Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
11 C 111/2021-56
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Kadlecovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 100 386,13 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 71 992,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 71 992,70 Kč od 29. 6. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 28 393,43 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 118,83 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 951,55 Kč, úroku ve výši 5,9% ročně z částky 90 898,60 Kč od 19. 6. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 100 386,13 Kč od 19. 6. 2020 do 28. 6. 2020 a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 28 393,43 Kč od 29.6.2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 13 049 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 71 992,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 71 992,70 Kč od 29. 6. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 28 393,43 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 118,83 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 951,55 Kč, úroku ve výši 5,9% ročně z částky 90 898,60 Kč od 19. 6. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 100 386,13 Kč od 19. 6. 2020 do 28. 6. 2020 a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 28 393,43 Kč od 29.6.2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 13 049 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení 100 386,13 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně) uzavřela s žalovaným dne 7. 7. 2018 smlouvu o půjčce číslo na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému 190 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet půjčku v pravidelných měsíčních splátkách po 5 923 Kč, když první splátka byla splatná dne 7.8.2018 a každá další splátka pak byla splatná vždy k 7. dni v měsíci a dále poplatky spojené s poskytnutím půjčky dle sazebníku poplatků. Splátky měly být hrazeny formou inkasa z účtu žalovaného. Úroková sazba byla stanovena v výši 5,90% p.a. Žalovaný půjčku nesplácel řádně a včas a právní předchůdkyně žalobkyně s účinností ke dni 18. 6. 2020 předmětnou půjčku zesplatnila a uplatnila své právo na smluvní pokutu. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 3. 2021 s účinností od 23. 3. 2021 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Vzhledem k tomu, že žalovaný, který byl řádně předvolán, se k jednání nedostavil, projednal a rozhodl soud bez jeho přítomnosti dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “).
3. Na základě provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění:
4. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně Rámcovou smlouvu o poskytování bankovních a platebních služeb právnická osoba na základě níž se mu Banka zavázala poskytovat bankovní služby sjednané samostatnými pokyny (viz Rámcová smlouva o poskytování bankovních a platebních služeb právnická osoba). Následně žalovaný požádal dne 7.7.2018 na formuláři příjmení o poskytnutí půjčky ve výši 190 000 Kč s úrokem 5,9% ročně, kterou se zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 5 923 Kč, a to prostřednictvím inkasa ze svého běžného účtu vedeného u příjmení (viz žádost o úvěr ze dne 7.7.2018, návrh na uzavření smlouvy o půjčce ze dne 7.7.2018). Součástí této smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky, produktové obchodní podmínky a sazebník poplatků. Dne 7.7.2018 právní předchůdkyně žalobkyně akceptovala návrh na uzavření smlouvy o půjčce (viz akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce). Před poskytnutím prvního úvěru provedla právní předchůdkyně žalobkyně dne 7.7.2018 ověření úvěruschopnosti žalovaného, a to na základě žádosti klienta ze dne 7.7.2018 o spotřebitelský bezúčelový úvěr číslo ve výši 190 000 Kč. Dle prohlášení právní předchůdkyně žalobkyně měl být proces ověřování úvěruschopnosti proveden v souladu s platnými interními procesy a regulací ČNB. Právní předchůdkyně žalobkyně téhož dne půjčku schválila. Právní předchůdkyně žalobkyně deklarovaný příjem 300 000 Kč z důvodu obezřetnosti snížila na 70 000 Kč a též z důvodu obezřetnosti deklarované výdaje navýšili na částku 63 468 Kč, kdy částka 43 468 Kč jsou splátky jiných úvěrů (viz protokol o ověření úvěruschopnosti klienta), z jakých zdrojů tyto informace pocházejí, a jak byly ověřeny, z předloženého formuláře nevyplývá. Smlouvou o postoupení pohledávky nabyla žalobkyně od právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným, a to ke dni 16. 3. 2021 (viz smlouva o postoupení pohledávky, seznamu postupovaných pohledávek a potvrzení o zaplacení úplaty). Právní předchůdkyně žalobkyně rovněž žalovanému oznámila přípisy ze dne 1. 4. 2021, že pohledávky za žalovaným postoupila na žalobkyni (viz. oznámení ze dne 1. 4. 2021 a poštovní podací arch). Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky (viz výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě).
5. Při právním posouzení soud vycházel z § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2391 odst. 1 věta prvá citovaného zákona).
6. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
8. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
9. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (odst. 1) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. (odst. 2)“
10. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (odst. 1) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (odst. 2) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. (odst. 3)“
11. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48 ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době - rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18. Citované rozhodnutí tedy jednoznačně deklaruje povinnost soudu zabývat se ex offo, i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel (poskytovatel) posoudil náležitě, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, povinnost soudu dovodit z tohoto porušení (z úřední povinnosti) následek stanovený vnitrostátním právem, tj. absolutní neplatnost smlouvy.
12. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
13. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , v platném znění.
14. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
15. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně není oprávněn, neboť žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o půjčce číslo uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným.
16. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost právní předchůdkyně zkoumala na základě údajů a podkladů, které obdržela od žalovaného. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta není zjevné jak ověřila výši příjmu žalobce, zcela pak nedůvěryhodnými jsou bez dalšího ověření údaje o životních nákladech žalovaného. Neprosto nedůvěryhodné je především to, že právní předchůdkyně žalobkyně si sama upravila výši příjmů a výdajů žalovaného, a proto nelze říci, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím půjčky dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena.
17. Za situace, kdy je smlouva o půjčce neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu právní předchůdkyně žalobkyně prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu § 2991 o.z.. Soud vychází z tvrzení žalobkyně, že žalovaný uhradil na první smlouvu o půjčce celkem částku 118 007,30 Kč. Za situace, kdy Banka poskytla žalovanému na jeho účet na základě neplatné smlouvy částku 190 000 Kč, žalovaný se na žalobkyni bezdůvodně obohatil v částce, která je uvedena ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud přiznal žalobkyni i požadovaný zákonný úrok z prodlení, a to od doručení výzvy k úplnému zaplacení s přičtením 10 dnů, která byla žalovanému poskytnuta ze strany právní předchůdkyně žalobkyně.
18. Vzhledem k tomu, že smlouva o půjčce je neplatná, soud žalobu ve zbylém rozsahu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 43% Tyto náklady se sestávají se ze soudního poplatku ve výši 4016 z nákladů právního zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 8 odst. 1 , § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 5 140 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, žaloba, účast na jednání dne 5.10.2021 a 23.11.2021), dále ze čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., Dále daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z těchto částek, tj. ve výši 4 569,60 Kč, celkové náklady tedy v částce 30345,60Kč a z toho 43% je 13 049 Kč.
20. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř. o.s.ř. ), když soud neshledal důvody pro její prodloužení; náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§149 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.