Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 260/2021-22

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 10 300 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 300 Kč

s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 300 Kč od 12. 7. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky

8000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 711,20 od 12. 7. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 19,31 % ročně z částky 8 011,20 Kč od 12. 7. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 300 Kč od 12. 7. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 8000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 711,20 od 12. 7. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 19,31 % ročně z částky 8 011,20 Kč od 12. 7. 2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 10 300 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne datum mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně (společností právnická osoba). Dle žalobkyně její předchůdkyně před uzavřením smlouvy posoudila rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného a zjištěné informace zaznamenala do karty zákazníka oproti příslušným předloženým dokumentům. Na základě takto zjištěných údajů předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet.

2. Na základě smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se zavázal vrátit v rámci 60 týdenních splátek společně s úrokem ve výši 2 000 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč nejpozději do datum. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný svůj dluh řádně nehradil, poslední splátku zaplatil dne datum, přičemž vrátil pouze 7 700 Kč. Tato úhrada byla započtena částkou 1 988,80 Kč na jistinu, částkou 2 000 Kč na úrok, částkou 2 000 Kč na poplatek za administrativní činnost a částkou 1 711,20 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Pohledávka byla postoupena ve výši 11 800 Kč, skládala se z neuhrazené jistiny ve výši 8 011,20 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 288,80 Kč a navýšení účtovaného předchůdkyní žalobkyně. Po postoupení pohledávky žalovaný nic neuhradil. Nárok žalobkyně představuje pouze dlužnou jistinu a poplatek za hotovostní inkaso splátek (tj. bez postoupeného navýšení).

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci neměli ve smyslu , (dále jen „ “), námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle a ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise.

4. Z provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti číslo Smlouva byla oběma stranami podepsána jako potvrzení toho, že žalovanému byly v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Ze smlouvy soud dále zjistil, že žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit společně s úrokem ve výši 2 000 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, celkem tedy částku 18 000 Kč v rámci 60 týdenních splátek po 300 Kč s tím, že první splátka je splatná 7. den od data uzavření smlouvy. Součástí smlouvy bylo ujednání o zápůjční úrokové sazbě ve výši 19,31 % p.a. jako pevné po celou dobu trvání závazku. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně, jak soud zjistil z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum a předžalobní výzvy ze dne datum. Oznámením o postoupení pohledávky byl žalovaný informován o postoupení pohledávky z předmětné smlouvy na žalobkyni a vyzván k úhradě celkové dlužné částky ve výši 11 800 Kč do 10 dnů od obdržení dopisu (dle podacího lístku byl dopis žalovanému odeslán dne datum). Skutečnost, že pohledávka byla postoupena na žalobkyni, má soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a seznamu postupovaných pohledávek. Z předžalobní upomínky soud dále zjistil, že žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil jen 7 700 Kč. Dluh žalovaného představuje neuhrazenou jistinu ve výši 8 011,20 Kč a neuhrazený poplatek. Ve spojení s podacím lístkem má soud za prokázané, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu v dodatečné lhůtě nejpozději do datum, ale ani v té nic neuhradil.

5. K prokázání tvrzení, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně ověřena, žalobkyně předložila kartu zákazníka (fakticky žádost o spotřebitelský úvěr). Tato karta byla oběma smluvními stranami podepsaná dne datum. Z karty soud zjistil, že obsahuje základní informace o poměrech žalovaného, které žalovaný při žádosti sdělil. V kartě bylo uvedeno, že v době žádosti o úvěr byl žalovaný rozvedený, neměl ani jedno nezaopatřené dítě ani jinou nezaopatřenou osobu a žil sám v nájmu. Žalovaný dále uvedl, že měl příjem ze zaměstnání na částečný úvazek ve výši 12 000 Kč čistého měsíčně. Zaměstnání žalovaného a výše jeho příjmu bylo osvědčeno oproti předložené pracovní smlouvě a výplatním páskám. Žalovaný kromě tohoto příjmu uvedl, že má další příjem ve výši 10 000 Kč měsíčně. Ohledně měsíčních výdajů žalovaného bylo v kartě uvedeno, že je tvoří výdaje na bydlení (nájem) ve výši 5 000 Kč a osobní výdaje ve výši 4 000 Kč. Výši nájmu, stejně jako druh bydlení žalovaného předchůdkyně žalobkyně ověřila z předložené nájemní smlouvy. Současně bylo ověřeno, že žalovaný neměl v době žádosti o úvěr jiný úvěrový závazek u předchůdkyně žalobkyně, ani jiné společnosti. Předchůdkyně žalobkyně vycházela z použitelného měsíčního příjmu žalovaného ve výši 13 000 Kč, který považovala za zůstatek dostatečný pro splácení požadovaného úvěru 10 000 Kč v 60 týdenních splátkách.

6. Na výše uvedeném postupu předchůdkyně žalobkyně při zjišťování úvěruschopnosti žalovaného soud kladně hodnotí zejména to, že byly hodnoceny současně osobní i majetkové poměry žalovaného, neboť oba faktory mohou mít na celkovou úvěruschopnost žalovaného zásadní vliv. Žalovaným uvedené údaje se předchůdkyně žalobkyně správně snažila osvědčit oproti příslušným dokumentům (např. nájemní a pracovní smlouvě). V souhrnu je však postup předchůdkyně žalobkyně nutné hodnotit jako povrchní a formální. Předchůdkyně žalobkyně vycházela ze dvou příjmů žalovaného tak, jak při žádosti uvedl. Nicméně ověřen byl jen příjem ze zaměstnání na částečný úvazek, druhý příjem žalovaného nebyl ani blíže specifikován. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl rozvedený a neměl vyživovací povinnost k žádné další osobě, není zřejmé, co by mohlo být zdrojem tohoto příjmu. Přinejmenším měla být ze strany předchůdkyně žalobkyně ověřena finanční stránka žalovaného z výpisů z účtu, které jsou způsobilé doložit komplexní hospodaření jedince s penězi a pravidelnost příjmů. Soud má za to, že poměry žalovaného nebyly dostatečně zjištěny, nebylo tedy možné učinit jednoznačný závěr o schopnosti žalovaného úvěr řádně splácet.

7. Podle , (dále jen „o. z.“), vznikne smlouva o zápůjčce, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle věta první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

8. Podle , o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

11. Soud na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným vedle obecných ustanovení aplikoval i shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele (nejednal v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Věřitel je dle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru povinen při poskytování spotřebitelského úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak věřitel vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Věřitel však musí při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr postupovat s takovou obezřetností, že se nespoléhá pouze na tvrzení spotřebitele, ale jeho tvrzení si sám prověří například nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (k uvedeným závěrům viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. ). Z výše uvedeného vyplývá, že spotřebitelský úvěr může být poskytnut pouze za situace, kdy je z informací zjištěných věřitelem zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit, jinak je smlouva neplatná.

12. Žalobkyně v tomto případě k otázce prověřování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr tvrdila, že její předchůdkyně vyšla z údajů uvedených žalovaným, u nichž ověřila jejich pravdivost a na základě kterých neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutou zápůjčku splácet. Provedeným dokazováním však vyšlo najevo, že předchůdkyně žalobkyně nepostupovala dostatečně obezřetně a s takovou odbornou péčí, jak vyžaduje zákon doplněný ustálenou judikaturou. Povinnost předchůdkyně žalobkyně podle zákona o spotřebitelském úvěru nelze považovat za splněnou a smlouvu o zápůjčce za platně uzavřenou. Neplatnost smlouvy je nutné chápat jako absolutní ve smyslu o. z. pro rozpor s veřejným pořádkem, neboť žalovaný je slabší smluvní stranou a při právním jednání s podnikatelem se vyžaduje vyšší míra ochrany jeho práv, což v tomto případě zajištěno nebylo. K závěru, že i v režimu , se jedná o absolutní neplatnost smlouvy v případě nedodržení povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele, dospěl i Krajský soud v Praze ve věci vedené pod sp. zn. , jímž odkazoval na totožné stanovisko generálního advokáta při Soudním dvoru EU ve věci C číslo (OPR-Finance). Z těchto závěrů jednoznačně vyplývá záměr zákonodárce nesplnění povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele dle sankcionovat neplatností absolutní, a to právě s ohledem na slabé postavení spotřebitele v závazkových vztazích s podnikatelem.

13. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

14. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Soud tedy dospěl k závěru, že předmětná smlouva o zápůjčce je neplatná s účinky ex-tunc a mezi smluvními stranami současně neexistuje jiné platné smluvní ujednání. Za platně ujednané tak nelze považovat žádné platby, včetně úroku či poplatků. V řízení nicméně bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně skutečně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. V úvahu přichází vyhovění žaloby v rozsahu povinnosti žalovaného vrátit žalobkyni (na kterou byla pohledávka za žalovaným řádně postoupena), oč se obohatil. Bezdůvodné obohacení odpovídá té části fakticky čerpaných peněžních prostředků, na které žalovaný dosud nic neuhradil. Z provedeného dokazování je zřejmé, že žalovaný uhradil celkem 7 700 Kč. Z důvodu absence platného ujednání tuto částečnou úhradu nelze započíst na jednotlivé položky pohledávky tak, jak požadovala žalobkyně, tj. částečně na jistinu a částečně na poplatek. Zápočet lze provést pouze na skutečně poskytnuté peněžní prostředky. Z toho důvodu žalovaný v souladu s § 1908 odst. 1 o. z. již částečně splnil svůj závazek spočívající ve vrácení bezdůvodného obohacení. Vzhledem k tomu, že žalovaný zbývající část neuhradil, soud výrokem I. tohoto rozsudku přiznal žalobkyni částku 2 300 Kč odpovídající zbývající dlužné jistině„ zápůjčky“, společně s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu s  o. z. ve spojení s V souladu s  bylo žalovanému uloženo, aby tuto částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.

16. Zbývající část žaloby soud výrokem II. tohoto rozsudku z výše uvedených důvodů zamítnul.

17. O nákladech řízení soud rozhodl postupem podle , neboť každý z účastníků měl ve věci částečný úspěch. Vzhledem k tomu, že ve věci byl úspěšnější žalovaný, náležela by mu náhrada účelně vynaložených nákladů. Soud však přihlédl k tomu, že žalovaný nebyl v řízení aktivní (nic netvrdil ani nedokazoval na svoji obranu) a žádné náklady mu nevznikly. Soud tedy rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě.

Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.