Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 232/2020-50

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Veselou jako zastupující JUDr. Kateřiny Zatloukalové ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o 29 674 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 16.354 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 16.354 Kč od 13. 7. 2021 do zaplacení.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 13.320 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.687,50 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4.530,52 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 18.000 Kč od 30. 11. 2019 do 12. 7. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1.646 Kč od 13. 7. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 16.354 Kč od 13. 7. 2021 do zaplacení a úroku 23,72 % ročně z částky 18.000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 16.354 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 16.354 Kč od 13. 7. 2021 do zaplacení.</b> <b>II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 13.320 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.687,50 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4.530,52 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 18.000 Kč od 30. 11. 2019 do 12. 7. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1.646 Kč od 13. 7. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 16.354 Kč od 13. 7. 2021 do zaplacení a úroku 23,72 % ročně z částky 18.000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Návrhem podaným dne datum ve znění doplnění ze dne datum se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 29 674 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 687,50 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 530,52 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 18 000 Kč ve výši 9 % ročně od 30. 11. 2019 do zaplacení a úrokem 23,72 % ročně z částky 18 000 Kč od 30. 11. 2019, s odůvodněním, že předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČO, se žalovanou uzavřela dne datum smlouvu číslo na základě které žalované poskytla částku ve výši 18 000 Kč a žalovaná se ji zavázala vrátit spolu s úrokem se sazbou 23,72 % ročně v celkové výši 2 520 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 3 600 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 200 Kč, v 58 týdenních splátkách po částka do 12. 11. 2018, což ale neučinila. Žalovaná uhradila pouze částku ve výši 1 646 Kč, která byla započtena na úrok ve výši 1 247,58 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 398,42 Kč. Pohledávka byla následně postoupena z předchůdkyně žalobkyně společnosti právnická osoba na žalobkyni smlouvou ze dne datum. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 18 000 Kč, dlužného úroku ve výši 1 272,42 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 3 600 Kč, poplatku za hotovostní inkaso ve výši 6 801,58 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 530,52 Kč, který je počítán v sazbě 23,72% ročně z částky 18 000 Kč od 13. 11. 2018 do 29. 11. 2019 a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 687,50 Kč, který je počítán v sazbě 9 % ročně z částky 18 000 Kč od 28. 11. 2018 do 29. 11. 2019. Žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky, ale bezvýsledně. Předchůdkyně žalobkyně náležitě ověřila úvěruschopnost, kterou posuzuje na základě informací od spotřebitele a je-li to nutné nahlédnutím do databází. Žalovaná byla dotazována na své poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům (zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva) vyžádaných od žalované, vše pak bylo zaneseno do karty zákazníka. Ověřené údaje byly odeslány do obchodního informačního systému právní předchůdkyně žalobkyně, který vyhodnotil schopnost splácet skóringovým modelem. Žalovaná uvedla, že je zaměstnána na hlavní pracovní poměr s výdělkem částka, žije ve anonymizováno bytě či domě, nemá vyživovací povinnost, ani další zápůjčku. Žalobkyně ani právní předchůdkyně žalobkyně nemají doklady k dispozici, protože zákazníci je pouze předkládali při sjednávání smlouvy.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Z karty zákazníka/žádosti o půjčku bylo zjištěno, že žalovaná ve formuláři uvedla, že je anonymizována dvě slova, kde žije od anonymizováno rok, v domácnosti žije s partnerem. Jako adresu trvalého pobytu uvedla ulice a číslo, obec. Žalovaná pracovala od anonymizováno rok na hlavní pracovní poměr, přičemž její zaměstnání mělo být předchůdkyní žalobkyně telefonicky ověřeno, čistý příjem činil částka měsíčně. Výdaje činily částka na bydlení a částka na osobní výdaje. Žalovaná měla předložit výplatní pásky a pracovní smlouvu.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo bylo zjištěno, že byla uzavřena dne datum mezi předchůdkyní žalobkyně právnická osoba, a žalovanou. Žalovaná obdržela částku 18 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy a zavázala se tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 23,72 % ročně, tedy 2 520 Kč, administrativním poplatkem ve výši 20 % z poskytnuté částky, tedy 3 600 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 40 % spotřebitelského úvěru, tedy 7 200 Kč Celkem tak měla žalovaná uhradit částku 31 320 Kč, a to v 58 splátkách po 540 Kč. Z jistiny byla částka 8 654 Kč použita na úhradu nároku z předchozí smlouvy uzavřené s předchůdkyní žalobkyně.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka společnosti právnická osoba, za žalovanou ze smlouvy číslo byla postoupena na žalobkyni.

6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum a podacího lístku bylo zjištěno, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni. Zásilka byla odeslána datum.

7. Z výzvy k plnění ze dne datum a podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dluhu, jinak bude dluh vymáhán soudně. Zásilka byla podána datum.

8. Ze souhlasu se zpracováním osobních údajů soud nečinil žádné skutkové závěry.

9. Soud dospěl po provedení důkazů k tomuto závěru o skutkovém stavu: Dne datum mezi žalovanou a společností právnická osoba, IČO, došlo k uzavření smlouvy, na základě které byla téhož dne žalované vyplacena v hotovosti částka 18 000 Kč. Žalovaná se zavázala věřiteli zaplatit kromě částky 18 000 Kč úrok ve výši 23,72 % ročně, tedy 2 520 Kč, administrativní poplatek ve výši 20 % z poskytnuté částky, tedy 3 600 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 40 % spotřebitelského úvěru, tedy 7 200 Kč Celkem tak měla žalovaná uhradit částku 31 320 Kč, a to v 58 splátkách po 540 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřovala úvěruschopnost žalované z údajů uvedených žalovanou, zaznamenaných v zákaznické kartě. Pohledávka z uvedené smlouvy byla dne datum postoupena žalobkyni.

10. Podle a 2 , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZSÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle , 2 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí

i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby

z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení

s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn.

:„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. příjmení, anonymizováno a příjmení, anonymizováno: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. nakladatelství, rok, s. číslo, ISBN číslo). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.

17. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované splatit předmětný úvěr. V řízení žalobkyně neprokazovala, zda a jakým způsobem tak učinila. Žalobkyně v řízení předložila pouze zákaznickou kartu, sepsanou se žalovanou právní předchůdkyní žalobkyně, na kterou také v rámci svého vyjádření odkazovala. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně při posuzování schopnosti žalované úvěr splatit pracovala s údaji sdělenými žalovanou, a to konkrétně, že žije v domácnosti s partnerem, jejím jediným příjmem je mzda ze zaměstnání ve výši částka. Výdaje žalované pak měly činit částku částka, skládající se z výdajů na bydlení pouze ve výši částka a osobních výdajů ve výši částka. Žalované tak měla měsíčně zůstat částka částka, přičemž splátky měsíčně činily cca částka (částka týdně) a žalované by po zaplacení splátek zbyla částka částka.

18. V řízení však nebylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici y prokazující její tvrzení, jak jsou uvedeny v zákaznické kartě. Zároveň nebylo prokázáno, že by si žalobkyně jakkoliv ověřovala výdaje žalované či její životní náklady. Pokud je v zákaznické kartě uvedeno, že byly předloženy pracovní smlouva a výplatní pásky, tyto dokumenty v řízení žalobkyně ani na výzvu soudu nepředložila. Nebylo ani doloženo, že by si právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala závazky žalované v registru dlužníků, insolvenčním rejstříku či evidenci exekucí. Žalobkyně zůstala pouze u tvrzení, že tyto dokumenty nemá k dispozici, protože právní předchůdkyně žalobkyně tyto dokumenty neuchovávala, pouze si je od klientů vyžádala a vracela je, což je v rozporu s ustanovením ZSÚ. Zároveň je zde i rozpor mezi tvrzením žalobkyně, že při posouzení byla k dispozici nájemní smlouva žalované, neboť nejen že tato smlouva není uvedena v kartě zákazníka, ale je zde navíc uvedeno, že žalovaná je anonymizováno jejího bydlení, nájemní smlouvou tak ani disponovat nemohla. Navíc žalovaná uvedla jako trvalé bydliště úřední adresu radnice a tato informace měla být varovným signálem pro žalobkyni, která se tak neměla spokojit pouze s tvrzením žalované ohledně jejího bydlení. Žalobkyně pak tvrdila, že žalovaná neměla další závazky, ale ze samotné smlouvy je zřejmé, že část poskytnutých prostředků byla použita na zaplacení již existující pohledávky u předchůdkyně žalobkyně.

19. Poměry žalované v době uzavření smlouvy soudu proto z výše uvedených důvodů prokázány nebyly a právní předchůdkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 ZSÚ. Smlouvu o úvěru je tak nutno považovat za neplatnou dle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ ve spojení s ustanovení § 580 a 588 o. z. Soud posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalobkyně žalované plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

20. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované dne datum vyplatila v hotovosti částku 18 000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná zaplatila celkem částku 1 646 Kč. Žalovaná sama v řízení nenamítala žádné jiné plnění, přičemž povinnost tvrzení a důkazní ohledně uhrazené částky leží na její straně. Žalobkyni vzniklo právo na vrácení částky 16 354 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení dle o. z., ve výši vyplývající z , a to ode dne následujícího po dni, kdy byla žalované poprvé prokazatelně vyzvána k vydání bezdůvodného obohacení. Za tento den soud považuje, v souladu s ustanovením o. z., den následující po dni, kdy byla žalované doručena žaloba, která byla doručena dne 12. 7. 2021, neboť v řízení nebylo prokázáno řádné doručení předžalobní či jiné výzvy žalované, kdy dne 13. 7. 2021 činil zákonný úrok z prodlení 8,5 % ročně. V řízení sice bylo prokázáno odeslání předžalobní upomínky, avšak z toho nelze dovozovat také její doručení, neboť ustanovení o. z., podle něhož se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb, došla třetí pracovní den, lze užít pouze v případě, že taková zásilka byla prokazatelně jejímu adresátovi doručena. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Ve zbylém rozsahu pak žalobu zamítl.

21. K nařízenému jednání se žalobkyně nedostavila a nemohla tak být poučena o povinnosti tvrdit a prokazovat všechny rozhodné skutečnosti. Její omluvu z nařízeného jednání s požadavkem, aby jednání bylo odročeno v případě, že bude mít soud za to, že je žalobkyni třeba vyzvat k doplnění tvrzení či důkazů, nelze akceptovat. Soud řádně nařídil jednání a bylo na žalobkyni, aby se ho zúčastnila, přičemž poučovat žalobkyni o povinnosti tvrdit a prokazovat všechny rozhodné skutečnosti s procesními následky, lze jen a pouze u jednání soudu. Bylo svobodným rozhodnutím žalobkyně se jednání nezúčastnit a není povinnosti soudu jednání ve věci odročovat za účelem poučení nepřítomné žalobkyně.

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalované, která byla ve sporu převážně úspěšná, žádné náklady řízení, z důvodu její procesní pasivity, nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.