Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 357/2021-37
Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Taťánou Hodaňovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba na zaplacení částky částka s 9 % ročním úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení, kapitalizovaným poplatkem z prodlení ve výši částka od datum do datum, náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši částka, se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku částka do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba na zaplacení částky [částka] s 9 % ročním úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaným poplatkem z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum], náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši [částka], se zamítá.</b> <b>II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b>
Žalobou doručenou soudu pro dne datum se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacením částky částka s 9 % ročním úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení, kapitalizovaného poplatku z prodlení ve výši částka od datum do datum, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši částka a náhrady nákladů řízení. Uvedla, že žalobkyně je nebankovním poskytovatelem spotřebitelských úvěrů, které poskytuje prostřednictvím internetového portálu webová adresa. Dne datum provedl žalovaný za účelem získání úvěru od žalobkyně registraci na Portálu žalobkyně a následně za účelem ověření svého bankovního účtu uhradil registrační poplatek ve výši částka ze svého účtu na účet společnosti právnická osoba s variabilním symbolem číslo a účelem platby„ Potvrzuji sml. anonymizována tři slova“, čímž souhlasil s obchodními podmínkami věřitele. Následně byla na základě provedené registrace žalovaného na Portálu dne datum mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena prostředky komunikace na dálku Rámcová smlouva o úvěru s anonymizováno kódem anonymizována tři slova. Uzavřením Rámcové smlouvy byl vytvořen obecný právní rámec upravující práva a povinnosti smluvních stran při budoucím uzavírání jednotlivých smluv o úvěru. V souvislosti s uzavřením Rámcové smlouvy žalobkyně řádně a v souladu s obecně závaznými právními předpisy prověřila a posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to posouzením příjmů žalovaného dle výpisu z účtu a výplatních pásek žalovaného a vyhledáním žalovaného v nebankovním registru, insolventním rejstříku a exekučním rejstříku. Dle záznamu telefonického hovoru se zaměstnavatelem a výplatních pásek žalovaného činil příjem žalovaného za měsíc číslo částku ve výši částka, za měsíc číslo částku ve výši částka, za měsíc číslo částku ve výši částka a za měsíc číslo částku ve výši částka. Žalobkyně následně na základě výše příjmů žalovaného prověřila maximální výši úvěru, jenž může být žalovanému poskytnut. Úvěruschopnost žalovaného tak byla žalobkyní řádně a v dostatečném rozsahu posouzena, přičemž žalovaný byl dle zjištění jednoznačně úvěruschopný. Dne datum zaslal žalovaný žalobkyni prostřednictvím k tomu určené sekce Portálu žádost číslo o poskytnutí úvěru ve výši částka. Úvěruschopnost žalovaného tak byla žalobkyní řádně a v dostatečném rozsahu posouzena, přičemž žalobkyně žádost zamítla a nabídla žalovanému menší částku. Dne datum zaslal žalovaný žalobkyni prostřednictvím k tomu určené sekce Portálu žádost o poskytnutí úvěru ve výši částka. Žalobkyně žádost žalovaného téhož dne přijala. Okamžikem přijetí této žádosti žalovaného žalobkyní byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena prostředky komunikace na dálku Smlouva o spotřebitelském úvěru s číslo. Žalobkyně na základě žádosti žalovaného číslo žalovanému poskytla dne datum úvěr ve výši částka, který se žalovaný zavázal vrátit včetně sjednaných úroků ve výši částka, tj. celkem částku ve výši částka nejpozději do dne datum, a to jednorázovou platbou na bankovní účet žalobkyně. Žalovaný však úvěr de dnešního dne neuhradil, a to i přes četné předchozí výzvy žalobkyně. Z toho důvodu je žalobkyně oprávněna požadovat též úrok z prodlen ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru, tj. ode dne datum do dne zaplacení. Žalobkyni náleží v souladu s článkem VII. odst. 2. 1. 1. Smlouvy o úvěru smluvní pokuta ve výši 0,1 % z nesplacené jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného, přičemž celková výše smluvní pokuty je omezena do výše součinu čísla 0,5 a celkové výše úvěru, která v tomto případě činí částku ve výši částka. Podle čl. VII. odst. 1 a násl. smlouvy si smluvní strany ujednaly pro případ prodlení žalovaného s placením peněžitých závazků, možnost žalobkyně učinit před případným soudním vymáháním pohledávek pokus o mimosoudní vymožení dlužných částek prostřednictvím třetí osoby, přičemž náklady na toto mimosoudní vymáhání jsou pro účely RSÚ a Smlouvy o úvěru oběma stranami považovány za účelně vynaložené náklady ve smyslu Zákona o spotřebitelském úvěru. Platí, že výše nákladů za prvních 14 dní mimosoudního vymáhání prostřednictvím třetí osoby bude činit částka a za dalších 14 dní prodlení bude činit částka včetně DPH. Jestliže Klient neuzavře dohodu či neuhradí svůj dluh v plné výši ani do 30. dne po zahájení mimosoudního vymáhání, výše nákladů mimosoudního vymáhání po 30. dni zahájení mimosoudního vymáhání, až do ukončení mimosoudního vymáhání prostřednictvím třetí osoby, bude činit částka včetně DPH. Mimosmluvní vymáhání bylo ukončeno dne datum.
Ve věci byl soudem vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému podal žalovaný včas odpor. Ve svém vyjádření ze dne datum pak žalovaný namítl neplatnost předmětné smlouvy o úvěru, a to z důvodu nesprávného provedení posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel tedy vychází jak z informací dodaných spotřebitelem, tak z informací, které získává z jiných dostupných zdrojů při respektování principu přiměřenosti nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů. Povinností věřitele je mj. nahlédnout i do databází shromažďujících informace o již existujících úvěrových vztazích spotřebitele, pokud lze z informací získaných od spotřebitele usuzovat, že již byl nebo stále je v jiném úvěrovém vztahu, k čemuž žalovaný podotýká, že již v minulosti úvěrové smlouvy uzavíral a v současné době jich má rovněž bohužel několik uzavřeno. Je proto na místě, aby při zkoumání výdajů spotřebitele věřitel hodnotil i informace z databází shromažďujících informace o nebankovních úvěrových vztazích; nebankovní věřitel pak může informace o spotřebitelových bankovních úvěrech získat např. s pomocí spotřebitele. Za dostatečné se považují pouze takové informace o příjmech a výdajích spotřebitele, ze kterých je věřitel schopný získat objektivní obraz o jeho finanční situaci. Proto instituce musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti. Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru tak plnění, které si žalobce s žalovaným mezi sebou poskytli, představuje plnění z neplatného právního jednání, přičemž takového plnění je bezdůvodný obohacením ve smyslu § 2991 odst. 2 občanského zákoníku. Žalovaný se s žalobkyní snažil několikrát dohodnout mimosoudně, nicméně žalobkyně po žalovaném neustále požadovala částky přesahující částka, což je více než čtyřnásobek původní jistiny. Tyto praktiky žalobkyně považuje žalovaný za zcela v rozporu s dobrými mravy. Právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčuje v subjektivní 3 leté a objektivní 10 leté lhůtě. Účinky promlčení nastávají v okamžiku uplynutí jedné z výše uvedených lhůt, podle toho, která uplynula dříve. Subjektivní promlčecí lhůta tedy v daném případě počala běžet dnem, kdy žalobce poskytl žalovanému úvěr. Vzhledem k tomu, že žaloba byla podaná dne datum, je promlčen úvěr žalovanému poskytnut dne datum. Protože příslušenství pohledávky sdílí osud dluhu, jehož jsou součástí, zanikl nárok i u nich, a proto žalovaný vznáší námitku promlčení celého dluhu. Ve svém podání ze dne datum pak žalovaný uvedl, že souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízeného soudního jednání a uvedl, že se již v minulosti dostal do prodlení se závazkem u žalobkyně, přesto mu poté, kdy dlužné částky uhradil, nabízela žalobkyně další půjčky, ačkoliv věděla, že má žalovaný problémy s včasnou úhradou svých závazků.
K námitce promlčení dluhu žalobkyně uvedla, že se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou předmětného úvěru dne datum. Žalobkyně podala u nadepsaného soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu dne datum, ještě do skončení tříleté promlčecí lhůty. A dále upozornil, že žalovaný do dne datum nevznesl námitku neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru s číslo ze dne datum.
Soud věc projednal bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neboť měl náležitě zjištěn skutkový stav věci na základě účastníky předložených listin a nemusel založit své rozhodnutí ve věci na závěru o neunesení břemene tvrzení nebo důkazního břemene některým z účastníků řízení (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1696/2005).
Soud má za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne datum uzavřena Rámcová smlouva o úvěru číslo a dne datum Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet částku ve výši částka a žalovaný se zavázal vrátit částku částka, z čehož částka anonymizována dvě slova měla představovat poplatek za úvěr. Úvěr měl být splacen jednorázovou platbou na účet žalobkyně. Datum splatnosti úvěru bylo sjednáno na den datum. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky (z Rámcové smlouvy o úvěru číslo ze dne datum a Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum). Žalobkyně předložila soudu 3 výpisy z účtů, ze kterých soud zjistil, že v období od datum do datum činil konečný zůstatek na účtu žalovaného částku částka, za období od datum do datum činil konečný zůstatek částku - částka a za období od datum do datum částku částka (z výpisů z účtů). Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v Nebankovních webová adresa, podle kterého byl žalovaný zařazen do skupiny B, jako úvěruschopný klient. Žalovaný měl 27 negativních záznamů, což znamená, že měl 27 záznamů o zpoždění se splátkou úvěru; neměl žádný pozitivní záznam, ke dni datum neměl žádný záznam o exekuci a měl více než 10 neověřených dluhů (z výpisu z Nebankovního webová adresa ze dne datum). Žalovaný dlužnou částku řádně a včas neuhradil.
Soud učinil skutkový závěr, že žalobkyně přenechala žalovanému částku částka, na kterou žalovaný neuhradil ničeho.
Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
Podle ustanovení § 2054 odst. 2 občanského zákoníku, plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.
Podle ustanovení § 2054 odst. 3 občanského zákoníku, ustanovení odstavců 1 a 2 neplatí, je-li pohledávka věřitele již promlčena.
Podle ustanovení § 621 odst. 3 občanského zákoníku, okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo a o osobě povinné k jeho vydání.
Podle ustanovení § 629 odst. 1 občanského zákoníku, promlčecí lhůta trvá tři roky.
Podle ustanovení § 629 odst. 2 občanského zákoníku, majetkové právo se promlčí nejpozději uplynutím deseti let ode dne, kdy dospělo, ledaže zákon zvlášť stanoví jinou promlčecí lhůtu.
Podle ustanovení § 638 odst. 1 občanského zákoníku, právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo.
Po právní stránce byla věc hodnocena tak, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru dle shora citovaného ust. § 2395 občanského zákoníku. Žalobkyně splnila svou smluvní povinnost a přenechala žalovanému finanční prostředky ve výši částka. V době uzavírání úvěrové smlouvy žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného. Z údajů, které sdělil samotný žalovaný, žalobkyně zjistila, že žalovaný byl zaměstnán dle výplatních pásek žalovaného, které žalobkyně soudu nepředložila, činil příjem žalovaného za měsíc číslo částku ve výši částka, za měsíc číslo částku ve výši částka, za měsíc číslo částku ve výši částka a za měsíc číslo částku ve výši částka. Jeho výdaje nebyly nijak ověřovány. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 86 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Právní předchůdce žalobkyně nepostupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, vyšel-li z ne všech objektivně doložených informací získaných pouze od spotřebitele. Na tom nic nemění, že žalovaný není evidována v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. příjmení, L a příjmení, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. číslo, ISBN číslo). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud. Spokojil-li se právní předchůdce žalobkyně pouze s nedostatečně doloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních a výdělkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostál povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Z toho důvodu soud v souladu s ust. § 86 odst. 1) zákona o spotřebitelském úvěru posoudil smlouvu o půjčce jako neplatnou (srov. NS 33 Cdo 2178/2018).
Pokud tedy žalovaný převzal předmět úvěru na základě neplatně sjednané smlouvy, pak by měl tuto částku vrátit v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1, 2 o. z., jako bezdůvodné obohacení na základě plnění bez právního důvodu. Na poskytnuté plnění ve výši částka neuhradil žalovaný ničeho. Soud tak žalobu zamítl v celém rozsahu, neboť žalovaný oprávněně namítal promlčení nároku žalobkyně. Za situace, kdy nárok žalobkyně je možno přiznat pouze z důvodu bezdůvodného obohacení, je pro počátek běhu promlčecí lhůty rozhodná vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a vědomost o osobě povinné k jeho vydání. Promlčecí doba tak začala běžet od poskytnutí částky částka žalovanému na účet v den uzavření smlouvy, tj. od datum a uplynula po třech letech dne datum. Právo žalobce na vydání bezdůvodného obohacení se promlčelo, neboť žaloba byla podána až datum. Soud vycházel i z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3358/2020, podle kterého si žalobkyně jako profesiolnál mohla být vědoma skutečnosti, že smlouva o úvěru může být neplatná (pro nesplnění povinnosti zkoumat úvěryschopnost žalovaného), a proto bude možno věc posoudit jako bezdůvodné obohacení, s důsledkem v podobě odlišného určení počátku běhu promlčecí lhůty, a přesto byla žaloba podána opožděně.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka částka za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, je možno rozhodnutí vykonat.