Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
30 C 197/2021-22
Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Koberou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 5 332 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 000 Kč od 14. 1. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do zaplacení částky 2 332 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 332 Kč od 14. 1. 2019 do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 000 Kč od 14. 1. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do zaplacení částky 2 332 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 332 Kč od 14. 1. 2019 do zaplacení se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”)
2. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že uzavřela se žalovanou dne datum Rámcovou smlouvu a na ni navazující smlouvu o úvěru, na jejím základě byl žalované poskytnut téhož dne úvěr ve výši 3 000 Kč. Žalovaná se se zavázala úvěr spolu s poplatkem ve výši 99 Kč splatit ve lhůtě 30 dnů. Dále si sjednala expresní výplatu za 199 Kč. Žalovaná ničeho neuhradila. Žalobkyně nárokuje jistinu 3 000 Kč, poplatky 99 Kč a 199 Kč, úroky 588 Kč, účelně vynaložené náklady 560 Kč a smluvní pokuty v celkové výši 886 Kč.
3. Žalovaná zůstala nečinná a k žalobě se během řízení nijak nevyjádřila.
4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o. s. ř.), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
5. Předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč. Soud proto postupoval podle § 157 odst. 4 o. s. ř. a z předložených listin (úvěrová smlouva, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, výpis z obchodního rejstříku žalobkyně, sazebník poplatků, scan občanského průkazu žalované, přehled zůstatku na bankovním účtu žalované se souhrnem pohybu plateb, výpis z účtu žalobkyně, inkasní bilance úvěrové smlouvy, předžalobní upomínka včetně podacího archu) učinil následující závěr o skutkovém stavu, který odpovídá tomu, jak jej popsala žalobkyně v žalobě. Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne datum úvěrovou smlouvu, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěru ve výši 3 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala tuto částku spolu s poplatkem ve výši 99 Kč splatit do 24 měsíců. Žalovaná si dále sjednala službu expresní výplaty za 199 Kč. Žalovaná ničeho neuhradila.
6. Soud žalobkyni vyzval, aby doplnila svá tvrzení o tom, zda a jakým způsobem byla zkoumána úvěryschopnost žalované a současně, aby tato svá tvrzení osvědčila listinnými důkazy. Žalobkyně tvrdila, že vycházela ze skutečnosti, že žalovaná má příjem 5 000 Kč (mateřská), čistý měsíční příjem činí 8 100 Kč, čistý měsíční příjem ostatních členů domácnosti činí 8 600 Kč. Žalobkyně však nijak neprokázala zda se jedná o pouhá tvrzení žalované při poskytnutí úvěru či zda alespoň ověřila výši přijmu žalované (např. potvrzení o čerpání peněžité podpory v mateřství, v jaké výši, po jakou dobu). Dále žalobkyně uvedla, že provedla lustraci žalované v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR.
7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon č. 257/2016 Sb.), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z., dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
8. Nejvyšší soud ČR v rozsudku pod sp. zn. spisová značka uvedl, že povinnost posouzení úvěryschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence. V neposlední řad chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěryschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěryschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu tímto zákonem, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech.
9. Soud uzavřel, že tvrzená smlouva mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou ze dne datum je svou povahou smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., přičemž žalobkyně nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované úvěr splatit. Pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nezbytným minimem alespoň prokázání pravidelných měsíčních příjmů spotřebitele, a to i v případě úvěrů menšího rozsahu (ať již potvrzením zaměstnavatele, pracovní smlouvou či výplatní páskou, výpisem z běžného účtu, daňovým přiznáním atd.), a porovnání měsíčních obvyklých příjmů spotřebitele s jeho obvyklými prokázanými, tvrzenými či v místě a čase obvyklými měsíčními výdaji. Čím vyšší je poskytnutá částka úvěru, tím pečlivěji musí věřitel zvažovat jaké„ nezbytné, spolehlivé, dostatečné a přiměřené informace“ musí od spotřebitele získat tak, aby mohl odpovídajícím způsobem jeho úvěryschopnost posoudit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka). Vzhledem k tomu, že právní předchůdkyně žalobkyně shora uvedeným požadavkům nedostála, stala se spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatnou, přičemž k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Žalovaná předmět úvěru prokazatelně převzala, a proto je povinna jeho neuhrazenou část žalobkyni, na kterou pohledávka za žalovanou v souladu s § 1879 řádně přešla, vrátit v souladu s § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. S ohledem na skutečnost, že žalovaná čerpala finanční prostředky ve výši 3 000 Kč, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení této částky. Soud proto žalobkyni přiznal právo na zaplacení částky 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 14. 1. 2019 dle žalobního návrhu (výrok I.).
10. Naopak žalobkyni se nepodařilo jakkoliv prokázat, že by dostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované úvěr splatit. Svým jednáním způsobila dle citovaných zákonných ustanovení neplatnost spotřebitelské smlouvy a vyjma bezdůvodného obohacení ve výši 3 000 Kč nemá na zbývající část svého uplatňovaného nároku právo, tedy konkrétně na částku ve výši 2 332 Kč představující poplatky 99 Kč a 199 Kč, úroky 588 Kč, účelně vynaložené náklady 560 Kč a smluvní pokuty v celkové výši 886 Kč (výrok II.).
11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť poměr úspěchu a neúspěchu obou účastnic je přibližně stejný (výrok III.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.