Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
220 C 207/2021-52
Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem JUDr. Vítězslavem Plevou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit částku částka spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do datum, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši částka z titulu uzavřených smluv o zápůjčce. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tak, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce dne datum, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku částka, přičemž žalovaný se zavázal tuto částku vrátit v pravidelných 58 týdenních splátkách po částka včetně sjednaných poplatků. Žalovaný se dostal se svým závazkem do prodlení, přičemž ani poté žalovaný závazek neuhradil. Dluh byl následně postoupen na žalobkyni. Dále mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce dne datum, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku částka, přičemž žalovaný se zavázal tuto částku vrátit v pravidelných 58 týdenních splátkách po částka včetně sjednaných poplatků. Žalovaný se dostal se svým závazkem do prodlení, přičemž ani poté žalovaný závazek neuhradil. Dluh byl následně postoupen na žalobkyni. Žalobkyně se tedy žalobou domáhá jistiny ve výši částka a částka, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši částka od datum do datum a ve výši částka od datum do datum, přičemž zákonný úrok z prodlení požaduje z částky z částky částka od datum do zaplacení a z částky částka od datum do zaplacení.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Soud dospěl na základě předložených listin k následujícím skutkovým zjištěním a celkovému skutkovému závěru. Právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba dne datum uzavřela s žalovaným dohodu, podle níž se zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši částka a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit v 58 týdenních splátkách po částka počínaje datem uzavření smlouvy včetně sjednaných poplatků. Žalovaný zápůjčku čerpal, přičemž následně se dostal do prodlení s úhradou splátek. Žalovaný uhradil celkem částku částka (důkaz: smlouva o půjčce). Právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba dne datum uzavřela s žalovaným dohodu, podle níž se zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši částka a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit v 58 týdenních splátkách po částka počínaje datem uzavření smlouvy včetně sjednaných poplatků. Žalovaný zápůjčku čerpal, přičemž následně se dostal do prodlení s úhradou splátek. Žalovaný uhradil celkem částku částka (důkaz: smlouva o spotřebitelském úvěru). Dohodou ze dne datum došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávky žalovanému oznámil právní předchůdce žalobkyně přípisem ze dne datum, oznámení bylo předáno k přepravě dne datum (důkaz: smlouva o postoupení včetně příloh, oznámení o postoupení včetně podacího lístku). Přípisem ze dne datum žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu (důkaz: předžalobní výzva včetně podacího lístku).
4. Právní předchůdce Žalobkyně posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr tak, že vycházel z čestného prohlášení žalovaného (důkaz: karta zákazníka ze dne datum a datum).
5. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen„ SpÚ 2016“) a zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen„ SpÚ“), ve znění k datu právního jednání.
6. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 SpÚ 2016 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle ust. § 87 odst. 1 SpÚ 2016 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle ust. § 9 odst. 1 SpÚ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
9. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle ust. § 2991 odst. 1,2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (číslo Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Podle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
13. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohody právního předchůdce žalobkyně a žalovaného jsou smlouvami o zápůjčce podle ust. §2390 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaný v daném právním jednání vystupoval jako spotřebitel (§419 o. z.) a žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování půjček (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení o spotřebitelském úvěru k datu uzavření smlouvy. Z ust. §9 SpÚ, plyne, že věřitel je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a pokud tak neučiní, je následkem neplatnost uzavřené smlouvy. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. V dané věci u obou smluv přitom z listinných důkazů neplyne skutečnost, že právní předchůdce žalobkyně ověřovala osobní prohlášení žalovaného. Z hlediska platnosti smlouvy o zápůjčce uzavřené za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2010 dané znamená, že je neplatná.
14. Ve vztahu k zápůjčce uzavřené za účinnosti nového spotřebitelského zákona dospěl soud k obdobnému závěru. Zákonodárce normoval v ust. § 87 SpÚ podmínku uplatnění námitky neplatnosti ve lhůtě tří let od uzavření úvěru, přičemž soud má za to, že koncepci námitky neplatnosti je třeba neaplikovat s ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Evropského soudního dvora. Ustanovení je výsledkem transpozice směrnice Evropského parlamentu a rady č. 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru, cílem této směrnice bylo zajištění ochrany spotřebitele, zajištění rovné hospodářské soutěže mezi věřiteli a harmonizace vnitřního evropského trhu. Žádoucí výsledek směrnice vyslovil Soudní dvůr EU ve věci C číslo, OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené českým soudem právě k předmětné právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru, kde soudní dvůr uzavřel, že„ články 8 a 23 směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku (…) musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Výše uvedená úprava českého zákonodárce tedy jde přímo proti účelu rovné hospodářské soutěže na vnitřním trhu EU, pokud ve vnitrostátním právu procesně váže přezkum dostatečného posouzení úvěryschopnosti na úkon spotřebitele, nadto z praxe plyne, že tato úprava by znamenala v drtivé většině soudních sporů neaplikaci příslušných ustanovení s ohledem na převažující pasivitu u většiny spotřebitelů. Výklad relativní a absolutní neplatnosti v relaci na výslovné odlišné jazykové znění normy aproboval v dané věci rovněž Ústavní soud. V usnesení pléna Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 , uvedl, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv chápe jako nesouladnou i s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, tedy koncepci porušující závazky, které pro Českou republiku vyplývají z mezinárodních smluv (čl. 1 odst. 1 , odst. 2 Ústav y a čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listin y), která je neslučitelná s podstatou a účelem takové právní úpravy, jež má být projevem zásady ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele), v soukromém právu korigující uplatnění zásady autonomie vůle. Na základě výše uvedeného zdejší soud podle čl. 95 odst. 1 Ústav y neaplikoval část ustanovení §87 SpÚ, na základě které se musí spotřebitel neplatnosti dovolat, neboť tato část je v rozporu s právem Evropských společenství (viz výše). Soud tedy ex offo posuzoval splnění povinnosti žalobkyně dle ust. § 86 SpÚ, přičemž dospěl k závěru, že úvěryschopnost byla posouzena nedostatečně (viz výše).
15. Při úvaze, zda se jedná o neplatnost relativní nebo absolutní, pak vychází soud z toho, že zákon o spotřebitelském úvěru je svou povahou kogentní předpis, jehož účelem je ochrana slabší strany a zajištění socioekonomické rovnováhy ve společnosti, neboť v mnoha případech je spotřebitelský úvěr uzavírán při jednostranně určených podmínkách a v situaci, kdy potřeba peněžních prostředků je pro spotřebitele zpravidla aktuálně tíživá a jednorázově mu tak úvěr pomůže, avšak v dlouhodobém horizontu další zadlužení situaci tohoto spotřebitele naopak dále ztěžuje a v konečném důsledku toto zatěžuje i celou společnost (sociální a ekonomické vyloučení jedince ze společnosti a navazující správní, nalézací, vykonávací a insolvenční řízení). Z tohoto pohledu lze dojít k závěru, že nedostatečné prošetření schopnosti spotřebitele splácet úvěr, je nejen v rozporu s kogentním ustanovením zákona, ale také zjevně narušuje veřejný pořádek a podrývá účelnost a efektivitu této právní regulace. Soud má tak za to, že uzavřené smlouvy o zápůjčce jsou absolutně neplatné pro rozpor se zákonem, který zjevně narušuje veřejný pořádek.
16. Neplatnost právního jednání, ke které soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o zápůjčce, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích a dalších plněních.
17. jméno věc lze posoudit podle ustanovení o bezdůvodném obohacení, neboť právní předchůdce žalobkyně předal žalovanému částku částka a částka, žalovaný uhradil částku částka, přičemž za stavu, kdy odpadl právní důvod této transakce a žalovaný v řízení neuplatnil ani žádnou obranu, má právní předchůdce žalobkyně podle ust. § 2991 o. z. právo na vrácení prostředků. V řízení bylo prokázáno obohacení na straně žalovaného, úbytek majetku na straně právního předchůdce žalobkyně a kauzální nexus. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo taktéž prokázáno. Soud proto rozhodl tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku částka.
18. Nárok žalobkyně na přiznání úroku z prodlení soud posoudil jako částečně důvodný. Zákonný úrok z prodlení je důvodný od datum u zápůjčky ze dne datum a od datum u zápůjčky ze dne datum a to v rozsahu přiznané částky. V případech bezdůvodného obohacení z úvěrových smluv uzavřených do datum je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007 ). Takovou výzvu žalobkyně učinila dne datum s určením data splatnosti do 10 dnů od doručení (srovnej ust. § 573 o. z.). Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení bezdůvodného obohacení také právo na úrok z prodlení dle ust. § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. od datum u zápůjčky uzavřené dne datum. Ve vztahu k zápůjčce ze dne datum je v případech bezdůvodného obohacení u spotřebitelského úvěru v důsledku nedostatečného posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné uplynutí doby k vrácení jistiny přiměřené možnostem spotřebitele. Při určení přiměřené doby soud vyšel z úvahy, podle které lze v obecné rovině spravedlivě požadovat vrácení přijatého plnění obratem, neboť se nejedná o prostředky dlužníka. V případě spotřebitelského úvěru se sám žalovaný zavázal vrátit zápůjčku nejpozději do 58 týdnů. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dne datum (srovnej doručení viz ust. § 573 o. z.). Žalobkyni vzniklo vedle práva na zaplacení bezdůvodného obohacení také právo na úrok z prodlení dle ust. § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. od datum, neboť žalovaný si byl vědom své povinnosti k vrácení plnění, měl dostatečnou dobu pro vrácení finančních prostředků (14 měsíců) a soud tuto dobu považuje za více než přiměřenou. Sám žalovaný se nedostavením na nařízené jednání připravil o možnost tvrdit a prokázat rozhodné skutečnosti ve vztahu k majetkovým a osobním poměrům. Závěr o delší lhůtě k vrácení prostředků neplyne z dokazování a byl by tak zjevně nespravedlivý vůči žalobkyni.
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 151 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně měla ve věci úspěch v částce částka včetně části příslušenství (89%) naopak v částce částka včetně příslušenství úspěch neměla (11%). K hodnocení úspěchu ve věci u příslušenství viz např. usnesení NS ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 . Přísluší jí tedy náhrada nákladů v rozsahu 78 % a soud tomuto účastníkovi přiznal poměrnou část náhrady nákladů řízení ve výši částka Tyto náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši částka, z nákladů právního zastoupení v částce částka, které spočívají v odměně advokáta za tři úkonů právní služby při sazbě za jeden úkon právní služby ve výši částka (příprava a převzetí věci, návrh ve věci samé, předžalobní výzva) (§ 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, dále jen „a. t.”) celkově ve výši částka, dále z paušální náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby po částka, a dále pak z náhrady daně z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši částka, neboť advokát v době provedení úkonů byl plátcem této daně. Jejich zaplacení žalovanému uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , k rukám zástupce žalobce dle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Postup podle ust. § 14b a.t. je odůvodněn tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyně ve skutkově a právně obdobných věcech vedených u zdejšího soudu, jedná se o peněžité plnění, tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje částka a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).