Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
45 C 205/2019-30
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429
sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město
o zaplacení 141 683 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 141.683,00 Kč spolu s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky 141.683,00 Kč od 13.12.2019 do zaplacení, se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení k rukám jejího zástupce částku 300 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 141.683,00 Kč spolu s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky 141.683,00 Kč od 13.12.2019 do zaplacení, se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení k rukám jejího zástupce částku 300 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobce se domáhal na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 141.683 Kč s příslušenstvím, způsobené mu délkou řízení před Obvodním soudem pro Prahu 10 vedeném pod sp. zn. 7 C 83/2011 , které bylo zahájeno 7.4.2011 a skončilo 27.5.2019, trvalo tedy 8 let a 50 dnů. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobce domáhal určení neúčinnosti darovacích smluv vůči žalovaným, kdy byl zkrácen na uspokojení své pohledávky v rozsahu 10.000.000 Kč s příslušenstvím. Dle žalobce bylo řízení zatíženo závažnými průtahy, přičemž konkrétně uvedl počáteční fázi řízení, kdy bylo několikrát rozhodováno odvolacím soudem o podaných opravných prostředcích, které byly následně měněny či rušeny, což oddálilo konání prvního ve věci až 2 roky a 7 měsíců po zahájení Předmětného řízení. Dalším průtahem bylo dle žalobce přerušení řízení ze dne 6.11.2013, rovněž následně zrušené po podaném opravném prostředku, kdy soud v řízení pokračoval až 25. 2. 2014. A konečně dalším průtahem žalobce označil oddálení konečného rozhodnutí ve věci až 29.12. 2016, když následné rozhodnutí dovolání bylo žalobci doručeno dne 27. 5. 2019. Celková délka řízení byla zjevně nepřiměřená a řízení bylo zatíženo i řadou individuálních průtahů ze strany soudů. Předmětné řízení nebylo složité po stránce skutkové ani právní, jednalo se o jednoduchou věc, ve které mělo dojít k určení neplatnosti darovacích smluv, kterými dlužník zkrátil pohledávku žalobce. V předmětném řízení nebyl žádný mezinárodní prvek či jiná okolnost, která by zvýšila jeho složitost, a byť probíhalo na více stupních soudní soustavy, považoval žalobce zejména celkovou dobu, po kterou bylo řízení vedeno před soudem prvního stupně za nepřiměřenou. Žalobci v důsledku uvedených skutečností vznikla nemajetková újma, způsobená nesprávným úředním postupem spočívajícím v průtazích v řízení, kdy byl žalobce nucen po dobu řízení setrvat ve stavu nejistoty týkající se jeho majetku a závazků. Řízení přitom mělo pro žalobce vzhledem k hodnotě předmětu řízení značný význam, žalobce se na průtazích v řízení žádným způsobem nepodílel. Vzhledem k tomu, že se v řízení rozhodovalo o pohledávce žalobce za dlužníkem a jejím příslušenství v celkové výši přesahující 10 milionů Kč, bylo pro žalobce příjmení řízení velice důležité. Výsledek Předmětného řízení přímo a v zásadním rozsahu ovlivňoval majetkovou situaci žalobce a jeho orgánů. Vedení Předmětného sporu bylo zásadní překážkou dokončení likvidace žalobce. Žalobce musel po celou dobu trvání Předmětného řízení brát v úvahu možnost, že v Předmětném řízení neuspěje, a kromě odepsání své pohledávky v důsledku její definitivní nedobytnosti bude ještě nucen hradit protistraně náklady řízení, které v tomto případě mohly dosahovat několika set tisíců korun českých. Žalobce se tak neustále nacházel v situaci, která negativně a zcela zásadně ovlivňovala jeho hospodářskou situaci. Žalobce způsobenou nemajetkovou újmu vyčíslil na částku 20.000 Kč za rok řízení (snížené v prvních dvou letech na polovinu), celkem ve výši 141.683 Kč. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 12.6.2019, žalovaná však tomuto nároku žalobce nevyhověla. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.
2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobce dne 12.6.2019 podal žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. , o zaplacení přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 141.683 Kč, která mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem (nepřiměřenou délkou) v řízení vedeným před Obvodním soudem pro Prahu 10 pod sp.zn. 7 C 83/2011 . Žalovaná uplatněný nárok předběžně neprojednala, neboť neměla k dispozici příslušný procesní spis a není jí znám detailní průběh daného řízení. Žalovaná jen stručně shrnula jí známé skutečnosti o průběhu řízení, když doplnila, že toto probíhalo po dobu 8 let na třech stupních soudní soustavy. Ve věci rozhodl soud na každém stupni jednou, soud prvního stupně a soud odvolací rozhodovaly v průběhu řízení o procesních otázkách, například o zastavení řízení nebo o jeho přerušení. Žalovaná má za to, že v průběhu řízení nedocházelo k výrazným prodlevám, všechny úkony byly prováděny v přiměřených lhůtách. Pokud by k ojedinělému průtahu došlo, pak tento lze i s ohledem na judikaturu ESLP tolerovat. Žalovaná má za to, že řízení lze hodnotit jako složité po skutkové i právní stránce. Jednalo se o žalobu na určení neúčinnosti darovacích smluv vůči žalobci. Na délce řízení měli dle dostupných informací částečný podíl i strana žalující a žalovaná v posuzovaném řízení. Prodloužení o tři měsíce zrušením usnesení o přerušení řízení je dle žalované zanedbatelné, navíc žalovaná má za to, že změnu rozhodnutí o přerušení řízení nelze soudu I. stupně přičítat k tíži. Žalobce uvádí, že první jednání se konalo až 2 roky a 7 měsíců od podání žaloby, v té době však bylo rozhodováno o zásadních procesních otázkách, odvolací soud sice některá procesní rozhodnutí soudu I. stupně změnil nebo zrušil, dle žalované to však nebylo z důvodů procesních pochybení. Žalovaná uzavřela, že v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp.zn. 7 C 83/2011 nedošlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě a navrhla, aby soud žalobu zamítl a přiznal jí náhradu nákladů řízení.
3. Soud postupoval podle § 115a o.s.ř. a ve věci rozhodl, aniž by nařídil ústní jednání, neboť účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání souhlasili a ve věci bylo možné rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.
4. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce se obrátil na žalovanou žádostí ze dne 12.6.2019, v níž požadoval zaplacení přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 141.683 Kč, která mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem (nepřiměřenou délkou) v řízení vedeným před Obvodním soudem pro Prahu 10 pod sp.zn. 7 C 83/2011 .
5. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 7 C 83/2011 soud zjistil následující skutečnosti. Žalobou doručenou soudu 7. 4. 2011 se žalobce právnická osoba domáhal po žalovaných příjmení jméno příjmení, jméno příjmení a jméno příjmení určení, že darovací smlouvy uzavřené mezi žalovanými jsou vůči žalobci neúčinné. 19. 4. 2011 soud zaslal žalobci výzvu k zaplacení soudního poplatku ve výši 3 000 Kč. Žalobce soudní poplatek zaplatil 27. 4. 2011. Dne 16. 5. 2011 soud rozeslal žaloby žalovaným s výzvou k vyjádření ve lhůtě 2 týdnů. 6. 6. 2011 soud obdržel vyjádření žalovaného 2, ve kterém pouze požádal o prodloužení lhůty k vyjádření do 30. 6. 2011. Dne 21. 6. 2011 soud obdržel žádost žalovaného 1 o opětovné zaslání písemností. 1. 7. 2011 soud obdržel vyjádření žalovaného 1 k žalobě. 21. 6. 2011 soud obdržel žádost o prodloužení lhůty k vyjádření do 30. 6. 2011. Dne 28. 6. 2011 soud obdržel vyjádření žalovaného 2 a 3. Dne 16. 8. 2011 soud zamítl námitku místní nepříslušnosti vznesenou žalovaným 3. Dne 16. 8. 2011 si soud vyžádal spis Městského soudu v Praze sp. zn. 50 Cm 37/2008 7. 10. 2011 soud obdržel zpětvzetí žaloby vůči žalovanému 1. Dne 22. 11. 2011 byl přílohový spis připojen. 23. 11. 2011 soud obdržel odvolání žalovaného 3 proti rozhodnutí o zamítnutí námitky místní nepříslušnosti. 22. 12. 2011 byl spis předložen odvolacímu soudu. 3. 2. 2012 odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně. 21. 5. 2012 soud zastavil řízení vůči žalovanému 1. Dne 11. 6. 2012 soud obdržel odvolání žalobce proti nákladovému výroku rozhodnutí, kterým bylo zastaveno řízení vůči žalobci 1. Dne 14. 6. 2012 byl spis předložen odvolacímu soudu.
26. 6. 2012 soud obdržel vyjádření žalovaného 1 k podanému odvolání. 23. 7. 2012 odvolací soud změnil nákladový výrok napadeného rozhodnutí. 13. 9. 2012 soud obdržel vyjádření žalobce. 9. 10. 2012 soud vyzval žalobce k odstranění vad svého podání. 25. 10. 2012 soud obdržel vyjádření žalobce, kterým doplnil své předchozí podání. 5. 11. 2012 Policie ČR požádala o nahlédnutí do spisu. 7. 12. 2012 Policie ČR znovu požádala o nahlédnutí do spisu. 22. 7. 2013 Policie ČR požádala znovu o nahlédnutí do spisu. 3. 9. 2013 soud připustil změnu žaloby učiněnou žalobcem v předchozích podáních. 3. 10. 2013 Policie ČR požádala o nahlédnutí do spisu. 31. 10. 2013 obdržel soud návrh žalovaných na přerušení řízení. 4. 11. 2013 soud řízení přerušil do pravomocného skončení řízení o návrhu na zastavení exekuce pro pohledávku, která je podkladem pro toto řízení. 21. 11. 2013 soud obdržel odvolání žalobce proti rozhodnutí o přerušení řízení. 26. 11. 2013 bylo odvolání zasláno žalovaným. 23. 12. 2013 soud obdržel vyjádření žalovaných k podanému odvolání. 16. 1. 2014 byl spis předložen odvolacímu soudu. 18. 2. 2014 odvolací soud prvostupňové rozhodnutí zrušil. 16. 3. 2014 soud obdržel vyjádření žalovaných. 29. 9. 2014 soud nařídil jednání na 21. 10. 2014. Dne 17. 10. 2014 soud obdržel žádost žalovaných o odročení jednání z důvodu nemoci právního zástupce. 20. 10. 2014 soud odročil jednání na 27. 11 2014. Jednání 27. 11. 2014 proběhlo a bylo odročeno na 29. 1. 2015. Dne 27. 11. 2014 soud obdržel vyjádření žalovaných a návrh na provedení důkazu. 27. 1. 2015 bylo jednání odročeno na 10. 2. 2015. Jednání 10. 2. 2015 proběhlo a bylo odročeno na 26. 3. 2015 za účelem výslechu svědků. 11. 2. 2015 si soud vyžádal informace od Exekutorské komory a od zájmového sdružení Solus. 13. 2. 2015 soud obdržel odpověď Exekutorské komory a 16. 2. 2015 od zájmového sdružení Solus. 11. 3. 2015 soud obdržel podání obec spořitelny, kterým se dotazuje, čeho se bude výslech jejích zaměstnanců týkat. 13. 3. 2015 soud spořitelně odpověděl. 18. 3. 2015 soud obdržel podání spořitelny, kterým sděluje, že zaměstnance zprostila mlčenlivosti a výslech může proběhnout. Jednání 26. 3. 2015 proběhlo a bylo odročeno na 28. 5. 2015 za účelem pokračování v dokazování. 27. 3. 2015 soud obdržel podání žalovaných, kterým žádají, aby se soud dotázal obec spořitelny na další informace. 5. 5. 2015 soud obdržel žádost žalobce o odročení jednání, jelikož právní zástupce má kolizi s jiným jednáním. 12. 5. 2015 se soud dotázal na další informace obec spořitelny a odročil jednání na 18. 6. 2015. Dne 10. 6. 2015 soud obdržel žádost o prodloužení lhůty obec spořitelny k podání odpovědi. 16. 6. 2015 soud odročil jednání na 14. 7. 2015, jelikož soudu nebyl zapůjčen přílohový spis, který měl být proveden jako důkaz. 11. 6. 2015 soud obdržel vyjádření žalobce. 10. 7. 2015 soud obdržel odpověď obec spořitelny. 16. 7. 2015 bylo jednání odročeno na 6. 8. 2015 na žádost žalobce. Jednání 6. 8. 2015 proběhlo a bylo na žádost žalobce přerušeno do pravomocného skončení trestního řízení vedeného proti žalovanému 1. Dne 5. 8. 2015 soud obdržel vyjádření žalovaných. 20. 8. 2015 soud obdržel návrh žalobce na pokračování v řízení. 4. 11. 2015 byl žalobce soudem vyzván k vyjádření. 19. 11. 2015 požádal žalobce o prodloužení lhůty. 18. 12. 2015 soud obdržel vyjádření žalobce a opětovný návrh na přerušení řízení. 16. 3. 2016 byl spis zapůjčen Nejvyššímu soudu 5. 4. 2016 byl spis Z Nejvyššího soudu vrácen. 11. 5. 2016 soud vyzval žalobce k vyjádření, zda na podané žalobě trvá. 26. 5. 2016 soud obdržel vyjádření žalobce, že na podané žalobě trvá. 8. 6. 2016 soud rozhodl, že v řízení, které bylo usnesením ze dne 6. 8. 2015 přerušeno, se pokračuje. 9. 6. 2016 soud nařídil jednání na 4. 8. 2016. Jednání 4. 8. 2016 proběhlo a bylo odročeno na 13. 9. 2016 za účelem dalšího dokazování. 15. 8. 2016 soud obdržel vyjádření žalovaných. Jednání 13. 9. 2016 proběhlo a bylo odročeno na 25. 10. 2016 za účelem pokračování v dokazování. Jednání 25. 10. 2016 proběhlo a bylo odročeno na 15. 12. 2016 za účelem pokračování v dokazování. 28. 11. 2016 žalovaný 1 předložil soudu znalecký posudek. Jednání 15. 12. 2016 proběhlo a bylo odročeno na 29. 12. 2016 za účelem přednesů závěrečných návrhů. 22. 12. 2016 soud obdržel závěrečný návrh žalobce. 28. 12. 2016 soud obdržel závěrečný návrh žalovaných. Jednání 29. 12. 2016 proběhlo a byl při něm vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba částečně zamítnuta a částečně bylo žalobci vyhověno. 3. 1. 2017 soud obdržel vyčíslení nákladů žalobce. Písemné vyhotovení rozsudku bylo účastníkům doručeno 30. 1. 2017. Dne 10. 2. 2017 soud obdržel blanketní odvolání žalovaných. 1. 3. 2017 byli žalovaní vyzváni k doplnění odvolání. 20. 3. 2017 soud obdržel odůvodnění odvolání. 29. 3. 2017 soud vyzval žalované k zaplacení soudního poplatku za odvolání. 20. 4. 2017 žalovaní zaplatili soudní poplatek. 24. 4. 2017 bylo odvolání zasláno k vyjádření žalobci. 15. 5. 2017 soud obdržel vyjádření žalobce k odvolání. 8. 6. 2017 byl spis předložen odvolacímu soudu. Odvolací soud nařídil dne 12. 7. 2017 jednání na 23. 8. 2017. Dne 14. 7. 2017 soud obdržel žádost žalovaných o odročení jednání z důvodu dovolené. 18. 7. 2017 soud jednání odročil na 25. 10. 2017. Jednání 25. 10. 2017 proběhlo a bylo odročeno na 10. 1. 2018. Dne 27. 11. 2017 soud obdržel doplnění skutkových tvrzení žalovaných. Jednání 10. 1. 2018 proběhlo a byl při něm vyhlášen rozsudek, kterým byl v meritu věci potvrzen rozsudek soudu prvního stupně a dále byl změněn pouze v rozsahu, kterým soud prvního stupně uložil žalovaným doplatit soudní poplatek. Písemné vyhotovení rozsudku bylo účastníkům doručeno 15. 2. 2018. Dne 16. 4. 2018 soud obdržel dovolání žalovaných. 20. 4. 2018 byli žalovaní vyzváni k zaplacení soudního poplatku za dovolání. 25. 4. 2018 žalovaní zaplatili soudní poplatek. 9. 5. 2018 bylo dovolání zasláno žalobci k vyjádření. 29. 5. 2018 soud obdržel vyjádření žalobce k dovolání. 24. 7. 2018 byl spis předložen dovolacímu soudu. 24. 4. 2019 bylo dovolání odmítnuto. Písemné vyhotovení rozhodnutí bylo doručeno žalovaným 24. 5. 2019 a žalobci 27. 5. 2019. Následně byly pouze vráceny přílohy, provedena tzv. postagenda a spis byl uložen na spisovnu.
6. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. , zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.
7. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.
8. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").
9. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.
10. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.
11. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.
12. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.
13. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.
14. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.
15. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem .
16. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k : a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.
17. Posuzované řízení trvalo přibližně 8 roků a 1,5 2 měsíce (7.4.2011 a skončilo 27.5.2019). Předmětem řízení byly darovací smlouvy, uzavřené mezi třemi žalovanými a jejich neúčinnost vůči žalobci. Řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy, soud odvolací rozhodoval v řízení procesně 3x a 1x meritorně, soud dovolací 1x meritorně. Všechny soudy činily úkony v přiměřených lhůtách. V řízení nebyla shledána žádná období nečinnosti soudu, když soudy prvního i druhého stupně postupovali v řízení plynule a bez výrazných průtahů. Rovněž soud dovolací, u kterého s ohledem na jeho postavení v soudní soustavě nelze očekávat stejně plynulý postup mezi jednotlivými úkony, rozhodl během 7 měsíců, tedy poměrně rychle. Nelze souhlasit se žalobcem, že řízení bylo jednoduché, naopak délka řízení odpovídala složitosti věci, zejména její procesní náročnosti, když soud nalézací se musel vypořádat nejen s námitkou místní nepříslušnosti ze strany jednoho ze žalovaných, ale také s částečným zpětvzetím žaloby proti jednomu ze žalovaných, změnou žaloby, musel vyžádat podkladový spis u jiného soudu a další důkazy, v řízení byli vyslechnuti svědci včetně bankovních úředníků, kteří museli být nejprve zproštěni mlčenlivosti (i z tohoto důvodu musel soud prodloužit lhůtu dotázané bance). Řízení bylo několikrát přerušováno, jednou na návrh žalovaných, dvakrát na návrh žalobce, který v prvém případě již po 14 dnech od vyhovění jeho návrhu podal návrh na pokračování v řízení a po dalších 4 měsících navrhl řízení znovu přerušit. V řízení byl prováděn i znalecký posudek (byť nebyl vyhotoven soudem). V neposlední řadě nutno poukázat na to, že nařízená jednání jak před soudem prvního stupně, tak před soudem druhého stupně bylo odročováno na žádost účastníků na obou stranách, včetně žalobce. Žalobcem tvrzené průtahy v řízení tak nebyly shledány, když se jeví jako vytržené z kontextu celého řízení. Co se týče významu předmětu řízení, nelze tento typ sporu řadit mezi řízení, která jsou typově spojena s vyšším významem, jako spory opatrovnické, pracovně právní, věci osobního stavu, věci sociálního zabezpečení, trestní věci a věci týkající se zdraví nebo života. Soud se zároveň zabýval tvrzeným významem řízení pro žalobce, který opíral jednak o výši případného uspokojení, kterého se měl domoci na žalovaných v případě úspěchu v daném řízení a určení neúčinnosti darovacích smluv vůči němu, jednak o nemožnost dokončit svou likvidaci a v případě neúspěchu hradit vysoké náklady řízení žalovaným. Předně nutno uvést, že hodnotu sporu v dané věci nelze odvozovat od výše pohledávky, kterou by žalobce musel na žalovaných následně vymáhat a jejíhož uspokojení hodlal dosáhnout z předmětu daru. Je sporné, zda by se v následném exekučním řízení skutečně podařilo uspokojit celou uvedenou pohledávku. Za druhé, pokud jde o případné riziko neúspěchu ve sporu a úhrady náhrady nákladů řízení v soudním sporu, to je spojeno s každým sporem, protože úspěch ve věci je závislý především na schopnosti účastníka unést břemeno tvrzení a důkazní. Případná náhrada nákladů řízení žalovaným by tak zatížila likvidační podstatu žalobce, který dle svých vlastních tvrzení již byl v době sporu v likvidaci. Je-li obchodní společnost v likvidaci, směřuje její činnost k ukončení činnosti a vypořádání závazků a pohledávek, nikoli ke generování zisku. V takovém případě však by mohli být ohroženi především věřitelé a společníci žalobce, když jejich uspokojení je závislé na výši likvidační podstaty žalobce, nikoliv žalobce sám. Tento by ničeho de facto neriskoval ani v případě svého předlužení, protože následně zahájené insolvenční řízení by opět směřovalo k ukončení jeho činnosti a vypořádání závazků a pohledávek, tedy znovu by byli dotčeni především věřitelé a společníci žalobce, nikoliv žalobce sám. Rovněž se zcela lichým jeví tvrzení žalobce, že tento nemohl v důsledku nepřiměřené délky řízení dokončit svou likvidaci, když v tomto stavu setrvává i nadále. S ohledem na to soud zhodnotil význam řízení pro žalobce jako standartní. Poněvadž soud I. stupně neshledal v posuzovaném řízení nesprávný úřední postup, odpovědnost žalované nenastala a žalobu proto zamítl.
18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. . Podle tohoto ustanovení má žalovaná, která byla ve věci zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci. Žalovaná má podle § 151 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu za jednotlivé úkony, a to v paušalizované výši stanovené vyhláškou č. 254/2015 Sb. částkou 300 Kč za úkon. Vzhledem k tomu, že se žalovaná písemně vyjádřila k žalobě a soud ve věci mohl rozhodnout bez jednání, náleží žalované náhrada nákladů řízení v rozsahu 1 úkonu, tedy 300 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.