Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 182/2021-81

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Ivanem Šišmou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně,

zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno,

sídlem adresa žalobkyně,

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem ulice a číslo, PSČ obec,

o 39.970 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 15.550 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 15.550 Kč od 26. 10. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ohledně částky 24.420 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 3.348,62 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 9.174,39 Kč, s úrokem ve výši 23,72% ročně z částky 28.589,13 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 18.000 Kč od 30. 11. 2019 do 25. 10. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 10.589,13 Kč od 30. 11. 2019 do 25. 10. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 5.100 Kč od 26. 10. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,50% ročně z částky 18.000 Kč od 26. 10. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 139,13 Kč od 26. 10. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 15.550 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 15.550 Kč od 26. 10. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se ohledně částky 24.420 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 3.348,62 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 9.174,39 Kč, s úrokem ve výši 23,72% ročně z částky 28.589,13 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 18.000 Kč od 30. 11. 2019 do 25. 10. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 10.589,13 Kč od 30. 11. 2019 do 25. 10. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 5.100 Kč od 26. 10. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,50% ročně z částky 18.000 Kč od 26. 10. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 139,13 Kč od 26. 10. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se návrhem doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne 27. 1. 2021 domáhal proti žalovanému zaplacení shora uvedeného peněžního plnění a náhrady nákladů řízení. Žalobce tvrdil, že jeho právní předchůdce společnost právnická osoba, IČO (dále jen právní předchůdce žalobce) uzavřel se žalovaným dne datum Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo (dále jen Smlouva I) a dne datum Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo (dále též Smlouva II). Na základě uzavřené Smlouvy I poskytl právnímu předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč a to v hotovosti v den jejího uzavření, což žalovaný potvrdil jejím podpisem. Ve Smlouvě I se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy I ve výši 2.100 Kč, s úrokovou sazbou 23,72% ročně, odměnu za administrativní činnost 3.000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek 6.000 Kč Celkem částku 31.320 Kč se zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 450 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 11. 5. 2018. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil pouze částku 12.350 Kč. Z tohoto důvodu požaduje po žalovaném ze Smlouvy I zaplacení částky 13.750 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 10.589,13 Kč a dlužných úhrad za služby 3.160,87 Kč, kapitalizované úroky 3.955,99 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1.400,12 Kč, úroky ve výši 23,72% ročně z dlužné jistiny ve výši 10.589,13 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení ve výši 8,5% ročně z téže dlužné jistiny, rovněž od 30. 11. 2019 do zaplacení.

Na základě Smlouvy II poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 18.000 Kč a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy II, což žalovaný potvrdil jejím podpisem. V souvislosti s poskytnutím těchto peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě II zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok za půjčené peněžní prostředky 2.520 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,75%, dle Smlouvy II, odměnu za administrativní činnost 3.600 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek 7.200 Kč Celkem částku 26.100 Kč se žalovaný zavázal zaplatit v 58 týdenních splátkách po 540 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 15. 9. 2018. Žalovaný na pohledávku ze Smlouvy II za celou dobu trvání smluvního vztahu zaplatil pouze částku 5.100 Kč. Žalobce tedy požaduje po žalovaném z titulu Smlouvy II zaplacení dlužné částky 26.220 Kč (dlužná jistina 18.000 Kč a dlužné úhrady za služby ve výši 8.220 Kč), kapitalizované úroky 5.218,40 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení 1.948,50 Kč, úroky 23,72% ročně z dlužné jistiny ve výši 18.000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši 9% ročně z téže částky od 30. 11. 2019 do zaplacení. Pohledávky z výše uvedené Smlouvy I a II včetně příslušenství ze všemi právy s nimi spojenými byly právním předchůdcem žalobce postoupeny na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, žalobci jako novému věřiteli a to s účinností od 29. 11. 2018. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019. Žalovaný ani na základě předžalobní výzvy sepsané v souladu s ust. nic dalšího kromě tvrzeného nezaplatil.

Žalobce na výzvu soudu doplnil žalobní tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti právním předchůdcem žalobce před uzavřením Smlouvy I a II podáním ze dne 23. 11. 2021, ve kterém citoval platnou právní úpravu a poukázal na Smlouvy I a II, kdy zákazník, tedy žalovaný potvrdil, že právní předchůdce žalobce s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet poskytnutý úvěr. Dále žalobce poukázal na obsah karet zákazníka vyplněné žalovaným dne 5. 8. 2017 a 31. 3. 2017, z nichž je zřejmé, že právní předchůdce žalobce si ověřil před uzavřením Smlouvy majetkovou situaci žalovaného s potvrzení o příjmu od zaměstnavatele, ověřil si, že na žalovaného v době uzavření Smlouvy I a II není vedeno insolvenční řízení. Právní předchůdce žalobce vycházel z údajů uvedených žalovaným v kartách zákazníka, kde je uvedeno, že jeho měsíční příjem činí 41.000 Kč, resp. 30.000 Kč, nemá úvěr z kreditní karty ani půjčku u jiné společnosti, a proto právní předchůdce žalobce dospěl k názoru, že mu může poskytnout uvedené peněžní prostředky. Právní předchůdce žalobce též poukázal na a o.z. a na rozhodnutí název soudu, č. j. číslo jednací.

2. Žalovaný byl v průběhu celého soudního řízení procesně nečinný, žaloba (návrh na vydání EPR) mu byla doručena dne 25. 10. 2021 ( a ).

3. Předvolání k ústnímu jednání žalovaný nepřevzal, i když mu bylo doručováno na adresu pro doručování, prostřednictvím doručujícího orgánu ( ). Soud z tohoto důvodu považoval zásilku za doručenou v souladu s ust. dne 26. 11. 2021. Soud proto může konstatovat, že žalovaný byl řádně předvolán k soudnímu jednání, jednání se nezúčastnil a ani se neomluvil. Žalobce se prostřednictvím svého právního zástupce k jednání dostavil, a proto soud rozhodl bez přítomnosti žalovaného ( ).

4. Soud s ohledem na výše uvedené a s ohledem na procesní jednání zástupce žalobce na jednání soudu i po poučení podle ust. odst. 3 provedl dokazování listinami předloženými žalobcem a to konkrétně: smlouvou o postoupení pohledávek z datum, včetně Seznamu postoupených pohledávek, jako přílohy číslo ke Smlouvě o postoupení pohledávek, podacími lístky z 4. 9. 2020 a 13. 12. 2019, oznámením o postoupení pohledávky z datum, kartami zákazníka z 5. 8. 2017 a 31. 3. 2017, anonymizováno půjčkou z datum a datum, předžalobní výzvou z 3. 9. 2020 a doplňujícím ustanovením o spotřebitelském úvěru, z nichž zjistil následující skutečnosti a skutkový stav projednávané věci.

5. Ze Smlouvy I bylo zjištěno, že byla podepsána smluvními stranami dne datum, žalovaný proti jejímu podpisu obdržel v hotovosti částku 15.000 Kč a zavázal se ji splácet po dobu 58 týdnů v týdenních splátkách po 450 Kč. Zavázal se zaplatit celkem částku 26.100 Kč, kromě poskytnutého úvěru 15.000 Kč, celkové náklady spojené se spotřebitelským úvěrem 2.100 Kč, za hotovostní inkaso 6.000 Kč a poplatek 3.000 Kč. Ke Smlouvě I byla přiložena doplňující ustanovení o spotřebitelském úvěru a další smluvní podmínky, které nebyly žalovaným podepsány, a proto soud nemá za prokázané, že se žalovaný s obsahem smluvních podmínek seznámil. Ze Smlouvy II bylo zjištěno, že byla podepsána oběma smluvními stranami dne datum a žalovaný proti jejímu podpisu obdržel v hotovosti částku 18.000 Kč a zavázal se ji zaplatit včetně celkových nákladů, kapitalizovaný obchodní úrok 2.520 Kč, za hotovostní inkaso 7.200 Kč a poplatek 3.600 Kč, tedy celkem 31.320 Kč v 58 týdenních splátkách po 540 Kč. Součástí Smlouvy II se staly doplňující ustanovení spotřebitelského úvěru, které byly smluvními stranami podepsány. Bylo tvrzeno a žalovaný proti tomuto ničeho nenamítal, že ze Smlouvy I žalovaný uhradil částku 12.350 Kč a ze Smlouvy II částku 5.100 Kč. Pohledávky ze Smlouvy I a II, které jsou předmětem tohoto řízení, byly postoupeny právním předchůdcem žalobce na žalobce na základě Smlouvy o postoupení pohledávek, kterou podepsala osoba oprávněná za postupitele dne 3. 11. 2019, za postupníka 29. 11. 2019 Součástí smlouvy o postoupení pohledávek byl seznam postoupených pohledávek jako příloha číslo ke Smlouvě o postoupení pohledávek, kde byly uvedeny též pohledávky za žalovaným, které jsou předmětem tohoto řízení (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek včetně její přílohy číslo). Změna v osobě věřitele byla oznámena právním předchůdcem žalobce dopisem ze dne 29. 11. 2019, když výše pohledávky k datu postoupení činila 43.970 Kč bez příslušenství a z podacího lístku ze dne 13. 12. 2019 bylo zjištěno, že tato byla prostřednictvím zástupce žalobce předána držiteli poštovní licence k doručení žalovanému na adresu, která byla uvedena ve Smlouvě I a II a stala se jí doposud. Dopisem ze dne 3. 9. 2020 byl žalovaný vyzván se základním skutkovým a právním rozborem předcházejícím žalobě k plnění a z přiloženého podacího lístku ze dne 4. 9. 2020 bylo zjištěno, že tato byla předána držiteli poštovní licence k doručení žalovanému. K žalobním tvrzením dodatečně doplněným na výzvu soudu ohledně jednání právního předchůdce žalobce před uzavřením Smlouvy I a II týkající se zkoumání schopnosti žalovaného úvěr zaplatit, bylo doloženy pouze karty zákazníka žádosti o půjčku, ze které soud zjistil, že první z nich byla podepsána smluvními stranami datum, žalovaný kromě osobních údajů včetně adresy trvalého pobytu a dalšího kontaktu uvedl, že splácí další zápůjčku u právního předchůdce žalobce ve výši 10.000 Kč splátkou 1.400 Kč měsíčně, jeho čistý měsíční příjem činí 30.000 Kč, měsíční výdaje na bydlení včetně uvedené splátky půjčky činily 24.400 Kč, právní předchůdce žalobce proto pracoval s použitelným příjmem ve výši 5.600 Kč. K doložení výše uváděného příjmu měly být předloženy dle zaškrtnutého bodu„ jiné faktury“, které nebyly blíže identifikovány a ani nebyly ke kartě zákazníka doloženy. Z karty zákazníka v žádosti o zápůjčku podepsané smluvními stranami dne datum soud zjistil kromě ověření totožnosti a osobních údajů, adresy trvalého pobytu a dalšího kontaktu, též uvedení zdroje příjmů od zaměstnavatele právnická osoba, čistý příjem byl uveden ve výši 41.000 Kč, splátky úvěru 2.025 Kč, vyživovací povinnost 2.000 Kč, osobní výdaje 5.500 Kč, výdaje na bydlení poklesly za pět měsíců od vyplnění předcházející karty zákazníka z částky 10.000 Kč na 3.750 Kč, osobní výdaje byly sníženy z částky 8.000 Kč na 5.500 Kč. Další výdaje nebyly uvedeny vůbec na rozdíl od údajů z první karty zákazníka, kde byla uvedena částka 5.000 Kč. K doložení výše příjmů měl žalovaný podle označených bodů přiložit potvrzení o příjmu zaměstnavatele, dále pak byl uveden údaj bez bližšího zdůvodnění a doložení listin„ každý čtyři měsíc jsou fakt.“. Soud zdůrazňuje, že tvrzené údaje nebyly doloženy žádnými listinami.

6. Podle ustanovení § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 2991 odst. 1,2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

8. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Podle ust. § 580 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle ustanovení , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle ustanovení , poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Soud zjištěný skutkový stav posoudil podle citované právní úpravy a dospěl k tomuto právnímu závěru.

13. Mezi účastníky řízení byly uzavřeny Smlouvy I a II, které obsahují podstatné náležitosti ust. § 2395 o. z., jedná se tedy o smlouvy o úvěru. Smlouvy I a II byly uzavřeny mezi právním předchůdcem žalobce (dále též úvěrujícím) a žalovaným (dále též spotřebitelem) a s ohledem na postavení žalovaného, jako slabší smluvní strany a obsah uzavřených Smluv, je třeba též zkoumat, zda byly uzavřeny též v souladu s ust. § o spotřebitelském úvěru. Povinností úvěrujícího plynoucí z této zákonné úpravy bylo mimo jiné před uzavřením Smluv I a II řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného (schopnost žalovaného řádně splácet poskytnutý úvěr). Na výzvu soudu žalobce tvrdil, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena z údajů, které žalovaný uvedl v kartě zákazníka s tím, že žalobce tvrdil, že rovněž si ověřil z veřejného rejstříku, zda na žalovaného není zahájeno insolvenční řízení. Soud konstatuje, že kromě karet zákazníka podepsaných v den uzavření Smlouvy I a II žalobce na výzvu soudu, ani dodatečně po poučení soudem podle ,3 další důkazy neoznačil, i když byl poučen o následcích spojených s touto nečinností. Soud proto vycházel z obsahu těchto karet a zjistil, že úvěrující se s údaji o čistém příjmu, který měl být v prvém smluvním případě doložený fakturami, ve druhém potvrzením o příjmu zaměstnavatele a dalšími bez bližší konkretizace fakturami. Úvěrující vycházel pouze z těchto údajů, aniž by je doložil listinami. I z těchto údajů mělo být úvěrujícímu porovnáním obsahu měsíčních výdajů z 31. 3. 2017 (Smlouva I) a datum (Smlouva II) podezřelé, že žalovaný (samozřejmě bez doložení správnosti) snížil výdaje na bydlení z částky 10.000 Kč na 3.750 Kč, osobní výdaje z 8.000 Kč na 5.500 Kč, vyživovací povinnost uvedl až 5. 8. 2017 ve výši 2.000 Kč a další výdaje ve výši 5.000 Kč, v druhém smluvním případě už neuvedl. Úvěrující si těchto významných změn ve výdajích žalovaného, které nastaly v průběhu 5 měsíců, nevšiml nebo ani si nechtěl všimnout, nezabýval se nimi a bez dalšího v hotovosti předal žalovanému další peněžní prostředky ve formě druhého úvěru v pořadí. Podle názoru soudu, s přihlédnutím k ust. o spotřebitelském úvěru, byla úvěruschopnost úvěrujícím posouzena nedostatečně. Za řádné posouzení úvěruschopnosti nelze považovat pouhé spolehnutí se na žalovaným tvrzené skutečnosti, nýbrž je třeba na základě těchto skutečností a se souhlasem žalovaného získat další podklady pro řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Takovými podklady může být zejména potvrzení o výši příjmu zaměstnavatele, nájemní smlouva kalendář plateb záloh energií, výpis z rejstříku exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, SIPO, potvrzení o dalších příjmech aj. V situaci, ve které úvěrující tyto podklady řádně nevyžádá a soudu nedoloží, ač svoji ledabylostí nebo z důvodu nesouhlasu spotřebitele, není možné řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele pouze na základě jeho prohlášení. Úvěrující nemůže v této situaci dostát svým povinnostem vyplývajícím z ust. o spotřebitelském úvěru. Za tohoto stavu věci pak není na místě, aby úvěrující spotřebiteli úvěr poskytnul. Porušil-li úvěrující svoji povinnost a přes výše uvedené spotřebiteli úvěr poskytne i za situace, kdy s odbornou péčí náležitě nezjistí schopnost spotřebitele splácet úvěr, je třeba dospět k závěru o neplatnosti takto uzavřených úvěrových smluv, k níž soud přihlédne i bez návrhu (srov. rozsudek anonymizováno ČR, sp. zn. spisová značka). Žalobce poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s touto zákonnou povinností, a proto jsou Smlouvy absolutně neplatná. Soud si je vědom, že gramatickým výkladem ust. se jedná o neplatnost relativní, ale takový výklad zákona nemůže v širších souvislostech obstát. Podle názoru soudu se jedná o neplatnost absolutní. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávající i ekonomické síly. Právní názor soudu se opírá zejména o rozhodovací praxi anonymizováno dvora Evropské unie, který průřezově pro spotřebitelské právo vymezuje soudu prostor pro postup z úřední činnosti. V rozsudku ze dne datum rozhodnutí, příjmení spisová značka bod 42, Soudní dvůr Evropské unie dovodil, že zde hrozí nebezpečí, že spotřebitel se nedovolá svého práva, neboť o něm neví. Přitom podstatou právního stanoviska je právě skutečnost, že ekonomicky silnější subjekt prostřednictvím poskytování profesionálních právních služeb má na rozdíl od spotřebitele výhodu znalosti právní úpravy, využívající ve svůj prospěch, pročež je absence informovanosti spotřebitele vyvažována zásahem zvenčí. Soud z tohoto právního názoru vyšel a má tedy za to, že žalobce má tedy v tomto případě právo požadovat po žalovaném plnění nikoliv ze Smlouvy I a II, ale z titulu bezdůvodného obohacení, neboť bylo prokázáno, že žalovaný proti podpisu Smlouvy I převzal v hotovosti částku 15.000 Kč a uhradil z tohoto právního titulu 12.350 Kč a v případě podpisu Smlouvy II převzal v hotovosti částku 18.000 Kč a z tohoto právního titulu uhradil 5.100 Kč. Tzn., že mu zbývá vrátit částku celkem 15.550 Kč ( ,2 o. z.). Soud z tohoto důvodu a v tomto rozsahu jistiny žalobě vyhověl. Od následujícího data, kdy byla žalovanému výzva (návrh na vydání EPR) doručena, to je 25. 10. 2021, postupem podle za použití , je s vrácením bezdůvodného obohacení žalovaný v prodlení a proto ho soud zavázal zaplatit uvedenou částku i se zákonným úrokem z prodlení, stanoveným podle ust. o.z. a nař. vl. č. (odst. I. výroku). Soud s ohledem na právní názor zastávaný v této konkrétní věci, žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl (odst. II. výroku).

14. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle ustanovení za situace, kdy byl žalobce úspěšný v menším rozsahu než žalovaný, žalovanému by tak vznikl vůči žalobci nárok na poměrnou část náhrady nákladů tohoto řízení. Podle obsahu spisu mu v tomto řízení žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odst. III. výroku).

15. Uloženou platební povinnost je žalovaný povinen splnit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když pro stanovení jiné, než zákonné lhůty k plnění, nebyly shledány podmínky ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, prostřednictvím podepsaného soudu, ke Krajskému soudu v Brně.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím dobrovolně splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).