Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
11 C 190/2021-110
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 34 705,64 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 38 737,85 Kč s úrokem ve výši 10,9% ročně z částky 34 705,64 Kč od 1. 4. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 34 705,64 Kč od 1. 4. 2021 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 38 737,85 Kč s úrokem ve výši 10,9% ročně z částky 34 705,64 Kč od 1. 4. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 34 705,64 Kč od 1. 4. 2021 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 34 705,64 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené s žalovaným dne datum. V souladu se smlouvou žalovaný dne datum vyčerpal peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč Tyto prostředky se žalovaný zavázal vrátit společně s úrokem ve výši 10,9 % p.a. v měsíčních splátkách ve výši 1 086 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci s první splátkou splatnou dne datum a poslední splátkou dne datum. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný nehradil úvěr řádně a včas, proto byl úvěr ke dni datum prohlášen za okamžitě splatný. Žalovaný svůj dluh ani poté neuhradil. Ke dni podání žaloby dne datum žalobkyně eviduje vůči žalovanému dluh ve výši 38 737,85 Kč sestávající z neuhrazené jistiny úvěru po splatnosti ve výši 34 705,64 Kč, úroku kapitalizovaného ode dne zesplatnění úvěru do dne podání žaloby na částku 1 049,84 Kč a úroku z prodlení kapitalizovaného za stejné období na částku 2 982,37 Kč.
2. Žalobkyně dále tvrdila, že před uzavřením smlouvy řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného na základě údajů uvedených žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěru a nahlédnutím do informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele. Vzhledem k tomu, že žalovanému byl poskytnut tzv. předschválený úvěr, nebylo nutné dokládat příjmy žalovaného. Byly hodnoceny obraty na bankovním účtu žalovaného, na základě čehož byl stanoven příjem žalovaného ve výši 11 306 Kč, veškeré potenciální výdaje ve výši 13 043 Kč a platební kapacita vypočítaná interním systémem žalobkyně na částku 3 187 Kč. Žalovaný tedy byl vyhodnocen jako nerizikový a nebyl shledán důvod, pro který by nemohl na splátkách hradit měsíčně 1 086 Kč.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil. Žalobkyně omluvila svoji přítomnost při jednání. Soud tedy postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), a věc projednal a rozhodnul v nepřítomnosti účastníků, přičemž při rozhodování vycházel z listinných důkazů obsažených ve spise.
4. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru č. 010195549R. Smlouva byla uzavřena na základě žádosti žalovaného ze dne datum. Ze smlouvy, zejména jejího čl. I.2., soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše úvěrového limitu 50 000 Kč s tím, že úvěr mohl být čerpán jednorázově ke dni datum. Výpis z účtu osvědčuje, že uvedená částka 50 000 Kč byla žalovaným čerpána právě dne datum. Ze smlouvy dále vyplývá, že žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně s úrokem ve výši 10,90 % p.a. v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 1 086 Kč (s poslední splátkou ve výši 1 003,10 Kč) splatných vždy k 15. dni v měsíci počínaje dnem datum nejpozději do datum. Nedílnou součástí smlouvy byly předsmluvní informace podepsané žalovaným dne datum a obchodní podmínky. Z dopisu ze dne datum soud zjistil, že žalovaný skutečně své povinnosti při splácení úvěru neplnil řádně, dostal se do prodlení a žalobkyně využila svého oprávnění dle čl. I.7 smlouvy doplněného obchodními podmínkami a celý dosud neuhrazený úvěr zesplatnila s účinností ke dni datum. Z předložených výzev a doručenek je pak zřejmé, že žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dluhu, naposledy předžalobní výzvou ze dne datum. K prokázání tvrzení, že žalovaný na úvěr hradil jen částečně, žalobkyně předložila historii úvěrového účtu. Tento listinný důkaz ovšem obsahuje jen jakási nesrozumitelná strojová data, z nichž nelze zjistit, kolik žalovaný na úvěr dosud uhradil. Žalobkyně ani netvrdila, z jaké části žalovaný poskytnutý úvěr ve skutečnosti uhradil, tvrdila pouze výši neuhrazeného dluhu. Výše uhrazené částky však nemůže být soudem z předložených důkazů libovolně dovozena.
5. Soudu byly dále předloženy dokumenty osvědčující žalobkyní provedené interní hodnocení žalovaného a informace zjištěné o žalovaném, resp. jeho důvěryhodnosti při plnění peněžitých závazků. Těmito listinnými důkazy žalobkyně zamýšlela prokázat důsledné ověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. Z uvedených důkazu opravdu vyplývá, že žalovaný byl vyhodnocen jako nerizikový, neměl žádné nesplacené závazky, jeho platební morálka byla dosud řádná. Jeho poměry byly shledány jako dostačující pro poskytnutí úvěru ve výši 50 000 Kč. Z žádosti o poskytnutí úvěru soud dále zjistil, že žalovaný v době jejího sepsání byl rozvedený, žil u rodičů (s jednou další výdělečně činnou osobou), neměl žádné nezaopatřené dítě a byl zaměstnán na dobu neurčitou. Žádné uvedené listinné důkazy však neosvědčují, jaká byla skutečná finanční situace žalovaného (zejména jeho příjmy). Soud nezpochybňuje postup žalobkyně při hodnocení žalovaného, nezpochybňuje využití informačních hodnotících systémů. Soud však nemá z žádných předložených důkazů možnost posoudit, zda se závěr o úvěruschopnosti žalovaného opírá o jeho skutečné poměry, či zda se v případě hodnocení žalovaného jedná jen o účelový krok žalobkyně za účelem zisku. Žalobkyně navíc žádné podrobné informace (konkrétní zjištěné a ověřené poměry žalovaného) netvrdila.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
10. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím ke shora uvedeným zákonným ustanovením soud posuzoval závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným podle ustanovení upravujících smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z. Soud na uvedený závazkový vztah vedle obecných ustanovení aplikoval i shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele (nejednal v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Věřitel je dle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru povinen při poskytování spotřebitelského úvěru s odbornou péčí bez důvodných pochybností posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak věřitel vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Věřitel však musí při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr postupovat s takovou obezřetností, že se nespoléhá pouze na tvrzení spotřebitele, ale jeho tvrzení si sám prověří například nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (k uvedeným závěrům viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018 , dostupný na webová adresa). Z výše uvedeného vyplývá, že spotřebitelský úvěr tedy může být poskytnut pouze za situace, kdy je z informací zjištěných věřitelem bez důvodných pochybností zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit, jinak je smlouva neplatná.
11. Žalobkyně v tomto případě k otázce prověřování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr tvrdila, že pečlivým hodnocením bonity žalovaného podle jeho výpisu z účtu byla dostatečně zjištěna způsobilost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně nicméně výpis z účtu, z něhož vycházela, soudu nepředložila. Soud nemá za prokázané, jaké byly skutečné poměry žalovaného v době žádosti o úvěr. Nestačí pouze doložení, jakým způsobem žalobkyně hodnotila poměry žalovaného a z jakým dospěla závěrům. Ačkoliv zákon o spotřebitelském úvěru stanoví jen obecně, že věřitel při ověřování úvěruschopnosti spotřebitele vychází z údajů uvedených spotřebitelem, případně provede lustraci osoby spotřebitele a jeho dosavadní platební morálky v příslušných veřejných databázích, ustálená judikatura jde hlouběji a stanoví způsoby (i když demonstrativně), jak je potřeba poměry spotřebitele ověřovat konkrétně. Žalobkyně navíc tvrdila, že příjem žalovaného nijak neověřovala. Pokud odkazovala na výpisy z účtu, nesplnila vůči tomuto tvrzení důkazní povinnost. Pro nepřítomnost na jednání žalobkyně nemohla být vyzvána podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. , aby patřičná tvrzení doplnila a označila důkazy. Žalobkyně tedy neunesla důkazní břemeno, že povinnost stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru splnila. Soud proto posoudil předmětnou smlouvu o úvěru v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako neplatnou, přičemž tuto neplatnost je nutné posuzovat jako absolutní ve smyslu § 588 o. z. pro rozpor s veřejným pořádkem, neboť žalovaný je slabší smluvní stranou a při právním jednání s podnikatelem se vyžaduje vyšší míra ochrany jeho práv, což v tomto případě zajištěno nebylo.
12. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Z důvodu neplatnosti smlouvy ex-tunc a neexistenci jiného platného smluvního ujednání mezi smluvními nelze za platně ujednané považovat žádné platby včetně smluvního úroku. V řízení nicméně bylo prokázáno, že žalobkyně skutečně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. V úvahu tak přichází vyhovění žaloby v rozsahu povinnosti žalovaného vrátit žalobkyni, oč se obohatil. Bezdůvodné obohacení by odpovídalo té části fakticky poskytnutých peněžních prostředků, které žalovaný dosud neuhradil. Jak soud konstatoval výše, z tvrzení žalobkyně ani předložených důkazů nelze zjistit, jakou částku žalovaný již skutečně zaplatil. Z tvrzení žalobkyně o výši dlužné jistiny nelze učinit závěr, že žalovaný zaplatil právě jen ostatní jistinu; žalobkyně totiž splátky žalovaného připisovala na pohledávku jako celek (tj. na jistinu i úrok). Nelze tedy s přihlédnutím k § 1908 odst. 1 o. z. určit, v jakém rozsahu dluh žalovaného zanikl, tudíž v jakém rozsahu žalobkyni náleží dle § 2991 o. z. bezdůvodné obohacení.
14. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně neúčastnila nařízeného jednání i přes to, že jí muselo být z předchozí výzvy soudu zřejmé, že soud má o skutkovém stavu v této věci pochybnosti a nemůže rozhodnout bez nařízení jednání, nemohla být v souladu s § 118a o. s. ř. o. s. ř. vyzvána, aby doplnila svá tvrzení a označila důkazy k jejich prokázání. Žalobkyně tedy neprokázala oprávněnost žalobou uplatňovaného nároku (neunesla povinnost tvrzení ani povinnost důkazní). Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku žalobu v celém rozsahu zamítnul.
15. O nákladech řízení soud rozhodl postupem podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Vzhledem k tomu, že ve věci měl plný úspěch žalovaný, náležela by mu oproti žalobkyni náhrada účelně vynaložených nákladů. Soud však přihlédl k tomu, že žalovaný nebyl v řízení aktivní, nic netvrdil ani nedokazoval na svoji obranu, ani se neúčastnil jednání. Žádné náklady mu tudíž nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.