Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
22 C 201/2021-39
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Blahutovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 42 012,60 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 39 083,44 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 39 083,44 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 929,16 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 388,81 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 929,16 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 22,68 % ročně z částky 40 844,31 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 007,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 39 083,44 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 39 083,44 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 929,16 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 388,81 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 929,16 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 22,68 % ročně z částky 40 844,31 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 007,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 42 012,60 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že předchůdkyně žalobkyně (původní věřitelka) společnost právnická osoba, IČO, (dále jen jako„ BNP Paribas“), postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek s účinností ke dni datum pohledávku za žalovaným vzniklou ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum, ve které se BNP Paribas zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem do výše 40 000 Kč. Žalovaný čerpal úvěr naposledy ve výši 42 322,44 Kč prostřednictvím kreditní karty, k poslednímu čerpání došlo ke dni datum. Žalovaný se zavázal hradit úroky z poskytnutého úvěru ve výši 22,68 % ročně a to vše splácet podle výše čerpaných peněžních prostředků splátkami ve výši min. 5% z dlužné částky, nejméně však 500 Kč k 17. dni v měsíci. V případě nesplácení se žalovaný dále zavázal k úhradě smluvní pokuty 0,1 % denně z částky splátky v prodlení a náhradě nákladů spojených s vymáháním splatného závazku. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek, BNP Paribas odstoupila od smlouvy ke dni datum. Schopnost žalovaného úvěr splácet byla posouzena na základě informací získaných od žalovaného, který uvedl, že je v invalidním důvodu, jeho měsíční příjem je 11 600 Kč měsíčně, je svobodný, nemá vyživovací povinnost a žije od roku 1989 ve vlastním bydlení. Náklady domácnosti byly oceněny na 3 500 Kč měsíčně. Dále BNP Paribas ověřila žalovaného dotazem do interního expertního systému, v databázích BRKI, NRKI, databází sdružení příjmení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) v nepřítomnosti žalovaného, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
3. Z listin y označené jako rámcová smlouva ze dne datum číslo bylo zjištěno, že obsahuje informace a kontaktní údaje na právnická osoba Paribas, zejména že tato společnost nabízí a poskytuje bankovní produkty prostřednictvím aktuální nabídky zveřejněné na internetových stránkách www.hallobank.cz
4. Z listin y označené jako smlouva o revolvingovém úvěru ze dne datum číslo bylo zjištěno, že obsahuje ujednání mezi právnická osoba Paribas jako poskytovatelem úvěru a žalovaným, podle kterého se právnická osoba Paribas zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši úvěrového rámce 40 000 Kč, který se zavázal spolu s úrokem 22,68 % ročně splácet podle výše čerpaných peněžních prostředků ve výši min. 5% z dlužné částky, nejméně však 500 Kč k 17. dni v měsíci složenkou. V rámci revolvingového úvěru se BNP Paribas zavázala částku 5 499 Kč zaslat na účet zprostředkovatele pro účely nákupu drobného elektra, mobilní telefon, který se žalovaný zavázal splácet ve 10 měsíčních splátkách po 549 Kč. Žalovaný podpisem zároveň stvrzuje, že zboží obdržel. Zbylou částku mohl žalovaný čerpat z úvěrového účtu vedeného BNP Paribas. Žalovaný uvedl, že je svobodný, je majitelem domu nebo bytu, je invalidní důchodce a jeho příjmy jsou 11 600 Kč měsíčně a výdaje 3 500 Kč měsíčně. Nemá jiné finanční závazky.
5. Z přehledu transakcí na účtu bylo zjištěno, že žalovaný čerpal revolvingový úvěr ve výši 40 632,44 Kč a že již uhradil 1 549 Kč.
6. Z listin y označené jako odstoupení od úvěrové smlouvy bylo zjištěno, že právnická osoba Paribas oznámila žalovanému, že z důvodu prodlení žalovaného se splácením, odstupuje od smlouvy a úvěr se ke dni datum stává splatným v celém rozsahu.
7. Z poštovního podacího archu ze dne datum bylo zjištěno, že žalovanému byla BNP Paribas odeslána poštovní zásilka téhož dne.
8. Z listin y označené jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum bylo zjištěno, že obsahuje oznámení právnická osoba Paribas adresované žalovanému, ve kterém oznamuje, že pohledávka byla postoupena žalobkyni.
9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum bylo zjištěno, že právnická osoba Paribas postoupila žalobkyni pohledávku za žalovaným.
10. Z předžalobní upomínky ze dne datum bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky do datum.
11. Z poštovního podacího archu ze dne datum bylo zjištěno, že žalovanému byla žalobkyní odeslána poštovní zásilka téhož dne.
12. Z ostatních u jednání provedených, avšak v rozsudku neuvedených důkazů, soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti.
13. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný uzavřel dne datum s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši úvěrového rámce 40 000 Kč, který se zavázal spolu s úrokem 22,68 % ročně splácet podle výše čerpaných peněžních prostředků ve výši min. 5% z dlužné částky, nejméně však 500 Kč k 17. dni v měsíci složenkou. V rámci revolvingového úvěru předchůdkyně žalobkyně zaslala částku 5 499 Kč na účet zprostředkovatele pro účely nákupu drobného elektra, mobilního telefonu, který se žalovaný zavázal splácet ve 10 měsíčních splátkách po 549 Kč. Žalovaný podpisem zároveň stvrdil, že zboží obdržel. Žalovaný uvedl, že je svobodný, je majitelem domu nebo bytu, je invalidní důchodce a jeho příjmy jsou 11 600 Kč měsíčně a výdaje 3 500 Kč měsíčně. Nemá jiné finanční závazky. Celkem žalovaný čerpal částku 40 632,44 Kč a uhradil částku 1 549 Kč. Poprvé byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu v oznámení o odstoupení od smlouvy, a to do datum, která byla odeslána na adresu žalovaného dne datum. Pohledávka byla smlouvou ze dne datum postoupena žalobkyni. Předžalobní výzva byla na adresu žalovaného zaslána zástupcem žalobkyně dne datum.
14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
16. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).
17. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
18. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
20. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
21. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a předchůdcem žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť jí byla pohledávka postoupena původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 o. z. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno doručením oznámení o postoupení pohledávky.
22. Smlouva byla uzavřena předchůdkyní žalobkyně jako podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem, v důsledku čehož je na smlouvu nutné aplikovat kromě ustanovení o. z. také zákon o spotřebitelském úvěru, který upravuje povinnost věřitele zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Evropského soudního dvora (druhého senátu) ze dne datum, sp. zn. C číslo, který v rámci rozhodování o předběžné otázce uzavřel, že články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
23. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle §§ 86 a 87 ZoSÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud přitom nevzal za prokázáno, že by před uzavřením smlouvy předchůdce žalobkyně posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Věřitel této své povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, tedy pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do žádosti o úvěr, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Soud přitom v dané věci konstatuje, že předchůdkyně žalobkyně své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného nedostála, když doložila pouze žádost/smlouvu o revolvingovém úvěru obsahující prohlášení žalovaného o výši příjmů a výdajů, přičemž nebylo prokázáno, že by byly údaje uvedené v této listin ě ověřeny i příslušnými doklady, žalobkyně soudu žádné další důkazy nepředložila.
24. Vzhledem k uvedenému dovodil soud absolutní neplatnost smlouvy o úvěru ze dne datum pro rozpor se zákonem (shora citované §§ 86 a 87 ZoSÚ § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Žalobkyně byla u jednání poučena podle § 118a odst. 1 a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , (dále jen„ o. s. ř. “), přesto k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného ničeho dalšího netvrdila ani nedoložila. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že před poskytnutím úvěru byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného, proto je smlouva o úvěru absolutně neplatná.
25. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ stanoví povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, přičemž v takovém případě je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel již zaplatil. Žalovaný čerpal částku 40 632,44 Kč, přičemž uhradil dle tvrzení žalobkyně toliko částku 1 549 Kč. Žalovaný tak byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 39 083,44 Kč Splatnost této částky nastala datum v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy předchůdkyně žalobkyně obsažené v oznámení odstoupení od smlouvy v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky v souvislosti s uzavřenou smlouvou o úvěru, a to ve lhůtě do datum. K odeslání výzvy prokazatelně došlo datum na adresu žalovaného. Třetí pracovní den tak došlo dle zákonné fikce k doručení výzvy, tj. datum, do datum měl žalovaný plnit a od datum, tedy ode dne následujícího, je v prodlení a vznikla mu v souladu s § 1970 o. z. povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.
26. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném řízení (po kapitalizaci úroku ke dni rozhodnutí) činí úspěch žalobkyně 73,7 % a její neúspěch 26,3 %. Ve výši rozdílu (47,4 %) má žalobkyně právo, aby jí žalovaný nahradil poměrnou část nákladů, které vynaložila při účelném uplatňování nebo bránění práva, tedy částku 4 007,30 Kč. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 681 Kč, odměny zástupce žalobkyně ve výši 4 320 Kč, náhrady hotových výdajů k úkonům právní služby ve výši 1 200 Kč, přičemž odměna a náhrada hotových výdajů zástupce byly přiznány za čtyři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, (dále jen„ vyhláška”), (příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby a účast u jednání soudu), odměna a náhrada hotových výdajů za první tři z těchto úkonů byly přiznány dle § 14b vyhlášky když odměna za jeden úkon činí 500 Kč a náhrada hotových výdajů k jednomu úkonu činí 300 Kč. Naopak odměna za účast u jednání byla přiznána dle § 6 odst. 1 , § 7 (bod. 5) vyhlášky ve výši 2 820 Kč a náhrada hotových výdajů k tomuto úkonu ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky, dále 1/6 náhrady za ztrátu času za 2 půlhodiny po 100 Kč za cestu z obec do obec a zpět dle § 14 odst. 3 vyhlášky, 1/6 náhrady cestovních výdajů v původní celkové výši 263,43 Kč za cestu autem z obec do obec a zpět (ujeto celkem 33 km osobním automobilem Toyota, registrační značka s průměrnou spotřebou 10,6 litrů benzínu na 100 km, základní sazba opotřebení 4,40 Kč za 1 km a ceně benzínu 33,80 Kč za 1 litr podle vyhlášky č. 589/2020 Sb. ) a náhrada 21% daně z přidané hodnoty z těchto částek vyjma soudního poplatku, tedy 1 176 Kč. Soud na žádost žalobkyně přiznal 1/6 výše nákladů z náhrad a cestovních výdajů z důvodu, že se žalobkyně téhož dne u zdejšího soudu účastnila ještě dalších jednání. Požadovanou náhradu nákladů za podání ze dne datum soud nepřiznal, jelikož žalobkyně na výzvu doplnila žalobu o skutečnosti a důkazy, které měly být již součástí samotné žaloby. Celkové náklady řízení tak činí částku 8 454,3 Kč, z toho poměrná část nákladů řízení ve výši 47,4 % činí částku 4 007,30 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do patnácti dnů následujících po dni jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, písemně, ve dvou vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.