Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 383/2021-36
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Davidem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
se sídlem adresa,
zastoupené advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno,
se sídlem adresa,
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 53 251,36 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 49 320 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 49 320 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba na zaplacení částky ve výši 3 931,36 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 775,18 Kč, s úrokem 10,94 % ročně z částky 52 123,36 Kč ode dne datum do zaplacení a s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 3 931,36 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 16 504 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 49 320 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 49 320 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba na zaplacení částky ve výši 3 931,36 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 775,18 Kč, s úrokem 10,94 % ročně z částky 52 123,36 Kč ode dne [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 3 931,36 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 16 504 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala zaplacení jistiny ve výši 53 251,36 Kč a příslušenství spočívajícího v kapitalizovaném úroku ve výši 2 775,18 Kč, zákonném úroku z prodlení z částky 53 251,36 Kč od datum do zaplacení a úroku z částky 52 123,36 Kč ve výši 10,94 % p. a. od datum do zaplacení. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru částku ve výši 54 300 Kč, kterou jí měla žalovaná splatit i se sjednaným příslušenstvím. Žalovaná však uhradila pouze 4 980 Kč. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni účinně postoupena, a jelikož dosud nedošlo k uhrazení dlužné částky, domáhá se jejího zaplacení žalobou. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
2. Soud vzal za prokázané, že žalovaná dne datum podepsala listin u označenou jako„ žádost/smlouva o klasickém úvěru číslo žádost/smlouva o revolvingovém úvěru“, v níž se právnická osoba anonymizována tři slova, jednající prostřednictví právnická osoba, dále jen„ anonymizována dvě slova“) zavázala poskytnout jí klasický úvěr ve výši 54 300 Kč a revolvingový úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaná toto svým podpisem potvrdila, jakož i to, že uhradí částku 54 300 Kč a navíc dalších 20 004 Kč, celkem tedy 74 304 Kč v 72 měsíčních splátkách po 1 220 Kč. To plyne i z listiny„ formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru“. V listině„ údaje k posouzení žádosti o úvěr“ žalovaná uvedla, že je rozvedená a žije s jedním dítětem v nájemním bytě, přičemž v rámci profese„ specialisté“ ve společnosti název soudu má čistý měsíční příjem ve výši částka. Celkové náklady domácnosti měly činit částka měsíčně. Z listiny„ výpis z běžného účtu žalované za období anonymizováno – datum“ vyplynulo, že čistý měsíční příjem žalované činí částka od název soudu, nájemné hradí ve výši částka měsíčně a splácí minimálně 3 další úvěry, jejichž splátky souhrnně činí částka. Daný měsíc měla výdaje o částka vyšší než příjmy a skončila téměř částka v mínusu, kdy tuto částku měla uhradit nejpozději do datum. Z listiny„ akceptační dopis jméno anonymizováno ze dne datum“ vyplývá, že žádost o úvěr byla schválena a peníze byly převedeny na účet žalované. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že žalovaná čerpala celých 54 300 Kč a uhradila pouze 4 980 Kč, rozdíl činí 49 320 Kč. Z listiny„ odstoupení od úvěrové smlouvy číslo“ soud zjistil, že anonymizována dvě slova oznámila žalované odstoupení od smlouvy ke dni datum a vyzvali žalovanou k úhradě úvěru k tomuto datu. Z listiny„ výzva k plnění“ ze dne datum vzal soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve lhůtě do datum, přičemž dne datum tuto výzvu odeslala, jak vyplývá z podacího lístku.
3. K aktivní legitimaci žalobkyně vzal soud z listiny„ smlouva o postoupení pohledávek číslo“ ze dne datum za prokázané, že touto smlouvou právnická osoba anonymizováno projevila vůli postoupit na žalobkyni soubor pohledávek specifikovaných v příloze, mimo jiné pohledávku za žalovaným, a žalobkyně toto akceptovala. Z listiny„ oznámení o postoupení pohledávky“ a dokladu o jejím odeslání vzal soud za prokázané, že byl žalovaný s tímto seznámen.
4. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 ., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
6. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Dle ust. § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Dle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
11. Dle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
12. Dle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
13. Dle ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015 -39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že„ součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.“
15. Dále uvedl, že„ je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.“
16. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyšší soud České republiky mj. uvedl, že„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“
17. V nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne datum Ústavní soud mj. uvedl, že„ nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d.“ V tomtéž nálezu Ústavní soud dovozuje, že výše uvedenou judikaturu lze aplikovat i na § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila.
18. Na základě výše uvedeného soud nejprve zkoumal aktivní věcnou legitimaci žalobkyně k podání žaloby, a dospěl k závěru, že je dána. Společnost anonymizována dvě slova v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, která se tak dostala do pozice věřitele. Svědčí ji proto aktivní věcná legitimace k podání žaloby na zaplacení 53 251,36 Kč s příslušenstvím proti žalované.
19. Smlouvu označenou jako„ žádost/smlouva o klasickém úvěru číslo žádost/smlouva o revolvingovém úvěru“ uzavřenou mezi právnická osoba anonymizováno a žalovanou posoudil soud jako smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku , kterou je třeba zároveň s ohledem na § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posuzovat jako spotřebitelský úvěr. Soud se v prvé řadě zabýval platností této smlouvy, kdy s ohledem na shora citovaný zákon o spotřebitelském úvěru a judikaturu nejvyšších soudů přezkoumal, zda předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele. Právní předchůdkyně žalobkyně sice informace uvedené žalovanou ověřila dle výpisu z jejího účtu, ale údaje v tomto výpise zaprvé neodpovídaly žalovanou uvedeným údajům, zadruhé z daného výpisu plyne, že žalovaná splácela další tři úvěry s měsíčními splátkami ve výši částka. Na živobytí pro žalovanou a její dítě jí tak zbývalo zhruba částka měsíčně, a to na jídlo, ošacení, dopravu a další základní životní potřeby. Žalované by ani v následujícím měsíci po zaplacení všech výdajů nestačila tato částka na uhrazení debetu jejího účtu, natož aby jí zbyly prostředky na živobytí či splátku dalšího úvěru. Žalovaná tak zcela zjevně nebyla v situaci, kdy by mohla jakýkoliv další úvěr splácet. Žalobkyně tak neunesla důkazní břemeno ohledně odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, a proto soud dospěl k jednoznačnému závěru, že je smlouva označená jako„ žádost/smlouva o klasickém úvěru číslo žádost/smlouva o revolvingovém úvěru“ uzavřená mezi právnická osoba anonymizováno a žalovanou neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, k čemuž soud přihlédl bez návrhu na základě § 588 občanského zákoníku . Ostatně, v intencích shora citovaného nálezu Ústavního soudu by bylo protiústavní tak neučinit.
20. Jelikož nebyla uzavřena platná smlouva o úvěru, ale bylo prokázáno, že došlo k poskytnutí částky 54 300 Kč žalované, má žalobkyně nárok na vrácení poskytnutých finančních prostředků v dosud neuhrazené výši z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 občanského zákoníku . Od částky 54 300 Kč je zapotřebí odečíst žalovanou zaplacené finanční prostředky ve výši 4 980 Kč, žalovaná tak dosud nevrátila žalobkyni částku ve výši 49 320 Kč. Soud proto žalobkyni v tomto rozsahu vyhověl a uložil žalované jí tuto částku zaplatit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 49 320 Kč od datum do zaplacení. Úrok z prodlení soud určil v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence údajů o skutečných majitelích), tedy ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, přičemž repo sazba ke dni datum činila 0,25 procentního bodu. Do prodlení se žalovaná dostala až dne datum, den poté, kdy jí uplynula lhůta k plnění stanovená jí v dopise„ odstoupení od úvěrové smlouvy číslo“ Lhůtu k plnění soud určil dle § 160 o.s.ř. , jelikož neshledal důvod se od této lhůty odchýlit. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. , když žalobce byl v řízení úspěšný z 92,62 %, žalovaná pak ze 7,38 %. Žalobkyně tak byla úspěšnější o 85,24 % než žalovaná, a proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení v této poměrné části. Soud primárně vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), (dále jen„ AT“). Celkem soud proto přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 16 504 Kč, přičemž tato částka představuje cca 85,24 % z jejich celkové výše 19 361,40 Kč, kterou tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 2 131 Kč, a dále odměna z tarifní hodnoty započatých 54 tis. Kč (§ 6 odst. 1 , § 8 odst. 1 , § 7 bod 5 . AT) ve výši 3 260 Kč za 4 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní upomínka, podání žaloby, účast na jednání dle § 11 odst. 1 písm. a) , d) a g) AT), a dále 4 x 300 Kč paušální náhrada hotových výdajů (§ 13 odst. 4 AT), to vše navýšené o částku 2 990,40 Kč představující náhradu 21 % DPH, kterou je advokát povinen z odměny a náhrad odvést (§ 137 odst. 1 , odst. 3 o.s.ř. ). Žalovaný je povinen určené náklady řízení zaplatit advokátu, který zastupoval žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř. ), a to ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení (§ 160 o.s.ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 (patnácti) dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem.
Nesplní-li povinný dobrovolně rozsudkem uložené povinnosti, může se oprávněný domáhat nařízení soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce (§ 251 o.s.ř. ).