Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

38 C 153/2021-17

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Stochovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 31 873,14 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 22 016 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 22 016 Kč od 30. 1. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 4 002,89 Kč, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 603,90 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 24 178,97 Kč, částku 334 Kč, částku 5 854,25 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 4 002,89 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 22 016 Kč od 22. 12. 2020 do 29. 1. 2021, se zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 22 016 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 22 016 Kč od 30. 1. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 4 002,89 Kč, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 603,90 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 24 178,97 Kč, částku 334 Kč, částku 5 854,25 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 4 002,89 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 22 016 Kč od 22. 12. 2020 do 29. 1. 2021, se zamítá. III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je zaplacení částky 31 873,14 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že dne 18. 2. 2019 žalovaná uzavřela se společností právnická osoba (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o úvěru číslo (dále jen„ smlouva“). Na základě uzavřené smlouvy žalovaná obdržela finanční hotovost ve výši 30 000 Kč. Spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 25 776 Kč spočívající

v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaná zavázala původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 55 776 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 3 984 Kč. Schopnost žalované splácet úvěr byla s odbornou způsobilostí posouzena. Žalovaná uhradila částku ve výši 7 984 Kč. Závazek ze smlouvy o úvěru nebyl původním věřitelem zesplatněn z důvodu prodlení žalované se splátkami. Z původního věřitele byla pohledávka za žalovanou následně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny 26 018,89 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku 2 161,52 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 12 595,77 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru 2 388,79 Kč, inkasního poplatku 4 627,03 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku 1 603,90 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 405,86, smluvní pokutu ve výši 5 854,25 Kč, náklady na vymáhání ve výši 334 Kč a zákonného úroku z prodlení běžící.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. K ústnímu jednání dne 13. 1. 2022 se žalovaná bez omluvy nedostavila, ač byla řádně a včas předvolána. Žalobce se rovněž k ústnímu jednání nedostavil, svou nepřítomnost u jednání omluvil. Soud proto jednal v souladu s ustanovením , (dále jen ), v nepřítomnosti účastníků řízení, když při rozhodování vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů.

Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:

4. Z žádosti o úvěr ze dne 9. 12. 2018 soud zjistil, že žalovaná poskytla základní údaje o svých osobních a majetkových poměrech.

5. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 18. 2. 2019, včetně přílohy číslo – předpis splátek a vč. Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru vzal soud za prokázáno, že původní věřitel – společnost právnická osoba uzavřela s žalovanou jako zákazníkem - dlužníkem v postavení spotřebitele smlouvu o úvěru, s odkazem na zákon číslo , a zákon číslo , o spotřebitelském úvěru, na základě které původní věřitel poskytl žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy částku ve výši 30 000 Kč, což žalovaná stvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala původnímu věřiteli vrátit půjčku ve výši 30 000 Kč a zaplatit poplatek v částce 25 776 Kč, zahrnující úrok ve výši 2 888 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru ve výši 2 788 Kč, poplatek za inkaso splátek v hotovosti v bydlišti ve výši 5 400 Kč, tj. celkem 55 766 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 3 984 Kč. Žalovaná je ve smlouvě identifikována jménem, příjmením, rodným číslem a adresou.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, vč. y KIE C/ 2 číslo a potvrzení vzal soud za prokázáno, že původní věřitel jako postupitel uzavřel s žalobkyní jako postupníkem smlouvu dne 21. 12. 2020, na základě které postoupil svou pohledávku za žalovanou dle citované smlouvy.

7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 1. 2021 ve spojení s podacím archem ze dne 19. 1. 2021 soud zjistil, že společnost právnická osoba tímto sdělením, které žalované zaslala dne 19. 1. 2021, oznámila žalované postoupení pohledávky na žalobkyni. Současně byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 10 dnů od doručení tohoto oznámení.

8. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 2. 6. 2021 ve spojení s poštovním podacím archem ze dne 4. 6. 2021 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky do 10. 6. 2021. Tato výzva byla zaslána žalované dne 4. 6. 2021.

9. Z dalších listin soud nezjistil, žádné skutečnosti, které by měly význam pro rozhodnutí soudu ve věci samé.

10. Podle S., , v účinném znění (dále v textu jen„ OZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Dle ustanovení o spotřebitelském úvěru (dále také jen„ ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Dle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

14. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy

16. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky právnická osoba C -106/89, EU:C: 1990, právnická osoba C -240–244/98, EU:C: 2000, jméno příjmení C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek anonymizována dvě slova, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978).

18. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. , z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

19. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

20. Soud nevzal za prokázáno, že předchůdce žalobkyně při uzavření smlouvy posoudil s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně ke svým skutkovým tvrzením označila/doložila pouze žádost žalované o úvěr, žádné další důkazy nedoložila ani neoznačila. Soud byl připraven poučit žalobkyni u ústního jednání dle , odst. 3 o nutnosti doplnit tvrzení a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, žalobkyně se však svou dobrovolnou neúčastí u jednání možnosti být poučena ze strany soudu zbavila. S ohledem na výše uvedené tedy soud uzavírá, že nevzal za prokázáno, že předchůdce žalobkyně posoudil dostatečně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí; proto nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru číslo ze dne 18. 2. 2019 pro rozpor se zákonem (shora citované ustanovení a ZoSÚ, ), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu ( ).

21. Soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že předchůdce žalobkyně poskytl žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy částku ve výši 30 000 Kč. Dále soud vzal za prokázánu aktivní legitimaci žalobkyně, tj. fakt, že jí pohledávka vůči žalované náleží. Soud vzal za prokázáno, výzvou ze dne 18. 1. 2021 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky před podáním žaloby 10 dnů od doručení, kdy toto jí bylo odesláno poštou na kontaktní adresu dne 19. 1. 2021.

22. Na základě uvedeného tak lze shrnout, že žalobě je možno vyhovět toliko částečně. V řízení soud vzal za prokázané, že předchůdce žalobkyně poskytl žalované plnění na základě neplatné smlouvy, a to částku ve výši 30 000 Kč, žalovaná uhradila před podáním žaloby částku 7 984 Kč (což žalobkyně pouze tvrdila, nicméně žalovaná ani netvrdila a neprokazovala žádné úhrady nad rámec této částky). Soud tedy konstatuje, že žalobkyně má v souladu se shora citovaným ustanovením a právo na vrácení všeho, co podle neplatné smlouvy poskytl žalované, proto soud žalobu shledal důvodnou ve vztahu k nezaplacené části jistiny ve výši 22 016 Kč. Soud vzal za prokázáno, že žalobkyně poprvé prokazatelně vyzvala žalovanou k plnění ve smyslu ustanovení oznámením o postoupení pohledávky ze dne 18. 1. 2021, která jí byla odeslána dne 19. 1. 2021 na kontaktní adresu, lze tak shrnout, že se výzva dostala do dispozice žalované; v této výzvě žalobkyně stanovila lhůtu k plnění 10 dnů od doručení, což je do 29. 1. 2021. Na základě uvedeného tak soud z částky ve výši 22 016 Kč rovněž přiznal žalobkyni – při absenci smluveného úroku z prodlení – dle ve spojení s  zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 30. 1. 2021 do zaplacení (výrok ad. I tohoto rozsudku).

23. Ve výroku ad. I tohoto rozhodnutí přiznanou částku včetně příslušenství je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (v souladu s ustanovením – část věty před středníkem), kdy pro stanovení lhůty odlišné soud podmínky neshledal.

24. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, jak uvedeno ve výroku ad. II tohoto rozhodnutí.

25. Výrok ad. III tohoto rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením , neboť žalobkyně byla ve věci převážně procesně neúspěšná a žalované dle obsahu spisu žádné náklady, jejichž náhradu by mohla vůči žalobkyni požadovat, nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě ke Krajskému soudu v Ostravě, písemně, dvojmo.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí ( ).