Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
61 C 305/2018-103
Okresní soud v Ostravě rozhodl soudcem JUDr. Ing. Lukášem Holendou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
proti
žalované: osobní údaje žalované
o částka s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, aby žalovaná byla zavázána zaplatit žalobci částku částka s úrokem z prodlení z částky částka za dobu od datum do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, se zamítá.
II. Žalovaná nemá vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, aby žalovaná byla zavázána zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, se zamítá. II. Žalovaná nemá vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou doručenou soudu dne datum se celé jméno žalobce, datum narození (dále také jen„ původní žalobce“) domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit mu částku částka s příslušenstvím. Uvedl, že je majitelem společnosti právnická osoba, která zprostředkovávala hypotéční úvěry pro právnická osoba a dostávala za to od jmenované banky provize. Z důvodu jeho zdravotních potíží se dohodnul s žalovanou, že v konkrétním případě bude provize zaslána na účet žalované, a to i proto, že původní účet, na který byly provize vypláceny, původní žalobce zrušil. Dohodnul se s žalovanou, že provize bude zaslána na její účet a ona vyplatí v hotovosti částku odpovídající provizi společnosti právnická osoba Žalovaná takto obdržela částku částka, která je předmětem žaloby, jmenovaná banka tuto částku odeslala na účet žalované dne datum, žalovaná si ji však neoprávněně ponechala. Společnost právnická osoba následně postoupila tuto pohledávku původnímu žalobci. Při soudním jednání žalobce upřesnil, že provize byla odeslána na účet žalované dne datum a byla připsána krátce poté.
2. V průběhu řízení původní žalobce postoupil pohledávku, jež je předmětem tohoto řízení, na celé jméno žalobce, narozeného datum, tj. aktuálního žalobce, o procesním nástupnictví na žalující straně bylo pravomocně rozhodnuto usnesením zdejšího soudu ze dne datum rozhodnutí č. j. číslo jednací.
3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Učinila nesporným, že skutečně obdržela od právnická osoba částku částka, která je předmětem řízení, když skutečně šlo o provizi náležející původně společnosti právnická osoba, a rovněž nezpochybňovala tvrzení, že si tuto částku ponechala. Odmítala však tvrzení žalující strany, že by bylo dohodnuto, že má tuto částku vyplatit společnosti právnická osoba, popřípadě původnímu či nynějšímu žalobci. Podle žalované si naopak tuto částku měla ponechat, a to z toho důvodu, že krátce předtím zaplatila místo společnosti právnická osoba dluh za mobilní telefony a předmětnou částku si měla ponechat na vyrovnání této úhrady. Při soudních jednáních dále upřesnila, že od července rok už nebyla zaměstnancem společnosti právnická osoba, takže nemohla dát pokyn právnická osoba k výplatě na nějaký účet, nečinila to ani dříve. Ohledně úhrady telefonů upřesnila, že si v té době půjčila větší částku od pana příjmení a z této mimo jiné zaplatila přibližně částka za dluh společnosti právnická osoba za provoz mobilních telefonů, bylo to někdy na počátku srpna rok.
4. Soud projednal věc při jednáních v přítomnosti obou účastníků, resp. u některých jednání v nepřítomnosti žalované, která se bez omluvy nedostavila, případně svou neúčast omluvila až následně. Soud provedl důkazy navržené stranami a zjistil z nich následující skutečnosti.
Předně z žádosti o výplatu provize soud zjistil, že původní žalobce jako„ majitel firmy“ právnická osoba žádal o výplatu provize za zpracování úvěru pro jméno a jméno příjmení na účet č. bankovní účet. Žádost je datována datum, je podepsána původním žalobcem a opatřena razítkem společnosti právnická osoba, přičemž podpis původního žalobce je úředně ověřen poštou již dne datum.
Z výkazu provizí soud zjistil, že celková výše provize za zpracování úvěru pro jméno příjmení činila částka.
Ze smlouvy o postoupení pohledávek z datum soud zjistil, že společnost právnická osoba postoupila na původního žalobce řadu pohledávek za žalovanou, mimo jiné pohledávku, která je předmětem tohoto řízení.
Z předžalobní výzvy a podacího lístku soud zjistil, že původní žalobce v prosinci rok vyzval žalovanou k úhradě celkové částky částka, zahrnující mimo jiné částku, jež je předmětem tohoto řízení.
Ze zprávy právnická osoba soud zjistil, že vlastníkem účtu č. bankovní účet je žalovaná.
Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že společnosti právnická osoba je zapsána od února rok, původní žalobce je jejím jednatelem od počátku doposud, nynější žalobce byl nejprve jednatelem a posléze prokuristou.
Z výpovědi svědkyně jméno příjmení soud zjistil, že jde o sestru žalované, žalovaná měla osobní vztah se žalobcem předtím, než naposledy nastoupil anonymizována dvě slova, poté se s ním rozešla. Podle svědkyně měli oba účastníci finanční problémy a dluhy, mimo jiné dlužili za mobilní telefony, které jim z tohoto důvodu byly odpojeny. Žalovaná si půjčovala peníze i u svědkyně, ale na úhradu v tomto případě svědkyně odmítla žalované půjčit. Svědkyně je informována, že si žalovaná tehdy půjčila částku okolo částka od pana příjmení a potom zaplatila dluh na telefonech, u tohoto sice svědkyně osobně nebyla, ale asi dva dny po půjčce peněz telefony začaly fungovat. Svědkyně není informována o tom, jak byli domluveni účastníci řízení na vzájemném finančním vyrovnání. K popisovaným událostem došlo na jaře nebo v létě rok.
Soud dále na návrh žalobce provedl výslech původního žalobce jako svědka a z jeho výpovědi zjistil, že jde o otce nynějšího žalobce, je společníkem a jednatelem společnosti právnická osoba, ale její provoz fakticky zajišťuje nynější žalobce. Žalovaná ve firmě taky pracovala, ale zřejmě už tam nepracuje. Svědek neví, zda účastníci měli mezi sebou bližší osobní vztah. K částce, jež je předmětem řízení, svědek uvedl, že jde o provizi, kterou měl dostat on, ale z nějakého důvodu byla vyplacená žalované a ona mu ji už nedala. Svědek neví, proč a jakým způsobem se peníze dostaly k žalované, on ani nevěděl, že je má dostat, žalovaná mu to zapřela. Společnost právnická osoba měla v té době mimo jiné dluh za mobilní telefony, k tomu svědek uvedl, že tento dluh zaplatil on osobně v hotovosti. Dále uvedl, že s žalovanou rozhodně nebyl domluvený na tom, že ona si nechá vyplatit provizi na svůj účet a potom mu ji předá, naopak o tom ani nevěděl. Po předestření žádosti o výplatu provize z datum uvedl, že podpis na žádosti je zřejmě jeho, ale nevzpomíná si na konkrétní okolnosti podpisu listin y.
Soud provedl též důkaz zástavní smlouvou z datum a výpisem z katastru nemovitostí týkajícím se nemovitostí žalované v k.ú. část obce, a zjistil z nich, že žalovaná si v srpnu a září rok vzala od Mgr. jméno příjmení zápůjčky v celkové částce částka, tento dluh byl zajištěn zástavním právem k nemovitostem ve vlastnictví žalované.
Další důkazy soud neprováděl, neboť je žádný z účastníků nenavrhoval a ani soud nepovažoval provedení dalších důkazů za nezbytné.
5. Na základě provedených důkazů dospěl soud k následujícím závěrům o skutkovém stavu. Mezi účastníky je nesporné (a odpovídá to rovněž listinným důkazům), že právnická osoba zaslala dne datum na účet žalované částku částka, představující provizi společnosti právnická osoba za zpracování hypotéky pro jméno příjmení. Mezi stranami tedy není spor o tom, že žalovaná tuto částku obdržela na svůj účet, ani o tom, že šlo o částku náležející původně společnosti právnická osoba z titulu provize za zpracování hypotéky. Tvrzení stran se však výrazně rozcházejí v tom, z jakého důvodu byla tato částka zaslána nikoliv na účet společnosti právnická osoba, nýbrž na účet žalované, a zejména v tom, zda a jak bylo dohodnuto následné předání této částky původnímu žalobci jako jednateli společnosti právnická osoba Žalobce tvrdil, že byla uzavřena dohoda, podle které měla žalovaná přijatou částku předat původnímu žalobci. Na podporu tohoto tvrzení však žalobce nepředložil soudu žádný důkaz, ačkoliv k tomu byl soudem výslovně vyzván při jednání dne datum, vyjma výslechu svého otce – původního žalobce. Z tohoto důkazu však soud nemá tvrzení žalobce o existenci zmíněné dohody za prokázané, původní žalobce naopak výslovně popřel, že by byl dohodnutý s žalovanou v tom smyslu, že by tato přijala provizi na svůj účet a vyplatila mu ji následně v hotovosti, svědek tedy v podstatě popřel tvrzení žalobce. Soud tedy shrnuje, že tvrzení žalobce o existenci dohody, podle níž měla žalovaná vydat předmětnou částku původnímu žalobci, zůstalo zcela neprokázáno. Žalovaná naopak svou procesní obranu opřela o tvrzení, že podle dohody účastníků si měla tuto částku ponechat na úhradu dluhu za mobilní telefony. V tomto směru soud konstatuje, že ani žalovaná nepředložila soudu zcela jednoznačný a přímý důkaz prokazující tuto její verzi, nicméně z řady nepřímých důkazů lze této její procesně obraně přisvědčit. Předně soud ze zástavní smlouvy a výpisu z katastru nemovitostí má za prokázané, že žalovaná v létě rok měla k dispozici větší finanční částku v hotovosti, přestože současně měla určité dluhy (jak vyplývá z výpovědi svědkyně příjmení). Pokud v dané době společnost právnická osoba měla dluh na mobilních telefonech a krátce poté, kdy si žalovaná vzala půjčku od pana příjmení, byly tyto dluhy vyrovnány, lze dovodit, že tyto dluhy zaplatila za společnost právnická osoba žalovaná, tak jak uváděla svědkyně jméno příjmení, když sama žalovaná měla zájem na zprovoznění telefonů (k jmenované svědkyni soud podotýká, že sice jde o osobu blízkou žalované, ze samotné této skutečnosti však ještě nelze dovozovat, že by její svědectví nebylo pravdivé). Svědkyně příjmení sice nebyla přítomna konkrétním jednáním mezi účastníky, z jejího svědectví v kontextu s listinnými důkazy však lze dovodit, že žalovaná skutečně s vysokou pravděpodobností zaplatila předmětný dluh za telefony. Soud tedy shrnuje, že zatímco žalobce svá tvrzení neprokázal, naopak tvrzení žalované se opírají o provedené důkazy, které jsou sice nepřímé, ale ve svém souhrnu prokazují procesní obranu žalované. V souvislosti s hodnocením provedených důkazů je ještě nutno vyzdvihnout obsah žádosti o výplatu provize z datum. Podle této žádosti měla být provize vyplacena na účet žalované, přičemž žádost podepsal původní žalobce a jeho podpis je úředně ověřen již v den podpisu. Je tedy zjevné, že původní žalobce skutečně chtěl, aby provize byla vyplacena na účet žalované. V řízení sice nebylo zcela objasněno, jaká byla jeho motivace pro takový postup, ale je zřejmé, že se nejednalo o omyl původního žalobce ani o důsledek nějakého nekalého jednání žalované. Pokud původní žalobce jako svědek uváděl, že vůbec nevěděl o tom, že by měla být provize vyplacena žalované, pak toto jeho nynější tvrzení je zcela v rozporu s jím podepsanou žádostí o výplatu. Soud z toho uzavírá, že ačkoliv není zcela zřejmé, proč měla být provize vyplacena žalované, je však nepochybné, že se tak stalo v souladu s vůlí původního žalobce jako jednatele společnosti právnická osoba
6. Na takto zjištěný skutkový stav soud aplikoval zejména ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o. z.). Podle tohoto ustanovení kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
7. Po posouzení zjištěného skutkového stavu ve světle zmíněného ustanovení dospěl soud k závěru, že žalobě nelze vyhovět, neboť nebylo prokázáno, že by se žalovaná bezdůvodně obohatila na úkor žalobce, tedy že by se obohatila bez spravedlivého důvodu. Jak bylo výše rozebráno, je nesporné, že žalovaná skutečně přijala částku částka určenou původně společnosti právnická osoba, a že si tuto částku ponechala. Nebylo však prokázáno, že by tak učinila bez spravedlivého důvodu, resp. že by si tuto částku ponechala bez spravedlivého důvodu. Pokud jde o skutečnost, že byla tato částka vyplacena žalované a nikoliv jmenované společnosti, poukazuje soud zejména na výše specifikovanou žádost o vyplacení provize, ve které původní žalobce jako jednatel společnosti právnická osoba projevil svou vůli, aby provize byla vyplacena na účet žalované. V této fázi (přijetí platby) tedy v žádném případě nelze dovodit, že by se žalovaná obohatila bezdůvodně. Pokud jde o okolnosti, proč si žalovaná tuto částku ponechala, poukazuje soud rovněž na výše zmíněný rozbor skutkových zjištění a shrnuje, že má za prokázané, že si žalovaná měla ponechat tuto částku jako kompenzaci za to, že dříve zaplatila dluh na telefonech za společnost právnická osoba Naopak tvrzení žalující strany o tom, že podle dohody zúčastněných osob měla být tato částka vydána a že ji žalovaná zadržuje bez spravedlivého důvodu, z provedených důkazů nevyplývá. Soud tedy shrnuje, že žalovaná předmětnou částku skutečně přijala a ponechala si ji, neučinila tak ale bez spravedlivého důvodu ve smyslu § 2991 o. z. a nemá proto povinnost tuto částku žalobci vydat. Z uvedených důvodů soud žalobu zamítnul. Soud takto rozhodl nikoliv proto, že by žalobce neunesl důkazní břemeno a skutkový stav by zůstal neobjasněn, nýbrž proto, že soud na základě provedených důkazů dospěl k výše popsanému závěru o skutkovém stavu, jenž odpovídá procesní obraně žalované.
8. Pro úplnost soud podotýká, že žalovaná v průběhu řízení vznesla námitku promlčení, soud k ní však nemohl přihlédnout, neboť pokud žalující strana nemá z výše uvedených důvodů nárok na zaplacení předmětné částky, pak tato pohledávka žalující strany z povahy věci nemůže být ani promlčena (tzn. pokud nárok žalobce neexistuje, nemůže být ani promlčen).
9. Ve výroku II. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , podle něhož by právo na náhradu nákladů náleželo plně procesně úspěšné žalované. Z obsahu spisu však vyplývá, že žalované významnější náklady v souvislosti s řízením nevznikly, proto soud žalované nepřiznal vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.