Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
11 C 172/2021-59
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 28 250 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 550 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8 550 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky
19 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8 274 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a úrokem ve výši 10,45 % ročně z částky 15 000 Kč od 14. 11. 2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 550 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8 550 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 19 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8 274 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a úrokem ve výši 10,45 % ročně z částky 15 000 Kč od 14. 11. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 28 250 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný uzavřel se společností právnická osoba (dále též„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne datum smlouvu o úvěru. Dle žalobkyně její předchůdkyně před uzavřením smlouvy posoudila rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného a zjištěné informace zaznamenala do žádosti o úvěr oproti předloženým dokumentům. Na základě takto zjištěných informací nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet.
2. Na základě smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které si převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal v rámci 13 pravidelných splátek vrátit vedle jistiny úvěru i úplatu za jeho poskytnutí ve výši 10 950 Kč sestávající z úroku ve výši 28 % z jistiny a poplatku za poskytnutí úvěru. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a dostal se do prodlení. Předchůdkyně žalobkyně ke dni datum zesplatnila celý dluh ve výši 19 500 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 15 000 Kč, úroku ve výši 4 824 Kč, administrativního poplatku ve výši 1 437 Kč a inkasního poplatku ve výši 1 239 Kč. S účinností ke dni datum byla část závodu předchůdkyně žalobkyně a současně i pohledávka za žalovaným postoupena na společnost právnická osoba a poté na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Po postoupení pohledávky žalovaný dne datum na svůj dluh uhradil částku 500 Kč. Žalobkyně se tedy žalobou domáhá úhrady částky 28 250 Kč představující neuhrazenou jistinu ve výši 15 000 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 1 824 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 437 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 239 Kč a smluvní pokutu ve výši 8 750 Kč, a to včetně příslušenství.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci neměli ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a o. s. ř. o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise.
4. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru číslo 2018 číslo Smlouva byla oběma stranami podepsána jako potvrzení toho, že žalovanému byly v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Ze smlouvy soud dále zjistil, že žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit společně s poplatkem za uzavření smlouvy ve výši 600 Kč, poplatkem za správu úvěru ve výši 3 300 Kč, poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 2 850 Kč a úrokem ve výši 28 % z poskytnuté jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut. Žalovaný se tak zavázal vrátit celkem 25 950 Kč v rámci 13 měsíčních splátek po 1 950 Kč splatných každý 18. den v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. Nedílnou součástí smlouvy byl souhlas se zpracováním osobních údajů a předpis splátek, jejichž seznámení s nimi žalovaný stvrdil svým podpisem. Z transakční historie má soud za prokázané, že žalovaný nehradil splátky řádně, resp. uhradil jen 4 splátky (poslední dne datum) a uhradil pouze 6 450 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, předžalobní upomínky ze dne datum a podacího lístku soud zjistil, že žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky a byl informován o postoupení pohledávky na žalobkyni. Z předžalobní upomínky žalobkyně bylo dále zjištěno, že žalovaný po postoupení pohledávky uhradil 500 Kč, přičemž žalobkyni stále dluží částku 19 500 Kč představující neuhrazenou jistinu ve výši 15 000 Kč a zbývající část tvoří úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru a sjednané poplatky. Žalovaný byl předžalobní výzvou vyzván také k úhradě smluvní pokuty ve výši 8 750 Kč, na níž vzniklo právo již předchůdkyni žalobkyně v souladu s čl. V. 4 smlouvy, dle kterého byla smluvní pokuta ujednána ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž byl žalovaný v prodlení. Žalovaný svůj dluh neuhradil ani v dodatečně poskytnutých lhůtách.
5. Ohledně postoupení pohledávky za žalovaným má soud za prokázané, že byla na žalobkyni postoupena skrze přechodného věřitele. Z notářského zápisu NZ číslo 2018, N 842/2018 sepsaného JUDr. jméno příjmení, notářkou se sídlem v obec, dne datum a seznamu převáděných pohledávek soud zjistil, že byla sjednána koupě části závodu předchůdkyně žalobkyně a její převod na společnost právnická osoba Tato společnost následně převedla všechny pohledávky (včetně pohledávky za žalovaným) na žalobkyni, jak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi těmito subjekty dne datum, její přílohy - seznamu postupovaných pohledávek a Dodatku číslo. Z potvrzení o zaplacení kupní ceny pak soud zjistil, že k postoupení pohledávky za žalovaným došlo s účinností ke dni datum.
6. Ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně vycházela z žalovaným vyplněné žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne datum. Ze žádosti soud zjistil, že v ní žalovaný uvedl následující informace. V době žádosti o úvěr byl svobodný, ale žil v nájmu s další osobou výdělečně činnou. Dále uvedl, že byl zaměstnán v pracovním poměru na dobu určitou a jeho čistý měsíční příjem činil 7 560 Kč (zohledňováno za dobu 3 měsíců před žádostí o úvěr). Zaměstnání žalovaného předchůdkyně žalobkyně ověřila oproti pracovní smlouvě, výpisu z účtu a čestnému prohlášení. Pracovní smlouva byla současně předložena soudu (společně s dohodou o případných srážkách ze mzdy žalovaného). Ze smlouvy a pokynu k dočasnému přidělení zaměstnance bylo zjištěno, že pracovní poměr žalovaného byl sjednán na dobu od datum do datum. Z předloženého výpisu z účtu za březen a duben 2018 pak soud zjistil, že za vykonanou práci byla žalovanému vyplacena mzda 6 553 Kč. V dubnu 2018 se navíc žalovaný dostal do záporného finančního zůstatku. Pokud jde o výdaje žalovaného, v žádosti bylo uvedeno, že za poslední 3 měsíce vynaložil na nájem včetně energií celkem 5 500 Kč měsíčně, na stravování 3 000 Kč a výdaje na telefon 300 Kč měsíčně. Předchůdkyně žalobkyně pak vycházela z průměrných měsíčních výdajů domácnosti žalovaného ve výši 8 800 Kč, ale pro účely poskytnutí úvěru pouze z průměrných měsíčních výdajů žalovaného v poloviční výši 4 400 Kč. Předchůdkyně žalobkyně výdaje žalovaného ověřila oproti nájemní smlouvě, kterou žalobkyně předložila soudu. Z nájemní smlouvy soud zjistil, že nájemcem specifikované bytové jednotky byla jméno příjmení, ale jako jeden z oprávněných spolubydlících byl evidován žalovaný. Za nájem bytu bylo sjednáno nájemné a související služby v celkové výši 5 500 Kč. Žalobkyně soudu předložila také potvrzení o přijetí platby nájmu, kdy za únor 2018 bylo zaplaceno 6 300 Kč a za březen 2018 pak 5 700 Kč. Dle údajů uvedených v žádosti byla předchůdkyní žalobkyně zpracována finanční analýza a credit scoring, na jejichž základě bylo porovnáním příjmů a výdajů žalovaného zjištěno, že lze žalovanému poskytnout úvěr s nejvyšší možnou měsíční splátkou ve výši 2 160 Kč.
7. Výše zjištěné skutečnosti svědčí o tom, že předchůdkyně žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného jen formálně. Ačkoliv nelze zpochybnit, že předchůdkyně žalobkyně brala v úvahu veškeré relevantní skutečnosti způsobilé ovlivnit schopnost žalovaného splácet úvěr a tyto ověřovala oproti příslušným dokumentům, dopustila se účelového vyhodnocení těchto informací. Pochybení soud spatřuje zejména v otázce výdajů žalovaného, neboť předchůdkyně žalobkyně nepřípustně kombinovala výdaje žalovaného a výdaje celé jeho domácnosti. Pokud jde o náklady spojené s bydlením, z nájemní smlouvy má soud za prokázané, že částka 5 500 Kč odpovídala nájmu celého bytu. Pokud tedy žalovaný byl jen spolubydlícím, lze počítat jen s polovinou těchto nákladů, tedy s částkou 2 750 Kč. Za povšimnutí stojí také doklady o úhradě nájemného v době před žádostí o úvěr, z nichž vyplývá vyšší nájemné, než které bylo zohledňováno. Ostatní posuzované výdaje na stravování a na telefon odpovídají výdajům jedince, nelze je tedy dělit jen proto, že žalovaný žil s druhou osobou. Celkové výdaje žalovaného by pak činily 6 050 Kč, což při jeho příjmu ve výši 7 560 Kč evidentně nestačilo ani na pokrytí měsíční splátky úvěru, natož na vynaložení potenciálních neočekávaných výdajů. Pokud jde o příjem žalovaného, i zde má soud pochybnosti o správnosti postupu předchůdkyně žalobkyně. Z předložených výpisů z účtu jasně vyplývá, že příjem žalovaného před poskytnutím úvěru byl 6 553 Kč, nikoli 7 560 Kč. Navíc z výpisů je zřetelné, že žalovaný neuměl hospodařit s peněžními prostředky. Ze všech uvedených důvodů tedy předchůdkyni žalobkyně, která měla vystupovat jako obezřetný poskytovatel úvěru, mělo být zřejmé, že žalovaný bude mít přinejmenším problémy s řádným splácením úvěru, ne-li s úhradou úvěru vůbec.
8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), vznikne smlouva o zápůjčce, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.
9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
12. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím ke shora uvedeným zákonným ustanovením soud posuzoval závazkový vztah mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným podle ustanovení upravujících smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. o. z., ačkoliv se žalobkyně žalobou domáhala úhrady dluhu z titulu smlouvy o úvěru. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouva, která vzniká okamžikem uzavření, tj. sjednání obsahu závazku, jehož podpisem smluvní strany projevují vůli se jím řídit. Oproti tomu smlouva o zápůjčce je reálná smlouva, jež vzniká okamžikem přenechání, resp. odevzdání zapůjčené věci vydlužiteli. Taktomu bylo i v tomto případě, když smlouva byla podepsána jako potvrzení toho, že peněžní prostředky již byly žalovanému poskytnuty. Soud na uvedený závazkový vztah vedle obecných ustanovení aplikoval i shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele (nejednal v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Věřitel je dle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru povinen při poskytování spotřebitelského úvěru s odbornou péčí bez důvodných pochybností posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak věřitel vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Věřitel však musí při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr postupovat s takovou obezřetností, že se nespoléhá pouze na tvrzení spotřebitele, ale jeho tvrzení si sám prověří například nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (k uvedeným závěrům viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018 , dostupný na webová adresa). Z výše uvedeného vyplývá, že spotřebitelský úvěr tedy může být poskytnut pouze za situace, kdy je z informací zjištěných věřitelem bez důvodných pochybností zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit; jinak je smlouva neplatná.
13. Žalobkyně v tomto případě k otázce prověřování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr tvrdila, že její předchůdkyně řádně ověřila poměry žalovaného a neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutou zápůjčku splácet. Jak soud zjistil provedeným dokazováním, tyto důvodné pochybnosti ve vztahu k žalovanému jsou namístě. Předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s potřebnou odbornou péčí a zjištěné poměry hodnotila účelově tak, aby bylo možné zápůjčku žalovanému poskytnout. Takový postup je v rozporu se zákonem, předmětnou smlouvu tedy nelze s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru považovat za platně uzavřenou. Ve smyslu § 588 o. z. se přitom jedná o neplatnost absolutní pro rozpor s veřejným pořádkem, neboť žalovaný je slabší smluvní stranou a při právním jednání s podnikatelem se vyžaduje vyšší míra ochrany jeho práv (zaručené zákonem o spotřebitelském úvěru), která v tomto případě nebyla zajištěna.
14. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
15. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Z důvodu neplatnosti smlouvy ex-tunc a neexistenci jiného platného smluvního ujednání mezi stranami nebylo současně možné učinit závěr o tom, že by byly platně ujednány jakékoli další související platby jako úrok, poplatky či smluvní pokuta. V řízení však bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně skutečně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. V úvahu tak přichází vyhovění žaloby v rozsahu povinnosti žalovaného vrátit žalobkyni (na kterou byla pohledávka za žalovaným řádně postoupena), oč se obohatil. Bezdůvodné obohacení odpovídá té části fakticky čerpaných peněžních prostředků, které žalovaný dosud nevrátil. Žalovaný dosud uhradil 6 450 Kč a právě v tomto rozsahu podle § 1908 odst. 1 o. z. jeho závazek zaniknul. Zbývající část žalovaný již neuhradil (resp. netvrdil ani neprokázal opak). Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku přiznal žalobkyni zbývající poskytnutou, neuhrazenou částku ve výši 8 550 Kč společně s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 9,75 % ročně z této částky od datum do zaplacení. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. bylo poté žalovanému uloženo, aby žalovanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.
17. Zbývající část žaloby, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 700 Kč představující úrok za poskytnutí úvěru, poplatky, smluvní pokutu a částku žalovaným již uhrazenou, soud výrokem II. tohoto rozsudku zamítnul, a to včetně příslušenství.
18. O nákladech řízení soud rozhodl postupem podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , neboť každý z účastníků měl ve věci částečný úspěch. Vzhledem k tomu, že žalovaný měl ve věci větší procesní úspěch, náležela by mu proti žalobkyni poměrná náhrada nákladů řízení. Soud však přihlédl ke skutečnosti, že žalovaný byl v řízení zcela nečinný a žádné náklady mu nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.