Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
12 C 137/2020-37
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Rapušákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 11.200 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 3.900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3.900 Kč od 29. 2. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 7.300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10.000 Kč od 25. 4. 2018 do 28. 2. 2020 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7.300 Kč od 29. 2. 2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 3.900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3.900 Kč od 29. 2. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 7.300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10.000 Kč od 25. 4. 2018 do 28. 2. 2020 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7.300 Kč od 29. 2. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým Okresnímu soudu v Bruntále dne datum se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 11.200 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o úvěru číslo ze dne datum, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, úvěr ve výši 10.000 Kč.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, dlužnou částku do dne rozhodnutí soudu dobrovolně neuhradil. Soud doručoval veškeré písemnosti určené žalovanému na adresu pro doručování dle ustanovení § 46b písm. a) občanského soudního řádu (např. usnesení Ústavního soudu č. II. ÚS 1308/10). Zásilky soudu si žalovaný v místě trvalého pobytu nepřevzal.
3. Soud nařídil ve věci jednání na den 3. 5. 2021. Žalobkyně omluvila svou neúčast u jednání, žalovaný se bez omluvy nedostavil, soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu jednal v nepřítomnosti účastníků řízení. Nepřítomné žalobkyni nebylo možné poskytnout u jednání patřičná poučení v souladu s ustanovením § 118a občanského soudního řádu.
4. Žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, neboť ke dni datum byla část závodu původního věřitele, společnosti právnická osoba, převedena ve prospěch společnosti právnická osoba, IČO. Následně smlouvu o postoupení pohledávky ze dne datum společnost právnická osoba postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. (shodná tvrzení účastníků, smlouva o prodeji části závodu, smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, seznam postoupených pohledávek, předžalobní výzva ze dne 26. 2. 2020, podací lístek)
5. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum Smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 10.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr spolu s kapitalizovaným smluvním úrokem v sazbě 25,85 % ročně, poplatkem za sjednání úvěru v částce 400 Kč, poplatkem za správu úvěru 2.200 Kč a inkasním poplatkem v částce 1.900 Kč. Celkově se žalovaný zavázal vrátit 17.300 Kč, tedy jistinu 10.000 Kč a náklady úvěru 7.300 Kč, a to ve 13 splátkách po 1.300 Kč Poslední splátka byla splatná ke dni 24. 4. 2018. Částka kapitalizovaného smluvního úroku tak činí 2.800 Kč (tato částka není výslovně ve smlouvě uvedena, lze ji zjistit až výpočtem). Žalovaný na úhradu závazku uhradil celkem 6.100 Kč. Další splátky neuhradil ani přes předžalobní upomínku zaslanou právním zástupcem žalobkyně s datem 26. 2. 2020, kterou byl vyzván k okamžité úhradě. (shodná tvrzení účastníků, smlouva o úvěru číslo ze dne datum, předpis splátek, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, transakční historie, předžalobní výzva ze dne 26. 2. 2020 včetně podacího lístku)
6. Žalobkyně uváděla v žalobě, že pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného původním věřitelem byl podstatný pravidelný a prokazatelný měsíční příjem. Žalovaný musel předložit kopii občanského průkazu a další platné doklady (např. řidičský průkaz, pas) a další dokumenty, jako např. výpis z účtu na jméno žalovaného za poslední 3 měsíce, pracovní smlouvu či potvrzení o výši příjmu. Žalobkyně neuvedla žádné konkrétní údaje týkající se právě žalovaného. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že původní věřitel před poskytováním úvěrů při své úvaze vycházel ze zásad prověřování podle vnitřních kritérií poskytovatele zápůjčky, a to maximální počet tří závazků u jiných věřitelů ověřený interním systémem poskytovatele, žádná exekuční řízení, negativní lustrace v insolvenčním rejstříku, uvedení příjmů a výdajů, provedení lustrací v ISIR, Centrální evidenci exekucí a databázích inkasních agentur. Při posuzování úvěruschopnosti byl žalovaný povinen vyplnit pravdivě veškeré výdaje, tedy včetně splátek úvěrů. Na základě těchto postupů dospěl původní věřitel k závěru, že nemá důvodné pochybnosti o úvěruschopnosti žalovaného.
7. Z listin doložených žalobkyní, které byly k dispozici jejímu právnímu předchůdci ke dni uzavření smlouvy, má soud za prokázáno, že v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaný uváděl příjem 8.390 Kč, kdy šlo o příjem z invalidního důchodu ve výši 6.120 Kč a příspěvek na bydlení a brigáda ve výši 2.270 Kč. K důkazu doložil podací lístek svědčící o příjmu 6.120 Kč od České správy sociálního zabezpečení, podací lístek svědčící o příjmu 1.168 Kč jako příspěvku na bydlení od úřadu práce a čestné prohlášení o příjmu z brigády ve výši 1.102 Kč měsíčně. Výdaje žalovaný udával ve výši 5.430 Kč, kdy šlo o výdaje na bydlení 2.290 Kč, na energie 2.140 Kč a na stravu 1.000 Kč měsíčně. V doložené finanční analýze jsou uváděny minimální měsíční výdaje žadatele v částce 3.500 Kč, volné prostředky 1.960 Kč, přičemž je vycházeno z obecných údajů o minimálních měsíčních výdajích na osobu (předtištěných), kdy není konkretizováno, kdo takové údaje poskytl, z jakého zdroje věřitel čerpá. Výdaje na bydlení byly doloženy nájemní smlouvou a poštovní poukázky. (žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru, credit scoring, finanční analýza, čestné prohlášení, nájemní smlouva k podporovanému bytu, formulář – kontaktní osoba, kopie poštovních poukázek)
8. Dle databáze ISAS zdejšího soudu byl žalovaný účastníkem celkem 52 řízení vedených u Okresního soudu v Bruntále, včetně řízení exekučních, kdy exekuce byly nařizovány zejména 2010, 2011 a 2012. Ve věci sp. zn. spisová značka byla vymáhána neuhrazená půjčka od společnosti právnická osoba dle smlouvy ze dne datum, žaloba byla podána datum.
9. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
11. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem
14. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, kterou soud posoudil v souladu se shora citovaným ustanovením zákona č. 257/2016 Sb. jako smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou podle § 2395 a násl. občanského zákoníku ve znění platném ke dni uzavření smlouvy. Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by ji žalovaný uzavíral v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.„ Spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Zákon se nevztahuje na půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoliv úplaty, neboť v takovém případě není třeba zvláštní ochrany spotřebitele, ale vztahuje se na půjčky úplatné, které v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti poskytuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba, popř. sdružení takových osob) spotřebiteli (fyzické osobě jednající mimo oblast své podnikatelské činnosti) .” (Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s.) Smlouvou se zavázal věřitel (právní předchůdce žalobkyně), že dlužníkovi poskytne peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč a dlužník (žalovaný) se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a uhradit poplatky v celkové výši 7.300 Kč. Žalovaný porušil ujednání smlouvy o úvěru a dluh nehradil řádně, zaplatila 6.100 Kč.
15. S ohledem na ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru soud v prvé řadě zjišťoval, zda byla smlouva uzavřena platně, přičemž postupoval v souladu se stávající judikaturou, která je dle názoru soudu aktuální i po přijetí nového zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., a zejména rozsudkem Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (rozhodnutí o předběžné otázce týkající se výkladu článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS). V tomto směru se soud opírá dlouhodobě o usnesení Pléna Ústavního soudu Pl. ÚS 1/10 ze dne 9. 2. 2011, které se podrobně zabývá otázkou aplikace práva Evropských společenství, právě pokud jde o posuzování nepřiměřených ujednání ve spotřebitelských smlouvách, kdy dospěl k závěru, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv je nutné chápat jako nesouladnou nejen s evropským právem, ale i českým ústavním pořádkem. Soud tak nadále vychází ze závěru, že neplatnost smlouvy je v případě nepřezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele nutné považovat za absolutní. Pokud jde o samotný přezkum úvěruschopnosti, pak podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 (prejudikatura: rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další (C -449/13)):„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“ Jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit pak konstatuje Ústavní soud v aktuálním nálezu III. ÚS 4129/18. Žalobkyně uvedla obecné principy, jaké její právní předchůdkyně používala při posuzování schopnosti dlužníků splácet a doložila listiny, které byly předloženy žalovaným při poskytnutí úvěru. Z doložené žádosti a finanční analýzy vyplývá, že je počítáno s příjmem 8.390 Kč, výdaji 5.430 na bydlení a stravu a dalšími výdaji 3.500 Kč na osobu žalovaného. Žalovaný měl příjem z invalidního důchodu a sociálních dávek, doložil čestné prohlášení o příjmu z brigády ve výši 1.102 Kč. Tento příjem, který byl při nízkých příjmech žalovaného rovněž zásadním pro kladné vyhodnocení finanční analýzy, nebyl jiným způsobem objektivizován. Soudu je přitom z úřední činnosti známo, že v jiné věci stejného věřitele (sp. zn. spisová značka) bylo četné prohlášení o příjmu z brigády vytvořeno účelově, aniž by se zakládalo na pravdě, a to z podnětu zprostředkovatele úvěru, který takový postup dlužníkovi doporučil, aby vůbec mohl být úvěr poskytnut. Žalobkyně nedoložila, zda a s jakým výsledkem ověřila jiné závazky žalovaného v dostupných registrech. Dle zjištění soudu byla na majetek žalovaného nařízena celá řada exekucí (o případném ukončení těchto exekucí nemá soud poznatky), v době poskytnutí úvěru měl další neuhrazenou půjčku. Povinnost řádně prošetřit poměry dlužníka přitom ze zákona stíhá věřitele, nikoli samotného dlužníka. Nelze mít za souladné se zákonem, pokud věřitel poskytne úvěr i přes svá negativní zjištění (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018; nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Úvěruschopnost žalovaného právní předchůdce žalobkyně neprověřil, dle názoru soudu, s odbornou péčí, soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je z pohledu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.
16. Soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlédl i bez návrhu, neboť jde o jednání v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. K tomu lze odkázat na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 1. 2019 č. j. 8 Co 383/2018-66:„ Podle § 588 obč. zák. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatností právního jednání (v tomto je možno se opřít o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kolektiv občanský zákoník I. obecná část – (§ 1 a § 654). Komentář 1. vydání Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 citovaného zákona, potažmo druhu jeho neplatnosti. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznit povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva v poměrech souzené věci § 87 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z. je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění o účelu směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech, což zcela akceptoval také Nejvyšší soud např. v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 1201/2012“
17. Na základě neplatného právního jednání bylo žalovanému ze strany právního předchůdce žalobkyně poskytnuto plnění ve výši 10.000 Kč, žalovaný uhradil 6.100 Kč. Žalobkyně má právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. S ohledem na částečnou úhradu má žalobkyně nárok na vrácení částky 3.900 Kč. Ve zbylém rozsahu, tedy ohledně částky 7.300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10.000 Kč od 25. 4. 2018 do 28. 2. 2020 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7.300 Kč od 29. 2. 2020 do zaplacení, byla žaloba zamítnuta, neboť šlo o nároky požadované na základě smlouvy, jež byla shledána neplatnou.
18. Soud přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení z přiznané částky v návaznosti na předloženou předžalobní upomínku ze dne 26. 2. 2020, kterou byla žalovaná vyzvána k úhradě celého dluhu ihned. Úrok z prodlení odpovídá současné právní úpravě, tedy ustanovení § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném ke dni vzniku prodlení. Ve zbylém rozsahu soud žalobu zamítl i ohledně příslušenství pohledávky.
19. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 151 odst. 2, § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, když procesně úspěšnějšímu žalovanému v řízení náklady prokazatelně nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo, prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu toto rozhodnutí ukládá, může se žalobkyně domáhat podaným návrhem u soudu výkonu tohoto rozhodnutí.