Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 301/2021-62

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Sochorovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 128 862,68 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 115 146,94 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 390,39 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 115 146,94 Kč od 23. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 016,33 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 016,33 Kč od 11. 8. 2020 do zaplacení.

III. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 12 699,41 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 11 735,14 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 185,78 Kč, s úrokem ve výši 12,5 % ročně z částky 124 738,35 Kč od 23. 1. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 591,41 Kč od 23. 1. 2021 do zaplacení, zamítá

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 18 539,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 115 146,94 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 390,39 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 115 146,94 Kč od 23. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 016,33 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 016,33 Kč od 11. 8. 2020 do zaplacení. III. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 12 699,41 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 11 735,14 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 185,78 Kč, s úrokem ve výši 12,5 % ročně z částky 124 738,35 Kč od 23. 1. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 591,41 Kč od 23. 1. 2021 do zaplacení, zamítá IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 18 539,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným zdejšímu soudu domáhala zaplacení celkové částky 128 862,68 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výrokové části tohoto rozhodnutí. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela tato s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 134 000 Kč, žalovaný se naproti tomu zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 12,5 % p.a. v 70 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 680 Kč počínaje dnem 20. 10. 2019 s tím, že další splátky jsou splatné vždy 20. dne v měsíci a poslední splátka odpovídá zbývající dlužné jistině a úroku. Účastníci řízení si ve smlouvě o úvěru dále sjednali pojištění schopnosti splácet, za což se žalovaný zavázal hradit měsíční pojistné ve výši 134 Kč, splatné spolu se splátkami úvěru. Žalovaný uhradil prvních 8 splátek úvěru a následně se dostal do prodlení. Žalobkyně v souladu s obchodními podmínkami prohlásila celý úvěr za splatný ke dni 7. 1. 2021, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 22. 12. 2020. Žalovaný po zesplatnění neuhradil ničeho a zůstal tak dlužen na jistině úvěru částku 124 738,35 Kč, na poplatcích za úvěr 2 706 Kč, na dlužném pojistném 402 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že dne 28. 7. 2016 uzavřela se žalovaným smlouvu o bankovních službách pro bankovní účet č. bankovní účet, na jejímž základě se žalobkyně zavázala pro žalovaného zřídit a vést bankovní účet s uvedeným číslem a žalovaný se ve smlouvě, resp. v obchodních podmínkách zavázal nevykazovat na účtu debetní zůstatek. Žalovaný se následně dostal na účtu do záporného zůstatku a přes opakovaná upozornění žalobkyně situaci nenapravil. Žalobkyně tak v souladu s obchodními podmínkami ukončila smlouvu o poskytování bankovních služeb a požadovala po žalovaném zaplacení debetního zůstatku ve výši 1 016,33 Kč. Žalovaný neuhradil ničeho. Před podáním návrhu byl žalovaný k úhradě žalované částky vyzván předžalobní upomínkou.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, resp. k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání se nevyjádřili, a soud tak dle předpokládal, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení , dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 18. 9. 2019 smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 134 000 Kč včetně pojištění, a žalovaný se zavázal poskytnutou částku žalobkyni vrátit spolu s úrokem ve výši 12,5 % ročně a hradit pojistné v měsíční výši 134 Kč (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne 18. 9. 2019, číslo). Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byly také všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, úvěrové podmínky a sazebník (viz všeobecné obchodní podmínky, úvěrové podmínky a sazebník). Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 680 Kč, splatných 20. dne v měsíci, první splátka byla stanovena pouze ve výši 93,06 Kč a byla splatná dne 20. 9. 2019, v dalších měsících měly být splátky hrazeny v pravidelné výši. Spolu se splátkami bylo splatné také sjednané pojistné (prokázáno smlouvou o úvěru). Úvěr byl žalovaným čerpán dne 19. 9. 2019 (prokázáno historickým výpisem úvěru číslo).

O tom, jak žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr, byla učiněna následující zjištění: Žalovaný při žádosti o poskytnutí úvěru uvedl, že jeho čistý měsíční příjem z podnikání po odečtení všech výdajů z podnikání činí 91 667 Kč, žádné další příjmy nemá a jeho osobní výdaje odpovídají částce 8 500 Kč měsíčně (prokázáno žádostí o poskytnutí půjčky). Žalobkyně příjmy a výdaje tvrzené žalovaným převzala jako podklad pro její rozhodnutí o návrhu na poskytnutí půjčky (prokázáno návrhem na rozhodnutí o poskytnutí - anonymizováno půjčka).

Žalovaný uhradil prvních 8 splátek úvěru, následně však přestal sjednané splátky hradit (prokázáno historickým výpisem). V čl. 8 a 9.1 písm. f) úvěrových podmínek si účastníci ujednali oprávnění žalobkyně prohlásit celý úvěr za splatný pro případ prodlení žalovaného s úhradou dluhu vzniklého na základě úvěrové smlouvy. Žalobkyně využila sjednaného oprávnění a prohlásila celý dluh za splatný dopisem ze dne 22. 12. 2020, ve kterém stanovila žalovanému lhůtu k úhradě do 7. 1. 2021 (prokázáno dopisem ze dne 22. 12. 2020). Žalovaný však neuhradil ničeho a ke dni 7. 1. 2021 tak zůstal žalobkyni dlužen na jistině úvěru částku 124 738,35 Kč, na poplatcích za úvěr 2 706 Kč a na pojistném 402 Kč (prokázáno historickým výpisem). Oprávnění žalobkyně požadovat po žalovaném úhradu poplatků v souhrnné výši 2 706 Kč vyplývá ze smlouvy o úvěru a sazebníku.

Účastníci uzavřeli dne 28. 7. 2016 také smlouvu o bankovních službách pro bankovní účet č. bankovní účet, na jejímž základě se žalobkyně zavázala pro žalovaného zřídit a vést bankovní účet s uvedeným číslem a žalovaný se ve smlouvě, resp. v obchodních podmínkách zavázal nevykazovat na účtu debetní zůstatek, nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky (prokázáno smlouvu o bankovních službách pro bankovní účet č. bankovní účet ze dne 28. 7. 2016). Žalovaný se na uvedeném účtu dostal do debetního zůstatku a byl tak žalobkyní upomenut k úhradě (prokázáno historickým výpisem úvěru číslo dopisem žalobkyně). Vzhledem k tomu, že žalovaný debetní zůstatek neuhradil, odstoupila žalobkyně v souladu s čl. 18 obchodních podmínek od smlouvy a požadovala v souladu s čl. 13 úhradu debetního zůstatku (prokázáno smlouvou o bankovních službách, všeobecnými obchodními podmínkami, ukončením smlouvy ze dne 28. 7. 2020). Žalovaný však nadále zůstal žalobkyni dlužen částku debetního zůstatku, odpovídající 1 016,33 Kč (prokázáno historickým výpisem). Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužných částek předžalobními upomínkami ze dne 1. 2. 2021 (prokázáno upomínkami ze dne 1. 2. 2021).

5. Ostatní důkazy předložené žalobkyní neobsahují skutečnosti nové či pro tuto věc relevantní.

6. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.

7. Po právní stránce je smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným smlouvou o úvěru dle ustanovení a násl. , (dále jen „ “).

8. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle , o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen„ zákon o spotř. úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotř. úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotř. úvěru, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, v účinném znění (dále jen„ směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

15. Podle § 1 odst. 2 o. z., nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

16. Podle § 586 odst. 1 o. z., je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 téhož ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné.

17. Podle § 588 o. z., přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 2662 o. z., smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.

19. V řízení bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotř. úvěru a soud se tak zabýval otázkou, zda žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotř. úvěru. Z toho důvodu byla žalobkyně vyzvána, aby sdělila, jakým způsobem posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet a na základě jakých podkladů tak učinila. Žalobkyně na výzvu soudu předložila jako důkaz zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žádost o poskytnutí půjčky vyplněnou dle informací poskytnutých žalovaným a dále návrh rozhodnutí žalobkyně o poskytnutí půjčky (přesněji řečeno úvěru). Z těchto důkazů vyplynulo, že žalovaný vůči žalobkyni uvedl, že jeho čisté měsíční příjmy z podnikání činí 91 667 Kč a jeho měsíční výdaje odpovídají 8 500 Kč. Dále bylo prokázáno, že žalobkyně takto tvrzenou výši příjmů a výdajů převzala do svého rozhodovacího procesu, aniž by si od žalovaného opatřila jakýkoliv podklad dokládající výši příjmů, tvrzenou žalovaným. Žalobkyně nadto uvedla, že lustrací žalovaného v systému SOLUS zjistila, že žalovaný má mimo závazků u žalobkyně dalších 14 dluhů se souhrnnou měsíční splátkou ve výši 68 117 Kč a je v prodlení s úhradou u všech těchto závazků.

20. Zákon o spotř. úvěru stanoví, že pro posouzení úvěruschopnosti si poskytovatel musí zajistit informace, které jsou nezbytné, spolehlivé, dostatečné a přiměřené, a to od samotného spotřebitele, a pokud je to nezbytné, i z databází a jiných zdrojů. Soudní dvůr EU přitom při výkladu čl. 8 odst. 1 směrnice, kterou zákon o spotř. úvěru transponuje, dospěl k závěru, že to, z jakých zdrojů poskytovatel úvěru při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele čerpá, závisí na okolnostech případu. Poskytovatel se pak může spokojit pouze s informacemi uvedenými spotřebitelem v případě, že spotřebitel tyto údaje nějak podloží (srov. rozsudek Soudního dvora ve věci CA Consumer Finance SA ze dne 18. prosince 2014, sp. zn. C -449/13, bod 39 odůvodnění). Povinnost vykládat právní předpisy členských států eurokonformním výkladem přitom vyplývá jak z judikatury Evropského soudního dvora (srov. např. rozsudek ve věci von Colson ze dne 10. dubna 1984, sp. zn. ), tak z judikatury Ústavního soudu ČR (srov. např. nález ze dne 3. května 2006, sp. zn. ). Povinnost poskytovatele úvěru zajistit si i jiné zdroje informací, než je pouhé prohlášení spotřebitele, dovodil i Nejvyšší soud ČR. Ten nadto uvedl, že informace poskytnuté spotřebitelem (které musí být samy nějak podložené) je třeba porovnávat s obecně známými informacemi jakými je např. životní minimum (srov. např. rozsudek ze dne 25. července 2018, sp. zn. ). Z uvedené judikatury lze uzavřít, že poskytovatel spotřebitelského úvěru musí při posuzování úvěruschopnosti vycházet z dostatečných informací. Tyto získá primárně od spotřebitele; jím sdělené informace však musí nějak ověřit (přinejmenším si vyžádat doklady od spotřebitele) a následně je podrobit minimální kritické analýze, kdy porovná jejich reálnost s obecně známým informacemi.

21. V dané věci soud došel k závěru, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného řádně, když si nijak neověřila jím tvrzenou výši příjmů, která je značně nadprůměrná (91 667 Kč). Pokud žalobkyně vycházela pouze z tvrzení žalovaného, které dále nijak neověřila, nepostupovala při posouzení úvěruschopnosti s řádnou péčí. To platí tím spíše, že žalobkyně zjistila, že žalovaný měl před poskytnutím úvěru dluhy u 14 dalších subjektů s celkovou měsíční splátkou ve výši 68 117 Kč, přičemž u všech těchto subjektů se žalovaný před poskytnutím předmětného úvěru ocitl v prodlení. V tomto kontextu se potřeba ověřit tvrzený příjem žalovaného z dalších podkladů jeví jako zcela nezbytná. Soud tak uzavřel, že požadavky zákona o spotř. úvěru na posouzení úvěruschopnosti žalovaného nebyly splněny.

22. Žalobkyně v jejím vyjádření přinesla obsáhlou argumentaci o tom, proč nezkoumání úvěruschopnosti žalovaného nemůže způsobit absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, ale pouze neplatnost relativní. Žalobkyně však při její argumentace vycházela především ze starší judikatury, a opomenula pro věc zcela zásadní rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18, kde Soudní dvůr shledal, že:„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. S odkazem na citované rozhodnutí Soudního dvora, § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru a § 588 o. z. tak soud z úřední povinnosti shledal, že uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná.

23. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru je proto žalovaný povinen žalobkyni vrátit pouze jistinu úvěru. Žalovaný uhradil žalobkyni celkem 8 splátek, výše první splátky byla 93,06 Kč, výše sedmi dalších splátek byla vždy 2 680 Kč. Žalovaný tak žalobkyni na smlouvu o úvěru uhradil celkem 18 853,06 Kč. Soud shledal oprávněným toliko nárok žalobkyně na zaplacení částky 115 146,94 Kč, tedy jistiny úvěru 134 000 Kč po odečtení všech zaplacených splátek. Soud naopak žalobkyni nepřiznal uplatněný smluvní úrok ani nárok na zaplacení poplatků za úvěr ve výši 2 706 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný je se splněním svého dluhu v prodlení a ze zjištěného skutkového stavu nevyplývá, že by za své prodlení nebyl odpovědný, přiznal soud žalobkyni i úroky z prodlení z přiznané jistiny (115 146,94 Kč) ve výši stanovené nařízením vlády ( o. z., ). Zákonný úrok z prodlení soud žalobkyni přiznal ode dne následujícího po posledním dni lhůty k plnění, tedy od 8. 1. 2021, kdy toto datum odpovídá i datu požadovanému žalobkyní. Jelikož za období od 8. 1. 2021 do 22. 1. 2021 uplatnila žalobkyně zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný, provedl soud rovněž kapitalizaci zákonného úroku za toto období a zákonný úrok z prodlení v tomto období vyčíslil částkou 390,39 Kč. Výrokem III. tohoto rozsudku pak soud žalobu zamítl v části, ve které shledal nárok ze smlouvy o úvěru jako nedůvodný. Podle zákona o spotř. úvěru je pak žalovaný povinen jistinu úvěru vrátit v době přiměřené jeho schopnostem. Vzhledem k tomu, že se žalovaný v průběhu řízení nijak nevyjádřil, určil soud lhůtu k plnění podle v délce tří dnů.

24. Jako zcela důvodný soud shledal nárok žalobkyně na zaplacení částky ve výši 1 016,33 Kč, představující nedovolený zůstatek na bankovním účtu žalovaného. Žalovaný vykázáním debetního zůstatku porušil smluvní ujednání, zatímco žalobkyně svoji povinnost splnila, když pro žalovaného zřídila a vedla bankovní účet. Nároku na zaplacení částky 1 016,33 Kč včetně zákonného úroku z prodlení tak soud výrokem II. tohoto rozsudku v celém rozsahu vyhověl.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku IV. podle za situace, kdy úspěch žalobkyně ve věci odpovídal 64 %. Při této úvaze soud vycházel z nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. , podle kterého je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci ( ) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (stejně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. ). Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala v žalobě zaplacení jistiny ve výši 127 846,35 Kč s příslušenstvím v podobě kapitalizovaného úroku ve výši 11 735,14 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 576,17 Kč považoval soud za základ sporu pro účely rozhodnutí o náhradě nákladů řízení částku ve výši 140 157,66 Kč (127 846,35 + 11 735,14 + 576,17). Žalobkyně byla úspěšná co do částky 115 537,33 Kč (115 146,94 + 390,39), kdy tato částka tvoří 82 % základu sporu, ve zbylých 18 % pak nebyl nárok žalobkyně shledán důvodným. Úspěch žalobkyně ve věci tak činí 64 % (82 - 18). Pokud by byla žalobkyně zcela úspěšná, soud by jí přiznal náhradu nákladů v částce 28 967,80 Kč Tyto náklady by sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 155 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 128 862,68 Kč sestávající z částky 6 260 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v  a. t. (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 19 680 Kč ve výši 4 132,80 Kč. Jelikož byla žalobkyně úspěšná pouze do 64 %, přiznal jí soud náhradu nákladů v částce 18 539,40 Kč, kdy tato částka odpovídá poměru úspěšnosti žalobkyně.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.