jeho ustanovení pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (či zápůjčku) sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. -53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud s odkazem na o. z. povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání

pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

19. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. Ústavní soud ČR judikoval, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

20. Soud nemá za prokázané, že by žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně tvrdila, že svou zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr splnila na základě údajů poskytnutých žalovaným před poskytnutím úvěru, dále dotazem banky do negativního dlužnického registru příjmení, kontrolou v databázích zaměstnavatelů ARES, centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku a katastru nemovitostí, z interních záznamů a alertů z distribuční sítě a behaviorálního skóringu. Žalobkyně však nedoložila žádné důkazy o tom, že by údaje poskytnuté žalovaným

jakkoliv ověřovala, žalobkyně se tak spokojila pouze s jednostranným a ničím nedoloženým prohlášením žalovaného, že jeho měsíční příjmy činí 25 000 Kč a měsíční výdaje

činí toliko 7 000 Kč. Žalobkyně za této situace měla postupovat podle § 86 odst. 1 ZoSÚ,

který ukládá povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě mimo jiné nezbytných a hlavně spolehlivých informací získaných od spotřebitele,

a pakliže by to nestačilo, pak i z jiných zdrojů. Žalobkyně tudíž měla postupovat podle § 84 odst. 1 ZoSÚ a vyžádat si od žalovaného příslušné doklady, na základě kterých by si výdaje žalovaného verifikovala. Toto zjevně žalobkyně neučinila a při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vyšla ze závěru, že volné zdroje žalovaného jsou dostatečné a ničím svá tvrzení nedoložila. K tomu je nutné dodat, že již v poměrech zákona o spotřebitelském úvěru

číslo Sb. platilo, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem

o spotřebitelském úvěru, tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Soud je přesvědčen, že řečené se plně uplatní i v poměrech ZoSÚ, který je s odkazem na § 78 ZoSÚ v tomto i přísnější. Vzhledem k výše uvedenému soud učinil závěr, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného zcela nedostatečně.

21. S ohledem na shora uvedené soud posoudil předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, neboť žalobkyně svá tvrzení ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného řádně nedoložila. Z pouhého prohlášení žalovaného o jeho příjmech a výdajích nelze dojít k závěru, že žalovaný byl schopen svůj dluh splácet. Žalobkyně tak s odbornou péčí neposoudila úvěruschopnost žalovaného a poskytla mu spotřebitelský úvěr, aniž řádně zkoumala jeho výdaje. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat

od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

22. Jak již bylo výše konstatováno dotčená smlouva o spotřebitelském úvěru je s ohledem

na skutečnost, že žalobkyně nesplnila podmínky § 86 ZoSÚ, absolutně neplatná. Žalovaný tak měl povinnost uhradit žalobkyni toliko částku, která mu byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy (§ 2991 o. z.), tj. jistinu ve výši 30 000 Kč, což žalovaný již svými platbami splnil. Žalovaný tak nemá vůči žalobkyni žádné další závazky, a proto soud žalobu

jako nedůvodnou zamítl výrokem I.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle Náhrada nákladů řízení

by příslušela procesně úspěšnějšímu žalovanému, který byl ovšem ve věci nečinný a žádné náklady mu nevznikly. Proto soud výrokem II. tohoto rozsudku rozhodl, že žádný

z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může

se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.