Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
22 C 58/2021-69
Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní JUDr. Libuší Vykopalovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 18.593,16 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10.000 Kč a úrok z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 10.000 Kč od 2. 4. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl zavázán zaplatit žalobci částku 8.593,16 Kč, úrok z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 13.143,16 Kč od 4. 5. 2019 do 1. 4. 2020 a úrok z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 3.143,16 Kč od 2. 4. 2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 180 Kč k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10.000 Kč a úrok z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 10.000 Kč od 2. 4. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný byl zavázán zaplatit žalobci částku 8.593,16 Kč, úrok z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 13.143,16 Kč od 4. 5. 2019 do 1. 4. 2020 a úrok z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 3.143,16 Kč od 2. 4. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 180 Kč k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal proti žalovanému zaplacení částky 18.593,16 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 5. 4. 2019, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10.000 Kč, přičemž neuhrazený poplatek za poskytnutí úvěru spolu se smluvním úrokem z prodlení činí 3.143,16 Kč. Žalovaný nedostál svým závazkům z úvěrové smlouvy. Žalobce doplnil, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena na základě nahlédnutí do insolvenčního rejstříku, do centrální evidence exekucí a na základě informací získaných od žalovaného, kdy byly posouzeny jeho příjmy a výdaje. Žalobce dále poukazoval na postoupení předmětné pohledávky na žalobce.
2. Za použití ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.
3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 5. 4. 2019 bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi právnická osoba jako poskytovatelem a žalovaným jako spotřebitelem a jejím předmětem bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 10.000 Kč se splatností 28 dnů od odeslání finančních prostředků s tím, že pokud není řádně a včas spláceno činí výše splátky 13.143,16 Kč. V bodě 4 smlouvy je upraven nárok žalobce na smluvní pokutu, smluvní úrok z prodlení a náhradu nákladů vzniklých v důsledku prodlení, což soud s ohledem na obsah rozhodnutí ve věci samé blíže nerozvádí. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že dne 5. 4. 2019 byla zaslána na účet žalovaného částka 10.000 Kč. Z výzvy ze dne 23. 3. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky. Ze smluv o postoupení pohledávek ze dne 2. 1. 2020 a 5. 3. 2020 a jejich příloh bylo zjištěno, že pohledávka z předmětné smlouvy byla postoupena na žalobce.
4. Ze tří výpisů z účtu žalovaného za období od prosince do března 2018 bylo zjištěno, že podle prvních dvou výpisů zde přišla mzda 10.541 Kč a 12.035 Kč, přičemž v posledním výpisu není žádný příjem ze mzdy. Z výpisů byla dále zjištěna výplata žalovanému tří půjček 4.900 + 7.000 + 1.000 Kč. Všechny výpisy vykazují záporný zůstatek okolo - 14.000 Kč. Z formuláře o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že zde není podpis žalovaného, přičemž je zde uveden jeho čistý příjem 21.652 Kč, nulové náklady na bydlení, 3 členové domácnosti mající příjem, žádné dítě, měsíční výdaj na úvěr 1.200 Kč, ostatní výdaje 9.000 Kč a životní minimum 3.140 Kč.
5. Podle § 86 odst. 1 a odst. 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celková výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
6. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
7. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
8. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobce a žalovaný uzavřeli předmětnou úvěrovou smlouvu platně. Neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží, aniž by se mu spotřebitel dovolal. Jedná se o neplatnost absolutní, protože stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, jinak by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly. V tomto směru soud poukazuje také na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018, podle něhož to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v úvahu bez ohledu na to, zda je tento požadavek v nějakém zákoně výslovně zakotven. V principu odpovědného úvěrování a v ochraně spotřebitele před neúměrným zadlužováním navazuje zákon č. 257/2016 Sb. spotřebitelském úvěru na právní úpravu účinnou do 30. 11. 2016, zejména na novelu zákona č. 145/2010 Sb. provedenou zákonem č. 43/2013 Sb., kde byla neplatnost smlouvy pro případ neposouzení schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet s odbornou péčí koncipována jako neplatnost absolutní. Nebylo smyslem a účelem zákona č. 257/2016 Sb. zákonnou ochranu a právní postavení spotřebitelů oslabit či ohrozit, což by znamenalo připuštění relativní neplatnosti. Spotřebitel totiž jako jednoznačně slabší smluvní strana v naprosté většině případů nedisponuje potřebnými právními znalostmi k uplatnění relativní neplatnosti a ve sporech z úvěrových smluv se tedy jedná o slabší smluvní stranu také z hlediska právní orientace a také z hlediska ekonomického. V daném případě je třeba aplikovat absolutní neplatnost ve smyslu § 588 občanského zákoníku, a to pro rozpor se zákonem tedy § 86 zák. č. 257/2016 Sb. Pokud totiž věřitel řádně nesplnil povinnosti stanovené v uvedeném zákonném ustanovení při posouzení úvěru schopnosti spotřebitele, bylo by takové právní jednání v rozporu s ustanovením § 86 zák. č. 257/2016 Sb., a současně také s účelem a smyslem tohoto zákona a tím i s veřejným pořádkem, který pouze doplňuje kritérium smyslu a účelu zákona. Smyslem a účelem zákonné úpravy spotřebitelského úvěru a související ochrany spotřebitele je zabránit nežádoucímu rostoucímu zadlužování domácností, které může mít pro dlužníky i likvidační důsledky, když může vést k jejich předlužení a související insolvenci, což není z ekonomického ani společenského hlediska žádoucí. Z úpravy občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru je zcela jednoznačný úmysl zákonodárce a účel zákona směřující ke zvýšené ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany úvěrové smlouvy. Uvedený názor soudu se opírá také o rozhodovací praxi soudního dvora Evropské unie, který průřezově pro spotřebitelské právo vymezuje soudu prostor pro postup z úřední činnosti. V rozsudku zle dne 4. 6. 2015, Faber C – 497/13 bod 42 soudní dvůr Evropské unie dovodil, že zde hrozí nebezpečí, že spotřebitel se nedovolá svého práva, neboť o něm neví. Ve spotřebitelském právu je třeba zohlednit skutečnost, že ekonomicky silnější subjekt prostřednictvím poskytování profesionálních právních služeb má na rozdíl od spotřebitele výhodu znalosti právní úpravy, kterou využívá ve svůj prospěch, přičemž absence informovanosti spotřebitele je vyvažována zásahem zvenčí. Takový výklad považuje soud za konformní, odpovídající dosavadnímu přístupu zákonodárce i soudů při ochraně spotřebitele.
9. V daném případě dospěl soud k závěru o absolutní neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy podle § 87 odst. 1 věty první zákona č. 257/2016 Sb. a § 588 občanského zákoníku pro nedostatek odborné péče žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, když podle § 86 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru měl být úvěr poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Podle tvrzení a dokladů žalobce tento vycházel při posouzení úvěruschopnosti žalovaného z údajů insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí a z informací získaných od žalovaného, zejména z výpisů z jeho účtů a formuláře o posouzení úvěruschopnosti. Z uvedených dokladů však vyplývá významný rozpor mezi mzdou uvedenou ve formuláři ve výši 21.652 Kč měsíčně čistého a mzdou podle výpisů z účtů celkem 22.566 Kč za tři ! měsíce. Navíc všechny výpisy mají záporný zůstatek a vyplývají z nich další 3 ! půjčky žalovaného v průběhu dvou měsíců, což rozhodně nesvědčí o jeho dobré finanční situaci. Nevěrohodným se jeví také údaj o nulových nákladech na bydlení. Formulář o příjmových a výdajových údajích není žalovaným ani podepsán. Žádný z uvedených rozporů a údajů poukazujících na špatnou finanční situaci žalovaného nebyl při posuzování úvěruschopnosti objasněn a zohledněn V talovém postupu nelze shledat odbornou péči vyžadovanou ust. § 75 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by žalobce k uzavření smlouvy o úvěru přistupoval s odbornou péčí, nemohl by na základě informací, které měl k dispozici od žalovaného a z jeho dokladů dospět k závěru o jeho schopnosti úvěr splácet.
10. Předmětný úvěr byl poskytnut v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., což vede k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 cit. zákona a ke vzniku nároku žalobce na bezdůvodné obohacení. S ohledem na neplatnost předmětné smlouvy přiznal soud žalobci částku 10.000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, když v řízení bylo prokázáno bezdůvodné obohacení žalovaného v rozsahu výše plnění ze strany žalobce. Zákonný úrok z prodlení byl žalobci přiznán od 2. 4. 2020 za použití ustanovení § 1970 občanského zákoníku a vládního nařízení č. 351/2013 Sb., když splatnost bezdůvodného obohacení je třeba posuzovat podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož je dlužník povinen plnit na výzvu věřitele bez zbytečného odkladu, což je podle závěru soudu s ohledem na okolnosti případu do sedmi dnů od 25. 3. 2020, kdy se výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Zbylý žalobní požadavek na zaplacení plnění sjednaných v předmětné smlouvě soud ve výroku II. tohoto rozsudku zamítl, a to včetně příslušenství (kromě zákonného úroku z prodlení z přiznané částky), když smluvní ani zákonný nárok žalobci na tato plnění s ohledem na neplatnost smlouvy nevznikl.
11. O nákladech řízení rozhodl soud za použití ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. a přiznal v řízení převážně úspěšnému žalobci poměrnou náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu úspěchu a neúspěchu, který činí 8 % Náklady tohoto řízení tvoří zaplacený soudní poplatek 800 Kč, odměna za tři úkony (převzetí věci, sepis žaloby a výzvy k plnění) podle § 14b odst. 2 cit. vyhlášky 3 x 300 Kč, režijní paušál podle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhlášky za uvedené tři úkony 3 x 100 Kč + 21 % DPH ve výši 638 Kč s ohledem na § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem náklady řízení činí 2.252 Kč, z čehož žalobci přiznaných 8 % činí 180 Kč. Za podání ze dne 29. 7. 2021 žalobci odměna přiznána nebyla, když se nejedná o účelný náklad řízení, neboť skutečnosti zde uvedené měly být správně uvedeny již v žalobě. Za podání ze dne 24. 8. 2021 žalobci odměna přiznána nebyla, neboť se nejedná o účelný náklad řízení, když souhlas s rozhodnutím bez jednání není nutné soudu sdělovat, tento vyplývá z uplynutí stanovené lhůty a podle obsahu se nejedná o právní službu dle § 11 odst. 1,2 či 3 advokátního tarifu, za kterou by vznikal nárok na odměnu. Předmětná žaloba byla podána na ustáleném vzoru, když předmětem postoupení byly minimálně desítky pohledávek, což vede k tomu, že žalobce ve skutkově a právně obdobných věcech podává obdobné žaloby opakovaně. Žalobce vykonává ve svém oboru poměrně rozsáhlou činnost, když ke dni 29. 10. 2021 má jen u zdejšího soudu evidováno celkem 11 věcí včetně věcí exekučních.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu.
Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí a exekuci.