Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 C 162/2021-51

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Cejpkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 9 848,57 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 231,57 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 231,57 Kč od 20. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 4 617 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 823,65 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 303,29 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 5 883,20 Kč od 21. 1. 2020 do 19. 2. 2020 a dále z částky 651,63 Kč od 20. 2. 2020 do zaplacení, úroku ve výši 29 % ročně z částky 5 883,20 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 231,57 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 231,57 Kč od 20. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 4 617 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 823,65 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 303,29 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 5 883,20 Kč od 21. 1. 2020 do 19. 2. 2020 a dále z částky 651,63 Kč od 20. 2. 2020 do zaplacení, úroku ve výši 29 % ročně z částky 5 883,20 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v Jihlavě dne 30. 3. 2021 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 9 848,57 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že původní věřitel, společnost právnická osoba (dále také jen„ původní věřitel“), dne 9. 6. 2018 uzavřel se žalovaným smlouvu o zápůjčce číslo na částku 6 000 Kč, kterou měl žalovaný splatit společně s poplatkem v souhrnné výši 4 617 Kč v 45 týdenních splátkách po 236 Kč. Žalovaný svou povinnost splnil pouze zčásti, kdy na svůj dluh uhradil pouze 768,43 Kč. Původnímu věřiteli tak následně vzniklo právo na zaplacení celého dluhu. Dluh žalovaného z této smlouvy tak činí 9 848,57 Kč s příslušenstvím. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 byla s účinností k témuž dni pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2020. Žalovaný byl na možnost podání žaloby upozorněn ve výzvě k zaplacení učiněné zástupcem žalobkyně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle , (dále jen „ “), do věznice, ve které t. č. vykonával trest odnětí svobody. Nařízeného jednání se žalovaný zúčastnil prostřednictvím videokonference mezi zdejším soudem a příslušnou věznicí. Žalobkyně se k jednání nedostavila, přičemž svou neúčast omluvila.

3. V rámci jednání konaného dne 20. 1. 2022 žalovaný potvrdil, že uzavřel s původním věřitelem smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě obdržel od původního věřitele částku 6 000 Kč. Žalovaný dále uvedl, že si byl a je vědom svého závazku tyto peněžní prostředky původnímu věřiteli, resp. žalobkyni vrátit společně se sjednaným poplatkem a dalším příslušenstvím, přičemž tak neučinil, neboť byl již od roku 2019 ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, a neměl tudíž k dispozici dostatek finančních prostředků. Před uzavřením smlouvy o zápůjčce ověřil původní věřitel úvěruschopnost žalovaného kopií pracovní smlouvy; výdaje žalovaného původní věřitel nezjišťoval, ani neověřoval.

4. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav. Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 9. 6. 2018 bylo zjištěno, že původní věřitel a žalovaný uzavřeli smlouvu, jejímž předmětem byla zápůjčka částky 6 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Dále si strany sjednaly v souvislosti se zápůjčkou poplatek v celkové výši 4 617 Kč (sestávající ze součtu úroků 799 Kč, z odměny za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení 2 410 Kč a z částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 1 408 Kč), celkem tedy byl žalovaný povinen vrátit z titulu smlouvy o zápůjčce částku 10 617 Kč v 45 pravidelných týdenních splátkách po 236 Kč. První splátka byla sjednána se splatností sedmého dne od uzavření smlouvy. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 a z příslušných příloh bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena původním věřitelem na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky z téhož dne a z příslušného podacího archu pak bylo zjištěno, že žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn. Z výzvy a z příslušného podacího lístku pak bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu s upozorněním na možnost podání žaloby.

5. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

6. Podle , (dále jen „o. z.“), neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

7. Podle § 1879 odst. 2 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

8. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen

9. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k závěru, že na závazkový vztah mezi původním věřitelem a žalovaným je plně aplikovatelný , neboť původní věřitel žalovanému poskytl spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by spotřebitelský úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, resp. zápůjčky podle terminologie užívané o. z., je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnutou půjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet půjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. -39). Soud na základě provedeného dokazování nemůže učinit závěr o tom, jak se původní věřitel snažil ověřit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splatit, zejména co se týče výdajů žalovaného. Žalobkyně i žalovaný sice shodně uvedli, že původní věřitel ověřoval úvěruschopnost žalovaného na základě kopie jeho pracovní smlouvy, takový postup lze ovšem vyhodnotit jako nedostatečný, neboť nereflektuje i výdajovou stránku rozpočtu žalovaného. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že původní věřitel nesplnil řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a proto soud posoudil smlouvu uzavřenou mezi původním věřitelem a žalovaným jako neplatnou dle zákona o spotřebitelském úvěru. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem zákona o spotřebitelském úvěru je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C číslo. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou i v případě této smlouvy absolutně neplatná ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.

10. Žalobkyně však soudu prokázala, že jí původní věřitel platně postoupil svou pohledávku za žalovaným a že původní věřitel žalovanému poskytl finanční prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaný na tento svůj dluh zaplatil pouze 768,43 Kč. Celkový dluh žalovaného vůči žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení tak činí 5 231,57 Kč. Žalovaný v řízení před soudem potvrdil, že tyto peněžní prostředky žalobkyni nebo původnímu věřiteli zcela nevrátil. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi původním věřitelem a žalovaným je absolutně neplatná a mezi stranami nejsou jiná platná smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor původního věřitele bezdůvodně obohatil, neboť mu původní věřitel plnil z neplatných smluv. Z provedeného dokazování má soud dále za prokázané, že původní věřitel platně a účinně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši 5 231,57 Kč. V souladu s  soud žalovanému uložil, aby tuto částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod, když žalovaný se do výkonu trestu odnětí svobody dostal v důsledku svého zavinění a měl již před nástupem tohoto trestu usilovat o vyrovnání svých dluhů.

11. Pokud jde o příslušenství, má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky ve výši 5 231,57 Kč podle o. z. ve výši podle , neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaný byl povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co jej o to žalobkyně požádala. Soud proto žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení z dlužné částky 5 231,57 Kč od datum do zaplacení.

12. Zbývající část žaloby ohledně požadovaných smluvních úroků, poplatků za administrativní činnost a poplatků za hotovostní inkaso splátek soud s ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce zamítl. Soud žalobkyni nepřiznal ani úroky z prodlení z neuhrazených částí poplatků za poskytnutí zápůjčky, protože z důvodu absolutní neplatnosti dané smlouvy nemá žalobkyně na tyto poplatky nárok, a tudíž jí nenáleží ani nároky od nich odvozené, tj. úrok z prodlení z dlužných částí tohoto poplatku.

13. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s  Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku 9 848,57 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 5 231,57 Kč, tj. z cca 53 %; žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 4 617 Kč, tj. z cca 47 %. S ohledem na skutečnost, že úspěch účastníku řízení je poměrově téměř stejný, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.

Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.