Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 131/2019-44

Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Patrikem Kurzem, Ph.D., ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 4 638 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 421,84 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 500 Kč od 24. 4. 2017 do 23. 7. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 421,84 Kč od 24. 7. 2021 do zaplacení a se smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z částky 3 500 Kč od 24. 4. 2017 do 6. 9. 2018 kapitalizovanou částkou 215,66 Kč a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 1 138 Kč, co do částky 78,16 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 138 Kč od 24. 4. 2017 do 23. 7. 2021 a co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 216,16 Kč od 24. 7. 2021 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 708,17 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 421,84 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 500 Kč od 24. 4. 2017 do 23. 7. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 421,84 Kč od 24. 7. 2021 do zaplacení a se smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z částky 3 500 Kč od 24. 4. 2017 do 6. 9. 2018 kapitalizovanou částkou 215,66 Kč a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 1 138 Kč, co do částky 78,16 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 138 Kč od 24. 4. 2017 do 23. 7. 2021 a co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 216,16 Kč od 24. 7. 2021 do zaplacení zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 708,17 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 4 638 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty 0,1 % denně z částky 3 500 Kč za období od 24. 7. 2017 do 6. 9. 2018 s tím, že žalobkyně se žalovaným uzavřeli Smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně dne 24. 3. 2017 žalovanému poskytla částku 3 500 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátil. Vedle jistiny dluhu 3 500 Kč se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení:

- zákonného úroku z prodlení z částky 4 638 Kč

- poplatku za uzavření smlouvy ve výši 1 138 Kč

- poplatků za upomínky ve výši celekm 1 500 Kč

- smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně za každý den prodlení z částky 3 500 Kč za období od 24. 7. 2017 do 6. 9. 2018.

Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.

Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení , , (dále jen „ ”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně s žalovaným uzavřela Smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně dne 24. 3. 2017 žalovanému poskytla částku 3 500 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti do dne 23. 4. 2017 nevrátil. Dopisem ze dne 30. 4. 2017, 7. 5. 2017 a 14. 5. 2017 naposledy pak předžalobní výzvou ze dne 8. 1. 2019 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu. Žalovaný se citovanou smlouvou zavázal k vrácení částky 3 500 Kč a dále:

- poplatku za uzavření smlouvy ve výši 1 138 Kč, kdy tento je dne názoru soudu neplatně sjednán s odkazem na RPSN 2 973, viz níže,

- zákonného úroku z prodlení z dlužné částky, dle evidence žalobkyně z částky 4 638 Kč, kdy dle názoru soudu je na místě nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 500 Kč od 24. 4. 2017 do 23. 7. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 421,84 Kč od 24. 7. 2021 do zaplacení, neboť částka 3 500 Kč je jistinou dluhu, s ohledem na neplatně sjednaný poplatek za poskytnutí zápůjčky 1 138 Kč, a následně od 24. 7. 2021 z částky 3 421,84 Kč, tj. z částky 3 500 Kč jistiny dluhu po odečtení úhrady v rámci insolvenčního řízení, kdy dne 23. 7. 2021 nabylo právní moci rozvrhové usnesení v rámci něhož bylo žalobkyni určeno k výplatě 911 Kč, z čehož žalobkyně započetla na jistinu dluhu částku 78,16 Kč. S ohledem na výše uvedené soud zamítl žalobu co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 138 Kč, představující nezákonně sjednaný poplatek za poskytnutí zápůjčky, za období od 24. 4. 2017 do 23. 7. 2021 a co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 216,16, Kč představující nezákonně sjednaný poplatek za poskytnutí zápůjčky 1 138 Kč a částečnou úhradu dluhu ve výši 78,16 Kč v rámci insolvenčního řízení, a to za období od 24. 7. 2021 do zaplacení,

- poplatku za upomínku ve výši á 500 Kč, celkem 1 500 Kč za upomínky ze dne 30. 4. 2017, 7. 5. 2017 a 14. 5. 2017,

- smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně za každý den prodlení, sjednané na druhé straně smlouvy o zápůjčce, z částky 3 500 Kč za období 24. 4. 2017 – 6. 9. 2018, kdy tuto žalobkyně v předmětné žalobě nevyčíslila, do insolvenčního řízení však přihlásila tutéž smluvní pokutu za období 24. 4. 2017 – 12. 9. 2019 ve výši 1 048, 50 Kč s odkazem na zákon o spotřebitelském úvěru. Soud tak vycházel z částky smluvní pokuty uplatněné žalobkyní v insolvenčním řízení, kdy v rámci insolvenčního řízení, kdy dne 23. 7. 2021 nabylo právní moci rozvrhové usnesení, v rámci něhož bylo žalobkyni určeno k výplatě 911 Kč, na kterou žalobkyně započetla úhradu 832,84 Kč, tj. smluvní pokuta je v neuhrazené výši 1 048,50 Kč – 832,84 Kč = 215,66 Kč.

V rámci insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. , nabylo právní moci dne 23. 7. 2021 rozvrhové usnesení č. j. v rámci něhož bylo žalobkyni určeno k výplatě 911 Kč, z čehož žalobkyně započetla na jistinu dluhu částku 78,16 Kč a na smluvní pokutu částku 832,84 Kč.

Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle , , (dále jen „o. z.”) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyně a žalovaným (žalobkyně coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 o. z.) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o zápůjčce podle § 2390 o. z. Žalovanému byla poskytnuta zápůjčka ve výši 3 500 Kč, kterou měl vrátit do 23. 4. 2017. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, uložil mu tuto povinnost soud rozsudkem, avšak se snížením o 78,16 Kč jež představuje úhradu předmětné jistiny v rámci insolvenčního řízení.

Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. o. z.), národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).

Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující o. z., která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 o. z. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 o. z. mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)). Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z., ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.

Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o zápůjčce podle § 2390 o. z.

Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 o. z.) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ).

Pokud soud přepočte poplatek za uzavření smlouvy ve výši 1 138 Kč na roční procentní úrok, kdy ve smlouvě o zápůjčce je zjevně uvedeno RPSN 2 973, je uvedené ujednání pro rozpor s dobrými mravy neplatné, a proto soud v této části žalobu zamítnul.

Mezi ujednání týkající se placení odškodného spotřebitelem, který neplní svůj závazek, se řadí smluvní úrok z prodlení, jednorázová smluvní pokuta, smluvní pokuta vyjádřená v závislosti na délce porušování závazku a rovněž poplatky za upomínku.

V případě sjednaného poplatku za upomínku ve výši á 500 Kč, kdy žalobkyně nárokuje 3 poplatky za výzvy ze dne 30. 4. 2017, 7. 5. 2017 a 14. 5. 2017, tj. celkem 1 500 Kč soud akcentoval jeho sjednanou výši ve vztahu k výši poskytnutých peněžních prostředků a k účelu, který má plnit, tedy uhradit v paušální formě náklady žalobkyně vzniklé s upomínáním žalovaného. V tomto směru soud nepokládá ujednání za nepřiměřené a žalobě v této části vyhověl.

Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (funkce preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , v němž soud dovodil, že smluvní pokuta ve výši 1 % denně je nepřiměřená, naopak smluvní pokuta 0,5 % denně je přiměřená). Soud uvážil výši poskytnutých peněžních prostředků, výši sankční povinnosti a dospěl k závěru, že sjednaná smluvní pokuta je přiměřená a tudíž souladně sjednána se shora citovanou směrnicí včetně její přílohy, a proto žalobě v této části vyhověl v rozsahu dosud neuhrazené smluvní pokuty, viz výpočet výše.

Konečně žalobkyně požaduje po žalovaném placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení o. z. ve spojení s  prováděcího , ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, soud proto žalobě v této části vyhověl opět v rozsahu jak je uvedeno výše – pouze z částky jistiny dluhu 3 500 Kč a následně po snížení jistiny dluhu částečnou úhradou v rámci insolvenčního řízení, viz výše.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 708,17 Kč, přičemž tato částka představuje 47,56 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 73,78 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 26,22 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 638 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.