Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
17 C 169/2021-47
Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Písaříkovou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 24 500 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku
a) částku 15 500 Kč,
b) úrok ve výši 19,32 % ročně z částky 15 000 Kč od 24. 8. 2019 do 15. 1. 2021 kapitalizovaný částkou 4 057,20 Kč,
c) úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 000 Kč od 24. 8. 2019 do 15. 1. 2021 kapitalizovaný částkou 2 100 Kč,
d) úrok ve výši 19,32 % ročně z částky 15 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení,
e) úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení.
II. Co do částky 9 000 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 56,35 Kč a kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 29,17 Kč, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 645,45 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a) částku 15 500 Kč, b) úrok ve výši 19,32 % ročně z částky 15 000 Kč od 24. 8. 2019 do 15. 1. 2021 kapitalizovaný částkou 4 057,20 Kč, c) úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 000 Kč od 24. 8. 2019 do 15. 1. 2021 kapitalizovaný částkou 2 100 Kč, d) úrok ve výši 19,32 % ročně z částky 15 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, e) úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. II. Co do částky 9 000 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 56,35 Kč a kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 29,17 Kč, se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 645,45 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 24 500 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že mezi její právní předchůdkyní, společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa (dále jen„ původní věřitelka“) a žalovaným byla dne 29. 6. 2018 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) posoudila původní věřitelka před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, poskytnuté informace byly posléze ověřovány proti dokladům vyžádaným od žalovaného a následně zaznamenány do karty zákazníka. Usnesením ze dne 26. 10. 2021 č. j. 17 C 169/2021 -34 byla žalobkyně vyzvána, aby soudu předložila listin y osvědčující skutečnost, že původní věřitelka zkoumala úvěruschopnost žalovaného. V návaznosti na tuto výzvu žalobkyně soudu předložila výpis z živnostenského rejstříku žalovaného, změnový list a faktury vystavené zákazníkům žalovaného. K tomu uvedla, že žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, přičemž tyto informace byly posléze ověřovány oproti vyžádaným dokladům a následně zaznamenány do karty zákazníka. Z té se podává, že původní věřitelka ověřila majetkovou situaci žalovaného z výpisu z živnostenského rejstříku, z faktur, z nájemní smlouvy a předložených dokladů SIPO o výdajích žalovaného. Žalovaný v té souvislosti uvedl, že je OSVČ, jeho měsíční příjem činí 11 500 Kč a další příjem 20 000 Kč, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě a nemá úvěr z kreditní karty ani peněžní závazky u jiné společnosti. Současně bylo ověřeno z insolvenčního rejstříku, že proti žalovanému není vedeno insolvenční řízení.
2. Žalobkyně dále uvedla, že na základě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky včetně sjednaného úroku ve výši 3 000 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč splácet v 60 týdenních splátkách po 450 Kč počínaje dnem 6. 7. 2018, přičemž poslední splátka byla stanovena na 23. 8. 2019. Žalovaný porušil své smluvní povinnosti, když sjednané splátky nehradil řádně a včas. Za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil žalovaný pouze částku 2 500 Kč, z toho bylo započteno 1 900 Kč na sjednaný úrok a 600 Kč na poplatek za hotovostní inkaso. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 byla předmětná pohledávka vůči žalovanému postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno. Za období od postoupení pohledávky do dne podání žaloby žalovaný již neuhradil ničeho. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném:
částku 24 500 Kč sestávající z dlužné jistiny 15 000 Kč a dlužných úhrad (tj. úrok a shora uvedené poplatky) ve výši 9 500 Kč,
smluvní úrok ve výši 19,32 % ročně z částky 15 000 Kč od 24. 8. 2019 do data postoupení pohledávky, tj. do 15. 1. 2021, kapitalizovaný částkou 4 113,55 Kč (k požadovanému úroku žalobkyně uvedla, že na základě svého rozhodnutí požaduje úrok v nižší sazbě, než byla stranami sjednána)
zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 000 Kč od 24. 8. 2019 do data postoupení pohledávky, tj. do 15. 1. 2021, kapitalizovaný částkou 2 129,17 Kč,
úrok ve výši 19,32 % ročně z částky 15 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení
zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu dali svým postojem souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Původní věřitelka a žalovaný uzavřeli dne 29. 6. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem ve výši 3 000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 3 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 6 000 Kč splatit v 60 týdenních splátkách po 450 Kč. Žalovaný na svůj dluh dosud uhradil pouze částku 2 500 Kč. Předmětná pohledávka za žalovaným byl postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 19. 2. 2021.
6. Po právní stránce posoudil soud věc takto: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.
11. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Podle § 588 věta prvá o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
13. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
16. V první řadě dospěl soud k závěru, že původní věřitelka dostála své povinnosti předvídané § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když před uzavřením smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých a dostatečných informací, přičemž po porovnání dosahovaných příjmů a výdajů žalovaného včetně informací získaných z veřejných registrů nevyplynuly žádné důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Z karty zákazníka vyplynulo, že žalovaný je OSVČ s měsíčním příjmem 11 500 Kč a dalším příjmem 20 000 Kč, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě a nemá úvěr z kreditní karty ani peněžní závazky u jiné společnosti. Současně bylo ověřeno z insolvenčního rejstříku, že proti žalovanému není vedeno insolvenční řízení. V této souvislosti soud dále dodává, že stačí, má-li doklady osvědčující uvedené skutečnosti k dispozici původní věřitelka ke dni uzavření smlouvy, není povinností žalobkyně tyto evidovat za účelem domáhání se svého nároku soudní cestou. Ostatně skutečnost, že původní věřitelka vycházela z předložených dokladů, potvrdil sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě.
17. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 o. z.) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ).
18. Vedle splacení jistiny úvěru se žalovaný coby spotřebitel zavázal původní věřitelce splatit také kapitalizovaný úrok ve výši 3 000 Kč, administrativní poplatek ve výši 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč RPSN činila 206,15 %. Dle přesvědčení soudu sjednané administrativní poplatky v celkové výši 9 000 Kč fakticky představují kapitalizovaný smluvní úrok, který spolu se sjednaným úrokem 3 000 Kč činí celkový úrok s roční úrokovou sazbou cca 70 %. Podle dat zveřejněných ČNB činila úroková sazba spotřebitelských úvěrů v červnu roku 2018 8,55 %. V této souvislosti proto dospěl soud k závěru, že sjednané výše uvedených poplatků jsou zjevně v rozporu s dobrými mravy a v této části je tak smlouva ve smyslu § 580 o. z. neplatná, přičemž k této neplatnosti soud podle § 588 o. z. přihlédl i bez návrhu.
19. Žalovaný uhradil na svůj závazek vyplývající z úvěrové smlouvy částku 2 500 Kč, která byla započtena na sjednaný úrok ve výši 1 900 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso ve výši 600 Kč, přičemž žalobkyně nadále požadovala uhrazení jistiny ve výši 15 000 Kč, úroku ve výši 1 100 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso ve výši 5 400 Kč. S ohledem na neplatnost ujednání o administrativním poplatku a poplatku za hotovostní inkaso splátek je však nutné uhrazené částky započíst pouze na dlužnou jistinu včetně úroku, tj. na částku 18 000 Kč (15 000 Kč + 3 000 Kč).
20. S ohledem na uvedené proto soud přiznal žalobkyni částku 15 500 Kč včetně požadovaného příslušenství v podobě sjednaného úroku (ve snížené výši požadované žalobkyní) 19,32 % z částky 15 000 Kč (jistina) od 24. 8. 2019 do 15. 1. 2021 kapitalizovaného částkou 4 057,20 Kč (nikoliv 4 113,55 Kč, jak vypočetla žalobkyně) a od 16. 1. 2021 do zaplacení, a dále úroku z prodlení, na který vzniklo žalobkyni právo podle § 1970 o. z. ve výši 10 % ročně z částky 15 000 Kč vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , a to jednak od 24. 8. 2019 do 15. 1. 2021 kapitalizovaného částkou 2 100 Kč (nikoliv 2 129,17 Kč, jak vypočetla žalobkyně) a jednak od 16. 1. 2021 do zaplacení. Ve zbytku, tj. co do částky 9 000 Kč a nesprávně vypočtené výše úroků, byla žaloba zamítnuta.
21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 645,45 Kč, přičemž tato částka představuje 26,54 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 63,27 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 36,73 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 980 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24 500 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.