Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

18 C 273/2021-28

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 68 228,06 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci rozhodnutí zaplatit žalobkyni 20 000 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 691,64 Kč a nadále běžícím ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od 19.12.2020 do zaplacení.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 22 080 Kč spolu s

kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 2 671,01 Kč a nadále běžícím ve výši 29 % ročně z částky 21 671,51 Kč od 19.2.2021 do zaplacení,

kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 076,49 Kč a nadále běžícím ve výši 9,75 % ročně z částky 1 671,51 Kč od 19.2.2021 do zaplacení,

úrokem z prodlení ve výši 1,5% z částky 20 000 Kč od 19.2.2021 do zaplacení,

se zamítá.

III. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci rozhodnutí zaplatit žalobkyni 13 750 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 753,42 Kč a nadále běžícím ve výši 9,75 % ročně z částky 13 750 Kč od 19.2.2020 do zaplacení.

IV. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 12 366,75 Kč spolu s

kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 2 271,61 Kč a nadále běžícím ve výši 29 % ročně z částky 13 750 Kč od 19.12.2020 do zaplacení,

kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 518 Kč,

se zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci rozhodnutí zaplatit žalobkyni 20 000 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 691,64 Kč a nadále běžícím ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od 19.12.2020 do zaplacení. II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 22 080 Kč spolu s kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 2 671,01 Kč a nadále běžícím ve výši 29 % ročně z částky 21 671,51 Kč od 19.2.2021 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 076,49 Kč a nadále běžícím ve výši 9,75 % ročně z částky 1 671,51 Kč od 19.2.2021 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 1,5% z částky 20 000 Kč od 19.2.2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci rozhodnutí zaplatit žalobkyni 13 750 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 753,42 Kč a nadále běžícím ve výši 9,75 % ročně z částky 13 750 Kč od 19.2.2020 do zaplacení. IV. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 12 366,75 Kč spolu s kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 2 271,61 Kč a nadále běžícím ve výši 29 % ročně z částky 13 750 Kč od 19.12.2020 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 518 Kč, se zamítá. V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 68 228,06 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) postupně dvě Smlouvy o zápůjčce, na základě kterých mu byly právní předchůdkyní žalobkyně v hotovosti poskytnuty finanční prostředky, které však, za podmínek uvedených v jednotlivých smlouvách, nevrátil. Tvrdila, že před poskytnutím každé ze zápůjček byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, a to na základě vyžádaných informací od žalovaného a jím předložených dokladů o jeho osobních a majetkových poměrech.

a) První Smlouvu o zápůjčce číslo uzavřel žalovaný dne 18.1.2019. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 24 139 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a souhrnného poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 3 008 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 18.7.2020. Žalovaný nesplácel řádně a včas, poslední splátku hradil dne 18.2.2019 a na dlužnou částku uhradil pouze 10 000 Kč. Dlužná neuhrazená jistina tak činí 21 671,51 Kč a dlužný poplatek 20 439,80 Kč.

b) Druhá Smlouva o zápůjčce číslo byla uzavřena žalovaným o tři měsíce později, a to dne 8.4.2019. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 13 967 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a souhrnného poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 500 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 1.6.2020. Žalovaný nesplácel řádně a včas, poslední splátku hradil dne 11.4.2019 a na dlužnou částku uhradil pouze 2 250 Kč. Dlužná neuhrazená jistina tak činí 13 750 Kč a dlužný poplatek 12 366,75 Kč.

Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávek ze shora uvedených Smluv o zápůjčce za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem.

Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek ze všech popsaných Smluv o zápůjčce, ten však na dluh ničeho neuhradil. Žalobkyně proto požadovala též smluvní úrok ve výši 29 % ročně z neuhrazené jistiny každé ze zápůjček ode dne splatnosti každé zápůjčky. Rovněž požadovala zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny běžící ode dne následujícího po splatnosti první dlužné splátky zápůjčky.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, současně se nejedná po věc uvedenou v  (dále jen „ “), soud ve smyslu vyzval účastníky, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle za to, že souhlas byl dán. Žádný z účastníků se k výzvě nevyjádřil, a soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaný uzavřel se společností právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) postupně dvě smluvy o zápůjčce.

5. Dne 18.1.2019 byla uzavřena Smlouva o zápůjčce číslo na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 30 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti se zápůjčkou ve výši 24 139 Kč Celkem se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku 54 139 Kč v 18 měsíčních splátkách po 3 008 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře. (Smlouva o zápůjčce ze dne 18.1.2019 včetně smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce). Z tabulky umoření ze dne 12.1.2021 soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobkyni pouze jedinou splátku, a to dne 18.2.2019 ve výši 10 000 Kč.

6. Ze Zákaznické karty zpracované pro žalovaného a žalovaným podepsanou dne 18.1.2019 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně vyžádala od žalovaného základní údaje o jeho osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Uvedl, že pracuje jako dělník ve firmě v obec s příjmem 22 754 Kč měsíčně, má jeden zdroj příjmů. Další příjmy domácnosti mají činit 63 560 Kč, avšak jejich zdroj není uveden shodně jako počet členů domácnosti. K výdajům je uvedeno, že žalovaný splácí jinému věřiteli částku 5 000 Kč měsíčně a výdaje žalovaného mají činit 6 000 Kč. Uvedl, že je ženatý, má tři vyživovací povinnosti a žije s rodiči. Z karty rovněž vyplývá, že má mobilní telefon, přístup k internetu a v jiné obci než je jeho pracoviště. Žalovaný měl předložit na dotvrzení jím uváděných údajů pracovní smlouvu a dva výpisy z bankovního účtu za nespecifikované období.

7. Dne 8.4.2019, tj. po třech měsících od uzavření první smlouvy o zápůjčce, uzavřel žalovaný druhou žalovanou Smlouvu o zápůjčce číslo na základě které byla žalovanému poskytnuta další částka 16 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti se zápůjčkou ve výši 13 967 Kč Celkem se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku 29 967 Kč v 60 týdenních splátkách po 500 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře. (Smlouva o zápůjčce ze dne 8.4.2019 včetně smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce). Z tabulky umoření ze dne 12.1.2021 soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobkyni pouze jedinou splátku, a to dne 11.4. 2019 ve výši 2 250 Kč.

8. Ze Zákaznické karty zpracované pro žalovaného a žalovaným podepsanou dne 8.4.2019 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně si opětovně vyžádala od žalovaného základní údaje o jeho osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Uvedl, že i nadále pracuje jako seřizovač u nového zaměstnavatele a to ve obec s příjmem, který poklesl na 18 731 Kč měsíčné, tj. o 4 000 Kč měsíčně, má jeden zdroj příjmů. Další příjmy domácnosti mají činit 45 000 Kč, jejich zdroj není uveden shodně jako počet členů domácnosti, přičemž i tento tvrzený příjem poklesl o cca 18 500 Kč. K výdajům uvedl, že externí splátky činí 7 100 Kč, tedy o 2 100 Kč více než v lednu 2019 a přímo právní předchůdkyni žalobkyně splácí 3 008 Kč měsíčně. Jeho výdaje mají činit i nadále 6 000 Kč měsíčně. Uvedl, že je nyní rozvedený, i nadále má tři vyživovací povinnosti a žije s rodiči. Rovněž nadále má i mobilní telefonu přístup na internet, a žije na jiné adrese než je místo jeho pracoviště. Na dotvrzení měl předložit pracovní smlouvu a dva výpisy z bankovního účtu za nespecifikované období.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020 a její přílohy (str. 50 a 64) má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 6.1.2021, když jeho odeslání má soud za prokázané z podací lístku ze dne 25.1.2021.

10. Z výzvy k plnění ze dne 28.6.2021 a podacího lístku ze dne 28.6.2021 má soud za prokázané, že žalovaný byl před podání žaloby vyzván ke splněné své povinnosti.

11. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení , (dále jen „ “), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky ( věta prvá citovaného zákona).

12. Podle , o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

14. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

15. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví , o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

18. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

19. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

20. Soud ve smyslu ustanovení , občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak , v platném znění.

23. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze v rozsahu uvedeném ve výroku I. a III. rozsudku, neboť žalobkyně nemá za žalovaným pohledávky, která by měly svůj právní základ v žalovaných smlouvách o zápůjčce uzavřených mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně.

24. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni usnesením čj. -13 ze dne 9.11.2021, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání zákonné povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala její právní předchůdkyně na základě údajů a podkladů, které obdržela od žalovaného. Uvedla, že s ohledem na prohlášení žalovaného obsažené ve smlouvě, tj. že jím uvedené údaje jsou pravdivé a úplné, neměla důvod blíže jím uvedené údaje ověřovat. Poukazovala na zákonnou povinnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 a 7 o.z. jednat v právním styku poctivě, a že se má za to, že kdo jednal v právním styku, jednal poctivě. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně navrhla k důkazu výlučně karty klienta podepsané žalovaným v den uzavření každé ze smluv o zápůjčce. Z těchto karet klienta má soud za prokázané, že žalovaný sdělil údaje, na základě nichž mohla být prověřena úvěruschopnost žalovaného, avšak z žádného ze soudu doložených důkazů nevyplynulo, jak s uvedenými údaji bylo konkrétně pracováno, ani v jakém rozsahu tyto údaje byly ověřeny, a to ať již jde o příjmy či o výdaje žalovaného nebo jeho jiné závazky, či zda bylo provedeno šetření v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí popřípadě dalších rejstřících klientských informací. K ověření údajů poskytnutých žalovaným byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku za situace, kdy některé údaje poskytnuté žalovaným budí oprávněnou pochybnost o své správnosti a úplnosti.

25. Žalobkyně sice tvrdí, že u žalovaného byla ověřena výše jeho příjmů z jím předložené pracovní smlouvy a výpisů z bankovních účtů, avšak tyto soudu nedoložila (ani po výzvě obsažené v usnesení čj.  -13), ač k jejich uchování je ve smyslu ustanovení § 78 zákona o spotřebitelském úvěru povinna. I pokud by soud vzal výši příjmu žalovaného za prokázanou, ta činila 22 700 Kč a následně již jen 18 731 Kč. Z uvedeného příjmu byl žalovaný povinen hradit nejen své životní náklady, ale poskytovat výživu nejméně třem dalším osobám (viz. údaj o počtu vyživovaných osob uvedený v zákaznické kartě). Již jen tímto základním porovnáním závažná pochybnost o tom, zda bude žalovaný schopen celkové sjednané splátky (externí i interní) v rozsahu 8 000 Kč resp. 12 000 Kč hradit. Do příjmu žalovaného nelze bez dalšího zahrnout jím tvrzený avšak jak vyplývá i z karty klienta, ničím nedoložený další příjem domácnosti, když u tohoto příjmu není zjevný ani zdroj příjmu ani počet členů domácnosti, kterým složí k úhradě nákladů na obživu a bydlení. Tvrzený příjem domácnosti navíc, jak rovněž vyplývá z údajů obsažených v zákaznické kartě, nebyl ničím osvědčen. Pokud jde o výdaje žalovaného, ty nebyly, s výjimkou výdajů na úhradu dluhů žalovaného u právní předchůdkyně žalobkyně, doloženy žádným způsobem. Jak právní předchůdkyně hodnotila, že na úhradu životních nákladů žalovaného tomuto dostačuje částka 6 000 Kč měsíčně, ač z ní poskytuje výživu nejméně čtyřem osobám, či jak zohlednila, že před poskytnutím druhé zápůjčky byl žalovaný rozveden a tedy mu bylo pravděpodobně určeno výživné na jeho tři vyživovací povinnosti a v jaké výši toto výživné bylo, z žádného soudu předloženého dokladu nevyplývá. Zda a v jakém rozsahu byly výdaje podrobeny kritickému posouzení, rovněž z žádného z předložených důkazu nevyplývá. V této souvislosti nelze přehlédnout, že žalovaný byl v době poskytnutí zápůjček mladý 25 letý muž. I pokud by v této době stále bydlel u rodičů, není běžným pořadem, že by ničím nepřispíval na náklady společného bydlení, otop, spotřebu energií, náklady na údržbu apod. Nelze ani přehlédnout, že i pokud by žalovaný žádné výživné ani náklady na bydlení nehradil, tak mu po úhradě splátek jeho deklarovaných závazků vůči třetím subjektům, úhrady splátek nově sjednávaného úvěru a úhrady tvrzených výdajů nezbyly žádné volné prostředky. Nelze ani přehlédnout, že v částce výdajů by měla být zahrnuta částka nejen na úhradu nutných nákladů na stravu, ošacení, drogerii, náklady na bydlení, ale i náklady na cestu do zaměstnání, které bylo vždy v jiné obci než v místě bydliště žalobce, shodně jako náklady na telefon a internet. Soud se tak s úvahou o úvěruschopnosti žalovaného neztotožňuje. Nelze ani přehlédnout, že právní předchůdkyně žalobkyně neučinila pokus o ověření rozsahu úvěrové zátěže žalovaného a platební morálky z příslušných evidencí (insolvenční rejstřík, exekuční rejstřík či v evidencích klientských informací (SOLUS, NRKI apod.).

26. Úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péči přezkoumat příjmy i výdaje žalovaného a dbát přitom na její zájmy, tj. i na zájem být reálně schopna přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti ). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Za situace, kdy je žalobkyni uložena v souladu s ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to ani po té co byla soudem vyzvána k doplnění příslušných tvrzení a k návrhu důkazů.

27. Za této situace dospěl soud k závěru, že Smlouvy o zápůjčce ze dne 18.1.2019 a dne 8.4.20219 jsou ve smyslu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení neplatná.

28. K otázce, zda neplatnost smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele při uzavření úvěrové smlouvy způsobuje neplatnost absolutní, jíž soud zkoumá z úřední povinnosti nebo pouze neplatnost relativní, jíž soud zkoumá pouze k námitce žalovaného, soud výslovně odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci OPR-Finance C -679/18 ze dne 5.3.2020. Dle tohoto rozhodnutí musí být„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Soudní dvůr tak jednoznačně vyložil, že aplikace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES musí být národními státy provedena tak, aby porušení článku 8 a 23 bylo sankcionováno vždy absolutní neplatností úvěrové smlouvy, tedy neplatností, k níž se přihlíží z úřední povinnosti.

29. Tedy zjistí-li soud při své rozhodovací činnosti, že vnitrostátní právní úprava je v rozporu se směrnicí Evropského společenství, má soud sám rozhodnout o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropského společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem), když tento postup soudu byl připuštěna již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp. zn. (srov. bod 34. a 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu). Když citovaným usnesením byla řešena právě otázka relativní neplatnosti, a to v  č. ve znění do 31.7.2010.

30. Za situace, kdy jsou smlouvy o zápůjčce neplatné, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o.z..

31. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 18.1.2019 v hotovosti částku 30 000 Kč, k jejímuž vrácení se žalovaný zavázal nejpozději do 18.7.2020. Do dne splatnosti zápůjčky žalovaný uhradil částku 10 000 Kč a ode dne následujícího, tj. ode dne 19.7.2020 pak byl v prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení ve výši 20 000 Kč.

32. V případě druhé smlouvy o zápůjčce má soud za prokázané, že žalovaný obdržel částku 16 000 Kč, k jejímuž vrácení se zavázal nejpozději do 1.6.2020, přičemž do doby splatnosti zápůjčky uhradil 2 250 Kč a ode dne následujícího, tj. ode dne 2.6.2020, byl v prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení ve výši 13 750 Kč.

33. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, postoupila svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni ve smyslu , a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno v souladu s ust. , . Protože je tak žalobkyně aktivně legitimována k podání žaloby, a žalovaný dlužnou částku ani přes upomínku žalobkyně nezaplatil, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do shora uvedených částek bezdůvodného obohacení. Pokud jde o úrok z prodlení, přiznal ho soud ode dne následujícího po splatnosti každé z poskytnutých zápůjček, neboť žalovaný si musel být vědom toho, že nejpozději k tomuto dni se zavázal k navrácení zápůjček, a to ve výši 8,25 % ročně v případě prvé zápůjčky a ve výši 9,75 % ročně, tj. ve výši, kterou požadovala žalobkyně, která je zároveň nižší než sazba stanovená v souladu s  o.z. ve spojení s  , přičemž úroky v souladu s požadavkem žalobkyně kapitalizoval za období ode dne splatnosti zápůjčky do 18.12.2020 Lhůtu k plnění soud určil podle (výrok I. a III.)

34. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smluv o zápůjčce, tedy ani k platnému sjednání obchodního úroku, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II. a IV.).

35. Výrokem IV. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle , , tj. podle poměru úspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se domáhala v tomto řízení úhrady částky 68 228,06 Kč, avšak byla úspěšná pouze v rozsahu 33 750 Kč. Úspěšnějšímu žalovanému by tak náleželo právo na poměrnou úhrada nákladů řízení, avšak tomuto žádné náklady nevznikly. Proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.