Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

111 C 371/2021-46

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavík ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 55 738 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 32 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně za dobu od 7. 5. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu požadavku na zaplacení částky 23 038 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 12 821,47 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 34 376,48 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 7 718,95 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 34 376,48 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do 6. 5. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 676,48 Kč za dobu od 7. 5. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 32 700 Kč za dobu od 7. 5. 2021 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 573 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, sídlem adresa žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 32 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně za dobu od 7. 5. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v rozsahu požadavku na zaplacení částky 23 038 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 12 821,47 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 34 376,48 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 7 718,95 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 34 376,48 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do 6. 5. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 676,48 Kč za dobu od 7. 5. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 32 700 Kč za dobu od 7. 5. 2021 do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 573 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], sídlem [adresa žalobkyně].

1. Žalobkyně se podanou žalobou, doručenou soudu dne 30. 7. 2021, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit částku 55 738 Kč s příslušenstvím. Uplatněný nárok plynul z titulu nesplněné povinnosti žalovaného ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 12. 3. 2018, v které se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 36 000 Kč, kterou měl splatit formou 18 měsíčních splátek po 3 280 Kč a to včetně souhrnného poplatku ve výši 23 038 Kč, žalovaný neplnil své smluvní závazky řádně ani včas, poslední řádná splátka byla splatná ke dni 12. 9. 2019, žalovaný naposledy na dluh zaslal splátku dne 13. 4. 2018, celkem uhradil částku 3 300 Kč, věřitel pohledávku postoupil žalobkyni, žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění dopisem před podáním žaloby.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nařízeného jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán z adresy trvalého pobytu, k doručení předvolání i žaloby došlo dne 8. 12. 2021, z účasti u jednání se omluvil, nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s  (dále jen „ “) ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

3. Ze smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené dne 12. 3. 2018 bylo zjištěno, že byla sepsána mezi věřitelem právnická osoba, IČO a žalovaným jako dlužníkem, obě strany smlouvu vlastnoručně podepsaly, věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout zápůjčku v částce 36 000 Kč, dlužník podpisem smlouvy potvrdil převzetí částky a současně se zavázal věřiteli vrátit částku 59 038 Kč tvořenou jistinou a souhrnným poplatkem 23 038 Kč v 18 měsíčních splátkách po 3 280 Kč (poslední ve výši 3 278 Kč), první splátka byla splatná dnem uzavření smlouvy, poslední splátka připadala na den 12. 9. 2019. Souhrnný poplatek byl ve smlouvě definován součtem dohodnutého úroku v částce 8 822 Kč a poplatku za administrativní činnost v částce 12 114 Kč. Žalovaný si ve smlouvě měl možnost zvolit úhradu buď hotovostním inkasem, které bylo zpoplatněno, nebo bezhotovostním převodem na účet věřitele, žalovaný zvolil variantu bezhotovostního inkasa splátek, což bylo zpoplatněno částkou 2 102 Kč uvedenou rovněž ve smlouvě. Úhrada jiných závazků dohodnuta nebyla. Pro doručování písemností si strany dohodly doručování na smluvní adresu dlužníka, nebude-li smluvní stranou sdělena adresa jiná. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou od podpisu smlouvy do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Smluvní strany si dále dohodly úrok 29 % ročně s tím, že v této výši je pevný pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Smlouva byla sepsána na předtištěném formuláři, do něhož byly vepsány generálie dlužníka, údaje o výši dluhu a způsobu úhrady, podpisy stran a datum uzavření. Jiné změny ve formuláři provedeny nebyly. Dlužník svým podpisem pod smlouvou současně potvrdil, že mu byly poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru a bylo mu poskytnuto náležité vysvětlení, tak aby byl schopen posoudit, zda navrhovaná smlouva o zápůjčce odpovídá jeho potřebám a finanční situaci, dlužník také potvrdil, že věřitel před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka, které byly obsahem zákaznické karty. Z předložené zákaznické karty soud zjistil, že žalovaný je rozvedený, bydlí v nájmu, má učňovské vzdělání, vlastní vybavení bytu a automobil, nemá vyživovací povinnost, příjem má z pracovního poměru ve výši 12 740 Kč čistého měsíčně. V kartě uvedený druhý příjem žalovaného ve výši 20 000 Kč nebyl podložen uvedením zdroje, žalovaný již splácel 1 000 Kč měsíčně z jiné zápůjčky, celkem měl výdaje 20 000 Kč měsíčně, jeho příjem byl uvedený ve výši 32 740 Kč měsíčně, jednalo se o součet příjmu z pracovního poměru 12 740 Kč měsíčně a příjmu 20 000 Kč bez uvedení zdroje. Z tabulky umoření soud zjistil, že částka 36 000 Kč byla čerpána dne 12. 3. 2018, na dluh bylo celkem uhrazena částka 3 300 Kč v podobě jedné splátky uhrazené dne 13. 4. 2018, žádné jiné úhrady žalovaný neprovedl. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele právnická osoba IČO pohledávku za žalovaným. Z oznámení o postoupení soud zjistil, že postupitel oznámil žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni tímto dopisem ze dne 6. 1. 2021 odeslaným poštou dne 25. 1. 2021 na smluvní adresu žalované (zjištěno z podacího lístku). Z výzvy ze dne 21. 4. 2021 bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu z žalované smlouvy před podáním žaloby ve lhůtě do 6. 5. 2021, dopis byl dne 21. 4. 2021 odeslán poštou na smluvní adresu žalovaného, což bylo také zjištěno z podacího lístku.

4. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 12. 3. 2018 písemnou formou uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které byla žalovanému vyplacena částka 36 000 Kč, kterou měl v měsíčních splátkách vrátit nejpozději ke dni 12. 9. 2019 (den, kdy uplynul 18. měsíc po datu uzavření smlouvy s tím, že první splátka byla splatná v den uzavření smlouvy) spolu se smluvně dohodnutým poplatkem ve výši 23 038 Kč tvořeným kapitalizovaným úrokem, odměnou za administrativu smlouvy a vedení zákaznického účtu. Žalovaný před podáním žaloby na svůj dluh zaplatil částku 3 300 Kč dne 13. 4. 2018. Skutečnost, že žalovaný na svůj dluh zaplatil více, v řízení najevo nevyšla. Před uzavřením smlouvy věřitel posoudil schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr na základě informací získaných od zákazníka, na základě šetření vycházel ze dvou příjmů žalovaného ve výši 12 740 Kč čistého měsíčně a ve výši 20 000 Kč měsíčně, přičemž ale ohledně druhé částky neuvedl zdroj tohoto příjmu. Celkové výdaje žalovaného měly činit částku 20 000 Kč včetně splácení zápůjčky poskytnuté jiným zapůjčitelem. Na žalobkyni byla pohledávka ze smlouvy o zápůjčce postoupena ke dni 18. 12. 2020 písemnou smlouvou. Žalobkyně žalovaného k plnění dluhu vyzvala dopisem ze dne 21. 4. 2021 se splatností ke dni 6. 5. 2021 s upozorněním na možnost podání soudní žaloby.

5. Skutkový stav byl soudem právně posouzen tak, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dle (dále jen „o. z.“) uzavřena smlouva o zápůjčce, která byla uzavřena jako spotřebitelský úvěr, protože zápůjčku lze považovat za úvěrovou službu vycházeje z definice spotřebitelského úvěru uvedené v  , o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016 (dále také jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Zápůjčka patří mezi reálné kontrakty, které pro vznik účinnosti vyžadují výplatu peněz. Žalobkyně prokázala, že peníze byly žalovanému předány, smlouva se proto stala účinnou. Tato však dle o. z. byla absolutně neplatná. Závěr o neplatnosti právního jednání soud učinil na základě skutečnosti, která vyšla v řízení najevo a to, že smlouva o spotřebitelském úvěru byla sjednaná protiprávně. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr podle , o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016, tj. v době uzavření smlouvy, musel se soud zabývat tím, zda věřitel dostál své povinnosti vyplývající z a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Úvěr pak mohl poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V projednávané věci z tvrzení žalobkyně a předložených listin však nikterak nevyplývá, že by se věřitel před podpisem smlouvy o úvěru zabýval otázkou schopnosti spotřebitele v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz, z něhož by soud zjistil, že věřitel provedl postup splňující kritéria odborné péče, a že objektivně získal informace potřebné pro zhodnocení finanční situace spotřebitele a mohl tak relevantně zhodnotit, zda je žalovaný schopen řádně úvěr splácet bez negativních zásahů do svých majetkových a společenských poměrů. V principu odpovědného úvěrování, potažmo ochrany spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrany věřitele před nedobytností pohledávky se musí podle soudu prosadit závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. (zejména bod 26.), podle nichž se má odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda tento jako spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Žalobkyně splnění povinnosti zkoumat schopnost žalovaného úvěr řádně splácet doložila jen zákaznickou kartou, obsahující informace od žalovaného, aniž by tyto byly ověřeny, resp. ke kartě by byly připojeny relevantní y, jako je pracovní smlouva, nájemní smlouva, výplatní pásky za delší období, výpisy z účtů apod. Zákaznická karta navíc obsahovala neurčitý údaj o výši příjmů žalovaného, kdy částka 20 000 Kč měsíčně byla zcela nepodložená. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně zcela nedostatečně zkoumal a prověřoval otázku příjmů a výdajů žalovaného, čímž nesplnil nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí poskytovatele úvěru. Soud proto na základě provedeného dokazování učinil závěr, že věřitel neposoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi ním a žalovaným je tedy neplatná a k této skutečnosti je soud povinen přihlížet dle o. z. i bez návrhu, neboť smlouva je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu zákona o spotřebitelském úvěru. Absolutní neplatnost právního úkonu působí od počátku (ex tunc), důsledkem je, že účastníkům absolutně neplatného právního úkonu nevzniknou žádná subjektivní práva ani povinnosti. To, co bylo plněno na základě absolutně neplatného právního jednání, jsou si subjekty povinny vrátit podle zásad o bezdůvodném obohacení dle , 2 o. z. Žalobkyni, která dle a násl. o. z. byla ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele, proto vzniklo právo na vrácení toho, co k rukám žalovaného bylo plněno na základě neplatného právního jednání, kdy výplata peněz nebyla v řízení sporná. Žalobkyni vznikl nárok na vrácení částky 36 000 Kč, což je částka, která byla žalovanému vyplacena. Pokud žalovaný před podáním žaloby zaplatil částku 3 300 Kč, tak nadále dluží částku 32 700 Kč, o kterou se obohatil a je povinen tuto žalobkyni vrátit. V rozsahu požadavku na zaplacení částky 23 038 Kč a smluvního úroku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Ohledně příslušenství pohledávek soud uzavřel, že až předžalobní výzva byla první kvalifikovanou výzvou k plnění, která byla žalovanému prokazatelně odeslána dne 21. 4. 2021. Při aplikaci domněnky obsažené v  o. z. je pak nutno dojít k závěru, že výzva k plnění byla žalovanému doručena nejpozději dne 26. 4. 2021, který je třetím pracovním dnem po odeslání tohoto podání (k otázce došlé zásilky viz například rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. ze dne 30. 4. 2019). Žalovaný byl povinen dluh žalobkyni zaplatit do 6. 5. 2021, jak bylo ve výzvě uvedeno, jelikož tak neučinil, dostal se dne 7. 5. 2021 dle o. z. do prodlení a žalobkyni vznikl dle o. z. nárok na úrok z prodlení, jehož výše byla dána Ke dni 7. 5. 2021 činila zákonná výše úroku z prodlení 8,25 % dlužné částky ročně. V přesahujícím rozsahu požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení byla žaloba pro nedůvodnost rovněž zamítnuta. K promlčení žalovaného nároku nedošlo, protože jeho splatnost nastala dne 6. 5. 2021 a žaloba byla podána dne 30. 7. 2021, přičemž dle o. z. trvá promlčecí lhůta tři roky.

6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle , tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů na uplatnění práva v celkové výši 3 573 Kč. V projednávané věci bylo řízení zahájeno návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, vyhotoveném na příslušném elektronickém formuláři, a to žalobkyní, která ve skutkově i právně obdobných věcech podává takové návrhy opakovaně. Bylo proto namístě odměnu advokáta zastupujícího žalobkyni stanovit v souladu s  (dále jen „a. t.“), jelikož ale předmětem řízení byla částka nad 50 000 Kč, nebylo ustanovení citovaného zákona aplikováno. Částku nákladů tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 2 230 Kč, odměna advokáta za čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy k plnění, sepis žaloby a účast u jednání), která podle bodu 5. a. t. za každý učiněný úkon právní služby činila částku 3 340 Kč, celkem činila odměna částku 13 360 Kč. Dále byla přiznána náhrada hotových výdajů advokáta za čtyři úkony právní služby ve výši 300 Kč dle a. t., celkem 1 200 Kč, a náhrada 21% DPH z odměny a přiznaných náhrad v částce 3 058 Kč. Náhrada nákladů celkem činila částku 19 848 Kč. Žalobkyni vznikl nárok na 18 % vynaložených nákladů, což je rozdíl mezi jejím úspěchem ve výši 59 % z předmětu řízení a neúspěchem ve výši 41 %, tj. částka 3 573 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.