Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
12 C 360/2021-18
Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Lukášovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 14 188 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 5 720 Kč se 7,75% úrokem z prodlení
ročně z částky 5 720 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení za období od 10. 12. 2011 do 18. 12. 2020 ve výši 4 004,27 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Pokud žalobce žádal přiznání 5 568 Kč se zákonnými úroky z prodlení ročně z částky
5 568 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a přiznání zákonného úroku z prodlení za období od 10. 12. 2011 do 18. 12. 2020 ve výši 4 007,62 Kč, v té části se žaloba zamítá.
III. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci 2 900 Kč se 7,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 2 900 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení za období od 10. 12. 2011 do 18. 12. 2020 ve výši 2 058,34 Kč, se zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 5 720 Kč se 7,75% úrokem z prodlení ročně z částky 5 720 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení za období od 10. 12. 2011 do 18. 12. 2020 ve výši 4 004,27 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Pokud žalobce žádal přiznání 5 568 Kč se zákonnými úroky z prodlení ročně z částky 5 568 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a přiznání zákonného úroku z prodlení za období od 10. 12. 2011 do 18. 12. 2020 ve výši 4 007,62 Kč, v té části se žaloba zamítá. III. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci 2 900 Kč se 7,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 2 900 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení za období od 10. 12. 2011 do 18. 12. 2020 ve výši 2 058,34 Kč, se zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce žádal o přiznání částky 11 288 Kč, která představuje dluh ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 19. 11. 2007 právním předchůdcem žalobce (firmou právnická osoba) a žalovanou.
Na odůvodnění žaloby uvedl, že žalovaná se zavázala touto smlouvou zaplatit právnímu předchůdci žalobce celkem 13 568 Kč, což je v hotovosti vyplacená půjčka 8 000 Kč a souhrnný poplatek 5 568 Kč. Žalovaná se zavázala 13 568 Kč uhradit v 53 splátkách po 256 Kč týdně. Žalovaná žalobci zaplatila 2 280 Kč. Tato částka byla částečně započtena na jistinu, částečně na sjednaný poplatek. Žalobce žádá přiznání 6 655,66 Kč na jistině a 4 632,34 Kč na souhrnném poplatku.
Žalobce se domáhal také přiznání kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení z částky 11 288 Kč od 10. 12. 2011 do 18. 12. 2020 ve výši 8 011,89 Kč a přiznání zákonných úroků z této částky od 19. 12. 2020 do zaplacení.
2. Dále žalobce žádal přiznání částky 2 900 Kč, která představuje dluh ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 5. 4. 2007 právním předchůdcem žalobce (firmou právnická osoba) a žalovanou. Na odůvodnění této části žaloby žalobce uvedl, že žalovaná se zavázala touto smlouvou zaplatit právnímu předchůdci žalobce celkem 50 880 Kč, což je v hotovosti vyplacená půjčka 30 000 Kč a souhrnný poplatek 20 880 Kč.
Žalovaná se zavázala 50 880 Kč uhradit v 53 splátkách po 960 Kč týdně. Žalovaná žalobci zaplatila 47 980 Kč. Tato částka byla částečně započtena na jistinu, částečně na sjednaný poplatek. Žalobce žádal přiznání 1 709,91 Kč na jistině a 1 190,09 Kč na poplatku. Žalobce se domáhal také přiznání kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení z částky 2 900 Kč od 10. 12. 2011 do 18.12 2020 ve výši 2 058,34 Kč a přiznání zákonných úroků z této částky od 19. 12. 2020 do zaplacení.
3. Smlouvou ze dne číslo rok postoupila společnost právnická osoba tyto pohledávky za žalovanou žalobci.
Právní subjektivita žalobce byla doložena výpisem z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze.
4. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalované (§ 101 odst. 3 o.s.ř. ).
5. Vzhledem k tomu, že obě smlouvy o půjčce byly uzavřeny za účinnosti občanského zákoníku č. 40/64 Sb., aplikoval soud ve smyslu § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. na posouzení dané věci ustanovení občanského zákoníku č. 40/64 Sb.
Podle § 657 občanského zákoníku č. 40/64 Sb. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle § 658 odst. 1 tohoto občanského zákoníku lze při půjčce peněžité dohodnout úroky.
Podle § 39 občanského zákoníku č. 40/64 Sb. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.
6. V posuzovaném případě soud zjistil ze smlouvy o půjčce číslo že byla uzavřena dne 19.11.2007 mezi společností právnická osoba a žalovanou ohledně poskytnutí půjčky ve výši 8 000 Kč, žalovaná se zavázala zaplatit za tuto půjčku ještě poplatek 5 568 Kč. Celkovou částku 13 568 Kč měla žalovaná splácet v 53 splátkách po 256 Kč týdně počínaje 7. dnem od data uzavření smlouvy. Podpisem smlouvy potvrdila žalovaná, že jí částka 8 000 Kč byla předána v hotovosti. V článku 8 těchto smluvních podmínek pak účastníci dohodli, že v případě, kdy žalovaná včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku, má věřitel právo požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 18. 12. 2020 a ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost právnická osoba postoupila pohledávku za žalovanou ze smlouvy číslo ze smlouvy číslo žalobci. Žalobce doložil také svou předžalobní výzvu žalované s poštovním podacím lístkem. Soud konstatoval rovněž oznámení firmy právnická osoba žalované o postoupení obou pohledávek ze dne 6.1.2021.
8. Z uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované půjčku ve výši 8 000 Kč a tuto částku tedy měla žalovaná z titulu půjčky vrátit. Pokud žalovaná zaplatila 2 280 Kč (rozdíl mezi částkou, kterou měla žalovaná dle smlouvy zaplatit, a částkou, která je žalována), zbývá jí uhradit (po postoupení pohledávky žalobci) 5 720 Kč. V této části byla tedy žaloba shledána důvodnou a bylo jí vyhověno.
9. Ve smyslu § 517 občanského zákoníku č. 40/64 Sb. soud přiznal žalobci z přiznané částky zákonné úroky z prodlení od 10.12.2011 do 18.12.2020 a dále do zaplacení. Žalovaná se do prodlení se splácením s ohledem na zaplacených 2 280 Kč dostala den po uplynutí lhůty pro úhradu 9. splátky. Výše úroků z prodlení je dána nařízením vlády č. 33/2010 Sb. období od 10.12.2011 18.12.2020 se jedná o 4 004,62 Kč. Pokud žalobce žádal přiznání zákonných úroků z prodlení od 10.12.2011 do 18.12.2020 ve výši 4 007,27 Kč, v té části byla žaloba zamítnuta, neboť byla žalobcem vypočtena z částky 11 288 Kč a s úhradou této částky žalovaná od 10. 12. 2011 v prodlení nebyla, jak je dále uvedeno v odůvodnění zamítavé části rozsudku, týkající se žalobcem požadovaného„ poplatku“.
10. Pokud se týká částky 5 568 Kč, která byla ve smlouvě označena jako„ poplatek“, je dle názoru soudu ujednání o povinnosti žalované zaplatit tuto částku neplatné pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 občanského zákoníku č. 40/64 Sb. Rozpor s dobrými mravy spatřuje soud ve výši tohoto poplatku (ten činí přes 69 % z půjčené částky) a také ve způsobu tohoto ujednání. Při půjčce peněžité bylo možno sjednat úrok, ovšem nikoliv skrýt úrok pod označení poplatek. Úrok totiž představuje příjem spojený s daňovou povinností. Takto sjednaná odměna za poskytnutí půjčky tedy představuje také obcházení zákona.
S ohledem na neplatnost ujednání o povinnosti žalované zaplatit spolu s půjčkou ještě dalších 5 568 Kč, byla žaloba ohledně této částky zamítnuta. Vzhledem k neplatnosti ujednání o tomto poplatku, nebyl právní předchůdce žalobce ani žalobce oprávněn započítat platbu žalované ve výši 2 880 Kč ani částečně na tento poplatek.
11. Ze smlouvy o půjčce číslo bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 5. 4. 2007 mezi společností právnická osoba a žalovanou ohledně poskytnutí půjčky ve výši 30 000 Kč, žalovaná se zavázala zaplatit za tuto půjčku ještě poplatek 20 880 Kč. Celkovou částku 50 880 Kč měla žalovaná splácet v 53 splátkách po 960 Kč týdně počínaje 7. dnem od data uzavření smlouvy. Podpisem smlouvy potvrdila žalovaná, že jí částka 30 000 Kč byla předána v hotovosti. V článku 8 těchto smluvních podmínek pak účastníci dohodli, že v případě, kdy žalovaná včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku, má věřitel právo požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky.
12. Z uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované půjčku ve výši 30 000 Kč a tuto částku tedy měla žalovaná z titulu půjčky vrátit. Pokud žalovaná zaplatila 47 980 Kč (rozdíl mezi částkou, kterou měla žalovaná dle smlouvy zaplatit, a částkou, která je žalována), splnila tak beze zbytku svou povinnost k vrácení půjčených 30 000 Kč.
13. Pokud se týká částky 20 880 Kč, která byla ve smlouvě označena jako„ souhrnný poplatek“, je dle názoru soudu ujednání o povinnosti žalované zaplatit tuto částku neplatné pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 občanského zákoníku č. 40/64 Sb. Rozpor s dobrými mravy spatřuje soud ve výši tohoto poplatku (ten činí přes 69 % z půjčené částky) a také ve způsobu tohoto ujednání. Při půjčce peněžité bylo možno sjednat úrok, ovšem nikoliv skrýt úrok pod označení poplatek. Úrok totiž představuje příjem spojený s daňovou povinností. Takto sjednaná odměna za poskytnutí půjčky tedy představuje také obcházení zákona. Dle názoru soudu o tom, že„ poplatek“ představuje skrytý úrok z půjčky svědčí to, že u dvou předmětných smluv uzavřených v rozmezí 7 měsíců je souhrnný poplatek u půjčky 30 000 Kč vyšší o 15 312 Kč než u půjčky
8 000 Kč.
14. S ohledem na neplatnost ujednání o povinnosti žalované zaplatit spolu s půjčkou ještě dalších 22 880 Kč, nebyl právní předchůdce žalobce ani žalobce oprávněn započítat platbu žalované ve výši 47 980 Kč ani částečně na tento poplatek.
Proto byla žaloba v části uplatňující nároky ze smlouvy o půjče číslo z 5.4.2007 zamítnuta.
15. Oba účastníci měli ve věci pouze částečný úspěch, žalovaná měla úspěch převažující a měla by tedy ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu poměrné části nákladů řízení proti žalobci. Dle obsahu spisu však žalované žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl o nákladech řízení, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec prostřednictvím zdejšího soudu, a to ve trojím vyhotovení.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251o o.s.ř. ).