Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
47 C 158/2021-79
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa
o zaplacení částky 17 914,05 Kč,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 17 914,05 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 815 Kč od 14. 3. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 815 Kč od 11. 4. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 815 Kč od 12. 5. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 815 Kč od 30. 5. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 815 Kč od 11. 7. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 815 Kč od 14. 8. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 815 Kč od 31. 8. 2020 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky 8 400 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 9 960 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 17 914,05 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 815 Kč od 14. 3. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 815 Kč od 11. 4. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 815 Kč od 12. 5. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 815 Kč od 30. 5. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 815 Kč od 11. 7. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 815 Kč od 14. 8. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 815 Kč od 31. 8. 2020 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky 8 400 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 9 960 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou z 6. 10. 2020 domáhala po žalované zaplacení výše uvedené částky s tím, že dne 28. 5. 2019 uzavřela s žalovanou servisní smlouvu (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytovala žalobkyně žalované servisní služby, a to zejména správu počítačové sítě a jejich prvků, nastavení zálohování dat, instalaci nových prvků sítě, aktualizaci programů a operačních systémů a další služby specifikované v odst. 1.1.1 Smlouvy souhrnně označované jako„ Technická podpora“. Uvedené služby poskytovala žalobkyně žalované ve sjednaném měsíčním rozsahu 3 hodin, kdy v případě nevyčerpání tohoto časového rozsahu došlo k převodu nevyčerpaných hodin do dalšího kalendářního měsíce s maximální možnou kumulací časového rozsahu poskytovaných služeb 6 hodin v kalendářním měsíci. Za služby se žalovaná zavázala platit žalobkyni tzv. fixní odměnu ve výši 1 500 Kč + DPH za kalendářní měsíc. V odměně byl zahrnut závazek pracovní pohotovosti žalobkyně, v rámci něhož pro žalovanou zajišťovala rychlou dostupnost svého technika a rychlé řešení technických problémů. Žalovaná se do prodlení s měsíčními úhradami dostala v březnu 2020 a do podání žaloby nezaplatila žalobkyni ničeho, aniž by faktury u žalobkyně reklamovala. Po zaslaných upomínkách se žalovaná domáhala smíru s tím, že uhradí polovinu dlužné částky a Smlouva předčasně skončí nebo zaplacení dlužné částky podmiňovala poskytnutím dalších služeb od žalobkyně. Dne 31. 8. 2020 byl doručen žalobkyni přípis žalované označený jako„ Zánik smlouvy pro nemožnost plnění a účinky vyšší moci“ s tím, že s ohledem na změnu sídla žalované je znemožněno s účinností od 1. 9. 2020 plnění ze Smlouvy. Dále žalovaná namítala neoprávněnost vymáhaných pohledávek s odkazem na ujednání o vyšší moci. Uvedenou obranu žalobkyně odmítla s tím, že žalovaná nikdy nepožádala o odklad splátek, nikdy netvrdila, že se dostala do finančně tíživé situace, i po dobu vyhlášení nouzového stavu v ČR žalovaná podnikala, a to prostřednictvím služby WOLT a UberEats. Nadto úlevy s odkazem na vyšší moc se žalovaná domáhala opožděně v době, kdy trvání okolností vyšší moci pominulo. Se zřetelem na výše uvedené, kdy žalobkyně vyčerpala smírné řešení sporu, se domáhala úhrady dlužné částky soudní cestou. Dlužná částka představuje 7 neuhrazených faktur za období od 02-08 2020 a smluvní pokutu ve výši 5 209,05 Kč.
2. Ve věci byl dne 8. 10. 2020 vydán elektronický platební rozkaz, proti němuž podala žalovaná odpor, ve kterém namítala, že ze strany žalobkyně byly na základě Smlouvy poskytnuty žalované služby pouze v září 2019, později již žalobkyně žalované žádné služby Technické podpory neposkytla. Žalovaná ve svém vyjádření z 11. 6. 2020 uvedla, že nárok žalobkyně neuznává s tím, že je to žalobkyně, kdo nesplnil své závazky ze Smlouvy a domáhá se po žalované plnění ze Smlouvy, ačkoliv sama dosud neplnila. Má za to, že za dobu platnosti Smlouvy žalobkyně poskytla maximálně 6 hodin práce, tj. 39 hodin byla povinna ještě odvést, ale tyto neprovedla. Pokud by soud došel k závěru, že je pohledávka žalobkyně dána, započítává svou pohledávku představující žalobkyní neprovedených 39 hodin práce á 500 Kč, resp. Jen do výše domnělé pohledávky žalobkyně. A i pokud by bývala měla žalovaná platit fixní odměnu žalobkyně bez ohledu na skutečně poskytnuté služby, zdůraznila, že s ohledem na trvání vyšší moci, tuto povinnost stejně neměla. Vyšší moc spatřovala jednak v období od 12. 3. 2020 do 17. 5. 2020, kdy byl vyhlášen na území ČR nouzový stav a byl zakázán provoz restaurací., jednak tak označovala pandemii COVID-19 jako takovou. Zdůrazňovala, že je známou skutečností, že restauratérství je jedním ze zdaleka nejpostiženějších segmentů na trhu v poskytování služeb v ČR. S ohledem na změnu sídla žalované, dále namítala, že posledním dnem možného plnění ze Smlouvy byl den 31. 8. 2020. Konečně měla námitky vůči požadavku žalobkyně na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky, kdy dle žalované by tyto mělo být účtovány maximálně jednou a nikoliv sedmkrát, tak jak je uplatňuje žalobkyně. Se zřetelem na uvedené navrhla žalobu zamítnout.
3. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav:
4. Z nesporných tvrzení účastníků soud zjistil, že účastníci dne 28. 5. 2019 uzavřeli Smlouvu, jejímž předmětem bylo poskytování Technické podpory. Z článku 1.1 se podává, že předmětem je závazek žalobkyně zajistit pro žalovanou garanci kvalitativních parametrů služeb poskytovaných žalobkyní žalované. V následujícím bodě je uveden soupis těchto služeb jako např. správa počítačové sítě, instalace nových prvků sítě apod. V bodě 1.1.2 je stanoveno, že žalobkyně se zavazuje poskytnout uvedené služby v časovém rozsahu 3 hodin za kalendářní měsíc. Pro případ nevyčerpání citovaného časového rozsahu bylo v bodě 1.1.3 stanoveno, že nevyčerpané hodiny se převádí do následujícího měsíce, avšak maximální kumulativní hodnota časového rozsahu je 6 hodin za kalendářní měsíc. Z článku 5 vyplývá, že žalovaná se zavazuje zaplatit žalobkyni za poskytování Technické podpory fixní odměnu ve výši 1 500 Kč za každý měsíc a pro případ, že by bylo přesáhnuto maximální časové dotace 6 hodin měsíčně, bude účtováno 550 Kč za hodinu realizačních činností. Z bodu 6. 5. pak vyplývá, že v případě, že se žalovaná dostane do prodlení se zaplacením fixní odměny, zavazuje se zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,5 % z dlužné částky za každý den prodlení.
5. Z faktury č. FV číslo 2020 účtované za období 02/ 2020 soud zjistil, že žalobkyně za citované období na základě Smlouvy účtovala žalované částku 1 815 Kč s DPH se splatností 13. 3. 2020.
6. Z faktury č. FV číslo 2020 účtované za období 03/ 2020 soud zjistil, že žalobkyně za citované období na základě Smlouvy účtovala žalované částku 1 815 Kč s DPH se splatností 10. 4. 2020.
7. Z faktury č. FV číslo 2020 účtované za období 04/ 2020 soud zjistil, že žalobkyně za citované období na základě Smlouvy účtovala částku 1 815 Kč s DPH se splatností 11. 5. 2020.
8. Z faktury č. FV číslo 2020 účtované za období 05/ 2020 soud zjistil, že žalobkyně za citované období na základě Smlouvy účtovala částku 1 815 Kč s DPH se splatností 8. 6. 2020.
9. Z faktury č. FV číslo 2020 účtované za období 06/ 2020 soud zjistil, že žalobkyně za citované období na základě Smlouvy účtovala částku 1 815 Kč s DPH se splatností 10. 7. 2020.
10. Z faktury č. FV číslo 2020 účtované za období 07/ 2020 soud zjistil, že žalobkyně za citované období na základě Smlouvy účtovala částku 1 815 Kč s DPH se splatností 13. 8. 2020.
11. Z faktury č. FV číslo 2020 účtované za období 08/ 2020 soud zjistil, že žalobkyně za citované období na základě Smlouvy účtovala částku 1 815 Kč s DPH se splatností 30. 8. 2020.
12. Z předžalobní výzvy z 23. 6. 2020 spolu s podacím lístkem má soud za prokázáno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky a učinila pokus o smír.
13. Důkaz výslechem svědka jednatele žalobkyně soud pro nadbytečnost zamítl. Žalovaná jím chtěla prokazovat, zda měla žalobkyně dostatečný materiální a personální substrát k poskytování svých služeb žalované, kdyby bývala žalovaná o ně požádala. Předmět sporu však nebyla kvalita poskytovaných služeb, případně ani reklamace žalovanou objednaných, ale žalobkyní neposkytnutých služeb, proto soud shledal provedení důkazu nadbytečným.
14. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:
15. Podle § 1746 odst. 2 o. z. strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.
16. Soud posoudil zjištěný skutkový stav po právní stránce s odkazem na shora uvedená ustanovení o. z. a dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 28. 5. 2019 uzavřena nepojmenovaná smlouva –servisní smlouva, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanou garanci kvalitativních parametrů služeb, tzn. garance, že služby označené ve Smlouvě jako Technická podpora budou pro žalovanou vždy zajištěny, požádá-li o ně. Smlouva zaručovala poskytnutí služeb technické podpory v minimálním rozsahu 3 hodin měsíčně, tento rozsah mohl být vyšší, došlo-li žalovanou k převedení nevyčerpaných hodin z dřívějších měsíců nebo naopak překročila-li by tuto zajištěnou časovou dotaci. Za garanci poskytnutí těchto služeb dle požadavku žalované byla sjednána odměna ve výši 1 500 Kč měsíčně plus DPH. Mezi účastníky nebylo v řízení sporu, že žalovaná svoji platební povinnost plnila do února 2020 a poté již nezaplatila ničeho. S ohledem na skutečnost, že předmětem žaloby bylo období od února do srpna 2020 včetně, soud se nezabýval tím, zda po tomto období Smlouva nadále trvala, jak tvrdila žalobkyně, nebo pro nemožnost plnění zanikla, jak tvrdila žalovaná. Skutečnost, že Smlouva trvala minimálně do srpna 2020, byla mezi účastníky nesporná, stejně jako skutečnost, že žalovaná za žalované období od 02/ 2020 do 08/ 2020 ani jednou sjednanou fixní odměnu žalobkyni neuhradila. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně a proto zavázal žalovanou k úhradě celé žalované částky. Žalovaná se nejprve bránila, že žalobkyně ji v žalovaném období žádné služby Technické podpory neposkytla, nicméně s ohledem na skutečnost, že žalovaná v řízení ani netvrdila, že by v daném období o poskytnutí takových služeb žádala, soud shledal její obranu nedůvodnou, neboť ze Smlouvy jednoznačně vyplývá, že žalovaná si takříkajíc platila za pohotovost žalobkyně, aby v případě potřeby žalované, byla s to poskytnout dle jejích požadavků služby Technické podpory v minimální měsíční dotaci 3 hodin. Na uvedeném ničeho nemění, pokud si žalovaná za dané období o poskytnutí žádných služeb od žalobkyně fakticky nežádala (Srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2654/2013 ), neboť předmětem Smlouvy bylo zajištění garance služeb žalované. Nedošlo-li k vyčerpání Smlouvou zajištěné měsíční dotace dle bodu číslo, bylo smluvně stanoveno, že dochází k převodu nevyčerpaných hodin do následujícího měsíce. Tedy situace, že by žalovaná v daném měsíci služeb žalobkyně nevyužila, byla mezi účastníky upravena smluvně, a to převodem nevyčerpaných hodin a nikoliv snížením odměny. S ohledem na uvedené, soud shledal i námitku započtení vznesenou žalovanou jako nedůvodnou, neboť jak patrno, žalobkyně s poskytnutím služeb žalované dle Smlouvy se nikdy v prodlení neocitla. Konečně domáhala-li se žalovaná nemožnosti plnění z důvodů tzv. vyšší moci, a to z důvodu pandemie COVID-19, lze uvést, že obrana žalované byla vznesena pouze v obecné rovině s tím, že jednou z nejzasaženějších oblastí byla gastronomie, tj. obor podnikání žalované. Nicméně existencí pandemie COVID-19 nelze ospravedlňovat špatnou finanční morálku žalované, když žalovaná ani netvrdila, natožpak prokazovala, že v důsledku epidemické situace by jí bylo znemožněno dostát smluvním povinnostem. Nadto splatnost první žalované faktury byla stanovena na 13. 3. 2020 a k vyhlášení nouzového stavu došlo dne 12. 3.2020 s tím, že k uzavření restaurací došlo s účinky od 14. 3. 2020, tedy žalovaná se dostala do prodlení s plněním ještě předtím, než došlo k okolnosti, již by bylo s to označit za počátek tvrzené události vyšší moci. Nadto nelze odhlédnout, že žalovaná, i kdyby soud připustil, že se dostala do tíživé finanční situace, žalobkyni o své finanční tísni nijak neuvědomila, nezažádala o splátkový kalendář nebo o odklad splatnosti jednotlivých faktur a zareagovala až o několik měsíců později k upomínce žalobkyně. Nicméně žalovaná neplnila ani poté, co byly od 25. 5. 2020 znovu zprovozněny vnitřní prostory restaurací. Nad rámec výše uvedeného soud doplňuje, že skutečnost, jak dalece se žalobkyni daří či nedaří nelze ověřit ani z veřejně dostupných údajů, když žalovaná v rozporu se zákonem jí stanovenou povinností do veřejného rejstříku nezakládá výsledky svého hospodaření a částka 1 500 Kč měsíčně není dle podnikatelského rozsahu žalované zcela jistě částkou, jejíž úhrady by žalovaná skutečně nebyla s to plnit. Se zřetelem na výše uvedené soud žalobě zcela vyhověl včetně s příslušenstvím podle § 1970 o. z.
17. V souvislosti s porušením povinnosti žalované platit řádně a včas dle Smlouvy se žalovaná dostala do prodlení a proto jí soud v souladu s bodem 6.5 Smlouvy zavázal i k zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,5 % z dlužné částky, když do prodlení se žalovaná dostala následujícího dne po splatnosti každé z faktur označených pod body 5. - 11. rozsudku a žalobkyně jí žalobou uplatnila jen do 30. 8. 2020, tj. smluvní pokuta činí celkově 5 209,05 Kč.
18. Dále žalobkyně uplatnila náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč za každou neuhrazenou fakturu (pohledávku), čemuž se žalovaná bránila tím, že soud by měl žalovanou částku brát jako jeden celek, neboť žalobkyně s žalovanou zvlášť nekomunikovala stran každé pohledávky zvlášť, ale pouze jednou. Uvedené upravuje § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , kde je výslovně uvedeno, že jde-li o vzájemný závazek podnikatelů, činí minimálně výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky částku 1 200 Kč, proto se zřetelem na skutečnost, že účastníci Smlouvy jsou podnikatelé a žalobkyně uplatnila žalobou 7 pohledávek, soud vyhověl i v této části žalobnímu nároku a přiznal žalobkyni náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 8 400 Kč.
19. Závěrem soud uvádí, že ani neshledal důvody pro uplatnění moderačního práva, jak se toho žalovaná domáhala, neboť jak uvedeno shora, sama žalovaná, ač vědoma si svého prodlení nijak s žalobkyní nekomunikovala a na smírné řešení žalobkyně stran doplacení celé dlužné částky a předčasné ukončení smlouvy nepřistoupila, tedy žalovaná měla ještě v době před podáním žaloby několik měsíců na to, aby zaplatila dlužnou částku bez smluvní pokuty, úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, této možnosti nevyužila, a to ani částečným plněním, resp. neplnila vůči žalobkyni po několik měsíců vůbec ničeho, tedy soud neshledal v jednání žalované žádnou dobrou vůli k plnění svých smluvních povinností a proto ani neshledal důvody pro uplatnění svého moderačního práva.
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 960 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 914,05 Kč sestávající z částky 1 820 Kč za každý z 3,5 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 ,2 a. t. (převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní výzva, účast na jednání soudu dne 19. 10. 2021) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 %.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalobkyně povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.